Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesty po světě.

Moje cesty po světě.

Nikdo z mých předků, neměl tuto příležitost. V dřívějších dobách neexistovaly poznávací zájezdy. Prvními našimi cestovateli byli přímo naši slovanští předkové, kteří přišli do střední Evropy a začali tady obdělávat půdu. Určitě celé věky neměli pak pro cestování žádnou příležitost. Nikdo z Čejkov a Zbynic si cestování ani nemohl dovolit, protože nikdo nepatřil k šlechtě nebo k církevním hodnostářům. Až ve středověku by mohl někdo cestovat třeba s křížovou výpravou do Palestiny. To je samozřejmě málo pravděpodobné, stejně třeba jako při napoleonských válkách. Doložené máme až cestování při rozvoji řemesel při vandrech, většinou pěšky. To bylo cestování jen v rámci zemí Rakouska Uherska. Pak se možná také někdo vydal na poutní církevní cestu do rakouského Mariazell. V té době už také začaly existenční emigrační cesty vlakem do Hamburku a lodí do Ameriky. Nucené cestování bylo ve válečném období 1914 až 1918 zase jen v rámci Rakouska Uherska. Jen zrádní legionáři, kteří zabíjeli po VŘSR naše ruské bratry, rolníky a dělníky, na straně cara a ruské šlechty, se dostali vlakem do Vladivostoku a pak lodí kolem celého světa. Pro cesty po světě jsem prostřednictvím cestovních kanceláří využíval letadla, vlaky, lodní trajekty a autobusy. Nejvíc na západ jsem v San Franciscu u Tichého oceánu. Tam je známý velký most přes oceánský záliv. Byl jsem v lese, kde rostou nejvyšší stromy na světě, sekvoje. Na pobřeží Tichého oceánu jsem navštívil další velké americké město Los Angeles. Je známé Hollywoodem, kde natáčejí americké filmy. Třetím velkým navštíveným městem na pobřeží je válečný přístav San Diego. Na západě USA jsem byl v dalším velkém městě Las Vegas, známým největším množstvím kasin. Viděl jsem největší kaňon světa Grand Canyon. Byl jsem i v sousedním Mexiku. Tam nemají takový blahobyt jako v USA. Tam nevyvraždili Indiány, jako v USA a nevozili černé otroky z Afriky na práce na plantážích jako v USA. Ani vojensky neovládají skoro celý svět jako dodnes USA. Navštívil jsem i největší město na východním Atlantickém pobřeží USA s nejznámější Sochou Svobody, New York. Tam jsem strávil celý týden. Další západní a současně nejsevernější zemí je Island. Byl jsem tam koncem června a to je tam vidět celý den a skoro celou noc. Viděl jsem sopku Heklu a nejvyšší gejzír světa. Dalšími severskými slušnými zeměmi, které jsem navštívil, bylo Dánsko, Norsko, Švédsko a Finsko. V Dánsku jsem viděl nejznámější sochu v Kodani, Malou mořskou vílu. Norsko je mimořádnou zemí s ohledem na mořské fjordy a na vodopády. Při hluku stovek vodopádů, je tu voda stále v pohybu. Ve Švédsku bylo nejzajímavější jejich hlavní město na pobřeží. Finsko patří k nejzajímavějším zemím s ohledem na to, že jsou to jezera a lesy. Viděl jsem to velice názorně z vysoké rozhledny ve městě Tampere. V Tampere mají na rozdíl od nás muzeum Lenina. Toto všechno jsou země, které nikdy na nikoho neútočily a živili se poctivou prací, pouze Švédové v 17. století vypalovali nám chalupy až v Čejkovech a ve Zbynicích. Další skupinou byli germánské útočné země Belgie a Holansko. To už byly země s přístupem na oceán. Využily toho, že už se nemusely živit jen poctivě, ale podnikaly loupeživé výpravy po celém světě. Belgie do Afriky, kde obsadili, kolonizovali a loupili zemi Kongo. Holanďané zase v zemích východní Asie. V Belgii mne zaujal československý pavilon ze světové výstavy 1958, kdy jsme se tam ukázali už 10 let po roce 1948 