Čejkovy a Zbynice - minulost ve fotografiích.

Cesty doma.

         Tentokrát budeme cestovat po významných místech české a moravské země. Hlavně po místech bojů za naši svobodnou zemi. Nemyslí se tím Národní třída v Praze v roce 1989. Toto bylo místo boje za neomezenou svobodu šlechty, církve a kapitalistických vykořisťovatelských zbohatlíků. Televize nám už 30 let informace týkající se bojů uchvatitelských Germánů proti nám Slovanům, tají. Tímto článkem bychom měli bojovat proti deformacím celé naší historie po roce 1989. Hlavně školy se podílejí na této deformaci dějepisu a vychovávají generaci zcela vymytých a zdeformovaných mozků, která buď o historii neví nic, nebo ví jen to, co se hodí těm, kterými je mládež ovládána frázemi o demokracii. Je to v podstatě germanizace našeho národa, tak jak už byla jednou prováděna po porážce nás Slovanů na Bílé Hoře v roce 1620. Z celé historie jasně vyplývá, že nás vždy ohrožovali hlavně Němci, nikoliv Rusové nebo Číňané, jak se nám to televize snaží intenzivně namluvit. Při své cestě nebudeme navštěvovat výstavné zámky šlechty, ani výstavné chrámy církve, ale úplně jiná místa. Výstavné zámky šlechty i výstavné chrámy katolické církve vznikly z velkého utrpení, někdy i ze životů jejich poddaných, našich předků. Toto jsou cesty za poučením a historií. Důležité pro naší zemi, byly následující události. První důležité místo, které navštívíme, bude místo související s tím jak franský kupec Sámo sjednotil Slovany v boji proti asijským válečníkům Avarům. Mapa Sámovy říše je ve Fotoalbu. Vyobrazení Sáma je v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě na Moravě. Kdybychom chtěli vidět jeho sochu, museli bychom také na Moravu do Hodonína, do Ratíškovic a směrem na Milotice. Na polovině cesty je vlevo po žluté odbočka na vrch Náklo. Vyobrazení i socha je ve Fotoalbu. Konstantin a Metoděj nám přinesli hlavně písmo, což bylo mnohem důležitější než nějaké pravoslavné křesťanství.  Nakonec ale moc nad námi Slovany převzala stejně německá katolická církev, ani písmo se nezachovalo a bylo církví nahrazeno písmem latinským. Metodějův hrob si myslí historikové, že je někde na Moravě. I u nás v našem kraji máme na ně připomínku na Práchni a Horažďovice jsou nazvány podle Gorazda, který k nim patřil. Mojmír I (830-846) byl první známý kníže Velké Moravy. To bylo v době Karla Velikého, byl to románský Germán. Už tehdy napadali Germáni nás Slovany. Podnikali na nás vojenské výpravy. Při vojenském vpádu Ludvíka Němce byl také Mojmír I zabit. Z této doby nemáme ještě žádné památky. Bylo to v době slovanských hradišť na Moravě. V té době se sjednocovaly slovanské kmeny a vznikaly první vládnoucí elity. Freska Mojmíra I. je také ve znojemské rotundě a je zobrazena ve Fotoalbu. Na další období kdy Germáni napadali nás Slovany, už máme mnohem více památek. Jsou to vítězné husitské války. První památka je k nám velmi blízko, u hřbitovní zdi na Malém Boru. Bitva u Sudoměře. Do Sudoměře pojedeme od Strakonic na Čejetice. Projedeme Sudoměří, pak přes trať a odbočíme k Památníku a k Sochám husitských bojovníků. Bitva na Vítkově Hoře v  Praze. Dostaneme se tam nejlépe z  Husitské ulice ulicí U památníku. Bitva pod Vyšehradem. Vojsko Zikmunda se zde pokusilo neúspěšně vyprostit vyšehradskou vojenskou posádku. Bitva u Žatce. Křižáci v roce 1421 pustošili celé okolí Žatce, krutě zacházeli s místními obyvateli, takže mnoho z nich opustilo své domovy a hledalo ochranu právě v tehdy významném centru regionu – v Žatci. Začal boj na život a na smrt. Udatní žatečtí obránci obléhatele během září šestkrát odrazili při pokusu o překonání hradeb. Dobře předzásobené město během obléhání netrpělo většími problémy