Kronika rodu
Kronika rodu Ryba z Čejkov č. 50 - Bahenských.
Můj první praděd byl Matěj Ryba , rolník. Narodil se v roce 1851 v Čejkovech č. 44 - Zedníků. Přiženil se v roce 1878 k Anně Melkové z Čejkov č.61 - Mašků z chalupy, narozené v roce 1858. Dožila se 69 let..Otcem Anny Melkové byl Jan Melka, nar. 1828, rolník a matkou Marie Tumová č.31- Tumů z chalupy, narozena 1838. Otcem Jana Melky byl Jakub Melka č.30, nar.1799, sedlák a matkou Marie Mašková č.22, nar.1797. Jakub Melka se dožil 54 let a Marie Mašková 75 let. Rodiče Jakuba Melky Matěj Melka, sedlák a Magdaléna Vodičková měli svatbu v roce 1784. Rodiče Marie Maškové Tomáš Mašek, sedlák a Kateřina Šimková měli svatbu v roce 1789. Otcem Marie Tumové byl Jakub Tuma, rolník. Rodiče Jakuba Tumy, Jan Tuma, rolník a Eva Rendlová z Tedražic měli svatbu v roce 1798. Matkou Marie Tumové byla Marie Kazdová č.3 - Říhů, nar.1812. Otcem Marie Kazové byl Vojtěch Kazda, sedlák a matkou Marie Holečková ze Zbynic č.13 - Vejslavů. Marie Kazdová se dožila 61 let.
Otcem Matěje Ryby č.44 byl Matěj Ryba č.35 - Chodlů dolejších, rolník. Narodil se v roce 1820 a dožil se 61 let. Přiženil se k Marii Kroupové č.44, narozené v roce 1812. Otcem Marie Kroupové byl Tomáš Kroupa, rolník. Oženil se s Rózou Železnou z Otěšína č.7,narozenou v roce 1772. Marie Kroupová se dožila 69 let. Róza Železná se dožila 85 let. Otcem Tomáše Kroupy byl Jakub Kroupa, rolník a oženil se v roce 1782 s Rosálií Turkovou. Rodiči Rózi Železné byly Josef Železný a Josefka.
Otcem Matěje Ryby č.35 byl Šimon Ryba č.35, rolník. Narodil se v roce 1780 a dožil se 70 let. Za ženu měl Marii Maxovou z panského dvora. Otec Marie Maxové Martin Maxa, šafář měl svatbu s Rosalií Křesákovou ze Zavlekova 20 v roce 1782.
Otcem Šimona Ryby byl Martin Ryba č.23 - Tesárků, sedlák. Svatbu s Kateřinou Šafářovou měl v roce 1743.
V dalších generacích jsou známí Matouš Ryba, Václav Ryba nar.1685, Martin Ryba nar.1665 a Jan Ryba uvedený v Berní rule.
Můj druhý praděd byl Jan Tramba, rolník. Narodil se v roce 1847 v Čejkovech č. 50 - Bahenských. Podruhé se oženil s Marií Polaufovou ze Sušice, nar.1854. Dožil se 80 let. Marie Polaufová se dožila 67 let. Otcem Marie Polaufové byl Martin Polauf ze Sušice, nar.1832. Matkou Marie Kubátová ze Sušice. Otcem Martina Polaufa byl Josef Polauf z Roku č.1 u Sušice, nar. 1786 a matkou Alžběta Benešová z Milčic č.3, nar.1790. Otcem Josefa Polaufa byl Jan Polauf, nar.1759 a matkou Anna Maria Stanglin nar.1761 ve Zwieselberku u Zwieslu v Bavorsku. Otcem Alžběty Benešové byl Filip Beneš a matkou Terezie Samerlin ze zaniklé obce Kozí Hřbety. Otcem Marie Kubátové byl Matěj Kubát a matkou Marie Toušková z Vrabčova.
Otcem Jana Tramby byl Jan Tramba nar.1813, rolník a matkou Marie Lávičková z Křížovic u Plánice č.14, nar 1817. Jan Tramba se dožil 63 let a Marie Lávičková 47 let. Otcem Marie Lávičkové byl Martin Lávička a matkou Barbora Mrázková z Křížovic č.12.
