Jdi na obsah Jdi na menu
 


Průvodce Čejkov a Zbynic.

P R Ů V O D C E  

Obrázky k jednotlivým částem jsou uvedeny ve Fotoalbu, nebo ve formátu pdf na následující adrese :

uloz.to/xWwqbo2G/pruvodce-brozura-pdf-pdf

Vydáno k příležitosti. setkání rodáků, občanů obcí Čejkov a Zbynic

Úvod

 

Vydáno k příležitosti setkání rodáků, občanů obcí Čejkov a Zbynic a všech těch, kteří mají k našim obcím vztah. Setkání je naplánováno v souladu s výročím založení  hasičského sboru.

Obě tyto obce jsou v pošumavském kraji, 10 km na sever od Sušice. Velmi těsně spolu sousedí a byly vždy spjati, školou, farou, kostelem a nakonec i společným hřbitovem.  

            V Průvodci jsou obsaženy ne jen místní popisy, ale i historické a přírodní zajímavosti. Jsou tak určeny širšímu okruhu čtenářů a mohou také být podkladem pro další studium historie těchto míst.

            Jedná se o panenský kraj velmi málo zasažen civilizací a zejména turistickým ruchem. Tímto krajem procházela vždy jen jediná turistická stezka. Až v nedávné době byla rozšířena o cyklostezku. Spojení původní venkovské krajiny s pahorky, několika rybníky a hlubokými lesy vytváří předpoklad pro odpočinek a rekreaci. 

            Další informace lze nalézt na webové adrese : www.cejkovy.estranky.cz.

 Celkový pohled.

 Čejkovy

Nadmořská výška: 520 - 540 m

GPS:  49°17'32.254"N, 13°30'59.637"E

Katastrální území: Čejkovy, celková výměra k.ú. 759 ha, kód k.ú. 619027, 83 domů s číslem popisným , 4 stavby s číslem evidenčním.

 

Geologicky a geomorfologicky sem zasahuje středočeský pluton. 

              

Prodejna, hostinec a hřiště.

            Prodejna a hostinec se nacházejí na návsi. Hřiště, s nezbytným zázemím a občerstvením, se nachází na dolním okraji obce. Probíhají tu akce obecního úřadu, hasičského sboru a mysliveckého sdružení.

Počet obyvatel:

Rok 1850 - 420
Rok 1900 - 471
Rok 1950 - 288
Rok 2000 - 199
Rok 2009 - 185

Obec do roku 1976 samostatná, 15.4.1976 připojena i s částí Zbynice k MNV Hrádek

Zemědělské obchodní družstvo

Má sídlo v Hrádku. Východně od obce se nachází komplex dvou kravínů a kůlen pro skladování píce. Východně od komplexu kůlen je budova firmy kovodělné výroby Koramex.

     

Historie obce.

 
První písemná zmínka pochází z roku 1227 ze záznamů svatojiřského kláštera. Čejkovy byly původně církevním zbožím, ze kterých byl přibližně v polovině 14. stol. vyčleněn světský statek. V této době byla také pravděpodobně založena i tvrz. Statek byl v držení Vintíře z Čejkov a jeho potomci drželi statek až do 15. stol. Tvrz je však poprvé připomínána až za Švihovských v 16. stol. V 17. stol. byly Čejkovy připojeny ke statku Nalžovské Hory a tvrz začala ztrácet na významu a pustla.

 V roce 1620 jsou Čejkovy uváděny jako městečko a Zamysličky jako ves. Zřejmě se rozkládaly nedaleko od stávajícího ovčína severovýchodním směrem. Ještě v 50. létech 20. století tam byla studna a zbořeniny. Studna se dochovala ještě do dalšího století.

      

Památky

 Návesní kaple Sv. Jana Nepomuského. V roce 1855 se rozhodla obec postavit si vlastní mešní kapli. 1858 byla kaple slavnostně vysvěcena. Vysvěcení předcházela mše ve Zbynicích. Potom velký průvod občanů ze Zbynic, Čejkov

 Kaple je zasvěcena sv. J. Nepomuckému. Byla postavena v barokním slohu v 19. století. Před ní stojí kříž a památník padlým ve světové válce. Nedaleko umístěný kámen připomíná, že sbor dobrovolných hasičů tu mají přes sto let. V horní části návsi je označená lípa, zasazená k příležitosti setkání rodáků.