jako vyspělá evropská země i když kapitalisté Evropy a USA nám kladli ve všem stálé překážky. Holandsko je mimo řádná země jako na světě. Je pod hladinou moře, od moře se chrání hrázemi, mezi poli a loukami jsou kanály a voda je odčerpávána větrnými mlýny. Vidíme tam to co nikde jinde ve světě. Jedeme po silnici pod viadukt, nahoře nevidíme lokomotivu a vlak, ale je tam kanál, ve kterém pluje loď. Byl jsem také v Lucembursku, kde je kostel, ve kterém je hrobka českého krále Jana Lucemburského. Další zločineckou zemí, ve které jsem byl, je Anglie. Už před 1. světovou válkou obsadili svými pirátskými námořními výpravami skoro celý svět od Afriky, přes Araby, Indii až k Číně. Měli desítky kolonií, které vykořisťovali a měli z nich bezpracný zisk. Kvůli nim vznikla 1. světová válka. Germánští Němci neměli tak výhodný přístup k oceánům a neměli takové válečné lodě pro vraždění jako Angličané. Na tu jejich válku doplatili naši dědové v Čejkovech a ve Zbynicích. Úplně stejná příčina byla u 2. světové války. Angličané nabízeli Němcům k obsazení nás Slovany, že jim s námi pomohou, ale Němci k tomu nepřistoupili. Chtěli nás Slovany a ještě se podělit s Angličany o jejich desítky kolonií v celém světě. Všechny plány jim ale překazila Rudá armáda. V Anglii jsem navštívil jejich památky v Londýně a hvězdárnu v Greenwichi, kudy prochází nultý poledník. Další skupinou zemí, které zločinně obsadily a loupily cizí země a přišly tak k bezpracnému blahobytu, je skupina románských zemí. Jedná se o Francii, Španělsko, Portugalsko a Italii. Francie násilím a vraždami získala hodně kolonií v Africe, ale i v jihovýchodní Asii, Španělsko a Portugalsko získalo násilím a vražděním indiánské zlato v Jižní Americe. Italie měla jen jednu kolonii v Africe a tak se přidala při válkách o kolonie k Německu. Ve Francii jsem byl několikrát. Z desítek významných navštívených míst bych jmenoval jen Eifelovu věž v Paříži, celou francouzskou riviéru i s Monakem a kasinem v Monte Carlu, klášter sv. Michala na pobřeží Atlantiku s velkým přílivem a odlivem a poutní místo Lurdy. Katolická církev si musí vymyslet zázraky, aby udržela svou moc. Je s podivem, kolik lidí těm zázrakům věří. Je to důkazem jejich nevzdělanosti. Obdobný případ je v portugalské Fatimě, kterou jsem také navštívil. Toto poutní místo si ale katolická církev vymyslela v roce 1917 jako reakci na VŘSR. V Portugalsku v Lisabonu jsem byl ještě u velkého mostu přes oceánský záliv jako v San Franciscu a se sochou Krista jako v Rio de Janeiru. Další zajímavé místo jsem viděl v nejzápadnějším výběžku zvaném Konec světa i s majákem. Ve městě Porto jsem byl na patrovém železném mostě konstruktéra Eifela. Ve Španělsku jsem navštívil historické město Toledo a opět poutní místo dálkových turistů v Santiago de Compostela. Obdobná situace v počtu památek jako ve Francii byla v Italii, kterou jsem také navštívil několikrát a taky na Sicilii. Z navštívených italských památek a míst budu jmenovat jen Řím, Vatikán, sopku Vesuv, Pompeje a sopku Etna. Dále se budu věnovat německy mluvícím zemím. Z Německa bych jmenoval tato navštívená města a místa: Hamburk, Brémy, Berlín, Lipsko, Drážďany, Kolín, Bonn, Norimberk, Řezno, Stuttgart, Mnichov, Kostnice, Rýn a Mosela. Z Rakouska je to Linec, Vídeň, Mariazell, Krimelské vodopády, Neziderské jezero. Ze Švýcarska je to Bern, Zurich, Lucern, Ženeva, Rýnské vodopády. Dalšími neslovanskými zeměmi v Evropě je katolické Maďarsko, Rumunsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva a pravoslavné