O doktoru Konopíkovi.
Vyprávění o doktoru Konopíkovi z Nalžov :
Třebaže tu nebydlil, byl tu tak blízký, jako by tu byl stále. Čejkovy a Zbynice ani nepatřily do jeho obvodu. Obvodním lékařem byl doktor Brey ze Sušice. Toho však tu téměř neznali, přijel jen někdy prohlédnout nějakou mrtvolu, k nemocným ho nevolali. Jejich lékařem byl Dr. Konopík, jemuž říkali jen „nalžovský doktor“.
Původem byl z Chodska a byl opravdu chodsky svérázný. Nade vše miloval koně. Když byl volán do usedlosti, kde měli koně, ať byl případ jakkoliv vážný, šel se nejdřív podívat do stáje na koně. Ty všestranně prohlédl, hospodáře buď pochválil, byli-li koně v pořádku, nebo mu vyčinil, pokud hospodář řádně o koně nepečoval.
Potom teprve se šel podívat na nemocného. Tím se zpravidla dlouho nezabýval. V nejlepším případě nahmatal puls, podíval se na jazyk a někdy i poslechl na prsou. Diagnosa byla jednoduchá. „To nic není, pošlu vám medicínu a bude zas dobře“, anebo „Vám už nikdo nepomůže, už sem nepřijedu, škoda peněz“. Teplotu srážel pouštěním z tepen, nebo přikládal pijavice. O jeho prášcích zlí jazykové tvrdili, že to byly roztlučené skořápky vajec a medicína odvar z heřmánku. Kdož ví.
Vyprávělo se o něm, že odmítl léčit dítě bývalého hraběte Taaffe – pána nalžovského panství. Eduard Taaffe, když asi v 50 létech ovdověl, oženil se znovu a v tomto manželství se mu narodil syn, který byl chabého zdraví. Jednou ze zámku poslali lokaje k doktoru Konopíkovi, aby přišel k nemocnému dítěti. Konopík však poslal lokaje zpět se vzkazem, aby si zavolali profesora z Prahy. On Konopík, že prý umí léčit jen vesnické děti, ale takové děti jako je hraběcí synek, léčit neumí.