Jdi na obsah Jdi na menu
 


Emigrace

Emigrace.                                                                                        

Emigrace se stala součástí historie. Měli jsme u nás čtyři druhy emigrace. První byla ještě před 1.světovou válkou, do Ameriky. To byla emigrace těch, které nedokázala rakouská monarchie uživit. Druhá byla emigrace po roce 1948. To byla emigrace zejména šlechty, církve, továrníků a statkářů. Tito však vzali sebou i část toho, o co okradli náš stát, co se jim podařilo nashromáždit z práce našich lidí. Třetí byla emigrace po roce 1968. Jistým druhem emigrace jsou i cikáni. Ti za socialismu chodili do práce a ta pro ně byla, byli součástí většinové společnosti. Za socialismu lidi neměli dluhy, ale úspory, voda byla česká a půda taky. Do ciziny se nesměla prodávat. Nebyl státní dluh a rozpočet se nedělal na dluh, naopak my jsme byli věřiteli velké části Afriky a Blízkého východu. Komunisté ve vedoucích funkcích byli daleko lepší hospodáři než pak polistopadoví privatizátoři a zloději národního majetku – jako Karel Dyba, Václav Klaus a spolek z OF, poté z ODS, KDU-ČSL, ČSSD, ale i TOP 09 atd. Kdo chtěl po roce 1968 tak zdrhnul anebo mohl zcela legálně požádat o vystěhování - to by ovšem musel zaplatit nejen svoje studia, ale celý život, všechno co do něj naše společnost investovala a čekala, že to bude svou prací pro společnost vracet. On místo toho, to dával tomu kapitalistickému státu, kam emigroval. Tento stát tím získal pracovní sílu, aniž do ní cokoliv investoval a aniž by uhradil to, co bylo do ní investováno. Po roce 1968 se jednalo v převážné míře o ekonomické emigranty, tedy takové, kteří nechtěli dělat a chtěli se mít v kapitalismu dobře, na náš úkor. Emigrace je totéž co zběhnutí k nepříteli. Je to tedy trestní čin. Politika socialismu byla daleko spravedlivější - podle zásluh. Exekutoři neexistovali, nebyli potřeba, lichva se neprovozovala, ale tvrdě se trestala. Drogově závislé jsme viděli jen v kapitalistických filmech. Bezdomovci nebyli, a vůbec jsme nevěděli, že něco takové existuje. Vlastnictví strategických surovin nebo komplexů bylo samozřejmě ve vlastnictví státu. President Husák se pořád, tak jako Havel, neomlouval Němcům za to, že nás vraždili a vyhnali z pohraničí. V našich obcích se všech druhů emigrace účastnili občané jen ve výjimečných případech.