Stoletími v Čejkovech a okolí.
Jak šel čas stoletími v Čejkovech :
12.století
Archeologickým bylo doloženo osídlení. Bylo provedeno v č.p.19. Byly zjištěny kamenné základy dřevěné stavby. Uvnitř stavby byly objeveny základy pro chlebovou pec a nalezeno množství keramiky. V nedalekých Buděticích bylo archeologickým průzkumem objeveno osídlení již z 11.století
13.století
Osídlení a vlastnictví majetků církví bylo doloženo klášterními zápisy.
14.století
Doloženo vlastnictví majetků šlechtickým majitelem Vintířem se sídlem na tvrzi.
15.století
Doloženo vlastnictví majetků šlechtickým majitelem Ojířem a Vilémem se sídlem na tvrzi.
16.století
Další šlechtičtí majitelé Švihovští. Příslušnost k hradu Rabí. Další majitelé Račínové.
17.století
Století 30 leté války. Podrobné identifikace vlastnictví dle Berní ruly. Připojení k Nalžovům.
18.století
Vlastnictví nalžovského panství Pöttingové z Horních Rakous a později Taaffeové z Irska.
Doplněno o video vladyky Vintíře : https://youtu.be/NOXzv4OL2T0
Historie našeho kraje. Písemnou historii známe od příchodu cizích německých církevních kolonizátorů do naší slovanské české země. Příchody Slovanů z Ukrajiny od 5. století jsou zřejmé ze všech souvisejících známých a geografických okolností. Je to též archeologicky doloženo z oblasti v Sušici pod Svatoborem. Zásadním a podstatným důkazem toho, že se jednalo o Slovany je naše slovanská řeč. Němci přicházeli jen jako nepřátelé nebo kolonizátoři. Naším krajem rozumíme nejbližší naše okolí. Je to oblast zbynického církevního újezdu přes Čermnou, Kašovice, Mokrosuky, Drouhaveč, Radostice až k hradu Velhartice. Dále ještě kostel Svojšice, Volšovy, Sušice, Hrádek, Zdouň, kostel Albrechtice a Nezamyslice. Hrad Rabí, kostel Budětice, hrad Budětice, Prácheň, Malý Bor, Nalžovy, Letovy, Zavlekov, Kolinec a Vlčkovice. Budeme si v jednotlivých obdobích procházet tato místa. Začneme v roce 1045, kdy Břevnovský klášter kolonizoval Nezamyslice a Volšovy. Z tohoto období před rokem 1142 byl i Zbynický újezd, zřízený klášterem Doksany. Tím také Zbynický kostel i kostel na Zdouni. Také Pačejovský újezd, zřízený v roce 1168 od kláštera sv. Jiří, ke kterému patřily i Čejkovy. Období těchto církevních újezdů znamená pro naše slovanské zemědělce, plné podřízení německým mnichům z klášterů, a museli na ně pracovat. Kostel v Albrechticích postavený v roce 1172 patřil bavorskému klášteru. Z roku 1184 je zpráva o Práchni. Tvrz i kostel na Malém Boru byla už v roce 1223, kdy se Dluhomil z Budětic účastnil křižáckých válek. V roce 1240 byl postaven kostel v Buděticích a v roce 1250 ve Svojšicích. V roce 1257 Bohuslav z Budětic bojoval spolu s Přemyslem Otakarem II v Bavorsku. V roce 1257 na tvrzi na Zdouni a v Kolinci byl Svojše. Naše druhé období bude po roce 1290, kdy Zbynický újezd kupuje pán na Budětickém hradu u Vlkonic, Bohuslav. Hned na to budětický hrad Džbán opouští a stěhuje se na nový hrad Rabí. Hrad Rabí ale postavili Němci v době, kdy německý rod Bogenů měl Sušici. To už je období českých králů Přemysla a Václava. V roce 1291, se Svojše z Budětic, dostal do královského průvodu mladého krále Václava II. Období po roce 1300, bylo období rozšíření vladyků výstavbou tvrzí v jednotlivých vsích slovanského českého venkova a robotování poddaných zemědělců na tyto vladyky. Tak tomu bylo i v Čejkovech. První známý vladyka tam byl v roce 1354 Vintíř. Po něm Ojíř. Ojíř potvrzoval faráře ve Svojšicích. Vladykové Čejkovští byli i na tvrzi ve Vlčkovicích u Kolince. V 1318 byl na novém Velhartickém hradu Bušek. Ten přišel z tvrze na Malém Boru a také byl na tvrzi Zdouň. Tvrz Zdouň byla propojena chodbou s kostelem Zdouň. Bušek byl pak komorníkem krále Karla IV. Později byl komorníkem krále i jeho syn. Zmínka o tvrzi v Hrádku je z roku 1318. Z roku 1341 máme zprávy z tvrze v Kašovicích. Na tvrzi v Letovech byl v 1377 Dluhomil a na tvrzi v Zavlekově byl v 1377 Dluhomil stejného jména a po něm Jan. Ve Vlčkovicích byl tehdy Mareš. V roce 1380 byla tvrz v Nalžovech a v roce 1383 v Krutěnicích. V roce 1387 přišli do Velhartic Rožumberkové a 1391 Jan Starší z Hradce, první známý šlechtický majitel Zbynic. Ten pak při husitských válkách ukrýval na hradu Velhartice české korunovačni klenoty. V husitském období po roce 1420, Ojíř z Čejkov byl svědek příměří mezi husitskými sušickými měšťany a nepřátelskými protihusitskými panskými Rožumberky. Proběhla vítězná bitva Žižky s německými protičeskými nepřáteli na Malém Boru. Zbynice patřily pánům z Rýzmberka. Vilém z Čejkov měl po husitských válkách zástavní listinu od kláštera Chotěšov. Jeho syn byl připraven vozy i poddanými v konfliktu panovníka s rodem Šliků. V období připojení Čejkov k hradu Rabí po roce 1505, byl na Rabí Břetislav Švihovský, syn slavného Půty. Zadlužil se ale při nákladných přestavbách hradů a doplatili na to i mí předkové, kdy jim zvyšoval daně a robotu. Hrad Velhartice a Blatná měl tehdy zpupný a lakomý Lev z Rožmitálu. Byl v diplomatických službách krále a Jirásek o něm napsal knihu Z Čech až na konec světa. Na toho zase dřeli zbyničtí rolníci. V roce 1538 se rod Čejkovských z Čejkov odstěhoval na tvrz do Božetic u Písku. V roce 1538 koupil od hradu Rabí čejkovskou tvrz rytířský rod Račínů z Račína u Toužimi. Byli v Čejkovech do roku 1623. Pak koupili Čejkovy se všemi jejími robotními povinnostmi Švihovští z Rýzmberka k Nalžovům. Humprecht Račín byl v Hrádku a dotáhl to v roce 1654 na purkrabího Pražského hradu, královského radu a zemského soudce. Zpráva o poplužním dvoru v Mokrosukách je z roku 1579. V roce 1683 patřily Zbynice šlechtickému rodu Černínů. To je období roboty na šlechtu a to probíhalo ve všech vsích v našem okolí stejně. Z uváděných hradů se dochovaly hrad Rabí a Velhartice, zříceniny Džbán u Budětic, Prácheň, Zavlekov a Kašovice. Kostely Zbynice, Zdouň, Budětice, Svojšice, Albrechtice, Nezamyslice a Malý Bor.