Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život poddaných v obci

Život poddaných v obci a povinnosti k vrchnosti. 
 Dělení selských usedlostí bylo povoleno za určitých podmínek až v roce 1753. Na každém panství byl i ranhojič pro veškeré obyvatelstvo. Trhal zuby, pouštěl žilou a jednou měsíčně došel do každé vesnice se zeptat rychtáře, kdo stůně. Spisovatel František Pravda popisuje ve svých vzpomínkách osobu Ondřeje Chodla ze Zbynic, který dělal drába na hrádeckém panství v roce 1850. Před ním dělal od roku 1839 drába Martin Čech. V Hrádku byl největší sedlák v č. 8. Panstvo v roce 1839 odejmulo Josefu Čechovi les V Křídách a v roce 1840 Martinu Ouředníkovi les Borová. Hrádecký sládek Jan Šebesta, se vykoupil z roboty za 800 zlatých a koupil v roce 1846 grunt Hánů č. 12 ve Zbynicích. Z roboty se také vykoupil Kotál z Čermné. Ve Zbynicích se vykoupily grunty č. 3, 9, 10, 11, 17, 21, 22. Brzy nato v roce 1848 bylo poddanství a vykonávání naturálních robot zrušeno. Nevolnictví bylo zrušeno už v roce 1781 Josefem II. V Čejkovech byly pro pastvu obecní dráhy kravské Pocukovou, koňské v Drahlově a volské u Dalováku. Pokud nebyla na dráhy cesta, byly zřizovány průhony, pásy mezi poli a lukami sloužící k prohánění dobytka. Název Průhony se zachoval v přístupu k Volským drahám. Sedláci mohli pastvy využívat neomezeně, chalupníci a domkáři byli někde omezováni, kolik kusů dobytka mohou pást. Ve Zbynicích byly dráhy u rybníka Chalupáku, u Pichadláku a u cesty k Malé Straně. V příslušném katastru je dále uvedeno, které lesy patří obci. I v lesích bylo možné pást dobytek a ovce. Les byl hlavně zdrojem palivového dříví a dříví na krovy při stavbě chalup. I u lesů platilo, že sedláci nebyli na rozdíl od chalupníků omezováni. Chalupníci mohli třeba jen sbírat chrastí a i to museli v lese bezplatně odpracovat. Značný problém byl u bezzemků a podruhů. Pro ty pak bylo jediné řešení provádět lesní pych. Péče o obecní majetek náležela rychtáři, přísežnínu, případně konšelům. Vesnické správy měly policejní i soudní pravomoci. Na návsích byly klády a trlice na vykonávání trestů až do roku 1787. Po tomto roce byl možný už jen veřejný výprask na návsi. Rychtář byl prostředníkem styku poddaných a vrchnosti. Zmínka o rychtáři ve Zbynicích je už z roku 1320. Rychtář mohl být dědičný i volený. V roce 1816 byl rychtářem Ondřej Míka, i když byl negramotný. Rychtáři se vybírali ze sedláků. Jen v jednom případě byl rychtářem chalupník Václav Matouš v roce 1725. Nemanželské děti měly celoživotní problém, kdy se nemohly ve společnosti uplatnit a neměly právo na rovnocenné sňatky. Až opět Josef II. vydal patent k zrovnoprávnění manželských a nemanželských dětí. V archivech jsou zaznamenáni i obecní pastýři. Pastýř chodil s pastýřskou troubou (rohem) a holí. Pastýř uzavíral na sv. Martina s obcí smlouvu a platili ho sedláci. Bydlel v pastušce. Někde chodil stavení od stavení a dostával stravu. Někde choval obecního býka, za kterého vybíral skočné. Vyhánění na pastvu se signalizovalo troubením. O vánocích zase troubil koledy. Někde společné pasení pastýřem zaniklo až v roce 1935, jako v Chotěšově a Dobšíně. Někde byl i obecný hajný. Jako v Čejkovech až do roku 1947. Na polích našich vsí se nejvíce pěstovalo žito a oves. Žito na chleba a oves pro koně. Obilí se prodávalo v Sušici. Spisovatel František Pravda popisuje vánoce na hrádeckém zámku v roce v roce 1847. Vánoční stromek do té doby nikde neviděl, až tam. Zazněla pastýřská trouba a rodina barona se odebrala do sálu. Sál byl jako v plameni. Vše se třpytilo a lesklo. Na stolech stály tři stromky, jeden velký a dva menší. Na stromech hořelo nesčíslné množství voskových svíčiček, viselo ozdobné cukroví všeho druhu a vzácné ovoce z jižních krajin, a pod stromy ležely dary, hojnost jich, a děti ihned uhodly a poznaly, co pro ně je tu přichystáno. Byly tam dary ne jen pro děti, ale i pro všechny dospělé v domě. V selských obydlích se začal objevovat strom až na konci 19. století.  Tam začínala Štědrá večeře štrůdlem s bílou kávou. Pak byl černý kuba a kapr na černo (na sladké omáčce, ve které plavaly sušené švestky, hrozinky, loupané ořechy, zelenina a perník). Na stole byla ještě vánočka, jablka, ořechy, hrušky.