Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rok 1918,45,48,53,68,89

     

Rok 1918, 1945, 1948, 1953, 1968 a 1989.

 

       Občanům našich obcí se nejednalo v roce 1918 o vznik samostatného státu, ale o to se vyrovnat s následky skončené války. Část mužů se vrátila s otřesnými psychickými následky, část se vrátila zmrzačených a část se nevrátila vůbec. Samostatný český stát tak vznikl jen tím, že Rakousko prohrálo válku a rozpadlo se. Vznikl ale jen na pouhých dvacet let, kdy jej vítězné mocnosti Anglie a Francie, daly Německu. Tím by definitivně skončil, kdyby nebylo Rudé armády, která ve druhé válce za cenu 27 milionů svých obětí Německo porazila. Žádná historie a dějiny našeho státu a našich vesnic by se už pak dále nepsaly. Naše vláda obsazení Německem přijala a tak Německo, mohlo zahájit válku proti dalším slovanským zemím Polsku, Bělorusku, Ukrajině, Rusku a balkánským slovanským zemím. Cílem Německa, bylo tedy obsazení slovanských zemí. K tomu měli tichý souhlas Anglie a Francie, zejména pro socialistické Bělorusko, Ukrajinu a Rusko. To jim ale nestačilo, protože toužili po světové nadvládě. Tu zatím měly díky koloniím po celém světě zejména Anglie a Francie. K tomu Německo potřebovalo velké množství finančních prostředků a ty získalo vyhlazením Židů a zabráním jejich majetků.     

V květnu 1945 nešlo o osvobozování našeho kraje americkou armádou, ale o dělení Evropy mezi Východem a Západem. Američané měli obsazeny všechny západní germánské státy a byli by ale chtěli také i slovanské průmyslově vyspělé Čechy a Moravu. Když už před tím bylo jisté, že nás nedostanou, tak aspoň rozbombardovali u nás vše, co se dalo. Německo už bylo v podstatě poraženo, Rudá armáda byla už před Berlínem. V našem kraji ani nikdy žádná válečná fronta nebyla a naši rodiče se tedy s fašisty ani nesetkávali. Koncem druhé světové války tedy zasáhly naše okolí, z vojenského hlediska již zbytečné, nálety anglo – amerických leteckých bombardovacích svazů. Hlavně v Plzni, v Praze a v dalších průmyslových oblastech. Zahynuly přitom v konci války ještě tisíce lidí. V Plzni to byla i celá školní třída i s učitelkou. V našem nejbližším okolí to bylo hlavně při trati ze Sušice do Klatov. Klatovské nádraží bylo tak jimi zbytečně zničeno a došlo i k obětem na životech. Při náletu byl zabit přednosta Bořík se synem. Bylo zpustošeno i okolí nádraží. Obyvatelstvo prchalo z města do okolních vesnic, někteří přespali v noci v lese. Oddíl sovětské armády byl v Čínově u Klatov a musel se stáhnout, protože bylo rozhodnuto, že Klatovy jsou ještě v americké zóně. Několik sovětských důstojníků, bylo ubytováno v Klatovech v hotelu Bílá Růže, a bylo přijato představiteli národního výboru. 20. dubna 1945 dva američtí hloubkoví letci napadají trať u Hrádku. Napadli nákladní auto a selský povoz. Lidé se stačili ukrýt, na místě zůstávají ležet dva mrtví koně. Armáda USA začala obsazovat české území v oblasti jihozápadních Čech, tam kde žili sudetští Němci a i za touto oblastí, tak jak bylo stanoveno mezinárodní dohodou. V neděli, 6. května 1945 odešla patnáctiletá Marie Klímová se svou kamarádkou na nedělní mši do Hlavňovic. Když se vracely domů, měla Marie údajně na hlavě čepici podobnou těm, které nosili němečtí vojáci. Jeden z amerických vojáků, situaci špatně vyhodnotil a Marii smrtelně zasáhl. Po skončení války v zámku na Nalžovech na čas pobývala malá americká jednotka. Její důstojníci se podepsali při bujarých večírcích v «modrém salonku» na zámeckém interiéru. 

    

Události roku 1948 měly počátek už při volbách v roce 1946. Ve volbách zvítězila KSČ, s téměř 40 % hlasů. Na Klatovsku měla KSČ 38,74%, národní socialisté 24,47 %, lidovci 19,86 % a sociální demokracie 16,93 %. 26.5.1946 přijel do Sušice předseda odborů Antonín Zápotocký a mluvil ke shromáždění lidí na náměstí. Proti tomu pak v roce 1947 přijíždí do Sušice americký velvyslanec Steinhart a lidovec Ducháček. Při únorových událostech 1948 nebyla situace v Čejkovech tak složitá, jako v blízkých městech, v Sušici a v Klatovech. Tam se ujali iniciativy dělníci v největších závodů Solo, PAP, Kozak a Škoda. OV KSČ zakládá Lidové milice. Na sjezd závodních rad vysílá Solo Vladimíra Rozhona. 20. února 1948 se sešli na náměstí v Sušici dělníci ze všech továren i z okolí, aby podpořili dekret o zestátnění klíčového průmyslu. V PAPu byl veřejně vyslechnut projev Gottwalda na Staroměstském náměstí. Na venkově většina drobných a středních zemědělců byla na straně KSČ. Zákonem bylo stanoveno vyvlastnění půdy nad 50 ha. Proti socialismu začaly hned působit americká CIC, která měla centrálu v u hranic blízkém bavorském Regensburgu. Hned za hranicemi byla také 7. americká armáda. V Mnichově začaly proti socialismu vysílat vysilače Svobodná Evropa, BBC a Vatikán. Uprchl statkář Müller z Nalžov. Přes náš okres uprchl také Tigrid a Peroutka. Nerad bych, aby se do historie našich obcí Čejkovy a Zbynice dostaly lži, které trvale chrlí po roce 1989 sdělovací prostředky. To že se na kostku másla musela v obchodech stát fronta, zatím co na západě si mohl každý koupit třeba tunu másla a potravin. Na první pohled je zřejmá nesmyslnost této propagandy, co bychom s tunou másla dělali?  Další trvale opakovanou propagandistickou lží je to, že děti musely místo vyučování chodit po poli sbírat mandelinku bramborovou. V tomto případě mohu také mluvit z vlastní zkušenosti. Sběr mandelinky organizoval národní výbor a byl prováděn v neděli dopoledne, bylo to určitě lepší než nesmyslná církevní propaganda faráře v kostele při kázání. To že Američané k nám posílali přes hranici mandelinku bramborovou, by mohlo být docela možně. I když to tak třeba nebylo, tak platila zásada co nejvíce socialismu škodit. Byl jsem několikrát svědkem toho, jak k nám posílali balónem letáky. Výčet všech těchto lží je tak veliký, že není možné je na tomto místě všechny uvádět. Za protistátní činnost byli souzeni Václav Duda a Bohumil Koutenský z Lipové Lhoty, Vladimír Hranáč z Černíče, Karel a Jaroslav Panuška z Hradešic a Anna Holečková z Puchverka.

Měnová reforma z 1. června 1953 proběhla velmi rychle, dlouho byla zapírána, propad peněz měl rysy přímo dramatické. Ve městech už od pondělí 25. května zůstaly obchody, kromě potravinových zavřeny. Na jejich dveřích bylo napsáno inventura. Od 30. května spořitelny ani nepřijímaly ani nevyplácely peníze. Pražský rozhlas kolem 4. hodiny ohlásil, že se vláda rozhodla provést výměnu peněz dosud platných za nové. Peníze byly vyměňovány v poměru 1:50. U vkladů v peněžních ústavech je výměna v poměru 1:5 až 1:30, podle výše vkladů. Také mzdy, platy se převáděly v poměru 1:5. Vklady na běžných účtech, dluhy a jiné závazky soukromé, kromě daní se přepočítávaly v poměru 1:50. Současně byly zrušeny potravinové lístky a zaveden jednotný volný trh. V průběhu let 1953 1954 následovalo několikafázové snížení cen. Byla zrušena svobodná volba lékaře a bylo provedeno rozdělení na zdravotní obvody. Místní národní výbory a složky Národní fronty (požárníci, tělovýchovné organizace, Československý červený kříž aj.) se začaly orientovat na vlastní komunální politiku a na adresnější péči o občany. Zlepšovala se občanská vybavenost, výrazně se rozvíjelo školství i zdravotnictví. Ve městech započaly také velké stavební akce a výstavba nových bytových jednotek. Od 5. 2. 1956 začalo pravidelné vysílání rozhlasu po drátě. Provedením rozboru jednotlivých popisných čísel v Čejkovech i ve Zbynicích došlo po roce 1948 u všech občanů ke zlepšení celkové úrovně života. V roce 1948 byly majetky nakradené šlechtou, církví, kapitalisty a statkáři, naším předkům, převedeny do majetku státu. Toto je zcela zřejmé ze studia a poznání historických podkladů. 

