Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kroniky matriky katastr

Kronika Čejkov je nepřetržitě vedena již přes 100 let, od roku 1914. Ve zbynické kronice jsou záznamy od roku 1856 do roku 1948. Nejedná se však o roční záznamy nepřetržité. Nikde jinde v ČR není jiná obec s názvem Čejkovy. Pouze u Pelhřimova je osada Čejkov a na Slovensku u Trebišova obec Cejkov. Zbynice také jinde nejsou, jen Zbenice u Orlické přehrady. Fotografie jsou ve Fotoalbu Čejkov a Zbynic.

Kroniky lze stáhnout z adres :

Kronika Čejkov :  https://uloz.to/file/47hf57FNBgqX/kronika-cejkov-pps

Kronika Zbynic :     http://www.uloz.to/x9zAo4P/kronika-zbynic-pps 

Kronika farní Zbynice : https://uloz.to/file/vwOvKjCr0sfM/kronika-farni-zbynice-pps

                                http://www.uloz.to/xCo946P/farni-kronika-zbynice-1976-2012-pps

Historické záznamy Čejkov :  http://www.uloz.to/x3CFDtX/kronika-chodl-pps

Kronika Hrádek :  http://www.kronika.estranky.cz/clanky/kronika_hradek.html

Kronika Sušice :  http://www.kronikasusice.sumavanet.eu

Kroniky ostatních míst : http://www.portafontium.eu

Vyhledání předků v matrikách:

Výchozím podkladem je kniha Dějiny Zbynic a Čejkov z roku 1996. Je tam výpis z Pozemkových knih. Pro Čejkovy je možné navíc získat data narození předků do třetí generace. Jsou uvedena v Menu Fotoalbum ve složce Čejkovy 1934. Do sedmé generace jsem zatím takto nalezl celkem 104 svých přímých předků ze 126 možných. V naší matrice je vedeno celkem deset generací přibližně do roku 1660. To už by bylo celkem 1022 osob. Každý z nás by tedy měl mít v této matrice celkem 1022 přímých předků. Podrobnosti o předcích je možné pak vyhledat na :

  http://www.portafontium.cz

Stiskne se tlačítko Vyhledávání

Vyplní se Místo : Zbynice,  označí se : Matrika, stiskne tlačítko Hledat

Vybere se Datace a Obsah.

Vlastní rodokmen :  

Do šesté generace jsem zatím takto nalezl celkem 111 svých přímých předků ze 126 možných. V dalších pěti generacích jsem našel zatím celkem 50 předků. Na základě dalšího vyhledávání v matrice je možné další předky postupně doplňovat. V naší matrice je vedeno téměř deset generací. Je takto možné pomocí matriky cestovat v čase 400 let zpět. Sledujeme rody podle jednotlivých příjmení a máme přehled o narozeních i sňatcích i o tom jakého věku se dožili. Pro orientaci v matrice přikládám vzory pro čtení a vzory písma. https://uloz.to/file/w5LFozEr1Eqp/matrika-vzory-doc

 

Pozemkové knihy nutno vyhledat v příslušných okresních archivech. Jen malá část je digitalizována na portafontium.cz. Starší období lze vyhledávat v Kartotékách Augusta Sedláčka na:  http://www.augustsedlacek.cz/  a v Deskách zemských na:  http://www.badatelna.eu/fond/181560/inventar/ . 

 

Ze života předků mého rodu.

