Jdi na obsah Jdi na menu
 



Dne 11.června 1862, právě po sušickém výročním trhu, vypukl v Čejkovech po jedné hodině z půlnoci požár neznámým způsobem. Chytlo se u Kučerů. Všechen dobytek jim pohořel. Mimo to shořeli i Kalců a Šenkýřů. Na protější straně silnice pak Zajíců, Chladů, Šimerů a Nemodlenků. Naštěstí se obrátil vítr a tak se podařilo zachránit Šenkýřů stodolu a stodolu Turků ze dvora. Požár se dále do vsi nešířil. Podle vyprávění pamětníků vyhořely stejné chalupy už v roce 1811.

20. června roku 1887 v poledne vypukl v Čejkovech velký požár. V ten den shořelo 13 obydlených stavení na návsi. Není to zase tak dávná minulost. Bylo to už po narození mého dědy, Vojtěcha Brejchy, kterého naši součastníci ještě dobře pamatují. Záznam z této události je mi znám pouze z kroniky sousední obce Zbynice : V poledne 20.června 1887 stihlo Čejkovy veliké neštěstí. Ve stavení Vojtěcha Keřky vyšel oheň a postupoval dále postupně k Jíchům, Kroupům, Jančům, Tesárkům, Maškům, Matějkům, Chodlům a Linhartům. Oheň přeskočil i přes silnici k Šafárům, Pavlům, Linhartům a k Říhům. Oheň postupoval po větru směrem východním. Sousední chalupa Dršků se zachovala a došková střecha jejich stodoly se zachovala spolu se Tumů stodolou dokonce až do druhé poloviny 20. století. Byly to poslední doškové střechy v Čejkovech. Není mi známo, zda se o požáru zachovaly nějaké další písemné záznamy, nebo ústní záznamy z vyprávění. Pokud se vrátíme do té doby byl vznik požáru snadný. Mimo uvedených došek bylo zde mnoho hořlavých materiálů jako dřevo, seno a sláma. V chalupách byly pece na pečení chleba. Byl problém s uskladněním žhavého popela. Celou vsí protékal malý potůček vody. Čerpání vody ze studní bylo obtížné. Předpokládáme, že 20. června probíhala senoseč a v poledne nebyli většinou všichni doma. Důležitá byla i otázka obnovy stavení , jejich vybavení, krmiva pro dobytek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář