Jdi na obsah Jdi na menu
 


Oslavy Američanů

Oslavy Američanů v Hrádku.

Pompézní oslavy konce války probíhají už několik let v Plzni, v Klatovech, v Sušici a dokonce i v Hrádku a dokonce i se mší svatou a přítomností nějakých germánských veteránů. Oslavují však nějakou jinou válku Američanů s nějakými Nacisty v roce 1945, kterou Američané vyhráli a přitom nás osvobodili od těch Nacistů. Bylo to dokonce v místech od Plzně, přes Klatovy, Sušici a Hrádek, kde žádná válečná fronta neprobíhala. Skutečná válka byla úplně jiná. Byla to válka Němců proti Slovanům a probíhala úplně jinde. Od Stalingradu do Berlína. V ní zvítězila v roce 1945 ruská Rudá armáda s 27 miliony obětí a osvobodila nás od Němců. Z toho vyplývá, že americká armáda nás neosvobozovala, ale obsazovala toto naše slovanské území. Přitom nám v podstatě již po válce zničila nejdůležitější továrnu v našem kraji, Plzeňskou Škodovku a mnohá nádraží. Přitom zahynuly stovky českých lidí a v Plzni na Doubravce celá třída dětí i s učitelkou. Při bombardování Škodovky zahynul náš čejkovský občan. Oslavy konce války v České televizi probíhají obdobným způsobem. Uvádí se pouze válečné akce, ve kterých vystupují Američané. Američané vystupují jako hlavní síla, která vyhrála válku. Televize takto ovlivňuje převážnou část obyvatelstva, která většinou dějepis a zeměpis nezná a o politiku se nezajímá. O skutečných vítězích není ani nejmenší zmínka. Naopak jeden pražský starosta Kolář bourá pomník skutečného osvoboditele Koněva a další starosta Novotný staví pomník fašistickým Vlasovcům. Primátor Prahy Hřib veřejně nenávistně vystupuje proti skutečným osvoboditelům Prahy. Je to všechno samozřejmě součástí přípravy Ameriky na novou válku s Ruskem. Všemu tomu jen přihlíží vláda s Babišem, parlament s Vondráčkem i president Zeman. Skutečné řízení státu je z NATO prostřednictvím amerického velvyslanectví. O všem rozhoduje Senát s jakýmsi Fišerem, dále státní bezpečnost BIS s jakýmsi Koudelkou, který při svém nástupu byl přijat v Bílém domě v USA a má potřebné instrukce. Všechna rozhodnutí, které by mohl Senátu změnit parlament nebo president, nakonec jistí předseda Ústavního soudu zrádce Rychetský. Plně k dispozici mají většinu médií. Pokud by se jim někdo vzepřel, tak ho média označí a je s ním konec. Velmi se také prosazuje vliv církve. I když na Pána Boha nikdo nevěří, tak církevní obřady pronikají z kostelů do civilního prostředí. Světí se různé hasičské prapory, dokonce i hasičárny a hasičská auta. Znovu po 100 létech se vrací faráři do armády a do nemocnic. Je to součástí propagandy, kdy církev posílená schválenými zlodějskými restitucemi a s vazbou na sudetské Němce, se stává nedílnou součástí kapitalismu a vystupující tvrdě proti socialismu. Právě tak jak se jim to osvědčovalo vždy v minulosti.

Oslavovat Američany u kostela Zdouň mezi Tedražicemi a Hrádkem je zcela nepochopitelné. Dokonce za státní, tedy naše peníze pořizovat pamětní desku pro nějaký americký pluk a celé náklady na oslavu i s přítomností zahraničních hostů a zástupců místních hasičských sborů. Není ani známo, že by tu probíhala nějaká bitva mezi hrdinnými americkými osvoboditeli a německými uchvatiteli. Není ani známo, že by na území obce padl jediný americký voják. Naopak na území obce v části Kašovice je už 55 let let pomník ruskému partyzánu Konovalovi, který padl v lese u Kašovic v boji s Němci. Kvůli němu však Obecní úřad žádné dalekosáhlé propagandistické oslavy neorganizuje.  6. května 1945 zastřelil americký voják v nedalekých Hlavňovicích 15 letou dívku Marii Klímovou, když šla s kamarádkou z kostela a údajně si jí spletl s německým vojákem kvůli její čepici.

