Palach 2022
Po roce „magických osmiček“ vstupujeme opět do roku významných výročí, která rozhodně budou náležitě využita antikomunisty, dnes ovládajícími média mainstreamu. Co bude především terčem jejich štvanic?
Padesát let od sebeupálení Jana Palacha. 50 let se o tom mluví a nikdo neví, jak to vlastně bylo. Dělá se z toho to, co se hodí naším nepřátelům na západ od nás. Těm určitě o nějakou naší svobodu nejde. A také to, co Palach svým činem, za který sám patrně nenesl odpovědnost, vyvolal: pád Alexandra Dubčeka, začátek „éry Gustáva Husáka“, období normalizace, ve skutečnosti úspěšného budování socialistické společnosti, jež bylo zmařeno 17. listopadu, zneužitím Mezinárodního dne studenstva v roce 1989, před třiceti roky.
V roce 1969 skupina studentů filosofické fakulty, kterou zorganizoval šachový velmistr Luděk Pachman a k níž se připojil i Zátopek, se rozhodla, že po příkladu budhistických mnichů v Jižním Vietnamu se někdo z nich, na protest proti tzv. „sovětské okupaci“, upálí na Václavském náměstí. Los padl na Jana Palacha. Nechtěl, ale byl ujištěn, že půjde jen o demonstraci. Pachman byl pak v závětří ve Spolkové republice Německo, za které pak hrál šachy.
Dubček z toho byl zcela bezradný, nebyl schopný zvládnout situaci a řešit problémy. Také mu v tom bránila, uražená ješitnost Zákonitě muselo dojít k jeho pádu. Urychlilo to změnu ve vedení komunistické strany. Ale k ní stejně muselo dojít. V listopadu 1968 přijal ústřední výbor rezoluci, která vyjádřila znepokojení nad váhavým postojem vedení strany k úkolům, které vyplynuly z Moskevského protokolu, kdy jsme se zavázali budovat a bránit socialismus. Skupinu autorů, kteří dokument vypracovali, vedl Biľak. Šlo zejména o to, jak usměrnit sdělovací prostředky, v nichž dále působili lidé, kteří podněcovali antisovětismus a šovinistický nacionalismus. S tím, že nebyl žádný důvod k vojenskému zásahu pěti států Varšavské smlouvy.
A ještě na jedno by se nemělo zapomínat: ti, kdo organizovali celou akci, neměli zřejmě zájem o to, aby byla zvěčněna fotograficky. Žádná západní televize tam tehdy nebyla, na rozdíl od 17. listopadu 1989, kdy večer na Národní třídě nechyběly, zatím co československá to zmeškala. Před padesáti lety se to ovšem do krámu nehodilo, co kdyby někdo zaznamenal, jak Palach volá o pomoc.
Žádná „normalizace“, jak se dnes celému tomu období od nástupu Husáka až do roku 1989 říká, totiž nebyla. Bylo jen poměrně krátké období konsolidace společnosti, které uzavřel XIV. sjezd KSČ v květnu 1971. Na tomto sjezdu se znovu otevřela cesta k dalšímu socialismu.
I dnes panuje chaos ve významu slov. Nejfrekventovanější jsou taková velká slova jako demokracie a svoboda, ale kdo se vyzná v tom, co skutečně znamenají? Jak je vůbec možné vydávat za totalitarismus fašismus spolu s komunismem? Jen politický idiot nebo gauner může něco podobného udělat. Se zmateným slovníkem si lidé nemohou porozumět. Chudáci děti ve škole. Jak to mají všechno pochopit. A toho zneužívají mnozí politici. Politika je jen mocenský boj. A v něm musíš vědět, zač bojuješ, s kým a proti komu. Politici a jejich kamarádi novináři za hrdiny vydávají zbabělce, hrdiny staví na pranýř, znevažují a špiní nejvýznamnější období našich národních dějin, období socialismu.
Co se ještě týká Palacha, byl stejně starý jako já a byl i studentem na vysoké škole jako já. Píší o něm jako o sokolovi. V našem mládí však žádní sokolové nebyli, byli jsme pionýry. Další humornou informací je to, že jeho matka evangelička vstoupila do KSČ. Humorné je i to, jak Palach byl dvakrát na komsomolské brigádě v SSSR. Dál píší o tom, že navštívil hrob Masaryka, to já navštívil takových hrobů a také jsem to nepsal do životopisu. Jednoho lednového dne staršímu bráchovi nic neřekl a jel s mámou do Prahy nakupovat oblečení, a tam na Václáváku odložil tašku, načichal se éteru, polil benzinem a zapálil. Běžel přes křižovatku a výhybkář tramvají na něj hodil kabát. Před akcí, ani při akci nikomu nic neřekl, až v nemocnici přispěchal někdo s magnetofonem a tam teprve prý řekl, že to udělal kvůli Rusákům. Je to všechno podezřele podivné, ale učí se o tom děti ve škole jako o Husovi.