Jdi na obsah Jdi na menu
 


Další vzpomínky

Další vzpomínky.
 
 Všude mezi poli, přímo v obci a hlavně mezi lukami a drahami, byly malé potůčky, které odváděly dešťovou vodu. Do dnešních časů se nezachovaly. Zůstaly jen v lesích. Jediným otevřeným potokem zůstala jen ta část potoka vybudovaná při cestě Pocukovou, od Zedníků ke Třítí. Tam byla svedena do hlavní stoky, která končí v rybníku Dalováku. Další stoka byla vybudována od Malé Strany do Dalováku. Krátká část se zachovala ještě od rybníku Cukováku k Ouvici. Na rybníku Cukováku se před zavedením elektřiny a rozšířením praček pralo a bělilo prádlo. Prádlo přivezla hospodyně na vozíku. Na kraji rybníka byly prací kameny. Bílé velké prádlo se bělilo rozprostřené na mezi. Barevné prádlo se rozvěsilo po okolních keřích.
 Pro každého sedláka byl nezbytnou pracovní silou čeledín. Nespal s rodinou sedláka v domě, měl zvláštní přístřešek. Ve většině případů spal přímo ve stáji, kde měl za úkol hlídat dobytek. V zimě byl dobytek ve stáji celodenně. Čeledín měl za úkol připravit koně třeba v případě, že sedlák s rodinou jel v zimě na mši na saních tažených koňmi. Nebyla elektřina a používalo se petrolejových luceren. S lucernou se chodilo i třeba na půlnoční mši, nebo naproti dětem když se vracely v zimním období později ze školy. Zemědělské práce jsou podrobně popsány v předchozích publikacích. Zbývá ještě dodat, že se sklízelo ručně, pouze použitím srpu. Zemědělec při tom klečel na zemi a kolena měl obalené hadry, aby ho netlačila tvrdá zem. První zmínku o použití kosy máme až z roku 1546. Teprve po roce 1850 byl srp zcela vytlačen kosou – bachlí. Rovněž tak stavění panáků ze snopů se začalo provádět až v tomto období. Mlat pro mlácení ve stodole byl z udusané hlíny polévané hovězí krví. Důležitým místem v každé chalupě byla pec. Roztápěla se podle potřeby, hlavně při pečení chleba. Dobré zadělání a dobré upečení chleba bylo chloubou i nezbytností každé hospodyně.     
 Za války v roce 1939 byly samo spotřebitelům vydány mlecí výkazy na 21 kg žita či pšenice na osobu. Kvasnice byly za 50 haléřů na týden pro rodinu. Mléka bylo 1/16 litru na osobu a den. V roce 1943 byla zemědělcům předepsána dodávka hus a kachen. Byl zákaz porážky telat. Byl zákaz zřizování králíkáren. Bylo povoleno chovat 10 králíků na rodinu.
 Po válce bylo ochotnické hraní divadla nahrazeno družstevními zájezdy do divadel a zejména později televizí. Vánoční dárky byly původně ručně pletené teplé ponožky, rukavice, šály. Pro děti ručně vyrobené dřevěné hračky. Teprve později to byl nožík ve tvaru rybičky, knihy a další dárky.
 Prodejna smíšeného zboží v Čejkovech byla původně součástí hospody Na Vršku č. 65. Malý krámek byl s vchodem ze silnice, naproti Melkům. V 60. létech 20. století byla pod hospodou postavena nová prodejna. Byla součástí prodejen sušické Jednoty a prodej tehdy přešel  na Zajíců, původně z č. 17. Ke změně došlo ze zdravotních důvodů až v roce 2016. Do prodejny začali tehdy dojíždět prodavačky zajišťované sušickou Jednotou. V souvislosti s historickou náležitostí ke zbynickému kostelu a škole byla dříve využívána i zbynická prodejna U Jechů. Její činnost byla také v 60. létech 20. století ukončena. Později pak byla využívána soukromá prodejna proti č. 28 Pinkasů. Činnost prodejny byla také ze zdravotních důvodů v roce 2016 ukončena.
 Někteří čejkovští a zbyničtí občané dojížděli do zaměstnání do Sušice. Mimo zavedený světoznámý podnik Solo, byl v Sušici i závod Pap. Již v roce 1933 byla v tzv. „ horní továrně“ výroba papírové vinuté kartonáže. V roce 1957 byla tam automatizována výroba kelímků. Výroba z plastů byla zavedena v roce 1969. V Sole byla v roce 1951 postavena první linka na výrobu dřevovláknitých desek a dále voštinových desek pro nábytkářské účely.      
Součástí života byly i křtiny a pohřby. Při křtinách dával vybraný kmotr narozenému dárky. I dále cítil zodpovědnost za výchovu dítěte a byl vždy váženým hostem v rodině. Při úmrtí v rodině mrtvého, ještě než vychladl, oblékli do svátečního oděvu, v němž byl pochován. Uložili ho na postel či prkno a kolem zapálili svíčky. Objednala se rakev a nebožtík byl vystaven ve světnici, kde se s ním mohli rozloučit sousedé. Při vynášení se rakev zvedala třikrát do výše, což znamenalo, že mrtvý se loučí s domovem. Rakev pak nesli střídající se muži přes celou ves, pak kilometr do Zbynic a zase přes celou ves do kostela. Teprve v pozdějším období si obec pořídila pohřební vůz a ten byl tažen koňmi. Rakev byla dále nesena z kostela na hřbitov. V čele průvodu byl vždy kříž nesený některým chlapcem či starým mládencem ze vsi. Během smutečního průvodu hrála kapela smuteční pochody a přerušovaně se průvod za předříkávání modlil. U vystavené rakve v kostele se sloužila smuteční mše. Současně byla sloužena za úplatu od přítomných zádušní mše za jejich mrtvé. Rakev byla dále odnesena k vykopanému hrobu. U hrobu se se zesnulým loučil farář, nebo některý občan. Před uložením do hrobu, zahrála kapela jeho nejoblíbenější píseň. Pak postupně účastníci smutečního průvodu házeli tři prstě země na rakev do hrobu. To proto, aby měl nebožtík na věčnosti klidný spánek. Po pohřbu odešel smuteční průvod v čele s kapelou za zvuku nejhranějších známých písní. Pozůstalí nechali nalít všem kořalku a pivo, aby zapili nebožtíka. Podle křesťanské nauky dlí duše zemřelých v očistci. Podle míry provinění v pozemském životě je každá duše odsouzena na určitou dobu k očištění. Právě svátek Dušiček má přispět k urychlení očisty našich blízkých zemřelých. Proto je nutné se za ně o Dušičkách modlit.