            Lze se toho dopátrat z Pozemkových knih a Matrik. Vrátím se o 360 let zpět do roku 1654 a popíšeme celé toto období. Na domkářské chalupě č. 36 u Trambů hospodaří Jiřík Tramba. K chalupě nepatří zatím žádné pole. Jiřík má však krávu a dvě jalovice. Také má dvě svině. Má takto zajištěnu obživu své rodiny. Feudální mocí má stanoven způsob a rozsah svých robotních povinností a dávek pro katolickou církev. Matrika Zbynická je na Portafontiu.cz na internetu uvedena od roku 1658. Proto tam záznam o jeho narození a svatbě nenajdeme, ani jméno jeho ženy a rodičů. Můžeme tam najít pouze datum jeho úmrtí, věk a příčinu smrti. U jeho syna Jakuba, který převezme chalupu, už můžeme najít datum narození 1670, jména a původ rodičů i jméno kmotra. Můžeme najít i datum svatby, jméno nevěsty a jejích rodičů i jména svědků.         Jeho syn Josef se narodil v roce 1703 a zemřel v roce 1771. V roce 1770 byla chalupa zapsána Václavu, synu Josefa Tramby. To už byla gruntem i s pozemky. Ty získaly svou prací na panském, postupně dvě generace tohoto rodu. Václav Tramba předal grunt č. 36 synu Josefu Trambovi v roce 1778. Josef Tramba si našel za manželku Kateřinu Novákovou až ze Svatého pole u Horažďovic. Dle záznamů v matrice se dožila 96 let. Nevolnictví bylo zrušeno v roce 1781. V roce 1802 byl Josef Tramba majitelem gruntu č. 6 u Linhartů. Grunt mu byl vrchností předán, protože stávající majitel na něm dobře nehospodařil. Místo, aby Josef vyplatil podíl svému synu Janu Trambovi, narozenému v r. 1770 postavil mu na trávníku na konci vsi novou chalupu. Měla č. p. 50 a do dnes se tam říká U Bahenských. Všude v okolí byly vlhké louky a strouhy zanesené bahnem. Chalupa byla oceněna na 100 zlatých. K chalupě mu dal ještě dvě políčka a louku od Linhartů gruntu. Jednalo se o pole u Vůše a na Buděšiné a louku u chalupy. Dodnes tam pole Linhartů a Bahenských sousedí. V dalších generacích přibylo ještě pole u Dalováku i s kouskem lesíku.  Žena Jana Tramby, Kateřina Jančová dostala věno 40 zlatých a několik kousků polí. Jednalo se o pole v Sosnové, v Cukové a v Plešticích. V Sosnové dodnes pole Bahenských a Jančů sousedí. Jan Tramba měl stanoveno vykonávat ročně pěší robotu ve výši 13 dnů. Jeho syn Jan Tramba, narozen 1813 převzal chalupu. Měl za ženu Marii Lávičkovou z Křížovic č. 5 u Plánice. Z chalupy a šesti kousků pole byla opět stanovena povinnost 13 dnů pěší roboty ročně, odvádění popela do panské flusárny, mlácení panského obilí a povinnost odvádět zbynickému faráři půl žejdlíku másla od každé krávy.  Chalupa se také dostala na čas do zástavy Františka a Marie Rybových z Čejkov. Svatební smlouvou dostali chalupu Jan Tramba, narozen 1847 a Marie Polaufová ze Sušice. Marie Polaufová se stala druhou ženou Jana Tramby, poté co jeho první žena Kateřina rozená Marešová z Tedražic č. 21 zemřela. S Marií Polaufovou měl Jan Tramba dceru Veroniku. Narodila se bez pomoci porodní báby v roce 1883. V roce 1911 převzala chalupu se svým manželem Františkem Rybou. Největší pole byla k chalupě získána až po pozemkové reformě v roce 1924. Byla to pole na Želiné, u Sedleckého hájku, u Zamyslic a louka na Trávníku. Od roku 1946 byli majiteli chalupy moji rodiče František Ryba, narozen 1917 a Marie Brejchová, narozena 1924. Současně probíhají osudy rodu Ryba. Na gruntu č. 23 u Tesárků hospodaří v r.1654 Jan Ryba. Ke gruntu patří 21 strychů polí, dva páry tažných volů, kráva a dvě jalovice. V r.1660 se mu narodil syn Martin. V r.1685 se narodil syn Martina, Václav. V r.1743 měl svatbu syn Václava, Martin. Syn Martina Václav měl svatbu v r.1771. V r.1780 se narodil jeho syn Šimon. Šimon se gruntu ujal v roce 1801. Syn Matěj se narodil v r.1820. Přiženil se na domkářskou chalupu č. 44 u Zedníků k Marii Kroupové v roce 1847.  Jejich syn Matěj Ryba, narozen 1851 se přiženil k Anně Melkové č. 61 a v roce 1883 se jim narodil syn František. V roce 1895 si postavili Brodeckých chalupu. František se přiženil se v roce 1911 do chalupy č. 50  Bahenských. Toto byly větve rodokmenu z otcovy strany. Dále jsou uvedeny větve rodokmenu z matčiny strany. V horní části vsi na chalupě č. 8 hospodaří v roce 1654 Václav Holub. Je bez polí, má jen jednu krávu, jednu jalovici a jednu prasnici. Na chalupě dále hospodaří jeho syn Jakub. Dále pak jeho vnuk Matěj, narozen je v roce 1701. Má rovněž syna Matěje a ten má svatbu v roce 1759. V roce 1770 se mu narodil syn Josef. Dcerou Josefa byla Marie nar. v roce 1806. Marie se provdala za Josefa Turečka z č. 45. Jejich dcera Anna měla syna Matěje a  to je můj praděd z matčiny strany. Čtvrtou větví mého rodu je rod Tomáše Brejchy z Tedražic č. 31, který se přiženil do staré chalupy Minorýtů č. 18. Stála mezi č. 17 a č. 19. Všechny tyto osudy se nechají ve zbynických matrikách narození, sňatků a zemřelých vysledovat. Čejkovy patřily od roku 1623 šlechtickému rodu Švihovských z Rýzmberka. Od roku 1718 rodu hrabat z Pöttingu. V roce 1769 koupil panství František Xaver Taaffe.

