Jdi na obsah Jdi na menu
 


Elektrifikace

Elektrifikace v našem kraji.

         V našem kraji, v Plánici, se narodil v roce 1847 František Křižík. Zemřel v 93 létech ve Stádleci u Tábora. Pochován je na Vyšehradském hřbitově. Byl jediným synem venkovského ševce a posluhovačky v Plánici. Vynalezl v roce 1880 osvětlovací elektrickou obloukovou lampu, před tím v roce 1878 vynalezl zařízení pro železniční signalizaci návěstidel a výhybek. V Písku zřídil v roce 1887 z mlýna první městskou elektrárnu a vybudoval v roce 1888 elektrárnu v Praze na Žižkově. Dynamo na výrobu stejnosměrného proudu v Písku, tam bylo provizorně poháněno parní lokomotivou. V roce 1901 byly instalovány dvě Francisovy vodní turbíny. V muzeu v Písku je dodnes vidět funkční zařízení elektrárny. V Písku a v Jindřichově Hradci, vybudoval Křižík v roce 1887 první městské pouliční osvětlení. Začal vyrábět i lustry, dynama a elektroinstalační materiál. V Praze zavedl v roce 1891 místo koňské dráhy elektrickou dráhu. Také zřídil v Praze na výstavišti světelnou fontánu. Vybudoval v roce 1903 první elektrickou železnici z Tábora do Bechyně. Elektrizace v našem kraji začala v roce 1902 v Čachrově. Při obnově mlýna byl mlýn vybaven nejen novou mlýnicí, ale i vodní elektrárnou. Firma Františka Křižíka dodala dynamo na výrobu elektrické energie. Francisova turbína mlýna pokryla svým výkonem nejen mlýnici ale i dynamo. Ve dne elektřina poháněla motory zemědělských strojů a čerpadlo obecního vodovodu a večer celou obec osvětlovala. Po omezení těžby dřeva význam nedalekého, šumavského  Vchynicko-tetovského plavebního kanálu klesal, proto se hledalo jeho jiné využití. V roce 1937 se začalo se stavbou nové vodní elektrárny Vydra, jež byla po dvou letech uvedena do provozu. Celý areál vlastně začíná na plavebním kanálu u Mechova (Mosau). Zde je zachován jímací objekt. Odtud se vede voda podzemním převaděčem (část tlakového potrubí, větší část zděný kanál) o celkové délce 3,2 km do akumulační nádrže u osady Sedlo u Srní. Nádrž byla vybudována proto, aby se zde voda mohla v dobách menšího zatížení energetické sítě zadržovat a v dobách špiček pak použít pro výrobu elektrické energie. Z nádrže se voda vede potrubím do nedaleké železobetonové věže zvané "Vodní zámek". V případě poruchy turbíny je zde možné dálkově z elektrárny přítok vody uzavřít. Dále vede voda podzemním potrubím do elektrárny na břehu Vydry. Celkový spád je 240 m, výkon elektrárny 6,4 MW. Původně na soutoku řek Křemelné a Vydry, postavil pražský obchodník s dřívím Čeněk Bubeníček pilu na řezání dřeva na vodní pohon. Zpracovávala především dřevo, které sem bylo dopravováno Vchynicko-tetovským plavebním kanálem, vybudovaným v letech 1799 - 1801. V roce 1908 byla pila modernizována a byla zde instalována tři vodní kola. Dvě poháněla dva druhy katrů pro různé druhy dřeva a třetí sloužilo pro pohon dřevoobráběcích strojů. V roce 1912 byla provedena přestavba pily na vodní elektrárnu, která dokázala napájet celé město Kašperské Hory. Strojní část byla vybavena Francisovou horizontální turbínou umístěnou ve zděné kašně, postavené vedle strojovny. Kašna má jehlancovitou stříšku s charakteristickou věžičkou. Původní náhon, z části vyzděný kamennými kvádry, v délce 105 m byl doplněn působivými dřevěnými vantrokami dlouhými 136 m a podepřenými masivními pilíři. Na jejich opravu bylo použito jedlové dřevo. Vyrobená elektrická energie se dnes předává sousední elektrárně Vydra, odkud je také celý tento objekt obsluhován. První přečerpávací vodní elektrárna v Československu pracuje mezi přírodním Černým jezerem a údolní nádrží pod Černým jezerem u obce Hamry. Je osazena třemi turbogenerátory, využívajícími i odtokové vody z vyrovnávací nádrže. Do provozu byla elektrárna uvedena 6. prosince 1930. O celkové elektrifikaci naší země se začalo uvažovat už po roce 1918. Pro rozvod elektřiny se s novým stoletím začal používat střídavý proud, který je pro přenos výhodnější, než ten stejnosměrný. Bylo stanoveno i místní napětí 220 a 380 voltů, přespolní napětí 22 tisíc voltů a dálkové 100 tisíc voltů. Za první republiky se postavila jediná velká vodní elektrárna Vrané. Velká tepelná elektrárna byla jen na severu Čech v Ervěnicích o výkonu 70MW. V tepelné elektrárně se vyrábí pára, která roztáčí turbínu a generátor elektřiny. Výstavba velkých energetických zdrojů, včetně jaderných elektráren probíhala po vzoru Ruska až za socialismu. A elektrifikace byla vždy na prvním místě. O celkové elektrifikaci venkova se uvažovalo celých 30 let první kapitalistické republiky, ale došlo k ní až za socialismu po roce 1948. Socialistický režim chce hlavně sloužit lidem a kapitalistický režim se chce hlavně obohacovat na úkor jiných. Během několika let byla elektrifikována celá země. U nás na Klatovsku byly poslední obce elektrifikovány v roce 1958 Horažďovická Lhota a v roce 1959 Újezd u Chanovic. V roce 1963 byla vybudována pro nás rozhodující rozvodna elektřiny v Přešticích, napájená ze severočeských uhelných elektráren a později i z vltavských vodních elektráren. Byla na napěťové úrovni 220 tisíc voltů. Do Klatov, Sušice a Nepomuku byla vybudována vedení 110 tisíc voltů. V roce 1989 byla československá energetika na světové špičce. Naštěstí pro nás všechny, nebyla rozkradena a zůstala v rukou státu a bezchybně celých posledních 30 kapitalistických let funguje.