Povídání o sedláku Jíchovi
Život na našich vesnicích dokreslí i povídání o sedláku Jíchovi z období před 1. světovou válkou:
Mluvil rychle, ale málo. Byl dobrý hospodář, zejména svá pole pečlivě obdělával. Stále jen odorával od sousedních polí a nikdy k nim nepřiorával. Tak se stalo, že jeho pole byla uprostřed vysoká (země tam byla naorávána) a po stranách byla hluboká koryta. Nebylo proto nic příjemného pro ty hospodáře, kteří sousedili s jeho poli.
Odorávání půdy nebylo jeho jedinou vlastností, zajímavější byla jeho záliba v soudech. Jakmile snad někdo na jeho majetku způsobil sebemenší škodu, každou případnou omluvu nebo snahu smíření a vyřešení odbýval větou: „Berlsmannovi to dáme, Berlsmannovi to dáme“. Hned na to šel k advokátovi Berlsmannovi do Sušice a požádal ho, aby na dotyčného podal žalobu. Přirozeně, že advokát rád vyhověl. I když tyto spory zpravidla skončily již při prvním roku obyčejně smírem, advokát si vždy přišel na své, palmáre mu vždy někdo zaplatil, buď Jícha anebo ten druhý.
Sudičství nebylo cizí ani ostatním, ale on v tom zvlášť vynikal. Zvláště vyhledával spory o hranice pozemků a o cesty na ně. Zejména rád vyhledával nové, snad ani ne výhodnější cesty na své pozemky tím způsobem, že tajně posílal své mladé syny, aby oni jeli novou cestou přes cizí pozemek na své pole. To činil proto, aby jednou, po uplynutí vydržecí lhůty (30 let), mohli mu dosvědčit, že tam již ve svém mládí (dětství) jezdili, tudíž déle než 30 let. Soused, který tomuto jednání včas nezabránil, vydával se v nebezpečí, že Jícha nabude po létech právo cesty přes pozemek.
Také rád odorával od cizího pozemku zem a tím porušoval hranice mezi pozemky. To mělo za následek různé spory, ale i různé komise, měření ap., zas výlohy obyčejně k tíži obou stran.
U takových sudičů na venkově obyčejně došlo k tomu, že upadli do dluhů a zpravidla svou usedlost museli prodat, aby dluhy zaplatili. Tomu tak nebylo u Jíchy. Je nesporné, že ho ta vášeň jistě stála hodně peněz, ale on byl dobrým a velmi šetrným hospodářem a tak jeho usedlost zůstala zachována i po jeho smrti. I ta byla zvláštní, nachladil se a dostal zánět plic. Lékař mu poradil studené obklady a ležet. Jícha, který byl velice pracovitý, si sice dal na prsa obklad, ale s ním sekal na dvoře dříví (otýpky). Je samozřejmé, že tím nemoc jen vystupňoval a že to jinak než smrtí skončit nemohlo.