kvůli nedostatku potravin, naopak v křižáckém táboře zavládly se zásobováním těžkosti. Mezi jejich veliteli vypukly spory, a jakmile se v ležení před Žatcem rozšířily zprávy o blížícím se husitském vojsku, křižácký tábor zachvátila panika znásobená požárem, který vzplál v části jejich ležení. Dílo zkázy a velké křižácké ztráty pak způsobil výpad žateckých obránců. Křižáci s velkou hanbou začátkem října 1421 ustoupili zpět za hranice a do husitských Čech se odvážili vrátit až za několik let. Bitva u Německého Brodu se odehrála na blíže neurčeném vrchu poblíž dnešního města Habry. Habry je město 20 km od Havlíčkova Brodu směrem na Čáslav. Habry byly prastarou tržní osadou, ležící na zemské stezce, která vedla od Prahy na Německý Brod a dále na Moravu. Během stíhání vojska krále Zikmunda od Kutné Hory k Německému, dnes Havlíčkovu Brodu, spojené husitské vojsko Jana Žižky 8. ledna 1422 u Habrů uštědřilo části jeho sil porážku, po níž Havlíčkův Brod oblehlo. Zajímavostí pro nás je že v Habrech je hrobová kaple hrabat z Pöttingu. Hrabata z Pöttingu byl v létech 1718 až 1769 pány na našem panství v Nalžovech. Bitva u Malešova. 7. června 1424 v blíže neurčené lokalitě poblíž tvrze Malešov, vzdálené přibližně 6 kilometrů od Kutné Hory. Oddíly východočeského husitského svazu pod velením slepého       Jana Žižky. Do Malešova pojedeme z Kutné Hory z Kutné Hory směrem na Uhlířské Janovice. Z hlavní silnice odbočíme v Malešové vpravo k tvrzi u rybníka. Blízko Kutné Hory je taky archeologické naleziště Bylany a Vrchlické vodopády. Bitva u Ústí nad Labem. Místo bitvy je nedaleko u dálnice D8. V Ústí ale musíme sjet z dálnice na Chabařovice. Mezi autobusovými zastávkami Chabařovická a Ravel je odbočka doleva se zákazem vjezdu na polní cestu i se závorou. Ta vede asi 600 m k informační tabuli. Bitva u Tachova. Byla na západ od Tachova směrem na Světce. K památníku pojedeme ze Světců kolem zámku a bývalého kláštera. Spojené husitské svazy pod velením Prokopa Holého zde prakticky bez boje dosáhly vítězství nad vojsky třetí křížové výpravy. Bitva u Domažlic. Odehrála  1431 v lokalitě mez městy Domažlice a Kdyně. Husitská vojska pod velením Prokopa Holého zde téměř bez boje porazila účastníky čtvrté křížové výpravy. K památníku pojedeme ze Kdyně do Domažlic. Odbočíme na Kout a pojedeme na Spáňov. Památník je u cesty. Ve Fotoalbu je obrázek jak husité pronásledují Němce. Další památník bitvy je na Baldově. Je také ve fotoalbu. Tam se dostaneme z Domažlic nebo z Draženova směrem na Luženičky. Z Luženiček pak směrem na Baldov. Doba pobělohorská. Byla to doba největšího útlaku nás Slovanů od Němců. Na útlaku se značně podílela mimo německé šlechty hlavně i církev. Tato doba silně zasáhla i naše přímé konkrétní předky přímo v našich vesnicích v Čejkovech a ve Zbynicích. Jsou o tom záznamy v soupisech půdy, které prováděla šlechta v Berní rule, v Pozemkových knihách a u církve v matrikách. Pro to, aby mohla církev vykořisťovat nevolníky, prováděla soupisy věřících.  Jsou tam uváděna stejná příjmení, jako používáme my dodnes. Němci nás ale nutili mluvit německy, úřední domluva byla také možná jen německy. Většina lidí stejně byla negramotných. Úřední řečí i církevní řečí se stala němčina. Docházelo až k tomu, že Němci pálili české knihy. Zvýšil se počet německých přistěhovalců. Nevolnická povstání v českých zemích. 