 

Matriky.

Vedení matrik bylo nařízeno papežskou bulou roku 1566. Jednotné vedení matrik latinsky pro celou rakouskou monarchii bylo zavedeno v roce 1770. Roku 1771 byl zavedený systém popisných čísel. Roku 1784 byla latina nahrazena češtinou nebo němčinou, přičemž jazyk matriky závisel na zapisujícím knězi. Již od počátku se odlišovaly tři typy knih – matriky oddaných, narozených, zemřelých. Kniha oddavek měla obsahovat tyto rubriky: datum svatby, číslo domu, křestní jméno a příjmení ženicha, jeho vyznání a stáří, rodinný stav. Tytéž údaje měly charakterizovat nevěstu, zapsána měla být též jména, příjmení a stav svědků. Křestní matriky měly uvádět datum narození, domovní číslo, jméno dítěte, náboženství, pohlaví, legitimitu, dále jména a příjmení rodičů, porodní báby a kmotrů. Úmrtní matriky uváděly datum úmrtí, číslo domu, jméno, náboženství a stáří zemřelého a příčinu smrti. Ke všem typům zápisu měli připojit svůj podpis kmotři či svědkové. Matrika tak může vyprávět o osudech lidí, o jejich životech od narození, přes svatbu a úmrtí. Při znalosti výměr polí a povinností robotních lze usoudit na další záležitosti majetkových poměrů a života. Lze tak vysledovat osudy jednotlivců. Lze dále nahlédnut do archivů a nalézt tam další informace a souvislosti. Tyto informace lze hledat v okresním archivu v Klatovech, v krajském archivu v Klášteře u Nepomuka a v národním archivu v Praze.
V archivech jsou zachovány Registry desátků kněžských. Ty byly vyměřeny podle rozlohy a kvality orné půdy. Vedly se záznamy o poplatcích, pokutách, platbách církvi, vedly se seznamy dlužníků, k nimž většinou patřili právě ti nejchudší. V roce 1651 byl proveden Soupis poddaných podle víry. Nařizoval všem vrchnostem pořídit soupis obyvatelů na základě příslušnosti ke katolické víře. Začaly se pořizovat statistické podklady o počtu získaných duší, které přišly ve dnech velikonočních k povinné zpovědi. Tak se začaly vést zpovědní seznamy, z nichž ty nejstarší pocházejí již z doby předbělohorské. Základním článkem zpovědních seznamů jsou hlášení jednotlivých farářů obsahující údaj o sídle fary, jmenný výčet kacířů i obrácených na víru pravou. Farní matriky byly vedeny do pol. 20. stol. Matrika zbynické fary je vedena od roku 1658.
Při křtu byla nejdůležitější funkce kmotra. Byla snaha, aby kmotrem byl bohatý sedlák, nebo šenkýř, nebo šafář, nebo dokonce vrchnost a to i u méně majetných rodin. Narozené dítě získávalo křtem právo na spásu. Farář polil hlavu novorozence svěcenou vodou se slovy: Já tě křtím ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého, amen. Voda ve křtitelnici se světila na Bílou sobotu. Při křtu musel být přítomen křestní kmotr, aby byla zajištěna právoplatnost křestního obřadu. Při křtu kmotr držel dítě v náručí a provedl za něj vyznání víry. Posláním kmotra byl dohled na náboženskou výchovu kmotřence i povinnost ho sociálně zabezpečit v případě jakékoliv hmotné nouze. Přišlo-li dítě o rodiče, měl vyživovací povinnost. Na konci křestního obřadu kmotr obdaroval dítě křestním darem, který se vkládal do peřinky. Nouzový křest byl prováděn porodní bábou, když byl život novorozence ohrožen. V tom případě bylo možné použít nesvěcenou vodu. V roce 1674 byl pokřtěn Jan zplozený v „černém koutě“ Kryštofem, někdy komorníkem Jeho Milosti pana Rašína. Jména a osudy šafářů se dozvíme také z matrik. Šafáři se rekrutovali z řad poddaných. Je např. zaznamenáno, že v roce 1702 byl propuštěn dosavadní šafář dvora v Mokrosukách Matěj Míka a ujal se svého dvora ve Zbynicích. Dozvíme se také, že se v roce 1673 ženil ve Zbynicích Jakub, syn zemřelého ovčáka z Čejkov, s Dorotou, dcerou ovčáka z Hrádku. Také, že se v roce 1701 ženil ve Zbynicích Jakub Kurc, syn ovčáka z Nemilkova, s Evou, dcerou ovčáka z Čejkov. Svatbě předcházely trojí ohlášky. U svateb bývala funkce svatebního řečníka. Tu třeba vykonával v létech 1713 až 1754 Jakub Němec ze Zbynic. Ve Zbynicích byl pochován v roce 1729 příchozí žebrák ve věku 45 let. V roce 1671 se přišlo do Zbynic do kostela zpovídat 839 osob, v roce 1701 1132 osob a v roce 1725 460 osob. Z matrik se dovídáme že nejméně dětí se rodilo v listopadu, devět měsíců po únorovém církevním půstu. Obdobně v dubnu, devět měsíců po náročných letních sklízecích pracích. U Zdouně byla poustevna. Byl tam poustevník Matěj. V roce 1681 se oženil s Kateřinou, poddanou zbynického faráře. Zemřel v roce 1688. Téhož roku obsadil poustevnu Vojtěch Hlavatý se ženou Alenou a čtyřmi dětmi. V roce 1719 se stal šenkýřem v Tedražicích. V roce 1720 byl poustevníkem Jakub. Potom byla dřevěná poustevna na Svatoboru na Poustce. Tam byl Jakub Švehla. V roce 1782 Josef II. poustevnictví zakázal. Z poustevny se tam stala hájovna. 

Záznam překladu ze staré němčiny o sňatku v roce 1737:  Josef pozustalý syn po + Janovi Zajícovi ze vsy Čejkov s Kateřinou vlastní dcerou Pavla Maška ze vsy Tetražic. Dne 28.října při Chrámu Páně Zbynickým potvrzen jest v stavu Sv.manželství Josef,pozůstalý syn po nebožtíkovi Janovi Zajícovi ze vsi Čejkov s Kateřinou,vlastní dcerou Pavla Maška ze vsi Tedražic. V přítomnosti Jakuba Němce ze Zbynic, Bartoloměje Kalce z Tedražic, Mařeny Děkanový z Tedražic a jiných mnohých.