Řecko. Všechny tyto země jsem navštívil. V Maďarsku Budapešť, Tokaj, v Rumunsku Brašov, Drákulův hrad, v Estonsku Talin, v Lotyšsku Riga a v Litvě Vilnius. Turisticky navštěvovanou zemí v Evropě je Řecko. Byl jsem v Patrasu, Olympii, Delfách, Athénách, Koryntu. Zásadní protiváhou slovanských zemí v Evropě jsou germánské země. Slované byli vždy pravým opakem Germánů. Nikdy na nikoho neútočili, nikoho nenapadali, jen se bránili výpadům, hlavně pak Germánů. V celé historii Slovanů není znám ani jeden případ, kdy by začali nějaký konflikt. Měli vždy jen to, co si skutečné vydělali poctivou prací. Tomu bylo tak po celou známou historii. Pouze po roce 1989 se některé slovanské země zrádcovsky připojili ke Germánům proti ostatním Slovanům. V roce 1999 se dokonce zúčastnili bombardování bratrských slovanských Srbů od Germánů. Byli to hlavně Češi, Slováci a silně katoličtí fanatičtí nepřátelští proněmečtí Poláci i s papežem. Dalšími velkými slovanskými zrádci byli Ukrajinci. Ti se po roce 1989 změnili na fašistickou zemi a za pomoci Američanů a dodávek jejich zbraní zahájili fašistickou válku proti Rusům žijícím na Ukrajině, stejně tak jako to udělali germánští fašističtí Němci v roce 1941. Krym, který vždy byl a je slovanský a na kterém je i ruská obranná námořní základna, chtěli fašističtí Ukrajinci Rusku ukrást a předat jej Američanům, kteří po Angličanech mají po celém světě vojenské útočné základny. Velmi se za tyto 4 slovanské země stydím. Zkazili tím dobrou 1500 let starou pověst mírumilovných Slovanů. V Polsku jsem byl ve Wroclawi, Krakově, Varšavě a na Mazurských jezerech. Na Ukrajině jsem byl už před jejich fašistickým převratem v krásném městě Doněck. Byl to přátelský zájezd se společnou přátelskou večeří i s kulturním programem. Dnes je však toto město pomocí dodávek amerických smrtících zbraní zcela zničeno. Byl jsem taky v Charkově a v Kyjevě. Také jsem byl v Podkarpatské Rusi, která byla na krátký čas připojena k Československu, ve městech Užgorod a Mukačevo. Pro nás bylo vždy a je nejdůležitější přátelskou zemí Rusko. Země, která nás nikdy nezradila ani nenapadla, vždy nás chránila. Až po vstupu do NATO se u nás někteří zločinní hlupáci a hlavně prodejná televize přiklánějí k Americe, která usiluje o vojenské napadení nám přátelského Ruska, pro upevnění své nadvlády ve světě a pro získání ruského surovinového bohatství, tak jak se už o to pokoušeli v roce 1941 germánští Němci. V Rusku jsem navštívil Petrohrad i se slavnou lodí Aurora i Moskvu s mauzoleem Lenina. Letěl jsem přes západní Sibiř s velkými řekami a přes jezero Bajkal. Ještě nám zbývají naši jihoslovanští bratři v Jugoslavii. Jsou to katoličtí Slovinci a Chorvati, pravoslavní Srbové, Černohorci, a dokonce se mezi nás Slovany přimíchali v minulosti i mohamedáni v Bosně a Hercegovině. U Řecka pak ještě Makedonci. Této nesourodosti a nejednotnosti jižních Slovanů plně zneužívají Germáni pro výstavbu vojenských základen a k přípravě válek na Balkáně. Z měst jsem navštívil Ljubljanu ve Slovinsku, Zagreb, Rijeku a Zadar v Chorvatsku. Poslední naší slovanskou zemí je Bulharsko, které bylo v minulosti pod vlivem Turecka. V Bulharsku jsem byl v Burgasu u Černého moře. Dostali jsme se tak k Arabům s jejich fanatickým náboženstvím. V Turecku jsem byl v Istanbulu, bývalém Cařihradu, ještě na Evropském světadílu. Působivý je přejezd po vysokém mostě přes Bosporskou úžinu do Asie. Další místa, která jsem v Turecku navštívil, byla Troja a přímořská Antalya. S Tureckem sousedí Sýrie. Sýrie byla nám Slovanům