1680 Severní Čechy. Císařova reakce vedla ke vzbouření 160 českých panství. Primárním ohniskem se staly severní a západní Čechy, ostatní centra byla spíš lokálního charakteru. Rebelie byly tvrdě potlačeny za použití vojenské síly, iniciovaly ale snahu uzákonit rozsah robot, který může vrchnost po poddaných vyžadovat. Robotní patent stanovil robotní povinnosti na maximálně 3 dny v týdnu a zrušil nedělní a sváteční roboty. Výjimku císař povolil pro nenadálé a nebezpečné situace, které nestrpí odkladu (senoseče, žně, protržené rybníky a podobně). Tuto pomoc ale mělo panstvo poddaným kompenzovat odměnou. Přestože bylo nařízení 3 dnů překračováno, stanovilo hranici mezi zákonnou normou a bezprávím. Chodské povstání probíhalo na Chodsku na konci 17. století. Předcházelo mu mnoho událostí, především porušování starých chodských privilegií. Bylo fakticky ukončeno popravou jeho vůdce Jana Sladkého Koziny v Plzni 28. listopadu 1695 německými pány. K pomníku Koziny pojedeme z Draženova na Újezd. Za Újezdem odbočíme vpravo až k pomníku. Snímek pomníku a popravy je ve Fotoalbu. Selské povstání roku 1775, bylo bojem českých sedláků proti většinou německé vrchnosti s cílem osvobodit se z ubíjející robotní a nevolnické povinnosti. Při povstání zahynulo 24 sedláků. Porážka povstání v bitvě u Chlumce dala vzniknout českému příměru a úsloví „dopadnout jak sedláci u Chlumce“. Do Chlumce nad Cidlinou se dostaneme odbočkou z dálnice D11. Dále po staré silnici č. 11 směrem na Hradec Králové za odbočkou na Kladruby je Památník u silnice vlevo. Snímek je ve Fotoalbu. Pro období 19. století nemám o proti habsburském a proti německém hnutí a odporu dostatek historických podkladů. Kvůli Němcům jsme my Češi trpěli i v 1. světové válce. Celá ta doba 300 let temna od roku 1620 do 1920, bylo vlastně omezování svobody nás Čechů od Germánů, hlavně Rakušáků a Němců. V roce 1920 se Sociální demokracie postavila na stranu kapitalistů, což byli také z části Němci, zvláště v sudetské německé části republiky. S tím byli dělníci nespokojeni, vyvolalo to stávky, při kterých kapitalisté zastřelili 14 dělníků v Praze, v Mostu. Údaje o těžce zraněných nemám k dispozici, ale bylo jich víc než 50. Sociální demokracie tak přestala zájmy dělníků hájit a tak byla dělníky založena Komunistická strana Československa. V Praze 10. února 1925 po skončení velké protidrahotní demonstrace byl uspořádán průvod přes Václavské náměstí, kde policie střílela do demonstrantů. Šest demonstrantů bylo těžce zraněno mnoho lehce zraněno. V Orlové 4. dubna 1925 při stávce ostravských horníků, hutníků a lučebníků byli zastřeleni dva dělníci a pět bylo těžce zraněno. V Praze 11. června 1926 při rozhánění demonstrace proti zvýšení agrárních cel stříleli četníci do dělníků a několik jich zranili. V Dolním Rychnově Oloví u Sokolova 17. ledna 1930 četníci stříleli do stávkujících sklářů a pět z nich těžce zranili. V Radotíně 20. dubna 1930 četníci napadli hladový průvod dětí a mládeže, zahájili střelbu a těžce zranili dvě děti a tři členky Komunistického svazu mládeže. Demonstrace komunistické a dělnické mládeže, byla vedená tehdejším poslancem za KSČ Václavem Kopeckým. Akce se původně měla konat v Radotíně, úřady ji však zakázaly. Startovala tudíž v Kosoři a po projevu Kopeckého se shromáždění vydali do Radotína. Do cesty se jim postavili tehdejší četníci, kteří při zásahu do srocení lidí i stříleli. Bylo zraněno pět dívek ve věku 13 až 24 let – Růžena Martincová, Marie Drdová, Jiřina Brejchová, Hilda Reichová a Rici Katschnerová. Některé byly zraněny velmi vážně. Někteří demonstranti byli zatčeni. V dubnu 1950 byl v Radotíně instalován pomník Rudých letnic připomínající událost, stejný název nesla mimo jiné i ulice. Největším zločinem zastupitelů Radotína z roku 1992 bylo to, že byl zbourán památník této události. Původní Památník v radotínském Malém háji je ve Fotoalbu. Co zbylo z památníku je také ve Fotoalbu Duchcovská stávka. Proběhla 4. února 1931 v severočeském městě Duchcov. Protestní pochod proti snižování mezd a sílící nezaměstnanosti složený převážně z nezaměstnaných dělníků a horníků byl u místního železničního viaduktu násilně zastaven zasahujícími četníky.  Četníci spustili palbu, při níž čtyři demonstranti zemřeli, a několik dalších bylo zraněno. 3 snímky památníku jsou ve Fotoalbu. Do Duchcova bychom se dostali nejlépe po dálnici D8 na Teplice a Duchcov. Duchcovský viadukt je pak nedaleko od zámku Duchcov. Mezi lety 1785 a 1798 zde jako knihovník působil Giacomo Casanova, který zde sepsal své paměti, zemřel jako osamělý 4. června 1798. Místo, kde se tragédie odehrála, tedy železobetonový železniční viadukt na trati mezi Ústím nad Labem a Chomutovem vzniklý na místě původního kamenného klenutého mostu byl prohlášen za kulturní památku a stal se místem oficiálních pietních připomínkových akcí. V roce 1954 byl v jeho blízkosti vztyčen památník s bronzovými deskami a sochařskou výzdobou od akademického sochaře Karla Lercha (Památník duchcovského viaduktu). Památník se zde nacházel až do roku 1989, kdy byl z důvodu rozšíření těžby uhlí přenesen na stávající místo na okraji zámecké zahrady, asi 1 km od místa neštěstí. V roce 1995 byl viaduktu zločineckým ministerstvem kultury odebrán statut národní památky. S bouráním historických památníků se pokračuje dodnes, naposled fašistickým starostou Prahy 6 Kolářem. Zločinní voliči TOP09 na Praze 6 si zvolili tohoto fašistu za starostu. Všechny co připravují válku s Ruskem lze za fašisty považovat. Frývaldovská stávka se uskutečnila 25. listopadu 1931 nedaleko sudetského města Frývaldov dnes Jeseník, v obci Dolní Lipová. Protestní hladový pochod nezaměstnaných proti propouštění a snižování mezd dělníků pracujících převážně v kamenolomech skončil střelbou zasahujících četníků a smrtí 8 demonstrantů, dalších 13 bylo těžce raněno. Současný antikomunista jakýsi historik Martin Buchlovský se snaží smrt 8 demonstrantů od kapitalistických četníků zločinně znevážit a idiotsky trapně nepřátelsky to svést na KSČ. Zastupitelstvo Jeseníku navíc tají místo čestného památníku obětem v obci Vápenná. Památník je ve Fotoalbu. Do obce Vápenná se dostaneme z Hradce Králové, Šumperku, Jeseníku, Lipová lázně, směr Žulová. Zcela utajena ubohými zločinnými antikomunistickými zastupiteli Strakonic je stávka textiláků, kdy zranili četníci osmnáct dělnic dne 19. února 1932. Horní Suchá, okres Karviná 30. března 1932. Při stávce horníků na Těšínsku zastřelili četníci jednoho horníka a dva těžce zranili. Pamětní deska je ve Fotoalbu. Její umístění v Horní Suché nelze najít. Rosicko-Oslavansko. 12. prosince 1932 při stávce v tomto uhelném revíru proti snižování mezd zatkli četníci stávkujícího horníka a zbili ho tak, že zranění podlehl. Most 13. dubna 1932. Za velké mostecké stávky byli zastřeleni na schůzi stávkujících dva dělníci, pět jich bylo těžce a 21 lehce zraněno. Památník je ve Fotoalbu. Je v Mostě v ulici Slovenského národního povstání a v Aleji Boženy Němcové. Jedinou naší stranou, která výrazně upozorňovala na velké nebezpečí německého germánskému fašismu, byla KSČ. Ostatní strany spoléhaly na taká germánskou Anglii a na Francii. To se ale přepočítaly. O naše přežití se zasloužili východní Slované. Proti Němcům jsme se museli bránit znovu po roce 1948. Ne jen proti Němcům, ale i proti ostatním Germánům v jejich paktu NATO. Museli jsme tedy uzavřít hranice s Německem a Rakouskem. V roce 1989 proběhlo zločinné převzetí moci bývalou českou buržoasií za pomoci zahraniční, zejména německé a rakouské, dále šlechtou a církví. Následovalo Němci a ostatními rozkradení všeho, co nahospodařily 3 naše předchozí generace za období 1948 až 1989. Obrázky k textu jsou ve Fotoalbu ve složce Česká historie.

Výlet do severních Čech a do Německa lze otevřít na adrese:

https://uloz.to/tamhle/JtSSyrGE9NBD/name/Nahrano-6-3-2022-v-14-45-19?sort=created#!ZJZ1ZwR2ATZlZwZ3AmDmAzR3ZGD2LxEPGwyIZUcGqQymIzZ2LD==

Výlet do severovýchodních Čech lze otevřít na adrese:

https://uloz.to/tamhle/6JTaChPuiRZY/name/Nahrano-6-3-2022-v-14-58-42#!ZGqwZmR2ZmyuAGHmZJV3ZmyzLGMvLyynHzxhGID1FHEdpGD2ZD==

Výlet do východních Čech a na Moravu lze otevřít na adrese:

https://uloz.to/tamhle/RgDfHO1o7TnC/name/Nahrano-6-3-2022-v-15-14-57#!ZJL2ZQR2AJDkBGp0ZmIyLmqxZmV3L0AhIQqMESq3ZP52qGEwAj==

Podíváme se po všech lázních v Čechách a na Moravě a co se tam léčí:

https://uloz.to/tamhle/GHrKiRKIBDe8/name/Nahrano-9-3-2022-v-10-45-22#!ZJZ5MwR2ZwWuLwt0L2R4ZQH1LwL3MGuyERVgEUunZIuKLwHmBD==

Byl jsem v Praze 37 let. Za tu dobu jsem tam mnohé zajímavosti navštívil. Fotografie jsou rozděleny podle Prahy 1 až Prahy 10:

https://cejkovy.rajce.idnes.cz/Praha_1/1529975686

https://cejkovy.rajce.idnes.cz/Praha_2/1530346757

https://cejkovy.rajce.idnes.cz/Praha_3/1530348114

https://cejkovy.rajce.idnes.cz/Praha_4/1530348750

https://cejkovy.rajce.idnes.cz/Praha_5/1530349841

https://cejkovy.rajce.idnes.cz/Praha_6/1530351770

https://cejkovy.rajce.idnes.cz/Praha_7/1530352803

https://cejkovy.rajce.idnes.cz/Praha_8/1530353452

https://cejkovy.rajce.idnes.cz/Praha_9/1530354197

https://cejkovy.rajce.idnes.cz/Praha_10/1530355147

Ještě po okolí Prahy z Dobřichovic do Dobříše:  https://youtu.be/z3DEFTNGpjI

Z Prahy do Velkých Popovic:  https://youtu.be/VuW1IPPwy1o

Posázavským Pacifikem:  https://youtu.be/9dF2izrTHUw

Pražský Semmering:  https://youtu.be/pWDWf_oxBgU

Výlet z Prahy do Gottwaldova:  https://youtu.be/j_xvtFg2Ygk

Cesta po staré Sušici: