Jdi na obsah Jdi na menu
 


Germáni proti Slovanům

Germáni proti nám Slovanům.

I když se přímo dotýkáme Německa, tak náš kraj s našimi obcemi Čejkovy a Zbynice, i naši lidé byly vždy Slovany, Čechy a nikdy o pogermánštění netoužili. Až po roce 1989 si někteří myslí, že když se dají ke germánům, nebudou muset dělat a budou se mít dobře. Všechny tyto výhody jsou vykoupeny zradou, která vede k válce proti Rusku a ke zničení Ruska.

Nepřátelství mezi Slovany je z vůle cizích mocností.

Používání Ukrajiny jako nástroje Spojených států ke skutečně citelnému ohrožení Ruska je modelovým příkladem staré historické praxe, která po více než tisíc let poškozovala životní zájmy především slovanských národů. Dříve byla orientace Poláků směrem k severu a východu. Čechy, Morava a Lužické Srbsko, bylo pohlcováno německými geopolitickými zájmy připojením ke germánské římské říši. Moravský kníže Rostislav byl pro připojení k Byzanské říši. Byl za to v Řezně německým králem oslepen a tam také zemřel. Být součástí germánské říše přinášelo i slovanským knížatům četné výhody. Patrně podobně smýšlí i část současných českých samozvaných elit (rádoby majitelů práva rozhodovat, přidělovat a odebírat), které podporují zájmy cizího kapitálu a cizích mocností, považují se za vyspělejší a za nadřazené ostatním velikostí kapitálu a vojensky. Germánské (německé) dynastie považují území slovanských národů ve střední Evropě za své a na tom se nic nezměnilo do dnešních dnů. Považují Slovany za ne státotvorné. Po listopadu 1989 je líčení soužití Čechů s Němci jako nejenom oboustranně prospěšné (což je jistě pravda), ale také jako převážně harmonické a nekonfliktní. Přerušené pouze (v zanedbatelném měřítku) nacistickým vpádem do Čech a na Moravu v letech 1939 až 1945 a potom (ve velkém a vskutku otřesném měřítku) násilným vyhnáním německých spoluobčanů z Československa hned po válce. Tento přístup je samozřejmě vrcholně politický proamerický, protislovanský, hlavně protiruský. Pravdě nejblíže bude patrně soudit, že na individuální a sousedské úrovni se na mnoha místech českých zemí a v různých dobách nemusela žádná vzájemná nevraživost projevovat a Češi a Němci žili po sousedsku a navzájem se ženili a vdávali. Naproti tomu ale po celé dějiny probíhal boj o to, čí vlastně ony české země jsou, kdo jim má vládnout, kdo je má spravovat a kdo má v nich mít pouze druhořadé postavení. Tenhle boj (někdy jen latentní) začal městskou kolonizací za posledních Přemyslovců, vyvrcholil v husitských bouřích, nový rozměr nabyl vstupem Království českého do svazku Habsburské monarchie, prudce vzplál za obou šlechtických povstání koncem 16. a na začátku 17. století. Opět nový rozměr získal za centralistického absolutismu císařovny Marie-Terezie a jejího syna, císaře Josefa II., kdy jednotná správa říše měla mít, čistě z administrativních a technických důvodů (nebylo to míněno protislovansky), německý (rakouský) charakter. Všichni lidé byli poddanými Její (Jeho) milosti a na tom bylo dosti. A pak následovala fáze národního probuzení, po jehož završení vzniká samostatné Československo s výraznou majoritou slovanských národů a německou národnostní menšinou. Po roce 1989 se Češi v podstatě dělí na ty, kteří souhlasí s fatální a neodvratnou příslušností k cizí imperiální moci (dnes ve světě USA a v západní a střední Evropě Německo) se spoluúčastí na vyloženě nebezpečných projektech Spojených států a na ty, kteří by se rádi pokusili o obnovení alespoň částečné autonomie.

Slovanská vzájemnost v cizích službách na Balkáně.

Na jihu kontinentu, na Balkáně, se vyvíjely vztahy mezi etnicky a jazykově mimořádně blízkými Srby a Chorvaty v intencích působení hned několika mocností majících zájem na Balkáně a nacházejících se ve velmi negativním vztahu k možnému sjednocení tamních Slovanů. Byli to především německy mluvící a imperiálně smýšlející Rakušané, dále ale také Uhři se zkušeností vybudování rozlehlé a silně centralistické říše postupně usilující o úplné odstranění národnostních specifik závislých slovanských národů (na Slovensku se to Maďarům málem podařilo). No a konečně či především Osmanská říše. Chorvaty a Srby navzájem roztrhlo několik faktorů. Chorvatská území připadla latinské abecedě, římské církvi a ocitla se v kulturním okruhu západních mocností. V Dalmácii ostatně působily ještě pořád stará římská a ilyrská tradice. U Srbska tomu bylo naopak. Jeho náboženstvím bylo pravoslaví, abeceda vzešla z řecké a Konstantinových variant pro staroslověnštinu. Přes několik pokusů o národní splynutí, učiněných pod vlivem procesů národního obrozování, které se v 19. století dotkly i Chorvatů, Slovinců a Srbů, se nakonec, k radosti velmocí západní Evropy, prosadily odstředivé tendence. Nepřátelství mezi Chorvaty a Srby akcelerovalo vznikem fašistického ustašovského režimu v loutkovém Chorvatsku za druhé světové války. A současnou podobu totálního rozpojení těchto dvou nesmírně blízkých národů dala Chorvatům i Srbům německá podpora krvavého rozpadu Jugoslávie na začátku devadesátých let 20. století, následná kriminalizace a ostrakizování Srbů ze strany Západu, které vyvrcholilo leteckým krvavým napadením ze strany USA. Leteckými bombami USA bylo zavražděno 2500 civilních, mírumilovných, nevinných obyvatel Srbska. Nejhroznější však je, že hlavní vinu na tomto vraždění měli češka - slovanka, ministryně zahraničí USA Korbelová a slovan, český president Havel. Paktem NATO a EU byl pak uvězněn nevinný president Srbska Miloševič, což vedlo k jeho smrti. Na to všechno se už 20 let české vlády a politické strany s výjimkou KSČM tváří, jako by se nic nestalo. 

Zvláštní forma vzájemné slovanské nevraživosti mezi Poláky a Rusy.

Zvláštní situaci v rozbíjení případné slovanské jednoty představují vztahy mezi Poláky a Rusy. Polsko se dříve orientovalo na sever, kde se muselo vymezit vůči Švédsku, které ale po porážce od Petra Velikého v bitvě u Poltavy (1709) postupně opouští pozici silné evropské mocnosti. Ovšem po vytvoření personální unie s Litvou, ke kterému došlo už koncem 14. století, se pozornost polských králů postupně přesouvá na východ, do oblastí, které původně náležely litevskému knížectví. A jelikož expanze ruských carů směřuje naopak k západu, tedy na území, která byla kolébkou ruské státnosti, docela logicky se zájmy obou silných slovanských států začaly střetat v konfliktech. Tím územím, na kterém se střetávaly, byla Ukrajina. Ukrajina byla v podstatě vždy součástí Ruska a ukrajinský jazyk lze považovat jen za nářečí ruštiny.  Ukrajinu pochopitelně využíval každý, kdo stál v otevřeném nepřátelství vůči Rusku. Hitler, který táhl proti Sovětskému svazu, se mohl spolehnout na to, že na Ukrajině najde kruhy ochotné mu pomoci zničit toto ruské bolševické impérium, mimo jiné také banderovce. Nebylo jistě náhodou, že wehrmacht procházel ukrajinským územím docela hladce a že Rudá armáda zde byla několikrát sevřena do smrtelného objetí, jako se to stalo například u Charkova. Využít Ukrajinu k válce proti Rusku muselo tedy pochopitelně napadnout i stratégy ve Washingtonu. Ukrajinci a Rusové jsou si navzájem velmi blízcí. Dosáhnout toho, aby se Ukrajina Rusku nejenom vzdálila, ale aby mezi Ukrajinci a Rusy vzniklo i podobné nepřátelství, jaké se podařilo zasít mezi Chorvaty a Srby, je zcela jistě hlavním cílem současného postupu administrativy Bílého domu. Spojené státy přitom nemají na zřeteli uchování celistvosti Ukrajiny. Ony celou Ukrajinu nepotřebují. Úplně jim postačí vytrhnout si z ní pro sebe kus, podobně jako tak učinily v případě Srbska, kterému amputovaly oblasti Kosova a Metohije, aby zde mohly vybudovat velkou vojenskou základnu namířenou proti Rusku. Ukrajinské území v tomto ohledu představuje ještě mnohem závažnější vpád do nechráněného boku Ruska. Čím více Ukrajiny, byť zcela zdevastované, zkorumpované a fašizující zbude pro strategické cíle USA, tím pro Washington lépe. Spojené státy vědomě riskují, že úplný rozklad politický, hospodářský i morální, který díky jejich strategii Ukrajina prožívá, povede k postupnému oddělení několika území z korpusu ukrajinského státu. Ta území se buďto prohlásí za samostatná nebo se přivtělí k Rusku, jako se to stalo v případě Krymu (opětovné připojení). Nicméně, i přes tyto amputace zbude dost velký kus Ukrajiny k tomu, aby zde mohly Spojené státy rozvinout své útočné vojenské systémy idiotsky prohlášené pochopitelně za obranné. Spojené státy na Ukrajině, to je totéž, jak by se Rusku nebo Číně podařilo proniknout vojensky do Mexika. Rozpadající se Ukrajina pod vládou některého extrémně zkorumpovaného, ale Západem podporovaného oligarchy, navíc představuje podobnou nevyčerpatelnou rozbušku, jakou je na Blízkém Východě Izrael. Pokud Ukrajina vydrží celé období americko-ruské konfrontace a nevyhlásí státní bankrot nebo z ní neuprchne polovina obyvatel do Ruska a do dalších zemí Evropy, pak bude fungovat v americké strategii jako dlouhodobý a velmi účinný nástroj protiruské propagandy a konfrontace. Nabízí nekonečný rezervoár žalob na Rusko, vyhrožování a sankcí, neboť také Rusko si zcela pochopitelně chrání na Ukrajině své vlastní zájmy. To, že se tato úrodná země, bohatá na suroviny a obývaná pracovitými a kvalifikovanými lidmi propadne někam na úroveň Kosova, které splňuje podmínky vstupu do EU asi tak jako hrst prachu na Měsíci, Spojeným státům nevadí. Vojenskoprůmyslový komplex, velké banky, naftařská lobby a další gigantický kapitál, který rozšlapal na padrť pověstnou americkou demokracii, osudy lidí nezajímají. Je skutečně neuvěřitelné, že i v České republice mohou existovat lidé, kteří tuto americkou „zahraniční politiku“ podporují, kteří ji věří a pracují v jejich službách nebo alespoň dobrovolně v jejím zájmu. A kteří si díky tomu už dokonale a nenávratně zničili svoji pověst.

Na závěr.

Rusko je naše bratrská slovanská země s bohatou kulturou a minulostí, od níž se může učit celý svět. Do Ruska cestují i politici ze západní Evropy a ti dokonce bez problémů navštěvují i nedávno sjednocený Krym. Země střední a východní Evropy jsou v nerovnoprávném a podřízeném stavu k zemím západní Evropy. Upřímný a rovnoprávný vztah mezi národy Západu a Slovany nikdy nebyl a bohužel ani není. Naší snahou by mělo být pokusit se napravit tyto vztahy, pokud se to ještě dá. Určitě tomu nepomáhá soustavné falšování historie. Jsme pro Evropu spolupracujících a svobodných národů a nejsme pro vytváření umělého evropského národa.

 

Historický přehled útoků Germánů na nás Slovany.

1. Prvním dobře známým a doloženým případem je husitství, kdy Germáni v 15. století v bojích zabili tisíce Slovanů. Díky hrdinství prostých lidí v řadách husitských bojovníků nedošlo k vyhlazení Slovanů.

2. Germánské švédské války. Švédy za pomoci ostatních Germánů, hlavně Němců,  bylo v 17. století zcela zdevastováno české území. Za cenu obětí a těžké práce při obnově, Slované své území udrželi.

3. Období habsburské nadvlády nad Slovany. Toto období trvalo tři století a Germáni, Rakušané i Němci, se snažili celé toto období připravit Slovany o majetak i o rodný jazyk. Slované se osamostatnili, až po té co Rakušané a Němci přišli při boji s ostatními Germány o možnost obsazení koloniálních území v Africe a Asii.

4. Přichází zásadní zvrat, kdy východní Slované - Rusové, Bělorusové a Ukrajinci po porážce feudalismu, představovaného ruským carem a kapitalismu vytvořili při Velké říjnové socialistické revoluci v roce 1917 první socialistický slovanský stát na světě. Bylo to také poprvé, kdy se podařilo otrokům - rolníkům a dělníkům zvítězit nad svými otrokáři - kapitalisty, šlechtou a církvi.  Přitom došlo k závažné první zradě nás Čechů - Slovanů, kdy se čeští legionáři postavili na stranu kapitalistů a bojovali na ruském území při železniční magistrále proti svým slovanským ruským bratrům. Tímto zločinem se postavili na stranu Germánů.

5. Pak přišlo nejzrůdnější germánské období boje proti nám Slovanům. Německo po prohrané 1. světové válce s ostatními Germány o kolonie ve světě, začalo připravovat novou válku s cílem úplné likvidace vyvražděním prvního socialistického státu světa Sovětského Svazu. S těmito východními Slovany chtěli zcela likvidovat - vyvraždit i nás západní Slovany i jižní Slovany na Balkáně.  Na našem českém území bylo tehdy několik milionů germánských sudetských Němců. Ostatní Germáni, hlavně Angličané  s Německem s likvidací prvního socialistického státu na světě plně souhlasili i s likvidací Slovanů plně souhlasili, což dali plně najevo v Mnichově v roce 1938.

6. Na Sovětský Svaz zaútočilo Německo bez varování v roce 1941. Peníze pro vedení této vyhlazovací války si zajistilo likvidací Židů v Německu a v celé obsazené Evropě, spálením ve vybudovaných krematoriích. Všichni Židé byli většinou velmi majetní z obchodních činností a finančních machinací. Pro Německo vznikl problém, protože s vyhlazením Slovanů, chtěli současně získat kolonie po celém světě, ovládané ostatními Germány. Vznikla jím současně druhá válka proti ostatním Germánům. Do této války mezi Germány se zapojili i naši čeští zrádní Slované, většinou progermánští a protislovanští kapitalisté. Většinou se zapojili do anglického letectva. Proti Slovanům byla také možná záměrná akce anglické tajné služby na odstranění Haydricha. Smrt jednoho Germána znamenala smrt tisíců Čechů, vypálené vesnice a velká utrpení a hrůzy v zemi, která nebyla nijak zapojena do válečných akcí. Ti slušní proslovanštní Češi, většinou komunisté, odešli bojovat proti Němcům do Sovětského Svazu a ti také přinesli nám Slovanům vítězstvím nad Německem odvrácení naší likvidace.

7. Po dobytí sídla válečného Německa Slovany, chtěli Germáni, kteří se podíleli na porážce Německa jen částečně, obsadit i naše slovanská území. K tomu účelu jim měla posloužit germánské americká armáda, která přišla do Evropy v době, kdy už byla většina slovanských území osvobozena Sovětským Svazem. Vnikla proto aspoň do západních Čech do Sudet s cílem dále obsadit i Moravu, Slovensko, Polsko, třeba i Bulharsko a balkánské Slovany. To se jim ale nepodařilo. Slované tak tentokrát nad Germány zvítězili.

8. Germáni se dále snažili o ovládnutí Slovanů. To se jim ale, dalších 44 let až do roku 1989 nepodařilo. První pokus na ovládnutí Slovanů udělali na pomoci vysilače, který měli v Mnichově, už v roce 1968. To jim ale překazila vojska naší Varšavské smlouvy, která nedovolila obsazení Československa vojsky NATO. Až směšné byly následné akce organizované Germány. Jako ta, kdy jistý student se na Václavském náměstí polil benzinem a zapálil. Moc a síla Germánů však vojenskými ozbrojenými akcemi rostla a tak Germáni obsadili celý svět. Západní Slované se Germánům nijak nebránili. Naproti tomu východní Slované ano. Proto slovanské Srbsko obsadili pomocí letadel a bombardování v roce 1999. Slovanskou Ukrajinu obsadili Germáni pomocí USA podporovaných fašistických Banderovců, a vedou tam válku proti ruské menšině v zemi a pokusili se obsadit ruský poloostrov Krym a vybudovat si tam námořní vojenskou základnu USA. V současné době začínají válku proti slovanskému Bělorusku a připravují konečnou fázi - válku proti Rusku. Chtějí to, co začali Němci v roce 1941.