přátelská arabská země. Nám i Rusům. Proto USA svými vražebnými letadly s bombami Sýrii napadli a způsobili tam velké utrpení lidí, kteří válkou o všechno přišli. USA jsou hlavními viníky toho, že z lidí jimi napadených zemí se stali uprchlíci a my, obyčejní Evropané je budeme živit, nikoliv ti bohatí. USA zničily toto území Sýrie, protože je tam přístup k moři a na zničeném území vybudují ropovody z ropných polí v Iráku, nakonec i z Iránu. Sýrie sousedí i s Izraelem. V Izraeli a Palestině jsem navštívil mnoho míst. Jeruzalém, Nazaret, Betlém, Mrtvé moře, Tel Aviv. Izrael sousedí s Egyptem. Přechodem Suezského průplavu už nejsme v Asii, ale v Africe. V Egyptě jsem byl v Káhiře, u pyramid, u ostatních památek u Nilu, Luxoru, Asuánu, až u súdánských hranic na obratníku Raka, kde začíná tropický pás, není žádný stín a jsou vidět fata morgány. V další africké zemi jsem byl v Tunisku. Byl jsem v Tunisu, Kartágu, Kairouánu a až v saharské poušti. V největší zemi světa v Číně jsem byl Pekingu, Tianjin, Chifeng a na Velké čínské zdi. Ten rozvoj a pokrok co jsem tam viděl, nemá na celém světě obdoby, ani v USA. Naše televize o tom už 30 let úspěšně mlčí.   Ukazuje se tam, že čínský socialismus, televizí hanlivě nazývaný komunismem je lepší než americká „demokracie“. Rozlehlé Mongolsko, jsem viděl z letadla. Čína je jediným sousedem Korejské lidově demokratické republiky. Ta byla koncem války zločinné napadena americkými letadly. Bylo mnoho obětí Korejců těmito zločinnými americkými agresory. USA obsadily celou jižní část poloostrova. Americké obsazení trvá už 70 let. Američané toto území obsadili právě proto, že sousedí s Čínou. Znovu v 70 létech se pokoušeli zločinně obsadit Vietnam. Malí Vietnamci se jim dlouhá léta bránili, přesto Američané jich mnoho zavraždili a způsobili mnoho bolesti při umírání. Krutou bolest způsobovali Američané používáním napalmu a dalších chemických zbraní. Nakonec, za cenu mnoha obětí Vietnamci se zločinným Američanům ubránili a svoji zemi zachránili. Stejné nepřátelství k Číně projevují Američané na čínském ostrově Taiwanu. Chrání tam nepřátele Číny, kteří se tam uchýlili po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949. K nepřátelům Číny se tam připojil i senátor ODS Vystrčil. Další oblastí Číny, kde se USA chová nepřátelsky k Číně je Tibet. Tibet by rádi prostřednictvím toho jejich dalaljámy, nebo co to je, Američané odtrhli od Číny. Mimo mnohé jiné by tím získali i přístup na nejvyšší horu světa. O to se Američanům zasazuje i náš politik TOP09 Kalousek, který rád běhá s tibetskou vlajkou. Úplně k smíchu je ale to, že někteří starostové na našich vesnicích, vyvěšují na svých obecních úřadech v dalekém Česku a Slovensku tibetské vlajky, aniž by občané těch vesnic, možná i ti starostové vůbec tušili, o co jde. Nepřátelství k Číně projevují další země NATO, Anglie v Hong Kongu a Portugalci v Macau.                 

         Když slyším redaktory české televize, tak mi to připadá, že mluví o úplně jiné zemi, než ve které jsem byl. Mění reportáže podle toho, zda je země proamerická nebo protiamerická. Je to od nich jen poloviční pohled těch bohatých z jejich pohledu a z pohledu církví. Ukazují hlavně kostely a chrámy, i když ve většině zemí, stejně jako u nás jsou kostely a chrámy většinou prázdné. V Oblíbených položkách dále uvádím video Naše Země s pohledy na Zeměkouli z vesmíru. Velmi podrobné záznamy cest ve všech jmenovaných navštíveným zemích jsou k dispozici na: 

https://uloz.to/file/sZ2KZzNwFJYG/zaznamy-z-cest-doc