 

Původní dochované chalupy.

Tyto chalupy se nacházejí při hlavní silnici, při odbočce na Tedražice, při odbočce na Ústaleč a při odbočce na Lipovou Lhotu. Jsou svědky lidové vesnické architektury v minulém století.

 

Tvrz

Dodnes se zachovalo už jen označení Příkopy a terénní zbytky na sadech. Zbytky tvrze byly odstraněny v roce 1850 a na jejích místech byl vystavěn obytný dům v místě čp. 70. Jako poslední památkou je špýchar s vysokou sedlovou střechou. Nároží prozrazuje, že kdysi býval pevně spojen s hradební zdí, která obklopovala tvrz. U sedmi okének je pozdně gotické ostění. Vzhled tvrze je odvozován od jejího vyobrazení z 19. stol. Jednalo se o věžovitou stavbu, nejspíš dvoj prostorovou, chráněnou hradbou. V nároží hradby, jižně od hlavní budovy, stála vysoká okrouhlá věž.V polovině 19. stol. byly zbytky tvrze strženy.

 

V 17. stol. byl statek připojen ke statku Nalžovské Hory, tvrz začala chátrat a v pol. 19. stol. byla stržena.Tvrz, která byla v polovině 19. stol. stržena, stávala ve východní části obce Čejkovy na vybíhající ostrožně. Terénní zbytky na sadech jsou zčásti vidět nalevo od cesty vedoucí k budovám zemědělského podniku, nacházejícího se jižně od bývalé tvrze. K místu se dostaneme, když z hlavní cesty jdoucí obcí Čejkovy odbočíme u kaple a půjdeme kolem ní cestou svažující se k zemědělskému podniku.

 

      Pokud bychom pokračovali po cestě dále, dojdeme k dubovému lesíku Hájek. Lesík Hájek připomíná mohylové pohřebiště s nepatrnými zbytky mohyl z období lidu mohylových polí.

  

Stará panská kovárna.

 

Na konci obce směrem na Nalžovské Hory je bývalá panská kovárna Karla Bublíka. Máme o ní první zmínku až v roce 1850. Další zmínku máme z roku 1906 v souvislosti se založením hasičského sboru v Čejkovech. Ve stodole byla umístěna první hasičská stříkačka. V roce 1926 se tu na zahradě konala hasičská slavnost. Ve 20. létech 20. století bylo ukončeno střílení z hmožďířů na Stráži o pouti. To prováděl kovář Boublík. Výstřely z hmoždířů se připomínal svátek Jana z Nepomuku. Kovárna se zachovala v původním stavu do dnešních dob. Proti vchodu se nachází výheň, vlevo kovářské měchy a vpravo brus a vrtačka. Pod oknem je pracovní stůl se svěrákem. V kovářské chalupě jako v každé jiné chalupě byla ve velké světnici pec na pečení chleba a z předsíně, nebo kuchyně přístup do pece.

       

Dávná historie kraje.

 Z horního Podunají sem přicházeli v období 1400 let před naším letopočtem skupiny s vyspělou kulturou, pro níž jsou charakteristické mohyly, zpravidla s kamennou konstrukcí. Jednalo se převážně o pastevce. Pastevecký způsob života se stády dobytka nedovoloval setrvávat dlouho na jednom sídlišti. Mrtví byli ukládáni do mohyl různých velikostí.                      
V 5. století př.n.l. přišly keltské kmeny. Už používaly železo a budovaly mohutná hradiště. Hradiště využívaly přirozenou ochranu terénu a tu zesilovaly ještě valy z kamene a příkopy. Nejvyšší místo hradiště – akropole – měla vlastní opevnění. Keltové pěstovali obilí a tkali látky. Nosili šperky a náramky, např. bronzové. Jedním z jejich kmenů byli i Bójové, kteří dali naší zemi jméno (Bohemia). Po odchodu Keltů přišly kmeny germánské, z nichž vynikli především Markomané, kteří bojovali s římským impériem.

Slované osídlili českou kotlinu v 6. století, podél Otavy, Ostružné, Tedražického a Mířenického potoka pronikali postupně. Kolem potoků zanechali zbytky po rýžování zlata (není ovšem jisté, zda tyto sejpy nejsou až pozůstatkem vrcholně středověkého získávání zlata). Začali stavět chaty bez pevné formy a provozovali polní hospodářství s chovem dobytka. Od 9. století začali využívat háky a pluhy. Z dvoupolního způsobu (úhor, osev) přecházeli na trojpolní (ozimy, jařiny, úhor). K válečné ochraně často využívali opuštěná keltská hradiště.

V 10. století dochází k centralizaci českého státu a na Práchni u Horažďovic vzniká přemyslovský správní hrad (kastelánie), zatímco pro plzeňskou pánev se formuje Stará Plzeň (dnes Starý Plzenec). V 11.a zejména 12. století probíhala vnitřní kolonizace, umocněná od sklonku století působením rodící se šlechty a klášterů.         

V oblasti obcí Čejkovy a Zbynice se na přímý dohled nalézá několik hradišť. Na Zbyné, V Hlavičkách, Na Buděšiná, V Hájku a na Oupířce. 

V okolí obce se nacházejí podrobně archeologicky neprozkoumaná keltská hradiště z doby laténské. Prvním je hradištní komplex V Hlavičkách a dalším je vrcholový hradištní komplex Buděšiná nad rybníkem Dalovákem. Jsou popsána v knize Anny Bauerové Keltové v Čechách. První val rozlehlého hradiště najdeme nedaleko za jižním okrajem vsi. Vydáme se k němu po silnici, vedoucí z Čejkov směrem na Tedražice a zakrátko spatříme vpravo křížek, u něj ústí na silnici polní cesta. Vkročíme na ni, ale ihned za křížkem zahneme vlevo na mírný svah, uvidíme část plochy hradiště. Po jejím pravém okraji vede val, značně zarostlý křovinami, kterými se širokým obloukem stáčí vzhůru vlevo, do borového lesíka, kde je pak velmi dobře patrný. Hradiště je rozsáhlé, sestupuje terasovitě k východu na dalovický rybník, zahrnuje dva hájky (se zbytky valů); silnice je protíná ze severu k jihu. Pod výšinou jsou skutálené kameny jako pozůstatek megalitické stavby.

       

Přírodní památky – výlety do okolí.  

Dalovák.

U rybníka Dalováku byl původní panský dvůr s hájovnou. Přístup je ze silnice a cyklistické stezky z Čejkov do Tedražic. Nedaleko je i malý rybník Buděšinka. 

          Nad rybníkem Dalovákem je zachovalá poslední terasovitá výspa keltského hradiště se stopami opevnění. Podle valů a teras a v neposlední řadě i nacházených zlomků keramiky se dá soudit, že jde o haštalsko - laténské hradiště.

                                                       

Cukovák.

 U rybníka Cukováku je neporušená přírodní oblast, studánka pod lesem, studánka v lese, železný kříž na skále v lese. Přístup je polní cestou vedoucí kolem hřiště a menšího rybníčku až k rybníku Cukováku. Dále podél rybníka stále nahoru k lesu. Pod lesem se nalézá studánka, v lese pak další. V lese na skále je železný kříž.  

               

V Lesích

Na rybník Pleštičák navazovala dále oblast panských sádek, nedaleko od dvora Sedlečko. Přístup je z polní cesty vedoucí z Čejkov do Lipové Lhoty. Dále však pouze nepřístupným polním terénem. Polní cestou však lze pokračovat kolem lesa Žebráčku a dále lesní cestou do lesů. Udržovaná asfaltová lesní cesta nás dovede až do oblasti V Lesích. Zde se nalézají dvě lesní studánky. Nedaleko studánky Kopanina se nalézá lesní dřevěná chata. Může sloužit i jako stanice poslední záchrany. Lesní vodní nádrž se nalézá dále, v odlehlé oblasti. Na dalším snímku je letecký pohled na celou tuto oblast.                     

             

           Samyslice

Samyslice jsou na turisticky značené cestě z Čejkov do Ústalče. Na vrcholu cesty nad Čejkovy je místo dalekého rozhledu na šumavské hory. Původně zde byla také hájovna, nyní se tu nalézá bývalý ovčín. Nedaleko odtud je na okraji lesa unikátní místo s výskytem několika desítek mravenišť.

      Z některých míst v okolí vidíme dokonce čtyři rozhledny a to na Javorníku, na Sedle, na Svatoboru a na Poledníku.

 Chráněné stromy.

Jsou to 3 lípy u kapličky, 1 lípa a 2 akáty u silnice nad kapličkou. Duby, lípy, jilmy a akáty na hrázi rybníka Dalovák a 1 dub u hájovny.

Přírodní park Buděticko

Vyhlášen: 1994
Výměra: 4400 ha

Území parku se rozkládá mezi městem Sušice, obcemi Žichovice, Bojanovice, Vlkonice, Otěšín, Čejkovy, Zbynice a Hrádek u Sušice. Buděticko zahrnuje 2 geomorfologicky odlišná území. Jihovýchodní část zasahuje do Pošumavského krasu. Vápencové vrchy dávají krajině charakteristický ráz a vyskytuje se na nich řada druhů vzácných a zákonem chráněných rostlin. Nejcennějšími lokalitami jsou vrchy Čepičná a Chanovec.

Na západě, SZ a S převládají v geologickém podloží ruly a křemenné diority, které určují odlišný charakter vegetace. Převažují zde acidofilní doubravy.

Mezi významné stavební dominanty a kulturní památky patří na území našich obcí kostel na Zdouni a ve Zbynicích, mnoho drobných nemovitých kulturních památek a dochovaných typů lidové stavební architektury.

 Lesní porosty jsou zastoupeny zbytky kyselomilných doubrav v okolí Hrádku u Sušice a Tedražic., Ve výrazně kyselém půdním prostředí doubrav, především v blízkosti vodních toků, se vyskytují sasanky, sněženky, plicník pryskyřník a mnoho dalších rostlin.

 

200 m na jih od obce Čejkovy se zachovala část původních Volských drah. Toto neporušené přírodní území je tvořeno skupinou více jak 50 velkých žulových kamenů v původním krajinném terénu.

                    

Popis krajiny

 

Ladislav Stehlík ve své knize Země zamyšlená z roku 1966 popisuje naši krajinu takto :

    Za poslední tedražickou chalupou vejdeš do tiché končiny, jejíž jižní obzor zdvíhá dlouhá lesnatá vlna Svatoboru a pod ní se prostírá předhůří s políčky, pahorky a loukami, laděnými svou líbezností na tep českého srdce. Vítr je tu oblečen do vůně sosnových pryskyřic, v lučinatém údolí cítíš z trav rosu a chládek olšového stínu a suchou slunečnou stráň rozeznívá do vybledlého modra nebes trsavé houslení cvrčků. Krajina jemné sovovské lyriky s prodlévavou půltónovou hudbou. . .

Pěšinka náhle skončí na hrázi jednoho z dalovských rybníků v aleji rozrostlých dubů, jasanů a lip, pod nimiž je vlhko i za nejprudšího vedra. Z osamělého dvora vystoupil jako z nějaké Erbenovy pohádky šedovousý dědeček a vyprávěl nám o bývalém životě na dalovické baště, přestavěné ze staré hájenky a ozdobené na průčelí dvěma reliéfy srnčích hlav v kruhových kartuších. Hrabě Taaffe ji nechal zřídit pro své obědvání při rybolovech, ale onu místnost, o které se v slušné společnosti nehovoří, musil zde mít výhradně k vlastnímu použití. Inu, páni mohli mít tehdy ještě onačejší požadavky a nápady. . . .