Otcem Jana Tramby byl Jan Tramba č.6, rolník, nar.1770. Oženil se s Kateřinou Jančovou č.24, nar.1775. Jan Tramba se dožil 85 let a Kateřina Jančová 78 let.
Otcem Jana Tramby byl Josef Tramba č.36, rolník a matkou Anna Chodlová z Čejkov. Svatbu měli v r. 1768.
Otcem Josefa Tramby byl Jan Tramba č.36, rolník a matkou Anna Turková z Čejkov. Svatbu měli v r. 1738.
Otcem Jana Tramby byl Jakub Tramba č.36, nar.1670.
Otce Jakuba Tramby by bylo nutné vyhledat ve zbynické matrice a jeho otec Jiřík Tramba je uveden v Berní rule
Můj třetí praděd byl Tomáš Brejcha, rolník. Narodil se v roce 1850 v Čejkovech č.18 Minorýtů. Dožil se 68 let. V roce 1872 se oženil s Marií Červenkovou č.52 - Rajšmídů, nar.1851. Ta se dožila 91 let.
Otcem Tomáše Brejchy byl Jan Brejcha, rolník, narozen v roce 1807 v Tedražicích č.21- Brejchů. Matkou Marie Křesáková, Čejkovy č.18 - Minorýtů, nar.1820. Jan Brejcha se dožil 79 let a Marie Křesáková 49 let. Jan Brejcha se do Čejkov k Marii Křesákové z Tedražic přiženíl.
Otcem Jana Brejchy byl Tomáš Brejcha, rolník z Tedražic č.21. Narodil se v r. 1751. Syna Jana měl až v 56 létech. Dožil se 70 let. Matkou byla Kateřina Mužíková z Tedražic č.31 od Sulků. Narodila se v roce 1765 a dožila se 91 let.
Otcem Tomáše Brejchy byl Antonín Brejcha, rolník, narozen 1723. Dožil se 53 let. Matkou byla Ludmila Vacíková, narozená 1717. Dožila jen 46 let.
Otcem Antonína Brejchy byl Jan Brejcha, rolník, narozen 1680. Dožil se 53 let.
Otcem Kateřiny Mužíkové od Sulků byl Matěj Mužík, narozen 1728. Dožil 75 let. Matkou byla Dorota Sulková, narozená 1731. Dožila také 75 let. Rodiče Matěje Mužíka byli Matěj a Ludmila, narození 1710 a 1713. Syna Matěje měli, když otci bylo 18 let a matce Ludmile jen 15 let. Rodiče Doroty Sulkové byli Matěj Sulek, narozen 1696 a dožil pouhých 37 let a Anna Špičková, narozená 1704. Otcem Anny Špičkové byl Vít Špička.
Otcem Marie Křesákové byl Tomáš Křesák, rolník a matkou Rozalie Šebestová z Tužic. Otcem Tomáše Křesák byl Vojtěch Křesák, rolník a matkou Magda Kroupová z Čejkov.
Otcem Marie Červenkové byl Petr Červenka, sedlák, matkou Marie Rybová z č.35 - Chodlů dolejších, nar.1818. Svatbu měli v roce 1846. Otcem Marie Rybové byl Šimon Ryba, č.35, rolník, nar.1780 a matkou Marie Maxová.
Otcem Petra Červenky byl Jakub Červenka, č.4 – Šafárů, sedlák, nar.1791. Dožil se 77 let. Jakub Červenka se oženil s Kateřinou Tumovou.
Otcem Jakuba Červenky byl Petr Červenka, sedlák a matkou Kateřina Tumová. Svatbu měli v r.1784. Otcem Kateřiny Tumové byl Antonín Tuma, rolník, matkou Josefa Dršková. Svatbu měli v roce 1789.
Otcem Petra Červenky byl Jakub Červenka, sedlák a matkou Anna Janečková. Svatbu měli v roce 1739.
Otcem Jakuba Červenky byl Václav Červenka .sedlák. Otcem Josefa Holuba byl Matěj Holub a matkou Magda Melková. Svatbu měli v r.1779.
Můj čtvrtý praděd byl Matěj Tureček, č.45 - Kalčíků, rolník a v zimě tkadlec, nar.1862. Dožil se 75 let. Oženil se s Janou Kohoutovou z Buršic č.13, nar.1860. Dožila se 69 let. Kdo byl otcem Matěje Turečka bohužel nevím, protože v matrice je napsáno otec neznámý.
