Významné letopočty
Významné historické události.
Život našich předků v Čejkovech a Zbynicích v posledních 400 létech ovlivnily zásadním rozhodujícím způsobem tyto události. Zrušení nevolnictví Josefem II. v roce 1781, zrušení roboty v roce 1848 Ferdinandem I., rozpoutání války mocnostmi v roce 1914, spravedlivé odejmutí majetků šlechtě v roce 1924, spravedlivé odejmutí majetku velkostatkům v roce 1948 a návrat před rok 1948 v roce 1989. Před zrušením nevolnictví v roce 1781 bylo v Čejkovech víc než 30 gruntů a ve Zbynicích víc než 22 gruntů. Zrušením nevolnictví poddaní získali základní práva svobodně uzavírat sňatky, stěhovat se a odcházet pracovat i mimo panství. Zůstávali však zavázáni vrchnosti poslušností a stát prostřednictvím vrchnosti vykonával nad nimi svou moc. Bez změny zůstala povinnost roboty i naturální a peněžní závazky rolníků vůči feudálním pánům. Robota byla povinná pro rolníky i sedláky. Byla to práce na půdě patřící šlechtickým rodům. Robotní povinnost byla stanovena mužům do 55 let, ženám od 17 do 50 let a dětem od 13 let. U dospělých se jednalo o orbu, pletí plevele, sečení trávy, sklizeň, odvoz a konečné zpracování plodin, péče o dobytek a další zvířata, pomoc při rybolovu a honech. U dětí se jednalo o pastvu, sběr lesních plodů pro panskou kuchyni a štípání dřeva. Robota byla přesně stanovena na počet dní v roce a dělila se na robotu ruční a s potahem na tahání strojů, svoz úrody, dřeva a podobně. Práce na panském měla přednost před prací na vlastním pozemku. Na dodržení robotních povinností dohlíželi drábové a správci. Robota byla zrušena v roce 1848. Ke značnému zásahu a zpomalení rozvoje zemědělských činností v našich obcích došlo v roce 1914 odchodem mužů do války. Válku rozpoutaly zejména germánské mocnosti (zejména Němci a Angličané) z důvodu získání světové nadvlády nad koloniemi. V roce 1924 byla Československou republikou znárodněna půda šlechty nad 150 ha. Byla to náprava nespravedlnosti feudálních vztahů. Nejvíce pozemků měli Schwarzenbergové, téměř 250 tisíc ha. Dalších 9, převážně německých a rakouských šlechtických rodů, mělo kolem 50 tisíc ha. Šlechta a církev se znárodnění velmi bránila, situace byla dlouhá léta nepřehledná. Velkou roli hrály také politické strany. V našich obcích nedošlo k žádným významným přesunům ve vlastnictví znárodněné půdy. V Čejkovech máme v kronice záznam o rozparcelování dvorů Čejkovy a Dalovice. Mimo 11 budov se jednalo o pozemky v celkové výměře 118 ha. Ty byly rozparcelovány celkem mezi 46 usedlostí. Ve Zbynicích panské dvory nebyly. Ztráta farních pozemků na základě zákona je zaznamenána ve zbynické farní kronice. Jednalo se tedy o pozemky šlechtické a církevní. Obdobně, jako v roce 1914, tak v roce 1939 rozpoutaly válku zejména germánské mocnosti, z důvodu získání světové nadvlády nad koloniemi, a navíc ještě chtěli současně zlikvidovat nás Slovany. V roce 1945 však Slované Germány porazili. Po osvobození Sovětskou armádou byla značná část půdy stále ve vlastnictví šlechty, církve a velkostatkářů. Tito, tyto majetky však získali na úkor těch, kteří na nich pracovali. V roce 1948 pak proběhla celková změna společenského zřízení ve prospěch těch, kteří se neobohacovali na úkor jiných. Došlo tak ke znárodnění majetků šlechty, církve a velkostatků. V našich obcích došlo tehdy k zásadní a význačné změně v životě v jednotlivých usedlostech. Došlo ke společnému družstevnímu hospodaření všech usedlostí. Bylo tak možno využít nasazení strojů a nahradit ruční práci. Došlo takto po roce 1948 k značnému vzestupu životní úrovně. Nebyla tedy nutná dosavadní praxe v soukromém hospodaření. To, že jeden ze synů hospodáře se ujal gruntu. Další synové pak museli z gruntu odejít. Mohli se přiženit na jiný grunt, stát se námezdní silou u sedláků, vyučit se přímo v obci u ševce, krejčího nebo kováře, nebo odejít se vyučit řemeslu mimo obec. Na studie většinou na gruntu nebyly prostředky. Dcery se většinou na jiný grunt přivdaly. Tak to bylo v Čejkovech i Zbynicích před rokem 1948 na většině usedlostí selských i chalupnických. V roce 1989 při změně společenského zřízení, došlo k vrácení majetků těm, kteří je vlastnili před rokem 1948, za pomoci současných germánských vládců světa. Důsledkem bylo to, že se zemědělské hospodaření téměř rozpadlo. Omezilo se jen na chov dobytka. Bývalí zemědělci byli tak odkázáni na nakupování potravin. Potraviny jsou takto ve velké míře stále dováženy z jiných zemí. Zejména u základních potravin jako brambory, vejce a mléko stále neúměrně rostly ceny. Slované jsou opět v nebezpečí před Germány, zvláště proto, že západní Slované a část jižních Slovanů se přidala ke Germánům.