Nad hladinami rybníků Velké a Malé Strany vytasil orobinec úzké šavle svých listů, břehy jsou rozvoněny mátou a prosvíceny žlutými květy kejklířky, která zde v povodí Otavy všude zdomácněla. Zastavíš se u rozkvetlé potměchuti s oranžovými a fialovými květy, sousedícími v těsné blízkosti s jejími rudými plody. Zalesněný vrch Zbyná tmí se nad starodávnou vsí, k níž jsi stále lákán nějakým tajemným kouzlem.

Jako zjevení se zvedla nad hlubokým úvozem bílá románská věž zbynického kostela se šindelovou sedlovou střechou, naproti ní se usadila fara jako v nějakém Raisově románu a opodál postavili poschoďovou školu s několika chalupami, vše v nezapomenutelně krásném seskupení. Myslil jsem přímo na některé motivy Josefa Mánesa, když jsem v jednom zimním podvečeru stál u klenutého kamenného můstku a díval se, jak se do průsvitných mrazivých nebes promítla modravá silueta této líbezné vsi. Ve svých pamětech uvádí farář František Hruška velmi zajímavou zprávu o hojném nálezu perel v říčce Pstružné. Na vlastní oči prý viděl 12. srpna 1765, jak při perlorodčím výlovu bylo nalezeno 400 kusů perel, všechny ve velikosti hrachového zrnka. Co jich bylo tenkráte v řece Otavě...

Přes tajuplnou Zbynou a přes Hodětín (správně Hotín) kolem žulového lomu vracíme se zpátky na hrádeckou silnici.

 

 

Zbynice

 Zbynice

GPS: 49°17'15.274"N, 13°30'8.659"E
 

Nadmořská výška: 508 m

Katastrální území: Zbynice, celková výměra k.ú. 533 ha, kód k.ú. 619035, 48 domů s číslem popisným , 4 stavby s číslem evidenčním.

 Počet obyvatel:

Rok 1850 - 311
Rok 1900 - 308
Rok 1950 - 172
Rok 2000 - 67
Rok 2009 - 69

Historie obce

Obec připomínaná již r. 1169, kostel Zvěstování Panny Marie: románsko-gotický z pol.13.st.. První písemný záznam pochází z roku 1226 ze záznamů doksanského kláštera. První písemná zpráva je z roku 1226 v souvislosti s Doksanským klášterem. V roce 1293 jsou v písemných pramenech uváděni zemané, bratři Hron a Dětřich ze Zbynic. V roce 1407 pak Jan ze Zbynic. V roce 1483 získává Zbynice Johanka z Rizmberku. V roce 1654 jsou Zbynice uváděny součástí hrádeckého panství. Původní nejstarší část vsi Zbynice byla Hoříška. Ve střední části v Dolíšce byly dva zemanské dvory. Statky kolem kostela tvořily zádušní dvůr doksanského kláštera. Domkáři a chalupníci byli v Chalupách. Západně kopec Zbyná - slovanské (možná keltské) hradiště, patrně z 10.st.,zachována terasa s valem. Původně samostatná obec, v roce 1961 připojena k MNV Čejkovy, MNV Čejkovy pak            15.4.1976 připojeny   MNV Hrádek.        

Památky:

 Farní hospodářská budova a spýchárek naproti bývalé hospodě.

  

Původní dochované chalupy.

Většina chalup se nalézá při hlavní silnici, případně při odbočce na Čermnou. Jsou svědky vesnické architektury v minulém století. Architektonicky odlišná je chalupa vlevo při odbočce na Čermnou. Zajímavá je také bývalá škola a sklípky zapuštěné pod mezí. Okolo fary a farní sýpky scházíme k potoku, se přechází klenutý můstek a od hřbitova a rybníčku je hezký pohled na kostel a horu Zbynou.

       

Kostel Zvěstování Panny Marie, Zbynice

Farnost Zbynice:

Do farnosti zbynické patří: Hrádek, Zbynice, Čejkovy, Tedražice, Čermná, Kašovice. Část obce Odolenov spadá do farnosti svojšické. Plebanie r. 1357, matriky od r. 1658.