 Američané se vylodili až v roce 1944, tedy až v době kdy už bylo Německo od Rudé armády poraženo. Jediná jejich obava byla aby Sovětská armáda neobsadila celé poražené germánské Německo. V Československu chtěli Američané obsadit Sudety a tím je zachránit pro Německo. Říkali tomu osvobození. Sudety byly těsně u Sušice a i těsně u Plzně. Toto by si měli organizátoři oslav osvobození uvědomit a nezneužívat to pro odpornou zločineckou americkou protiruskou politiku. S těmito oslavami mohou souhlasit jen úplní hlupáci v džípech s americkými vlajkami, nebo ti, kteří si záměrně dobře uvědomují o co tady vlastně jde.    
V současnosti je hlavním cílem Pirátů, STAN,ODS, KDU a TOP09 vytvořit takovou atmosféru, aby voliči souhlasili s vyprovokování války s Ruskem ze strany USA. Nejhroznější na tom je to, že Rusové jsou naši slovanští bratři, kteří nás nikdy nezradili a zachránili nás před vyhlazením od Němců. Na jejich současné odporné zločinecké zradě se podílí nejen tyto výše uvedené strany, ale i ostatní strany v současné sněmovně s výjimkou KSČM a voličů KSČM. A nejen uvedené strany ale i jejich voliči a všichni ti kteří k volbám nešli. Tím že nešli k volbám tak podporovali tuto zrádnou zločineckou většinu, která tímto válku USA proti Rusku podporuje a tím podporuje i plné ovládnutí nás Slovanů Germány. 

Dále je popis hrádeckého kronikáře, co vlastně každý rok pan starosta s panem farářem na Zdouni, za přítomnosti zástupců amerického velvyslanectví a zahraničních veteránů oslavují:

