Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sudety

Otázka Sudet a ochrana našich hranic se nás velmi dotýkala. Byli jsme blízko hranic a Sudety začínaly přímo na okraji Sušice. Dlouhá Ves a všechny další obce Rejštejn, Srní a další až k hranicím už pak byly po roce 1938 na území německé říše. Tak se na tom dohodli germánští Němci s germánskými Angličany a s Francouzi s Hitlerem v roce 1938. Přitom Angličané i Francouzi se pokládali za naše přátelé. Další obce v našem sušickém okrese, které připadly Němcům, byly Divišov, Nuzerov, Stráž, Vrabčov, Žižkův vrch, Rok, Sedlo,  Albrechtice, téměř k Podmoklům, Ostružnu, Nezdicím, Pohorsku a Javorníku,  Bohdašice, Kašperské Hory, Řetenice, Nicov, Červená, Zhůří, Kvilda, Annín, Nové Městečko, Páteček, Volšovka, Loučová, Chlum, Hartmanice, Krušec, Těšov, Dobrá Voda, Mochov, Kochánov, Keply, Svinná, až k Čachrovu. Němci z těchto obcí se přihlásili k nacistické německé říši a Češi museli odejít do našeho, Němci už omezeného vnitrozemí.  Přímo jsme tedy sousedili s Germány, kteří byli vždy nepřáteli Slovanů. To bylo už od příchodu Slovanů. Bylo to i v husitské době.  Omezování českého národa probíhalo dále od roku 1620. Celých 300 let nás Germáni omezovali. Po roce 1918 byla u nás velmi silná německá menšina. Museli jsme se proto spojit se slovanskými Slováky a se slovanskými Rusíny. Se Slovany jsme se mohli plně spojovat a úzce spolupracovat pouze v období od roku 1948 do roku 1989. Nejinak je tomu v germánských otázkách i nyní po roce 1989. Dobrovolně jsme se odpojili od slovanských zemí a připojili ke germánským. Dokonce s Germány připravujeme válku proti Slovanům. Důležitou roli tady vždy hrála katolická církev, která byla vždy na straně Germánů a proti nám Slovanům. Velmi zřetelně se to projevilo po roce 1948, kdy nahromaděné české zlato v českých klášterech, se česká církev snažila propašovat do bavorských klášterů. Toto české zlato nebylo zlato ani katolické církve, ani bavorských klášterů, ani Vatikánu, ale bohatství, které vymámila církev z nevědomých věřících našich občanů, co chodili do kostela a věřili na Pána Boha. Přitom nikdo z nich Pána Boha, ani čerta nikdy neviděl. Český stát musel proto po roce 1948 udělat rázné opatření proti těmto klášterům. Mniši a představení, kteří tyto krádeže připravovali, byli uvězněni a kláštery byly zrušeny. Stejně jinak nebyly k ničemu.  Kláštery byly rušeny už v 18. století císařem Josefem II. Ten to ale nedělal kvůli lidem, ale kvůli šlechtě. Drancování církevních památek a zlata pokračovalo znovu po roce 1989, kdy byly vykrádány i malé venkovské kostely a tento lup byl lehce pašován přes naše uvolněné hranice do Německa. Vystudovaní mladí teologové po roce 1989 se věnovali převážně těmto majetkovým církevním otázkám. Zvláště v tom vynikal Holub, který se stal plzeňským biskupem.