Kostel Zvěstování Panny Marie, je  románského původu. Byl postavený již na sklonku 12. nebo začátkem 13.století. Původní stavba tohoto kostela byla gotická. Zbynický kostel představuje stavbu přesně orientovanou podle světových stran,dříve jistě byl obehnán obrannými hradbami, valy a příkopy, neboť vedle bohoslužebných úkonů sloužily kostely jako útočiště při ohrožení obyvatel kraje   Původní románské stavbě zbynického chrámu náleží zdivo lodi a část severní a jižní zdi presbytáře. Mohutná hranolová věž přiléhající k západnímu průčelí lodi byla postavena později. Předpokládá se, že zde existovala nejdříve kaple, pojatá později do kostelní stavby jako jeden ze stavebních prvků. Teprve v době vrcholné gotiky asi v 15. století došlo k zásadní přestavbě, při níž vznikla apsida a byl  postaven nový chór s polygonálním více-úhlovým závěrem, a dále boční kaple a sakristie. Na venkovních patách štítu farního kostela jsou mezi románskými okny zvětralé lidské masky. Farář Chmelíček  nechal zasadit do zdi vpravo u vchodu do kostela své matce Kateřině Chmelíčkové pamětní žulový kámen opatřený latinským nápisem. Ta zemřela 2. března 1714. Tento nápis je epitafem nad jejím hrobem, neboť v dřívějších dobách byl okolo kostela hřbitov. Pod kněžištěm se nachází v podzemí hraběcí hrobka rodin Desfours a Sturmfederů.

    

Hřbitov.byl od kostela přemístěn. Před kostelem je vstupní křížek z roku 1846. Naproti pak je památník obětem první světové války.

        Rybníky.  

Ve Zbynicích jsou tři rybníky přímo na okraji vsi. Je to Velký a Malý Chalupák s přístupem ze silnice a cyklistické stezky směrem na Černou. Farský rybníček je těsně u hřbitova. Mimo obec je rybník v Pichadlích. Přístup je ze silnice ze Zbynic do Hrádku.

 Chráněné stromy.

Je to 1 maďal a 2 lípy malolisté u fary, porost vrb a olší na hrázi Velkého chalupáku. 1 dub letní u křížku na východním úpatí vrchu buková. 2 lípy malolisté u křížku na rozcestí polních cest severovýchodně lesa Buková. 2 lípy malolisté u křížku a polní cesty na jih od Přemetína.

Přírodní památky – výlety do okolí.

Zbyná

Při výstupu na vrchol Zbyné je vidět hrad Kašperk, Huťskou horu a Sokol nad Horskou Kvildou. Na vrcholu jsou valy keltského hradiště, podrobně archeologicky neprozkoumaného z doby laténské. Přístup je ze silnice ze Zbynic do Hrádku u lesa Hotína. V Hotíně nedaleko silnice směrem k Hrádku byl v první polovině 20.století otevřen lom. Přesto, že kámen z lomu byl kvalitní, nešel z důvodu probíhající hospodářské krize na odbyt a tak byl lom uzavřen. Ve skalních rozsedlinách na Zbyné byly pozorovány  skalní zemní výpary.

                

Oupířka

 

Na vrcholu kopce Oupířka nad hřbitovem se předpokládá slovanské hradiště z 9.století. Přístup je ze silnice do Čejkov.

                            

Pichadlák

Při silnici a cyklistické stezce na Černou je zajímavé místo Na Bobčičkách s chráněnými stromy a křížkem. Cestou k rybníku Pichadláku je Besedů kaplička.

                    
Vidhošť

Vidhošť s 759 m je nejvyšším vrchem blízké oblasti. V lese se nacházejí některé památky na panství rodu TaffeNalžov..