    Američané, kteří přijeli na tancích a ti kteří zde zůstali stát před hostincem "Pod Svatoborem" asi celý den hrají si s dětmi, které jim dávají květiny. Američané jim na oplátku dávají čokoládu a cukroví. Četníci a vládní komisař se schovávají, naši občané - bývalí vojáci požadují od četníků zbraně k obraně hrádecké obce. Když hrádečtí četníci odmítli zbraně vydat, přivezli si je autem ze Sušice. Čsl. zahraniční armáda z Anglie se ubytovala v zámku, auta a motorky stály na dvoře zámku (23.5.1945). Ti češi, co se dali k němcům a kteří dostávaly německé potravinové lístky, byli odvedeni do teletníku do sklepa a tam zavřeni. Jeden z prvních to byl vládní komisař Hubert, dále pak Raschendorf a jeho žena, Matoušová, žena pekaře, stará Krejčová z hospody. Picátku a Rudolfa Hánu zavřeli, že byli vlajkaři. Ve škole byli delší dobu ubytováni němečtí uprchlíci - ženy a děti. Dne 11.5.1945 jé stěhovali na panských vozech směrem k hranicům. Školu nechali značně znečiště­nou, okna byla od nich. rozbitá, podlahy nemyté. Velice dobře byli zásobováni potravinami tak, že na př. chléb namazaný házeli oknem ven. Když je stěhovali z Hrádku, v teletníku jim vzali peřiny, deky, příbory, šaty, prádlo, nádobí, látky. Část se pak odneslo do kampeličky. Kam to pak přišlo, nikdo neví. Praví se, že brali čele­díni ze zámku, četníci. Dne' 16.5.1945 americké vojsko čistilo okolní lesy od utíkajících německých vojáků na západ. V Hrádku američtí vojáci rozdávají různé věci, zejména děvčatům, jako na př. čokoládu, konservy, cigarety, později jež však jen za výměnu za jiné zboží. Někteří vojáci odhazují půlky cigaret. Kuřáci je sbí­rají, neboť je bída o kouření. Některé večery měli američtí vojáci taneční zábavu, což bylo pro místní děvčata velké povyražení. Vo­jáci měli pod Zdouní polní letiště a vozili děvčata i děti. Když američtí vojáci odjížděli, byli ověnčeny samými květy. Čsl. vojáci z Anglie měli vedle kaple polní kuchyni. 24.5.1945 bylo slyšet z prostorů "V křídách" střelbu z kulometů. Bylo tam asi 60 německých vojáků na koních. Když tam zahraniční vojáci dojeli, byli němci již pryč. Dne 5. května 1945 přijela též americká armá­da do Zbynic a 7.května zahr. armáda z Anglie do Čejkov. Údajně bylo v Hrádku a okolí zapojeno ke konci okupace několik osob v podzemním hnutí. Vzhledem k vzájemné konspiraci se mě nic bližšího nepodařilo zjistit. Několik tajných schůzek bylo konáno na Odolence, kde byly připravovány plány na převrat. Žádná diversní činnost se však nekonala. Je mě jen známo, že v připraveném výboru okresního národního výboru v Sušici byl Jan Kadlec z Hrádku. V květnu r. 1945 narazili angličtí vojáci na transport zajatců, kde byli i angličtí letci. Ty německé vojáky, kteří zajatce nejvíce mučili, angličtí vojáci zastřelili (bylo jich 11). Kolaboranti z Hrádku např. Raschendorf museli vykopat společnou jámu a pak němce zahrabali. Stalo se to na poli nad tratí, kde silnice se převažuje od Kašovic do Mokrosuka. V květnových dnech při čištění lesa od německých vojáků, kteří přebíhali na západ, narazili hrádečtí a kašovičtí na odpor. Pomá­hali jim též několik sovětských zajatců. Při přestřelce přišel o život jeden partyzán - zajatec. Stalo se to v místě, kde v Antonce míval baron altánek. Byl mu pak později postaven za Kašovicemi pomníček. Útočník německý voják neušel svému trestu.

Když někdo organizuje válečné oslavy, měl by něco o té válce vědět, ne tím jen vést politickou protiruskou propagandu.  

Květnové dny a mýtus „osvobozování“

Zase budou plzeňáci řádit a oslavovat, jak Američané osvobodili Plzeň, a kritizovat, jak amíci nesměli dál, a obstarožní plzeňští puberťáci budou v dobových kostýmech jezdit v jeepech a hrát si na vojáčky.

 

Nějak se pomíjí, že Patton na „osvobozování“ Čech neměl, byl jen součástí Deversovy armády, která táhla údolím Dunaje k Regensburgu. Patton měl jen 150 000 vojáků, a tažení do Čech neplánoval. I tak měli Američané na západě Čech oběti. Není to vyčísleno, ani to, kolik německých vojáků přitom pobili, ale Američané a Angličané usmrtili daleko víc českých civilistů, když pár dní před koncem války masívně bombardovali největší české průmyslové podniky. Téměř se pomíjí, že Rudá Armáda ztratila v bojích přes Slovensko, Moravu a Čechy asi 140 000 vojáků. Tam se skutečně bojovalo. A jak moc se vlastně jednalo o „osvobozování“. Eisenhower píše, že k tažení do Evropy dostal směrnici, jejíž hlavní odstavec zněl: Vstoupíte na evropskou pevninu a spolu s ostatními spojeneckými národy provedete operaci namířenou proti srdci Německa a na zničení německých ozbrojených sil. Zničení nepřátelských ozbrojených sil bylo tedy jeho hlavním úkolem. Na nějaké „osvobozování“ se invazní vojska příliš nezaměřovala, jak je patrné z celých Eisenhowerových pamětí. Proto také některé okupované státy západní Evropy zůstaly stranou tažení: částečně Holandsko, Dánsko a celé Norsko. Eisenhower také zcela ponechal Berlín Rudé Armádě. Když byla spojenecká fronta 600 km od Berlína, tak Rudá Armáda měla už jen 60 km, a USA neměly zájem hnát své vojáky do krvavých pouličních bojů při dobývání pobořeného velkoměsta.
Rudá Armáda táhla 1500 km naprosto zničenou a zpustošenou zemí - od Leningradu, Moskvy a Stalingradu až ke hranicím.