Destrukce socialismu začala koncem roku 1967 a začátkem roku 1968. Ve značné míře sílila kritika namířená proti způsobu řízení země ze strany vrcholových orgánů KSČ. Svobodná Evropa se do toho procesu intenzivně zapojila. V březnu 1968 se začali na našem okrese ozývat bývalí kulaci a chtěli na JZD vrátit jejich statky. Za ně se postavili lidovci. Tak to bylo i v u nás blízkých Hradešicích, ve Chmelné i v Nezdicích. Také v Sušici se aktivizoval Československý svaz mládeže a ustavil protisocialistického Junáka. Také v Pačejově a v zemědělské škole v Sušici. V sušickém Sole začal fungovat protisocialistický Klub angažovaných nestraníků. Začali rozšiřovat a podepisovat panflet 2000 slov. Začaly docházet anonymní výhrůžné dopisy funkcionářům KSČ. Byly tu pokusy o úplný rozklad socialistického zřízení, po 20 létech o návrat ke kapitalismu a bylo tu nebezpečí občanské války. Nelze se tedy divit vstupu spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy. V našem okolí při tom nedošlo k žádným ozbrojeným konfliktům. V Sušici se sešla schůze rady Národního výboru až 28.8.1968. Byl konstatován klid ve městě bez akcí, jen došlo k vylepování plakátů na výlohy obchodů. Představitelé města se sešli se zástupci sovětské armády. Po čase se zlepšila pracovní kázeň i morálka v Sole i v PAPu. 28.října 1968 byl slavnostní večer na kterém promluvil generálplukovník Šmodas. S baletním programem vystoupil armádní soubor Víta Nejedlého. Na shromáždění 7.listopadu 1968 k 50. výročí VŘSR byly vysvětlovány důvody nezbytnosti obrany socialismu v naší zemi.  Zemědělci normálně dokončili sklizeň obilí i brambor. V některých JZD jako v Běšinách a v Hrádku pomáhali při sklizni spojenečtí vojáci. Přátelsky pomáhali i např  při zahánění družstevních krav v Čejkovech, které utekly na silnici. Také čejkovští myslivci uspořádali hon, nedaleko přechodného umístění spojeneckých vojsk na Stražišti. Život běžel zcela normálně dál. Nikoho z občanů se příchod spojeneckých vojsk nijak nedotknul. To co se pak po roce 1989 líčilo v televizi, byla jen záměrná proamerická protiruská propaganda určená těm co to nezažili. Čas potom ukázal v Čejkovech i ve Zbynicích správnost ve vytváření zemědělských družstev i správnost poúnorové socialistické politiky. Došlo k podstatnému zlepšení života všech občanů. Od roku 1973 začala fungovat první léčebna dlouhodobě nemocných v Horažďovicích.

            Přechod ke kapitalismu bez občanské války přišel až po roce 1990. Výsledky voleb ve prospěch šlechty, církve, velkých podnikatelů a velkostatkářů byly po roce 1990 i na vesnici výsledkem velmi masivní cílené propagandy v rádiu a v televizi. Televizi si za socialismu mohli pořídit všichni občané, ale po roce 1990 byl obsah vysílání lidem ukraden a přešel do majetku těch nejbohatších. Majetkové přesuny plně ovládli za pomoci politiků velké finanční podvody. Byla tak vyvedena podstatná část toho, co svou prací nahromadila naše generace a i generace našich otců a i dědů.  Z prosperujícího zemědělského družstva se stalo dotacemi udržované družstvo se značně omezenou zemědělskou výrobou. Značně se omezil i počet těch, kteří tu našli práci a obživu. Ti starší odešli do předčasných důchodů a do důchodů. S ohledem na dobré výdělky v družstvu za socialismu, mají tito dnes poměrně slušné důchody. Mladší již práci v družstvu nenalézají. Omezilo se pěstování plodin i výroba mléka a chov prasat. Zůstalo jen pěstování řepky a chov hovězího na maso. Z úrodných polí se staly pastviny. Brambory se přestaly pěstovat a v supermarketech v Sušici se nakupují brambory ze západní Evropy. Omezeně vyráběné mléko se vozí ke zpracování do bavorské mlékárny v Lamu. Nedošlo ani k přechodu na soukromé hospodaření, jak kapitalistická propaganda avizovala. Došlo pouze k odloučení několika zemědělců, kteří se nadále věnují zejména k pastvinnému chovu dobytka. Naštěstí nedošlo v našich obcích k rozprodávání staré rodové půdy různým podvodným firmám českým i zahraničním. Pole jsou stále v pronájmu zemědělského družstva, zbynická farnost pronajímá pole soukromníkům. Došlo však k vylidnění obou obcí. Je i řada nezaměstnaných, kteří žijí ze státní podpory. V obci byla zřízena jen nezemědělská drobná výroba vybudováním firem Rymax a Koramex. Ke stavbě nových domů za podpory zemědělského družstva docházelo pouze v období socialismu. Došlo tak tehdy k výstavbě domů nových, nebo k podstatné celkové jejich rekonstrukci. Bylo to v Čejkovech u č. p. 3, 8, 11, 12, 13, 17, 24, 25, 27, 32, 33, 34, 36, 45, 50, 51, 57, 64, 67, 69, 72. Ve Zbynicích u č. p. 4, 6, 9, 11, 12, 14, 15, 16, 20, 23, 28, 47. Návrat ke kapitalismu neměl u jednotlivých popisných čísel v našich obcích výrazný pozitivní charakter. Pozitivní charakter měl jen u bývalé šlechty, církve a u zbohatlíků při neprůhledných privatizacích. Tyto případy se našich obcí netýkají.