 
             Přístup je je nejvhodnější z obce Ústaleč Při lesní cestě stojí asi 300 metru od svatojanského kamenného sloupku seník. Těsně za ním potom sotva znatelná pěšina vede hlouběji do malého údolíčka s mohutnými buky. Mezi nimi se skrývá známý kamenný medvídek. Vedle něj jsou tři další kameny. Od svatojanského sloupku vede další cesta k jinému vidhoštskému pamětihodnému místu. Stačí pár metrů před seníkem při cestě od sloupku odbočit doleva. Správný směr potvrdí oplocená lesní školka. Poděl školky cesta zakrátko vede. Asi po kilometrovém stoupáni se cesta dostane na hřeben Stražného a otevře se výhled východním směrem. Zde roste mladá bučina. Nyní nezbývá než bučinou procházet a pořádně se rozhlížet, než nalezneme největší z několika shluků kamení. Shluk kamení totiž není pouhou hromadou, ale je vlastně sestaven do poměrně široké a dlouhé kamenné lavice, loveckému odpočívadlu. Z jeho boku vyčnívající podlouhlý kámen přitesal kameník do podoby hadí hlavy.

 

Přírodní rezervace

Zbynické rybníky

 

Vyhlášena: 20.12.1992
Výměra: 37.9348 ha

 

Nejzachovalejší část soustavy rybníků s přilehlými vlhkými loukami. Na hladině rybníků se vyskytují drobné rostliny, stolístky, plavíny a rdesna. Ač jsou velmi drobné, jako celek jsou na vodní hladině dobře patrné, protože vytvářejí souvislé zelené plochy. rostliny vyrůstající ze dna,  orobince, rákos, a další bahenní rostliny. Tato vodní vegetace plynule přechází do části mokřadní. Mokřadní louky jsou trvale zásobeny vodou. Často jsou neudržované. To přispívá k jejich jedinečnosti. V porostu převažují ostřice, pcháče, ale i pomněnky, blatouchy, mochny a psineček. 

  Je tu významná lokalita sloužící jako hnízdiště vodního ptactva s hojným výskytem obojživelníků a plazů. Rosnička zelená, ropucha krátkonohá, užovka obojková.  

V roce 1992 bylo zjištěno 33 druhů hnízdících ptáků, 22 druhů pěvců. Hnízdí tu strnad rákosní a moták pochop. Moták pochop loví zejména drobné savce, z nich na prvním místě myši a hraboše. Příležitostně nezaváhá zmocnit se i vodního ptáka, žáby, ropuchy, divokého králíka, sysla nebo ryby. V období hnízdění bývají často hlavní složkou jeho potravy tažní ptáci. Moták pochop si hledá kořist v rákosí rostoucím podél břehů bažin a mokřadů. Létá nízko nad zemí nebo nad vodou a prohlíží své teritorium kousek po kousku. Jakmile spatří vhodnou kořist, vrhne se na ni, uchvátí ji dlouhými, zahnutými drápy a zobákem ji roztrhá na jednotlivá sousta, která spolyká. Lovící moták pochop se při vyhledávání kořisti skrývá za rákosovým porostem a využívá i jiných přirozených překážek, aby se ke své oběti přiblížil nepozorován co nejvíce a pak na ni znenadání bleskurychle udeřil. Díky dlouhým nohám může lovit i ryby a žáby, aniž by si namočil peří.

Jádro rezervace tvoří rybníky Velká a Malá Strana. Přístup je ze silnice a cyklistické stezky, která vede z Čejkov do Tedražic.

 

    

 

  

Ing. František Ryba

Průvodce obcí Čejkovy a Zbynice

                       |                                                                                                

 

 

 

   

 

 

                                             

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

keltové

(beze jmený, 2. 3. 2014 20:27)

U rybníka Dalováku byl původní panský dvůr s hájovnou. Přístup je ze silnice a cyklistické stezky z Čejkov do Tedražic. Nedaleko je i malý rybník Buděšinka.

Nad rybníkem Dalovákem je zachovalá poslední terasovitá výspa keltského hradiště se stopami opevnění. Podle valů a teras a v neposlední řadě i nacházených zlomků keramiky se dá soudit, že jde o haštalsko - laténské hradiště.


TO TO mě bavilo nejvíce!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!