 

Minulí i současní nepřátelé Ruska stále šíří to, jak rudoarmějci znásilňovali německé ženy - když se fronta převalila do Německa. Nevím, na kolik na to měli rudoarmějci vůbec času. Když na druhé straně tytéž zdroje uvádějí, jak se ruské tanky valily jako povodeň, že německé obyvatelstvo nestačilo před nimi utíkat. A také nevím, jak moc bylo rudoarmějcům známo, že německé ženy byly fanatičtější nacistky, než němečtí muži. Ty byly Hitlerem úplně posedlé.

To na západě byla válka jiná, i ženy se tam chovaly jinak. Asi 200 000 Francouzek a 50 000 norských holek zplodilo s okupačními vojáky děti (a Norky 12 000 z nich odložily do Lebensbornu – konec konců byly to árijské děti a ke všemu ještě nordická rasa). Francouzky se i vdávaly za Němce. Mnohé to pak po osvobození také schytaly, byly vláčeny po ulicích, bylo na ně pliváno, hlavy jim byly stříhány dohola, a francouzští partyzáni hned po osvobození postříleli asi 2000 Francouzek, které se příliš prostituovaly a kolaborovaly s Němci.

 

 

V Normandii ve Francii se místy dostalo spojeneckým vojákům i chladného přivítání. Normandští vesničané, kteří po celou válku žili v blahobytu a vydělávali velké peníze za máslo a jiné produkty černého trhu, pozorovali s těžkým srdcem, jak se jejich domy obracejí v sutiny. Také mezi obyvatelstvem byla řada kolaborantů, kteří přirozeně stranili Němcům víc než spojencům přinášejícím odplatu. Nás Rudá Armáda ani neosvobozovala ani nedobývala, prostě přes nás táhla a hnala před sebou několik německých divizí a nemohla se zastavit na západních hranicích, ta musela tažení dotáhnout až do Německa, až do úplného zničení německé armády.

 

