V Čejkovech před 100 léty.
Co se stalo před 100 léty.
1914 - 1916
Na počátku války byly stanoveny maximální ceny na obilí, aby se zabránilo předražování. Později však byly ustaveny státní rekviziční komise. Měly za úkol hospodaření obilninami a pak potravinami. Obilí dobytek atd. nemohlo být volně prodáváno, ale odváděno za stanovené ceny. Vlastní spotřeba rodiny zemědělce byla omezována. Byly vydány mlecí výkazy. Bylo tak stanoveno množství obilí, které bylo možno si na stanovenou dobu nechat semlít. To množství bylo tak malé, nikomu to nestačilo a bylo proto toto nařízení různě obcházeno. Nechalo se tedy semlít větší množství obilí. To co bylo navíc, bylo nutno doma ukrýt před kontrolními komisemi. Mouka se skrývala různě. Třeba ve včelíně stál vedle sebe úl se včelami a úl plný mouky. Jiné skrýše byly pod podlahou, ve dříví, ve stodolách pod slámou, na půdě v seně, v zastavěných částech místností, v peci a jinde. Mnozí nikdy neprozradili, jak tyto zásoby ukrývali. Kontrolní komise se skládaly z úředníků vykupovačů a odhadců, četníků a později vojáků.
V době války přišli dvakrát do vsi uprchlíci. Byli to židé z Holiče. Bydleli ve dvoře v bývalé sýrárně a podruhé v pastušce. Hned vždy začali obchodovat. Koupili v obci všechno možné a nosili to prodat do Sušice. Byli to ortodoxní židé. Nosili dlouhý kaftán, kabát. Neholili se, měli dlouhé pejzy. Své modlitby odříkávali hebrejsky a nahlas a přitom si kroutili pejzy. Kluci ze vsi se dívali za okny a smáli se jim, až si byli stěžovat u starosty.
Ve druhé polovině války byl již velký nedostatek kovů na výrobu děl a nábojů. Tak došlo i na zvony. Byl zabaven malý zvon z kapličky. Před tím zvonil třikrát denně, navíc jako umíráček, při pohřbech, při požárech i při blížícím se krupobití. Jednoho dne již dopoledne byl zvon sňat z věžičky, naložen na vůz s tím že druhý den ráno bude odvezen do Sušice. Přes noc se však ztratil a do Sušice jel jen starosta nahlásit krádež. Po válce se zvon zase objevil a ani nebylo zjištěno, kdo a kde jej schoval.
Na počátku války byly stanoveny maximální ceny na obilí, aby se zabránilo předražování. Později však byly ustaveny státní rekviziční komise. Měly za úkol hospodaření obilninami a pak potravinami. Obilí dobytek atd. nemohlo být volně prodáváno, ale odváděno za stanovené ceny. Vlastní spotřeba rodiny zemědělce byla omezována. Byly vydány mlecí výkazy. Bylo tak stanoveno množství obilí, které bylo možno si na stanovenou dobu nechat semlít. To množství bylo tak malé, nikomu to nestačilo a bylo proto toto nařízení různě obcházeno. Nechalo se tedy semlít větší množství obilí. To co bylo navíc, bylo nutno doma ukrýt před kontrolními komisemi. Mouka se skrývala různě. Třeba ve včelíně stál vedle sebe úl se včelami a úl plný mouky. Jiné skrýše byly pod podlahou, ve dříví, ve stodolách pod slámou, na půdě v seně, v zastavěných částech místností, v peci a jinde. Mnozí nikdy neprozradili, jak tyto zásoby ukrývali. Kontrolní komise se skládaly z úředníků vykupovačů a odhadců, četníků a později vojáků.
V době války přišli dvakrát do vsi uprchlíci. Byli to židé z Holiče. Bydleli ve dvoře v bývalé sýrárně a podruhé v pastušce. Hned vždy začali obchodovat. Koupili v obci všechno možné a nosili to prodat do Sušice. Byli to ortodoxní židé. Nosili dlouhý kaftán, kabát. Neholili se, měli dlouhé pejzy. Své modlitby odříkávali hebrejsky a nahlas a přitom si kroutili pejzy. Kluci ze vsi se dívali za okny a smáli se jim, až si byli stěžovat u starosty.
Ve druhé polovině války byl již velký nedostatek kovů na výrobu děl a nábojů. Tak došlo i na zvony. Byl zabaven malý zvon z kapličky. Před tím zvonil třikrát denně, navíc jako umíráček, při pohřbech, při požárech i při blížícím se krupobití. Jednoho dne již dopoledne byl zvon sňat z věžičky, naložen na vůz s tím že druhý den ráno bude odvezen do Sušice. Přes noc se však ztratil a do Sušice jel jen starosta nahlásit krádež. Po válce se zvon zase objevil a ani nebylo zjištěno, kdo a kde jej schoval.
Tovaryšský vandr čejkovského kováře je v prezentaci na http://www.volny.cz v e-mailu cejkovy pod heslem hradek