Matkou je Anna Turečková, č.45, nar. 1833.
Její otec Josef Tureček,rolník, nar 1810, rolník, měl za ženu Annu Holubovou, č.8, nar.1806. Dožila se 75 let.
Rodiči Anny Holubové byl Josef Holub, rolník a Káča Melková, č.30.
Otcem Josefa Holuba byl Matěj Holub rolník a matkou Magda Melková. Svatbu měli v r.1779.
Otcem Matěje Holuba byl Matěj Holub, rolník a matkou Kateřina Mašková. Svatbu měli v r.1759.
Otcem Matěje Holuba byl Matěj Holub 1701-1771, rolník, matkou Magdalena.
Další předky Matěje Holuba by bylo nutné vyhledat ve zbynické matrice. V Berní rule je uveden Václav Holub.
Rodiče Jany Kohoutové byli Jakub Kohout, rolník, nar.1817 a Anežka Hrachová, Ústaleč č.9, nar.1829. Otcem Jakuba Kohouta byl Jan Kohout a matkou Anna Kovaříková, Buršice č.9. Otcem Anny Kovaříkové byl Josef Kovařík, rolník a matkou Kateřina Chladová, Buršice č.8. Otcem Anežky Hrachové byl Jan Hrach, rolník a matka Rozálie Míková z Mířenic č.10. Otcem Rozálie Míkové byl Josef Míka, rolník a Magda Brabcová z Mířenic č.3.
Toto vše lze dále stále doplňovat o další údaje z příslušných matrik v Portafontium.eu, až se dostaneme k začátku 17.století. Pátrání v matrice se tak stává dobrodružnou cestou do minulosti našich obcí.
Stavba Bahenských chalupy v roce 1802.
Koncem 18. století byla už většina chalupnických chalup v Čejkovech v Dolejších chalupách postavena. Byly to chalupy pod panským polem na Brodci. Statkem, za pomoci robotníků bylo provedeno důkladné odvodnění panských luk pod Dvorem a Hájkem k Vůši a až k Dalováku. Odvodnění nebylo zcela provedeno z té strany Dalováku kde byly Volské dráhy s velkými kameny. Tyto louky si páni nezabrali a nechali je chalupníkům, nebo i sedlákům. Louky sahaly až k okraji vsi. Tam na Šafárů louce mezi rybníčky a loužemi byla v roce 1802 postavena chalupa u Bahenských otcem mého předka Jana Tramby, praděda mé babičky Bahenských. Tak to bylo vrchností z Nalžov schváleno. Na gruntu u Linhartů byl volský potah. Ne dávno před tím byly postaveny všechny dolejší chalupy Beránků, Chaloupků, Cihlářů, Kalčíků, Kadlečků a Hrobáků. Pazderna u Zedníků byla přestavěna na chalupu už dříve. Bylo tedy dostatek zkušeností u zednického mistra s vyměřením a stavbou chalup. Bylo možné tak začít kopat základy. Před tím však museli prohloubit potok, který tekl dále Průhony na Volské dráhy. Tu část, která tekla přes dvůr, bylo nutné zvlášť upravit, byla součástí dvora. U potoka museli postavit cestu z dolejších chalup hned pro přivážení kamenů do základů volským potahem. Kamenů bylo všude kolem polí dost. Podezdívka základů byla spojována hlínou. Hlína byla použita z Průhon. Vystavěná cesta byla to už definitivní cesta vedoucí ke gruntu. Byla mezi loukou a potokem. Před tím sloužila jen k průhonu dobytka Průhony na Volské dráhy. Louku nad cestou bylo nutno odvodnit přes tuto cestu. Louka se stala součástí gruntu. Další louka byla před štítem chalupy. Za chalupou bylo Matějků pole, které sahalo až k chalupě. Dalším důležitým úkolem bylo dojít s tesařem do Dalovic hajnému a domluvit a objednat dřevo, potřebné stavební trámy a fošny. Způsob jejich ukotvení byl proveden pod dohledem zednického mistra. I když se jednalo o dřevěnou chalupu, bylo nutno některé části vyzdívat. Zejména pak pec a komín. U pece byl dalším řemeslníkem cihlář a pecař. Hlína byla použita z Cukové, kde byla kvalitní. Zručný tesař si také dokázal poradit i s výrobou čtyř dveří, vrat do stodoly a tří oken, i pořízení skel do oken. Okna byla malá a ještě rozdělena na víc dílů dřevěnými přepážkami. Sklenář byl v Hrádku. Jmenoval se Matěj Karlík. Stavba chalupy byla na rovině, nijak omezována terénem. Měla tři části v řadě, obytné (sednici, kuchyni a předsíň zvanou dům), maštal a stodolu. Střecha byla provedena jednotně nad všemi třemi částmi. Byly použity došky. Na půdě nad obytným byla sýpka ke skladování obilí, nad maštalí se skladovalo seno a nad mlatem ve stodole sláma. Za sklepem zvaným lochem byla ještě perna na skladování obilí před mlácením a pak slámy. Hlavně bylo nutné u pece a komína dbát na ochranu proti ohni. Přístup do pece byl z kuchyně při pečení chleba nebo uzení masa. Když se přestala používat černá kuchyně, byla pec v sednici. Byly u ní kamna na vaření a na pečení u přístupu do komína. U pece byla lavice a na peci místo pro spaní dětí. Když bylo hodně dětí, tak se v sednici spalo, kde se dalo, i na zemi. Na počátku 19. století byly dle záznamů kruté zimy. Zateplení nad maštalí bylo senem. Zateplení nad obytným na sýpce takové nebylo. Problémem bylo osvětlování v zimě, kdy je krátký den. Lampy ještě nebyly rozšířeny, používaly se smolné štípané louče uchycené v železných držácích. Obytná část byla nejvíc náročná z hlediska tesařských a truhlářských prací. Museli také vyrobit žebřík na půdu z předsíně a ze stodoly na půdu na seno nad maštalí. Podlahy byly všude z udupané hlíny. Jen v sednici udělali podlahu dřevěnou. Ta lépe izolovala od vlhké země. V maštali a v chlévě pro prase musel být pevný žlab a ve stodole hliněný pevný mlat, na kterém se provádělo mlácení cepy. Na mlatu byl vůz a postroje na dobytek od Linhartů. Také cepy k mlácení obilí a řešata na čistění obilí od plev. Od Linhartů přivezl Jan menší neokovaný vůz, se kterým zajel kováři u Bartošů k okování kol. V části stodoly byl sklep. Bylo tam místo pro brambory na jídlo i pro prase. Dále připraveny kameninové hrnce na mléko, na sádlo, kadečka se zelím. Mléko se zpracovávalo nejen na máslo, ale po zkysnutí na tvaroh. Másla si příliš neužili, zrůdný katolický režim je nutil, odevzdávat máslo na faru. Jen něco zbylo k převaření a uložení. Tvaroh si mohli naložit se solí a kmínem, pak zapáchající ho jedli ke chlebu. Sklep nemohl však jít do hloubky, kvůli mokrému terénu. Naproti tomu studna nebyl žádný problém. Nemusela být hluboká a bylo v ní dost vody. Bylo nutno upravit místo pro umístění hnoje, vyrobit kolec (kolečko) k vyvážení hnoje, pořídit jímku na močůvku a záchodovou budku. Jímka na močůvku byla u maštale a vedl do ní z maštale žlábek. Před vchodem do obytné části byl velký rovný kámen, na který si pamatuji, protože byl použit i u nové zděné chalupy postavené po 110 létech. Byla postavena na stejném místě. Byla širší o šířku světničky a komory a delší o kůlnu na vozy. Práce na původní chalupě z roku 1802 byly všemi dobře provedeny, protože chalupa stála 110 let. Dodatečně byla postavena dřevěná kůlna na dříví a dřevěné chlévy. Pak teprve přišel do chalupy od Linhartů Jan Tramba se svou nevěstou Kateřinou Jančů. Velmi záleželo na tom, co si mohli přinést od svých rodičů. Aby měli vybavení pro vaření v kuchyni a pro pečení chleba v peci. Aby měli truhly na šaty, peřiny do postele, stůl, lavici, nádobí, necky na praní v kuchyni i bidlo na sušení prádla. Děda Jan s babičkou Annou u Trambů pořídil dřeváky, hrábě, dřevěné nádobí, nádobu na stloukání másla, nástroje k pečení chleba a upletl