V několika okupovaných zemích se mladí muži horlivě hlásili do jednotek SS - v Belgii, Holandsku, Dánsku, Norsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku. V západní Evropě se na to snaží alespoň zapomenout, ale v Litvě, Lotyšsku a Estonsku si to teď manifestačně připomínají a domácím esesákům tam postavili pomníky!. Národy SSSR tvrdě zaplatily milióny obětí. Němečtí vysídlenci z východních území měli jen do roku 1948 od spojenců zakázáno zakládat organizace vysídlenců (Vertriebenen). Ale pak je hned zakládali a byli velice aktivní. A v r. 1953 jim na velkém letním shromáždění Adenauer hlásal do mikrofonu, že je přesvědčen, že se navrátí a jejich území zase budou německá (následoval bouřlivý souhlas). Až v r. 1970 Willy Brandt potvrdil, že Německo uznává hranici Odra – Nisa (což vyvolalo protestní demonstrace všelijakých landsmančaftů). A ještě v r. 1990 vykřičeli titíž Helmuta Kohla, když jim v projevu říkal, že východní hranice Německa je realitou, která se už nezmění.
A tak je teď módou na rudoarmějce plivat. Když do Prahy vjely tanky Rudé Armády, Pražané jásali, dávali se s vojáky fotografovat, a nikdy nepochopili útrapy vojáků, kteří měli za sebou tisíce kilometrů krvavých bojů městy rozstřílenými na prach. A ty útrapy nechápe ani teď spousta našich lidí, zejména po všech těch současných agresivních goebbelsovských propagandách. A mladí už vůbec ne. Objevují se články o Rudé Armádě znásilňovatelce a zlodějce. To se to píšou hanobící články v pohodlí dobře zařízeného bytu 70 let poté! A v pohodlné lenošce se samozřejmě dá nejlépe porozumět tomu, co se dělo v dlouhých letech války a krátce po ní. Ale takhle hloupé články všelijakých vypatlanců, nejsou zcela ojedinělé. Říká dnes někomu něco to, že v SSSR bylo několik celých ročníků mužské populace (21 až 24) téměř beze zbytku vybito? A je bezpředmětné filosofovat o tom, do jaké míry Stalin a jeho tehdejší diktatura nesou vinu na tom, že těch obětí bylo tolik. Prostě těch obětí tolik bylo. Ostatně zatímco spojenci v západní Evropě měli před sebou nejvýše 90 německých divizí, tak Hitler do SSSR vrhnul mnoho set divizí – a v Rusku byla válka jiná, vyhlazovací. Takže i těch obětí bylo řádově více. (SSSR měl před válkou 175 mil. obyvatel, ztráty v bojích a na civilním obyvatelstvu dosáhly asi 27 mil. – tedy asi 15% populace. Ztráty Poláků, kterých bylo 34 mil., činily asi 9% obyvatelstva – sami Němci uvádějí, že pobili a povraždili na 3 mil. Poláků. V protektorátu žilo 7,4 mil. Čechů – a jaké vlastně měli ztráty z titulu odboje za celou okupaci a kolik zlomků % to bylo?. A nakonec tu Rudá Armáda ani dlouho nezůstala (žádná okupace se nekonala). Před koncem roku 1945 zemi opustila. Vše co se tady dělo potom, bylo prováděné domácími silami. Ostatně Amerikánci odtáhli z jihozápadních Čech také až ke konci roku 45. A co dělali před tím? Chovali se oprskle jako v okupované zemi. Neuznávali čs. orgány, speciální komando US ARMY svévolně a drze vybralo a odvezlo bedny nacistických dokumentů z tzv. štěchovického úložiště, což vyvolalo ostrou reakci čs. vlády, suverénně odvezli z jednoho jihočeského kláštera umělecké cennosti, které nakradené tam nacisti shromáždili z celé Evropy. Na to si dnes žádný propagandista nevzpomene. A teď mě napadá: má Praha vůbec nějaký důstojný památník na paměť těch mnoha desítek tisíc padlých rudoarmějců při tažení Slovenskem, Moravou a Čechy? Když těch pár idiotů zhanobilo a posléze odstranilo ten tank na Smíchově? (Jako by záleželo na tom, jestli ten tank byl „pravý“. Bóže: takové námahy a nákladů jen proto, aby bylo plivnuto na památku miliónů obětí rudoarmějců). A jsou další idioti, kteří hanobí další pomníky. Ono se jedná jen o docela obyčejnou slušnost. Ale ta se od těch idiotů očekávat nedá. Naštěstí v blízkém okresním městě velkou sochu rudoarmějce nikdo nezhanobil (zatím). Je otázkou, kdy všelijací ti profesoři Buznové z těch obskurních univerzit k tomu někoho svým štvaním doženou. Svým způsobem měl Stalin k tzv. svobodnému Západu nedůvěru oprávněně (nedůvěra byla oboustranná). Ta nedůvěra je oprávněná do dneška. Vlastně to trvá už celé století, že ruské území je neustále agresivně napadáno, nebo aspoň atakováno. Počínaje intervencí po bolševické revoluci, kdy na Rusko táhlo 16 intervenčních armád. Rusové žádné agresivní války nevedli (v Afganistánu to byl boj proti islamistům). Rozhodně za sebou nenechali milióny mrtvých. A to na rozdíl od jiných agresivních velmocí (USA, Británie, Francie, Belgie). Kolik jen ty vedly po roce 45 válek, a většinou tisíce kilometrů od svých území. Kolik ty organizovaly a financovaly pučů, rozvratů a kolik miliónů lidí při tom připravily o život. A kolik desítek až set tisíc životů vlastních vojáků na to jejich politici obětovali - samozřejmě politici vždy zůstanou v pohodlí doma! A dělají to dodneška. Jak by bylo možno těmto velmocím důvěřovat? Co se jen naslibovaly po roce 1990? Ale ony ty imperialistické mocnosti na to byly zvyklé po staletí. Kolik imperialistických válek vedly jen v 19. století: Američané se Španěly na Kubě a na Filipinách, Britové v Číně a v Indii (když potlačovali povstání 1857, tak britští vojáci vzbouřence po tisících čtvrtili, prostřelovali z děl, nabodávali na kůl a mučili - vybíjeli celé vesnice, aby potrestali vzpouru proti Britům - proto jsou také Britové těmi nejpovolanějšími specialisty pro výcvik kyjevských gardistů a podobných banditů), dále v Egyptě, v Súdánu i jinde v Africe, v jižní Africe s holandskými Bůry, atd. Pokud možno na územích tisíce kilometrů vzdálených, kde neměli vůbec co pohledávat.