Pro historickou zajímavost uvádím pozemkové poměry šlechty v Československu:
Seznam největších držitelů půdy šlechtického původu v roce 1918.
(čísla v závorce udávají počet rodových držitelů)
Největší držitelé pozemků v Čechách:
- Schwarzenbergové (5) 247 736 ha
- Černínové z Chudenic (6) 61 430 ha
- Colloredo-Mannsfeld (1) 57 866 ha
- Rod Habsbursko-Lotrinský (4) 57 832 ha
- Kinští z Vchynic a Tetova (6) 51 391 ha
- Lobkowiczové (5) 48 565 ha
- Waldsteinové (3) 45 434 ha
- Thun-Hohensteinové (5) 41 529 ha
- Fürstenbergové (2) 40 981 ha
- Thurn-Taxisové (2) 37 316 ha
Největší držitelé pozemků na Moravě:
- Liechtensteinové (2) 135 706 ha
- Dreher (1) 24 419 ha
- Rod Habsbursko-Lotrinský (3) 19 180 ha
- Salm-Reiferscheidt-Raitz (1) 13 092 ha
- Haugwitz 12 970 ha
- Deforestové (2) 12 705 ha
- Bratři Thonetové 12 574 ha
- Podstatští-Lichtensteinové (3) 12 452 ha
- Collalto et San Salvatore (1) 10 900 ha
- Seilern-Aspang 10 855 ha
Největší držitelé ve Slezsku:
- Arcivévoda Bedřich 64 332 ha
- Larisch-Mönich 11 684 ha
- Liechtenstein 9 648 ha
- Wilczek 6 151 ha
- Lichnowski 4 342 ha
- Stolberg-Stolberg 2 728 ha
- Blücher 4 229 ha
- Sulkovski 3 358 ha
- Razumovski 2 505 ha
- Arco 2 463 ha
Největší držitelé na Slovensku:
- Pálfyové 105 000 ha
- Coburgové 83 000 ha
- Andrassyové 79 000 ha
Domovina domkářů a malorolníků[]
Organizace, kterou po vzoru socialistických stran založila republikánská strana v dubnu 1919, které místně sdružovali zájemce o půdu. Malorolníci, domkáři a bezzemci, tzv. zájemci o příděl půdy, zareagovali na přijetí zákona o obstavení velkostatků. Domoviny měly svým členům zajistit přednostní příděl půdy, odbornou pomoc a vyřízení úvěru k zaplacení nově nabyté půdy.[1] Švehlovu vedení strany se na základě naslibovaného hmotného zisku (zájmu) podařilo získat široké malorolnické vrstvy a tím značně posílit členskou základnu, která jednak vytvářela tlak na přijetí pozemkové reformy a zároveň oslabovala pravicové křídlo strany. Tento masový manévr strany pomohl ovlivnit politiku agrární strany a nasměrovat ji doleva. Největší vlna zakládání domovin proběhla v letních měsících roku 1919 (v červenci 1919 dosáhlo počtu 75 místních organizací) v říjnu téhož roku se všechny domoviny sdružily do centrální zastřešující organizace Ústřední domovina domkářů a malorolníků fungující až do roku 1938.[2]
Zbytkové statky[]
Z důvodu zajištění efektivního hospodářství byly kolem hospodářských objektů někdejších šlechtických velkostatků vyčleňovány tzv. zbytkové statky jako první v pořadí. 2.019 nabyvatelů, získalo v průměru 104,7 ha půdy (z toho 93,2 ha zemedělské). Celkem 222.593 ha veškeré (189.273 ha zemědělské = 22,3 % celkové rozlohy meziválečného zemědělského přídělu). Jen 31 statků přiděleno do družstevního vlastnictví, které ovšem často zkrachovaly. Cena za hektar byla nižší než u stejné půdy přidělené drobným přídělcům. I požadavky při úvěrování byly nižší. Staly se předmětem korupce - mezi přídělci se objevili lidé napojení na agrární stranu (agrárníci Rudolf Beran, Ladislav Feierabend, Jan Malypetr, František Staněk, sociální demokraté Rudolf Bechyně, František Biňovec či šéf Živnobanky Jaroslav Preiss). 56 % všech zbytkových statků získali bývalí úředníci velkostatků náhradou za to, že rozparcelováním ztratili práci.
Římskokatolická církev[]
Na začátku 20. století církev v českých zemích vlastnila odhadem 380.000 ha půdy (3.800 km2). Kompromis stanovil, že se reforma nebude aplikovat na církev jako na jednu jednotku, nýbrž na jednotlivé správní jednotky církve. 56.173 ha připadalo na jednotlivé fary a drobná obročí – v průměru jen 10,8 ha na jednotlivý subjekt - těch se reforma nedotkla vůbec. Pod zábor (nad 250/150 ha) spadalo 234.119 ha a do války přiděleno jen 36.975 ha. Církev do roku 1947 přišla do 10% svého pozemkového vlastnictví (v ČR) za který získala peněžní náhradu. V roce 1947 se církve dotkla "revize" a po únorovém převratu znárodňování.
Odškodnění zaměstnanců velkostatků za První republiky[]
Odškodnění se týkalo 66.920 zaměstnanců a bylo prováděno ve formě přídělu půdy, peněžní náhrady, penze nebo zajištění náhradního zaměstnání. Úředníci obdrželi průměrně 31.480 Kčs (nebo 67,7 ha), deputátníci 5.173 Kčs (nebo 1,6 ha) a stálí dělníci 3.410 Kčs (nebo 1,2 ha).