nůšku, košťata a košík i slaměné ošatky na chleba. Děda Tomáš s babičkou u Jančů se také připojili. Bylo nutné pro nevěstu pořídit slamník, peřinu a polštář. Před tím sedrat peří. Na půdě byla nutná truhlice na obilí na jarní i podzimní setí a na mouku hlavně pro pečení chleba. V lochu musely být brambory na sadbu. V kůlně bylo nezbytné nářadí, kosa, srp, sekera, pila, lopata, motyka, krumpáč. Jan i Kateřina si přivedli z domova každý krávu, Jan prase a Kateřina kozu. Krávy a koza byly přivedeny až v květnu, kdy bylo možné chodit s nimi na pastvu. Získali i několik slepic. Dostali od rodičů Jančů pole v Sosnové a Linhartů pole u Vůše. S pozemkem pro chalupu koupili od Šafárů kus louky u štítu chalupy a další u Hrobáků. Byly ale na nich ale rybníčky, které se musely odvodnit do strouhy do Průhon. Celá louka se musela upravit, tak aby v červnu dala seno spolu s druhou loukou před vraty pro 2 krávy a kozu. Provádět její vápnění pro odstranění kyselosti. Počítalo se i s pořízením ovce pro vlnu na punčochy. Také pole se musela připravit na jarní setí a sázení brambor. Zorána byla dosavadními hospodáři, ale na příští rok našel Jan u Jančů v kůlně starší malý pluh, který ale vyžadoval opravu u kováře. Dřevěné brány musel Jan vyrobit, kovář mu poradil jak, a prodal mu železné hřeby. Na dříví chodili do lesíka v Sosnové. Jan musel do kůlny nasekat dříví do zásoby pro pečení chleba a pro vaření. V kůlně musel mít taky prostor pro větší zásobu na zimu. Před tím, než na jaře v květnu přivedli dobytek a tím se sami nastěhovali, bylo nutno provést všechny poslední dokončovací pro bydlení nezbytné práce. Do maštale dát nad žlab žebřík na krmení, připravit řetěz na uvázání krav, stoličku na dojení, dížku, vědro k přinesení vody ze studny, vidle k nakládání hnoje, připravit místo pro kozu i pro telata pod oknem. Přivézt od Linhartů slámu do slamníku, na stlaní do maštale i do chléva pro prase. Připravit kurník s hřadly pro slepice. Přivézt od Jančů krmení pro slepice a od Linhartů krmení pro prase. V kuchyni připravit všechno pro první pečení chleba po nastěhování. Pec bylo třeba vyzkoušet, hlavně tah komína a připravit všechno co bude pro pečení potřeba. Chleba se pekl na 14 dní. Pec se musela napřed vytopit. Pak se popel smetl mokrými košťaty. Do pece se se chleba sázel na dřevěné lopatě s dlouhou násadou. V peci se usadil tak, že se lopatou nadhodil a trhnulo se lopatou zpět. Největší umění však bylo zadělávání těsta. Pro lepší kynutí se použil se kvásek z posledního pečení. Kvásek je zkvašená směs vody a žitné mouky. Ten starý kvásek se rozmělnil ve vodě, nechal se rozkvasit a přidal do nového těsta. To se řádně prohnětlo krátkou lopatkou. Nechalo se vykynout a udělaly se z něho pecny a ty se dávali na slaměné ošatky vysypané moukou a nechaly se ještě vykynout. Po vyjmutí z pece se chleby potíraly vodou, aby měly lesklou kůrku. To všechno se musela Kateřina naučit, nebo už to znala z domova. Stejně tak se musela vyzkoušet kamna pro první vaření. Před okny musela být zahrádka na cibuli, zelí a mrkev, hrách, tuřín. Vlastní stavby dřevěné konstrukce se účastnil mistr tesař, Jan Tramba s otcem Josefem a švagr od Jančů. Po vztyčení prvního trámu a jeho provizorního ukotvení kůly, byl vztyčen po vyměření vyměřovacím provazem a vodováhou další a tesař provedl jejich spojení. Zděné ukotvení dřevěné konstrukce prováděl následně mistr zednický. Po dokončení celé konstrukce provedl zednický mistr potřebná dozdění. Sloupy byly nutno umístit tak, aby vyhovovaly komínu, peci a vnitřním prostorám při umístění sednice, kuchyně, maštale a stodoly a lochu. Na konstrukci byl připojen střešní krov. Bylo provedeno vyplnění obvodových zdí. Škvíry mezi kládami byly utěsňovány mechem a vymazávány mazanicí z hlíny a slámy. Stropy byly prováděny z ručně tesaných fošen. Následovala stavba doškové střechy. Došky bylo nutno vyrobit předem. Dělaly se z nově vymlácené žitné slámy. U Linhartů i u Jančů s tím museli předem počítat. Sláma se napřed namočila do jílové kaše. Došky se vázaly na dřevěné tyče přibité na krokvích střechy. Nejdůležitější z hlediska propustnosti by hřeben nahoře. Doškovou střechu musel dělat zkušený doškař. Takto byla Bahenských chalupa zapsána do pozemkových knih nalžovského panství. Další změna v pozemkové knize přišla v roce 1840, kdy se majitelem chalupy stal syn Jan Tramba se svou ženou Marií Lávičkovou z Křížovic u Plánice. Dalším majitelem chalupy se všemi připsanými pozemky, se vším co v chalupě té vezděno, přikuto a hřebem přibito jest a se vším hospodářským příslušenstvím, nářadím, zařízením a dobytkem, vše jal leží a stojí byl v roce 1870 syn Jan Tramba na základě svatební smlouvy z 31.3.1870. To bylo už po ukončení roboty. Ten předal se svou ženou Marií chalupu dceři Veronice a zeti Františku Rybovi. Na to už máme fyzicky i originál Smlouvy trhové z 3.1.1911, sepsaný na Berním úřadě v Sušici. Zde si předávající Jan a Marie Trambová vymiňují bezúplatný výminek a sice společný byt s hospodáři teplem a světlem opatřený s právem ve světnici hospodářů svůj nábytek si umístiti, na plotně hospodářů při jejich ohni své pokrmy si upravovati, vařiti a péci, obvyklého pohodlí používati a po domě a ve dvoře volně choditi. Jako výminek společnou domácí stravu při stole hospodářů v řádné úpravě a v dostatečném množství, potřebné šatstvo, prádlo a obuv a ve stáří a v nemoci potřebnou posluhu a ošetření, dále každodenně ranní dojení od jedné krávy hospodářů, každoročně dvě kopy čerstvých slepičích vajec na požádání výminkářů v menších dávkách a pro svou potřebu svobodně chléb si krájeti. František a Veronika Rybovi získávají pozemky č.75, 1099, 1156, 153, 1399 a 1400. Počet pozemků u chalupy tak vzrostl ze čtyř na šest. Svědek uzavřené smlouvy byl Matěj Ryba, otec Františka od Brodeckých. Znamení ruky Jana Tramby třemi křížky podepsal svědek Martin Heininger. Podobná smlouva trhová byla podepsána o generaci později v roce 1946 synem majitele Františkem a jeho ženou Marií od Minorýtů. Z důvodu pozemkové reformy v roce 1924 byly k chalupě přiděleny tři pole, na Želiné, v Zamyslicích a u Sedleckého hájku a louka na Trávníku. V roce 1980 byla podepsána poslední taková smouva synem majitele Pavlem a jeho ženou Miluškou ze Žďáru. Zásadní modernizace chalupy byly provedeny v roce 1954 a 1970.
Video rodu Bahenských: https://youtu.be/Ubu2FJj3Vqo https://youtu.be/15p-tmADbsw
Jan Tramba 1813-1876: https://youtu.be/m1j9twaost8
Cesta do Neprochov a Radvanic: https://youtu.be/3uLLekekU88
Doplněno prezentací: Cesta Jana a Matěje Tramby z Čejkov do Neprochov a Radvanic a publikací Život mého pradědy a jeho dědy na www.volny.cz, v e-mailu cejkovy@volny.cz pod heslem hradek.
Ve stejném e-mailu je i prezentace ze Cesta ze Sušice do Zwiesselbergu a publikace Historie rodu Rybů.
Schránka rodu Bahenských: https://cejkovy.rajce.idnes.cz/Schranka_rodu_Bahenskych/