V naší knize o Čejkovech a Zbynicích z roku 2006 líčí spisovatel Milan Pokorný hrdinskou poslední osvobozovací bitvu Americké armády na 5.5.1945 na Zhůří u Železné Rudy. Nejednalo se o žádnou osvobozovací frontovou bitvu, ale o potyčku se skupinou zfanatizovaných sudetských Němců. Podobná potyčka vznikla i v Prášilech, kde narazili na skupinu Hitler Jugend. V Čejkovech, Zbynicích, ani v žádných okolních obcích sušického okresu žádné osvobozování neprobíhalo. Nejednalo se o osvobozovací akce, ale o obsazovací. Tato údajná americká osvobozovací činnost je plně využívána, zvláště od roku 2022 na zrůdnou podlou protiruskou propagandu místních, krajských i státních orgánů i za pomoci církve. Dokonce dodatečně kvůli tomu vybudovali a zaplatili pomník na Zhůří na Šumavě. To nebylo určitě místo frontových bojů světové války. Ani velký památník Díky Ameriko v Plzni. V Plzni určitě neprobíhala Karpatsko dukelská operace. V naší knize z roku 2006, jsou dále uvedeny údajné křivdy na našich letcích v anglické armádě. Cílem germánských anglických letců určitě nebylo osvobození našich slovanských národů od Německa. Proti Německu bojovali proto, že měli obavy, že by Němci převzali světovou nadvládu od nich Angličanů a USA. Také Američané se mohli vylodit v Černém moři a pomoct Rusku proti Němcům u Stalingradu a ne jen likvidovat německé bojůvky na sudetské Šumavě. Naši letci mohli klidně prokazovat své hrdinství na východní frontě, nikoliv na anglické západní. Toto vše se prokázalo v následujících létech velmi výrazně ve vztahu proti Rusku. Jaký byl zájem USA na válce, se plně prokázalo v roce 2014, kdy Američané obsadili pomocí ukrajinských fašistů Ukrajinu proti slovanskému Rusku a Bělorusku a naplno v roce 2022, kdy začali těmto fašistům dodávat zbraně proti Rusku i se zrůdnou podporou naší české slovanské vlády. Tím v podstatě začali zabíjet na Ukrajině ruské vojáky a zahájili válku proti největší slovanské zemi, Rusku. Mohou si to dovolit, protože současná generace problematice nerozumí a stačí propaganda, kterou slyší v televizi. Stále je zdůrazňován rozpad Sovětského svazu. Sovětský svaz bylo v podstatě spojení tří východoslovanských zemí Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Ostatní neslovanské země se chtěli jen připojit pro vlastní bezpečnost. Slovanskou Ukrajinu obsadily USA převratem v roce 2014.