 


katastr


    Soupisy půdy byly prováděny  už v 16. století. S tím souviselo i katastrální mapování pozemků. Půda byla panská a selská. První berní rula byla zavedena v roce 1654. Byly ustaveny komise, které zjišťovaly výměry půdy a počty dobytka. To byl první katastr. V roce 1684 byla stanovena druhá berní rula. Půda byla rozdělena na dobrou, prostřední a neúrodnou. Byl tak stanoven druhý katastr. Třetí berní rula byla z roku 1748. Byl to první tereziánský katastr již z doby panování Marie Terezie. Každý pozemek se zapisoval podle polohy. Hned v roce 1757 byl zaveden druhý tereziánský katastr, čtvrtá berní rula. Stavové si vymohly nižší ocenění pozemků. První měření polohopisné bylo provedeno krajskými komisemi až za císaře Josefa II. To bylo v roce 1785. Patentem císař nařídil, že všechny úrodné pozemky panské i selské se uvnitř obce zaměří, zobrazí jejich výměry a hrubý výnos podle úrodnosti. Jednodušší pozemky měřili sedláci podle pokynů a rad inženýra krajské komise provazcem nebo řetězcem, udržovaným ve vodorovné poloze a kontrolovaným dřevěným sáhem. Výsledky jejich měření zapisoval vrchnostenský úředník přímo do přiznání. Plodné pozemky se členily na role, louky, vinice a lesy a určoval se pro ně hrubý výnos. Nový katastr byl založen v roce 1772, nazýval se tereziánsko-josefský a platil až do roku 1860. V archivech jsou k dispozici pozemkové knihy a soupisy lidu. Dále pak indikační skicy a katastrální Modré aršky. Ve Stabilním katastru je barevně odlišeno, žlutě chalupy spalné, červeně nespalné, tmavozeleně zahrady a světlozeleně louky a pastviny. Šrafované budovy byly původně podstatou spalné a byly přestavěny na nespalné, nebo to byly přestavby, přístavby a nové stavby vzniklé po vzniku otisku. Přesně jedná se o dodatečné úpravy oproti prvním mapám. Šikovné to je v tom, že můžete vysledovat změny v dispozici jednotlivých usedlostí či celých vesnic. Tyto mapy Stabilního katastru pro Čejkovy a Zbynice jsou uvedeny ve Fotoalbu ve složce Staré mapy Čejkov a Zbynic. Měřítko je 1 : 2550.

 

