Čejkovská rebelie
Ćejkovská rebelie.
Josef II provedl v roce 1789 robotní reformu. V roce 1790 nastoupil na trůn Leopold II a na nátlak šlechty reformu odvolal. Jeho patent byl publikován v Sušici 9. června 1790 a velmi nesouhlasně ho odmítli poddaní nalžovského panství. Poddaní měli možnost podávání stížností ke státním úřadům, odpíráním roboty a otevřenou konfrontací. Domluvy od krajského úřadu ani vojenská exekuce 10 muži nepomohly, Čejkovští odpírali roboty, nevěříce tomu, že by návrat k nim byl vůbec možný. Následně 28. června 1790 vyslali rychtáře na vrchnostenskou kancelář, aby dojednal ponechání reformy. Když byli odmítnuti, vypravili delegace do Prahy a Vídně. Věc se rozhodl vyšetřit přímo v místě komisař krajského úřadu. Bylo to nutné, protože v prvních červencových dnech se nepokoje rozšířily i na hrádecké panství, takže bylo rozhodnuto povolat z Klatov vojenskou asistenci o 32 mužích. Následná komise, konaná 5. července, zjednala v Čejkovech klid, zachovat se podle patentu z 9. května, přislíbily i ostatní vesnice v okolí. Hůře bylo v sousedním Hrádku, kde měl komisař postupovat analogicky. Když tam 8. července dorazil, nezastihl ve vsi jediného sedláka, protože byli všichni den před tím o konání komise informováni. Všichni prchli do lesů. Komisař se s nimi snažil laskavým tónem navázat dialog, ale sedláci se báli tělesných trestů. Přislíbil jim proto nejmírnější jednání, pokud se vrátí a uposlechnou nejvyšších příkazů. Poddaní nechtěli ani slyšet a komise se tak vůbec nekonala. Podle všeho tu sehrál roli syn hrádeckého sedláka Píchy, jenž navštívil shromáždění v Čejkovech a měl informace. Na hrádeckém panství nakonec operovalo na 50 dragounů z Klatov a 12 mužů pěšího pluku z Písku včetně komisaře krajského úřadu. Sedláci se před vojáky ukrývali 14 dní v lesích. Vojáci je pronásledovali a sháněli zpět. Jak dodává zbynický farář Hruška, sedláci lepšího rozumu nabyvše, dobrovolně sami přišli a podvolili se robotovati. Velkým pomocníkem šlechty byla církev a kněží. Ti udržovali v temnotě prostý lid, napomínali jej k poslušnosti a trpělivosti. Vykládali jim ve svých kázáních, že šlechta je od Boha, že jí musejí být poslušní a trpělivě snášet svůj osud. Po smrti jim bude vše vynahrazeno a budou se pak těšit věčné blaženosti v nebesích.