Význam kronik a publikací.
Význam kronik a publikací o obcích je ten, že je to vzkaz od nás těm, co přijdou po nás, našim potomkům. Historie rodné obce je něco jiného než historie všeobecně. O historii všeobecně se učí ve školách a byly napsány hory knih. O historii malé obce zpravidla téměř nic. I dříve se lidé do minulosti rádi vraceli. Neměli však dostatečné možnosti pro uchování informací. Pouhé vyprávění nebyl spolehlivý způsob. Ani pro zaznamenávání událostí, ani pro vydávání knih v minulosti i poměrně nedávné, nebyly z hlediska malých obcí podmínky. O minulosti vlastní obce si každý rád něco přečte raději než o minulosti všeobecné. Vedení kronik bylo obcím uloženo až po roce 1918. V předchozích publikacích byly použity v maximální míře dokumenty, které se zachovaly. V některých případech však žádné dokumenty nebyly, uvedené události byly popsány ze svědectví, nebo dokonce jen nepřímo z vyprávění. O historické i současné informace je největší zájem u těch, co museli z rodného místa odejít a takto se mohou vracet. Všechno toto má být poselstvím i pro naše příští generace. Ústní předávání vzpomínek není nikdy dokonalé. V paměti zůstane jen něco a zbytek nenávratně zmizí. Rád bych našel pokračovatele, aby se příští generace o nás něco dozvěděly a mohly být tím obohaceny. Každý aby se svým podílem zasloužil o zachování všeho tohoto. V našich vydaných publikacích mohou být i některé nepřesné informace. Mohlo k tomu dojít z vyprávění a z nedostatku ověřených zdrojů. Domnívám se však, že pro vydané publikace jsou i nepřesné informace lepší než žádné informace. Nové technologie mobilních telefonů, internetu a počítačů sice uchovají v elektronické paměti fakta, ale neuchovají pocity, touhy, emoce i všechno, to co je vlastní mozku člověka od dávné minulosti. Počátkem 21. století dochází ve společnosti, právě v této oblasti k zásadním změnám. Nové společenské zřízení je víc nakloněno materiálnímu zajištění přepychu, než ostatním lidským hodnotám, pocitům a vzpomínkám. Kultura je pro člověka nejen divadla a koncerty, ale i zachování historie a poznatků těch, co byli před námi. V mnohých případech je možné při putování do historie poznatků zaznamenaných v internetu využít. Je však je nutné je doplnit na více místech písemnou formou. Tato forma je bezpečná a ověřená tisíciletou historií. Z různých zjištěných střípků z historie je tak možné aspoň částečně vytvořit a zachovat obraz o dřívějším životě v rodné vsi. Návraty do minulosti jsou součástí života. V popisovaných příbězích lze poznat příbuzné i známé obyvatele našich vsí. Vybaví se, i vlastní vzpomínky, zde nepopsané. Osudy v jednotlivých chalupách byly velmi podobné. Vzpomeneme si na vyprávění našich, již zemřelých blízkých.  Splní se tím účel připomenout si uplynulé časy, na které se většinou rádo a mile vzpomíná. Člověk se tím vnitřně obohatí a je to protiváha k jinému životu v současné moderní době. V knize jsou obsaženy nejen místní popisy, ale i historické a přírodní zajímavosti. Jsou tak určeny širšímu okruhu čtenářů a mohou také být podkladem pro další studium historie těchto míst. Jedná se o panenský kraj velmi málo zasažen turistickým ruchem. Tímto krajem prochází jediná turistická stezka. Spojení původní venkovské krajiny s pahorky, několika rybníky a hlubokými lesy, vytváří harmonický celek. Všichni tento kraj známe, všichni ho máme rádi. Proto ho stále poznávejme. Všimněme si historie i přírodních krás a zvláštností, chtějme vědět, jací byli naši dědové a pradědové. Co vykonali oni a co máme vykonat my. Také spisovatel Karel Klostermann se pokoušel proniknout do dávné šumavské minulosti. Jistě se mu to podařilo. Pokusíme se také aspoň trochu poodhalit minulost blízkou i vzdálenou. Také on píše, že to záleží na tom, jak se nové generace starají o minulost, o život svých předků. Každý písemný podklad je pak velmi cenný. Přáním těch, kteří se na knize podíleli, je samozřejmě, aby se toho co nejvíce zachovalo pro příští generace. Sbor dobrovolných hasičů je mimo svou hlavní náplň také rozhodující složkou kulturního života v obci.  Přispěl rozhodujícím způsobem také k uspořádání všech čtyř setkání rodáků. Hasiči se také podíleli na vydávání všech historických publikací. Přispívají tak k zachování tradic a ke kulturnímu obohacení života všech občanů obce.   Historie je součástí života a její znalost přináší ponaučení i pro současný život a pro důležitá rozhodování.  V budoucnu mohou občané čerpat i z toho, co se již událo a je zaznamenáno. I kdyby tomu tak nebylo, je historie zpestřením současnosti. Budeme věřit tomu, že i příští generace budou tyto tradice zachovávat a že život na vesnici se nezmění tak, že splyne s konzumní společností městského typu. Budeme věřit, že nebude přerušen řetěz návazností a že budou vyhledávány další prameny. V příštích sto létech přibydou další tři generace. Budeme věřit, že i v příštích sto létech budou setkání rodáků organizována. Samozřejmě dojde ke změnám. V mnohých případech dojde k přerušení mnoha set letých rodových vazeb. Je však stále naděje, že se na svá rodová sídla budou vracet potomci. Nebudou sice žít zemědělskými životy svých prapředků. Budou však zde a příroda jim bude přispívat víc k rekreaci než k obživě. Například v Čejkovech z původních 32 rodů z Berní ruly z roku 1654 je zachováno 18 rodů. Z popisných čísel s původními majiteli je ze 74 zachováno 52.


Stabilní katastr:  https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/pohledy/archiv.html#  

Příslušnou obec lze zobrazit kliknutím na mapě.
 
Vyhledání budov a pozemků v současném katastru: 
http://www.ikatastr.cz
 
Letecká mapa z roku 1951: