Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kolektivizace zemědělství

V roce 1949 začala kolektivizace zemědělství.

            23. února 1949 schválili poslanci zákon o Jednotných zemědělských družstvech. V žádném případě se nejednalo o násilné odebírání pozemků a majetku soukromým zemědělcům. Kolektivizace neměla u nás v okolí žádný katastrofální dopad na životy rodin na venkově, ani na úroveň zemědělství, ani na krajinu ani na vztahy mezi lidmi na venkově. Samozřejmě byly na vesnici rozdíly ve velikosti obdělávaných pozemků. Někdo měl 4 ha, někdo třeba 24 ha. Malorolníci si museli tedy přivydělávat u sedláků. Sedláci navíc zaměstnávali bezzemky, pacholky a děvečky. V žádném případě nedocházelo po roce 1948 k nějakému třídnímu boji mezi těmito dvěma skupinami. Ani nový režim po roce 1948 k tomuto boji nenabádal. Tento rozdíl ve velikosti pozemků mezi jednotlivými grunty vidíme už v Berní rule v roce 1654. Do roku 1848 byl každému gruntu stanoven počet dnů roboty na panském. Od roku 1848 do roku 1924 hospodařily grunty na výměrách, které měly po skončení roboty. Při pozemkové reformě v roce 1924 získali pozemky nejen bezzemci a malí rolníci, ale i sedláci. Zvýhodněni byli zejména ti, co se vrátili z války jako legionáři. Zvláště ruští legionáři si to v žádném případě nezasloužili, protože zabíjeli naše chudé bratrské slovanské ruské rolníky při jejich revoluci proti zločinnému carskému ruskému režimu. Po krátkou dobu dvaceti let 1. republiky od roku 1918 do roku 1938 k žádnému rozvoji zemědělství, ve válkou rozvrácené zemi, nedošlo. V roce 1949 byla zahájena kampaň, vyzývající zemědělce k zakládání JZD. To se však nesetkalo s potřebným ohlasem. Nikomu se do takových novot nechtělo. Žádné násilné metody nebyly ze strany KSČ používány, probíhalo jen trvalé trpělivé přesvědčování. Žádné nesmyslně vysoké odvody dávek masa a zemědělských plodin nebyly předepisovány. Naopak v prvním čejkovském družstvu o 11 členech byli 4 největší sedláci z č.p. 24, 4, 27 a 21. Podle nás, co jsme již tuto dobu zažili, je toto všechno výplodem masivní politické propagandy televize po roce 1989. Ve své propagandě jdou tak daleko, že srovnávají nesrovnatelné a to se situací v německém válečném protektorátu. Líčí to lživě tak, že zemědělce za neplnění odvodů čekala konfiskace majetku, vězení a poprava. To dosud nedělají jen v zemědělství, ale i v ostatních oblastech života. V našem okolí došlo nakonec k jednomu vystěhování sedláka. O cílenou politickou akci ze strany KSČ se však nejednalo. V jednom případě došlo k povolání sedláka pro výkon základní vojenské služby beze zbraně pro politicky nespolehlivé osoby. K případu, že by děti velkých sedláků nemohly studovat, vůbec nedošlo. Nakonec byla kolektivizace dokončena a bylo to to nejlepší, čeho se české zemědělství v detailně známé historii od roku 1654 dočkalo. K úpadku českého zemědělství dochází znovu až po roce 1989. 

Kulacký pomník před ministerstvem zemědělství v Praze. Pomník v podobě trsu rašícího obilí byl odhalen v roce 2004. Připomíná všechny rolníky, sedláky a jejich rodiny, kteří během komunistické nadvlády v letech 1948–1989 přišli o majetek, svobodu, byli popraveni nebo násilně vystěhováni. Z rolníků a sedláků to nebyl nikdo, to byli jen kulaci, kteří rolníky a sedláky naopak dlouhá léta zločinně okrádali a byli to v podstatě nástupci zločinné hlavně germánské šlechty a církve, kteří okrádali slovanské zemědělce celých 1000 let s výjimkou 1948 až 1989 . Tito zločinci se právě dostali znovu k moci v roce 1989 po 40 létech. Za nakradený majetek popravení nebyli, ale za páchání vražd na zvolených zástupcích lidí. To co zde o kolektivizaci píši, jsem osobně zažil. V zemědělském družstvu byly velmi přátelské sousedské vztahy příznačné pro socialistické zřízení. Naši předkové si dost vytrpěli s předválečným režimem, kdy zemědělci byli na okraji kapitalistické společnosti. Před první válkou to bylo ještě mnohem horší vykořisťování šlechtou a církví. Kdo období socialismu nezažil, tak aby pochopil, je to velmi podrobně pravdivě popsáno v televizním seriálu Nejmladší z rodu Hamrů. Televize z pochopitelných propagandistických důvodů, tento seriál neuvádí. Lze však, všech 11 dílů nalézt na internetu na serveru Ulož to. Podobné jako v zemědělství je to i v ostatních oblastech života. Na serveru Ulož to můžeme najít další seriály jako Sedm synů a dcer Jakuba Skláře, Inženýrská odysea, Okres na severu a nebo Třicet případů majora Zemana. Doba zrůdné fašistické zločinecké propagandy České televize už trvá od roku 1989 a promítá se do celé společenské atmosféry. Je to doba temna. Nejvíc se v tom angažuje křesťanská strana v čele se statkářem Jurečkou, kulackým potomkem Bartoškem, potomkem zločineckého rodu Černínů a fašistickým sudeťákem Hermanem. Tito všichni se staví proti zemědělcům, i když zemědělství je jedno z mála užitečných poctivých profesí, které z období socialismu zůstalo. Většina profesí kapitalismu je založena na získávání výdělků podvodným způsobem. Současně to jsou všichni antikomunisté. Antikomunisté jsou v podstatě fašisté, protože hlavně fašisté chtěli vyvraždit Rusko a nás ostatní Slovany. Ještě proti nám používají další zbraň, to je Pána Boha, i když žádný Pán Bůh neexistuje. Ten existuje jen pro nevzdělané a nevědomé a ti jsou takto manipulováni. V České televizi dostávají prostor jen ti, kteří vystupují hrubě agresivně proti socialismu. Pokud tak nedělají, všechna jejich názory jsou hned agresivně komentovány. Je to obdobná situace jako když k pomníkům našich osvoboditelů dávají vysvětlující tabulky, nebo je raději stejně sprostě celé svrhnou.  

 

 

70 let od kolektivizace zemědělství v Čejkovech a ve Zbynicích.     První Keřkovo družstvo vydrželo jen rok. Za tuto krátkou dobu se stačil skoro postavit velký kravín a kůlna. Družstvo nebylo nijak násilně zakládáno, ale staří zemědělci si na to nemohli tak najednou zvyknout. Na svých polích hospodařili tři generace bez roboty teprve 100 let. Hned za tři roky bylo družstvo založeno znovu. V Čejkovech ani ve Zbynicích neměl nikdo problém rodinu uživit. Situace v tomto ohledu byla mnohem lepší než před vstupem do družstva, ne jen u sedláků, ale hlavně u chalupníků. Tlak státních orgánů na to, aby do družstva vstoupili všichni, byl jen přesvědčovací. Žádné protisocialistické scénáře šířené Svobodnou Evropou, zejména po měnové v roce 1953, se nekonaly. Ani ty co z družstva vystoupili, žádné represálie nečekaly. Ani nedocházelo k tomu, jak současní kapitalističtí ideologové, ve shodě se současnou křesťanskou stranou, ještě po 70 létech straší. Že naši zemědělci byli trestáni přidělováním pozemků s horší bonitou půdy, že jim byly předepisovány státní dodávky takové, které nebylo možné splnit a že zemědělci končili za to odsouzením k nepodmíněnému vězení. Záhumenky byly spíše zájmová činnost, než nějaké omezování. Vystěhování jediného zemědělce ve Zbynicích mělo zcela jiné vnitřní příčiny v rámci vesnice. Při slučování družstev do větších celků naopak docházelo ke vstupování zbývajících zemědělců do družstev, k velkému rozvoji družstev a současně k nebývalému rozvoji života celé vesnice, třeba i silnice z Čejkov do Tedražic. Rozsáhlými melioracemi, byly poprvé od výstavby rybníků v 16. století zhodnoceny louky, pro jejich vyšší a kvalitnější výnosy. Družstvu nebylo možné vytýkat ani narušování přírodní rovnováhy, což je zřejmé v přírodě na první pohled. Nastupující režim zbohatlíků, restituce a EU po roce 1989 rozkradli vše, čeho bylo dosaženo prací a dřinou, i našich otců a dědů. Za současné situace, kdy práci v zemědělství nalézá v Čejkovech a Zbynicích ve srovnáním s rokem 1984 pouze nepatrná část občanů. Nemusíme to evidovat, každý to ví a vidí ve všech 74 popisných číslech v Čejkovech a v 50 popisných číslech ve Zbynicích. Ze vsi zcela zmizely dojnice i prasata. Z polí zmizely brambory i obiloviny. Bylo zničeno naše družstvo, které bylo srovnatelné s nejlepšími družstvy okresu i kraje. V pěstování brambor bylo nejlepší v celém Západočeském kraji a čtvrté v celé republice. Dále se podíváme na práci v Jednotném zemědělském družstvu v Čejkovech v počátečním období. První nastupoval Švarc. Večer šel na pivo do hospody a odtud pěšky přes km hlídat celou noc býky v Zamyslicích, do doby než přišla Pazderka krmit. Po druhé hodině v noci se už nastupovalo na dojení do kravína. Mlékař přijížděl autem brzy ráno a odvážel nadojené mléko i to zchlazené od večera, aby bylo v mlékárně před začátkem směny. Před začátkem dojení bylo nutné shrabat do škrabáku všechen hnůj od krav, případně krávy umýt a hlavně vemena a zamést. Pak dojít pro dojičky a konve a mléko do nich přes plenu nalít. Později už byly zavedeny průhledné trubky z umělé hmoty, které vedly mléko až do bazénu v mléčnici. Po dojení bylo nutné v přípravně naložit vozíky zavěšené na horní kolejnici krmením a z nich krmení nahrnout do žlabu. Hnůj se vyvezl škrabákem a transportérem přímo na valník. Dříve než byl škrabák, se musel hnůj vyvést kolečky přímo na valník. S nůškou se došlo do kůlny pro slámu a nastlalo se. V odděleném teletníku byla telata. Pro ty se muselo krmení přinést v kýblu a nastlat. Hnůj se vyvážel až při dostatečné vrstvě. Pokud se měla kráva telit, musela se hlídat a pokud bylo třeba jí pomoct přivázáním provazu za zadní nohy a tele vytáhnout. Každý měl 16 krav a každá kráva měla své jméno. Ve starém kravínu byla na jedné půlce Bahenská, Očenáška a Bartoš a na druhé Chladová, Holub a Zaječka. Později se i v novém kravíně vystřídali Brodecká, Milena Lísů, Hošková, Soukupka stará i mladá, Říhová, Chodlová, Tumová, Bláhová horejší. V prasečáku byla Trambová, ve slepičárně Tonda Bartoš. Zootechnikem byl Chamuta. V rostlinné výrobě byli skupináři Vojta Kadlečků, Dršková a Nemodlenka. V kovárně Kovář. Ve stavební skupině Chumelík, Hrobák, Minorýt, Blažek. V tesařské skupině Brodecký a Bahenský. V kanceláři Potužačka a Dobrovolná. Směna rostlinné výroby začínala na návsi společně s traktoristy Očenášem a Linhartem ještě i za použití koňských i volských potahů i původních zemědělských strojů sedláků. Se svými skupináři odjeli na pole za svou velmi dobře známou, léta prováděnou zemědělskou prací. Výmlaty obilí se však svým rozsahem lišily. Půjčování strojů ze sušické traktorky zajišťoval předseda Tonda Bláhů. Ve Zbynicích byla situace rozdílná v tom, že měli kravín jen z předělaných stodol Holečků a Kazdů.   Naši noví družstevníci se tak vydávali pracovat na stejná pole jako jejich otcové a dědové. Byly to 3 druhy polí. První byla pole původních 10 sedláků a několik generací jejich potomků, které si vydobyli z pralesa klučením a žďářením, do příchodu vladyky do Čejkov a církve do Zbynic ve 12. století. Další byla pole panská a církevní. Třetí byla pole, která si vydobyli chalupníci z pralesa klučením a žďářením. Vydáme se za poslední selskou chalupou Turka ze dvora směrem ke Stráži. Ještě v Berní rule ze 17. stol., a ve Stabilním katastru z počátku 19. století tam najdeme v celé oblasti kolem Stráže, pole všech 10 původních sedláků. Grunt č. 3, 4, 19, 22, 23, 24, 25, 26, 29, 30. Ve Zbynicích jsou to pole kolem Oupířky a pole za Hrachů gruntem. Dále se podíváme do Berní ruly, do Stabilního katastru a skic na druhou skupinu polí. To jsou pole panská v Čejkovech a církevní ve Zbynicích. Čejkovský vladyka i zbynický církevní plebán využíval pro klučení, jednak místní sedláky a najaté pracovníky. Možnosti najímání vladyka měl jako příslušník mocného šlechtického rodu pánů z Hradce. Zbynický plebán zase jako příslušník mocného kláštera Doksany a později šlechtického rodu pánů z Velhartic. Panská pole v Čejkovech byla pod tvrzí v místech kravínů, Dolní trávník, Horní trávník, kolem Hájku, v celé Lučici a Želiné, v Zamyslicích, Dalovicích a na Brodci. Ve Zbynicích to byly pole na Farské, při cestě na Čermnou a pole pod Zbynou. Louky byly získány až po výstavbě rybníků. Tato pole a louky naši družstevníci získali až po parcelaci v roce 1924. Třetí skupinou polí byla pole získána chalupníky a těmi sedláky, kteří rozšiřovali své grunty. To probíhalo postupně při nárůstu počtu chalupnických gruntů. Hlavní oblast pro rozšiřování polí začala v místě, kde přímo pokračuje cesta od Lenců do Otěšína a vpravo vede do Žebráčku. Vpravo byla vladykova rovná pole v Lučici a vlevo na Želiné. Oblast, která na naše chalupníky čekala už tak rovná a i úrodná nabyla. Nová pole potřebovali i potomci sedláků. Bylo tam hodně kamenných návrší, která zůstávala lesíky. Byla to velká oblast, kterou znali naši zemědělští předkové názvy, které jim dali. Tyto názvy byly důvěrně známy i naší generaci, protože rodiče tam měli pole a byla tak součástí jejich života. Tak postupně to jsou V doubkách, Na rozrání, Drahlov, Trambovská, Na rovné, U jedle, Starostinec, Pleštice,  Čerhaně, Sedlo, U třešně, Žebráček, Lhotecko, Krajina, Hajný vršek a U lípy.  Název Amerika byl tak samozřejmě změněn v dobách pozdějších. Později byla tato oblast ještě rozšířena o velmi vzdálená pole v lesích, o pole Na ohrádkách, Vápenice, V hadovkách a V sosní. Ve Zbynicích to byla pro chalupníky pole ke Krutěnicím. Křídlatka, Přemetín, Čachty, Březová, Řežabí, Hůrky, Za vrčenou, Niva, Pod Bukovou, Na hněvání a Vidhošť. Pole k Hrádku Bobčičky, Pichadla a Hotíny. Panská pole v Zamyslicích byla chalupníky rozšířena o Dolinu, Podebřehy a Chrastavec. Pole na Stráži byla dále rozšiřována ke Zbynicím, Na Plasech, Na Písku, Na mýtech, Nadezbynicích, Na Sloupku, Bedřicho, Kouty, Hlavičky, K Tesárků křížku na Brodci, Sosnová a u Bláhů vršku. Po výstavbě rybníků to bylo u Vůše, Na Bahnité, u Třítí, Ouvice a Cuková. Ve Zbynicích Pode vsí a Za olší. Z této historie je zřejmé, že úroveň zemědělské výroby v Čejkovech a ve Zbynicích a v celé zemi, byla po roce 1948, po rozhodnutí o změně společenského řádu z kapitalistického na socialistický na úrovni zde popisovaného feudálního řádu. Je zřejmé, že zrušení roboty v roce 1848 se nijak podstatně neprojevilo, ani při osamostatnění od Germánů v roce 1918. Stále je tu zřejmá tisíciletá nadvláda Germánů nad Slovany a jejich utlačování a to skončilo až v roce 1948. Úroveň zemědělství se podstatně nezměnila ani při pozemkové reformě v roce 1924. Pokračovala germánská nadvláda a ta se projevila i po osamostatnění Československé republiky i při posílení Slovanů o Podkarpatskou Rus, která dnes patří Ukrajině. Zemědělství německého germánského obyvatelstva v naší republice v Sudetech, bylo na vyšší úrovni než naše české slovanské zemědělství. Navíc krátce po vytvoření Československé republiky se Němci pokusili nás Slovany, při druhé světové válce zcela zlikvidovat. Od toho nás zachránili bratrští východní Slované, hlavně Rusové, Ukrajinci a Bělorusové. Proto je velmi zarážející, že naše česká vláda v roce 2022 podporuje dodávkou zbraní Germány - USA, Anglii a Německo ve válce proti Rusům na Ukrajině. K zásadní, podstatné změně našeho zemědělství došlo až převratem od kapitalismu k socialismu v roce 1948 a následnou kolektivizací, vytvořením JZD. Nakonec to po roce 1989 dopadlo tak, že si z nás udělali Germáni odbytiště zemědělských výrobků a dodávají nám za vysoké ceny nekvalitní i umělé potraviny. Vrátíme se tedy do Čejkov do roku 1952. Jaká byla situace v zemědělství po dvou německých válkách. Ta první naši vesnici velmi krutě zasáhla. Stála mnoho životů mladých zemědělců a velké ztráty v rostlinné i živočišné výrobě. Příliš nepomohla ani pozemková reforma s odebráním půdy šlechtě. Zemědělství se nestačilo ani vzpamatovat a Němci začali připravovat další válku. Zemědělci tentokrát nemuseli rukovat do války, protože ta byla zaměřena k zničení Sovětského Svazu, Ruska a následně k likvidaci všech Slovanů, tedy i nás. Zemědělství naší vsi sloužilo tak zatím k zásobování Němců potravinami. To přineslo pro naše zemědělce jen hlad a bídu. Jen díky, hlavně Rusku, se německé záměry neuskutečnily. Po válce nastala tak pro zemědělství velmi příznivá situace, hlavně díky tomu, že komunisté dostali důvěru většiny obyvatelstva. Agrární kulacké, statkářské a křesťanské strany se k moci nedostaly. V roce 1952 přišli zemědělští odborníci Okresního národního výboru v Sušici a začali nabízet a přesvědčovat o správnosti společného zemědělského hospodaření. To v kapitalistických státech samozřejmě nepřipadalo v úvahu, ale v Sovětském svazu se osvědčilo. V Čejkovech se našlo několik, hlavně drobných zemědělců, kteří do toho chtěli jít. Byl to Keřka, Pazderna, Nemodlenka, Dolejší Bláha a Chamuta. Proti nebyli ani další ti, co se angažovali v roce 1948 v akčním výboru národní fronty. Rybáček, Říha, Zajíc, Tramba, Kadleček, Bahenský, Kovář a Mašek z chalupy. Dále se připojili Cihlář, Zedník, Hrobák, Brodecký, Potužák, Chumelík, Hošek a Krejčí. Stranou zůstávali ti, co se hlásili k republikánům Matějka a Jícha. Matějkovi bylo ale už 68 let. V republikánském dorostu byli ještě Pavel, Ruda, Lísa a Bartoš. Ti aktivní byli hlavně málo hektaroví chalupníci od 2 do 4 ha. Výjimkou byl Keřka s 12 ha, později i Říha s 17 ha. Ani ostatní, ani velcí sedláci nebyli zatím zásadně proti. Zatím to pro ně neznamenalo žádnou velkou změnu. Veškerý dobytek jim zůstal v maštalích. Někteří starší ještě pamatovali, když na čejkovském dvoře hospodařili nalžovští páni. Měli tak ve dvoře společnou sýpku. Také pole po pánech byly ve velkých lánech v Lučici, u Hájku, na Želiné, v Zamyslicích, na Brodci a v Dalovicích. Orbu po sklizni v srpnu a vláčení provedli sedláci, kteří měli doma v maštalích koně. V celé vsi bylo koní okolo 30. Ve vsi bylo také několik secích strojů a bylo možné využít volské potahy středních zemědělců. Přes mírnou zimu se značně pokročilo při stavbě kravína pro 96 krav. Zaselo se i na jaře, sklidilo, úroda se rozdělila podle výměry a každý zase začal hospodařit samostatně. Na rozdíl od Zbynic, kde JZD vydrželo, jen někteří vystoupili. V roce 1956 došlo v Čejkovech po naléhání Okresního národního výboru v Sušici k druhému pokusu. K původní skupině drobných zemědělců, která byla stále pro družstvo, přibyl ještě hořejší Bláha. Předsedou se nyní stal Bláha dolejší. Nyní už vzniklo družstvo, kdy to všichni brali vážně. To dokázali urychlenou dostavbou rozestavěného kravína, provedením svedením všech krav do dokončeného kravína a kůlny při senách následujícího roku. Předseda družstva, dolejší Bláha byl tehdy 43 letý se třemi už většími dětmi. Obdobně to bylo u dalšího funkcionáře Keřky. Další dva, Nemodlenka a Bláha hořejší byli mladší, Bláha hořejší teprve 30 letý. Do družstva dal 4 ha. Mladý byl také chalupník Očenáš a Chamuta. Do družstva vstoupil ještě kovář, 54 letý a chalupník Vojtíšek. Do družstva vstoupili i 3 sedláci. Janča a Šafára s 21 ha a Matějka s 11 ha. Koně měli Keřka, Janča a Šafára, voly měl Matějka. Důvodem vstupu dvou největších sedláků do družstva bylo to, že neměli dostatek pracovních sil pro obdělávání těchto hektarů. Netrvalo to ani dva roky a do družstva vstoupili všichni zbývající sedláci a chalupníci s výjimkou Kalců, Kalčíků a Praisů. Od té doby začal takový rozvoj a prosperita družstva, že už nikoho dalšího ani nenapadlo z družstva vystupovat. Všechen rozvoj a prosperita zemědělství skončila až změnou režimu ze socialistického na kapitalistický v roce 1989. Hladký průběh kolektivizace v našich vesnicích vyplynul z toho, že nedocházelo ke konfliktům hlavně z důvodů majetkových. Lidé na našich vesnicích se celá léta živili poctivou zemědělskou prací, i když byly rozdíly ve výměrách polí. Ti s malou výměrou museli chodit na práci k těm s vyšší výměrou. Před rokem 1948 nebyl ani prostor pro nějaké majetkové podvody. Nedocházelo k tomu proto, že ve volbách 1946 zvítězila Komunistická strana, Klement Gottwald se stal předsedou vlády a agrární a křesťanské strany nemohly zavádět opatření, která by vyhovovala hlavně velkým statkářům. Ve Zbynicích a i v Čejkovech byl silný vliv komunisty, řídícího školy proti žádnému vlivu faráře. Svůj význam mělo pro větší informovanost už i radio a dokonce začínala už i televize. Ze sušického okresu tu byl vliv významného funkcionáře Turnvalda. Ve Zbynicích se zapojoval bývalý štábní kapitán Janda. Naproti tomu tu byla svým vysíláním z Mnichova Svobodná Evropa. Jedinou účinnou silou proti zlu, bohatým a fašismu byla Komunistická strana. Ostatní strany, lidová i ta sociálně demokratická kapitalismu vlastně napomáhaly.                                           Boháči a podvodníci nás, poctivě pracující, v jimi placené televizi z našich peněz přesvědčují 30 let o výhodách kapitalismu. Pro Germány to možná platí, ale pro nás Slovany ne. Germáni za ta léta si koloniálně podmanili mnoho národů v Africe, Indii a všude ve světě. Mají tak dostatek koloniálního zboží. My Slované jsme nepodmanili nikde a nikoho. Musíme získat všechno jen poctivou dřinou. Podíváme se, jaká byla situace v roce 1956 před vstupem do družstva. Měli jsme štěstí, že my Slované jsme nebyli na straně poražených. Poraženi byli Germáni z Německa, ale Germáni z Anglie a Ameriky je rychle postavili na nohy a byli zase pro nás Slovany nebezpeční.                                                         Jednotlivá hospodářství před vstupem do družstva: Mnozí se s ohledem na výměru polí, pracovní síly a ostatní okolnosti rozhodovali ke vstupu do družstva lehce. U Rybáčků s malou výměrou a 2 pracovníky byl vstup do družstva jedinou možností. U Říhů se naproti tomu jednalo o velký dvůr a starý rod. Byl tu mladý hospodář s 3 malými dětmi. Na tak velké hospodářství by musel ale najímat pracovní síly a mít zajištěn odbyt zemědělských výrobků pro investice a výplatu mezd. U Šafárů byla situace kritická. Přes 20 ha polí, dobytek a na práci dva svobodní bratři. U Pavlů byla obdobná kritická situace. Hospodář s 11 ha, kterému zemřela žena a 3 malé děti. U Linhartů na 10 ha 57 letý hospodář se ženou a se svobodným synem. U Lenců zůstal na 5 ha 60 letý řezník se ženou. Synové odešli do průmyslu mimo obec za lepším výdělkem. U Holubů byli na 7 ha staří se synem. U Šenkýřů s 6 ha byl už 62 letý hospodář. Synové odešli do průmyslu mimo obec za lepším výdělkem. U Kalců byl 62 letý hospodář se ženatým synem. Rozhodli se, že budou na 9 ha hospodařit sami. U Kučerů byl na 8 ha 56 letý hospodář. Synové však odešli do průmyslu za lepším výdělkem. U Pazdernů vstupoval už do prvního družstva se 4 ha 58 letý hospodář. Jeho syn měl 3 malé děti. U Dobrovolných hospodařil na 5 ha svobodný hospodář. Nemodlenka se 4 ha vstoupil už do prvního družstva. U Šimerů na 5 ha hospodařil svobodný syn. U Chladů na 3 ha hospodařil 52 letý hospodář se ženou. S ohledem na výměru nebyl problémem vstup do družstva. U Zajíců se s 8 ha rozhodoval ke vstupu do družstva 61 letý hospodář. Měl ale už dospělého syna na ženění. U Turků ze dvora s 11 ha na bývalém selském gruntu, hospodařil sám starší hospodář. Vstup do družstva byl pro něj jediná možnost. U Chodlů hořejších hospodařil na 11 ha 63 letý hospodář. Jeho syn odešel mimo obec do průmyslu. Řešením byl vstup do družstva. Matějka dal svých 11 ha do družstva. Mašek patřil v dávné minulosti k největším sedlákům. Dává svých 11 ha do družstva, nikoliv svému nemanželskému synu. Tesárek má dvě dcery. Dává svých 11 ha do družstva. Janča má hodně dětí. Na tak velké hospodářství 21 ha by musel ale najímat pracovní síly a mít zajištěn odbyt zemědělských výrobků pro investice a výplatu mezd. Vstupuje 42 letý jako jeden z prvních do družstva. Nemocný Kroupa na tak velké hospodářství 20 ha by musel najímat pracovní síly a mít zajištěn odbyt zemědělských výrobků pro investice a výplatu mezd. Vstupuje proto do družstva, ale později než Janča. Stejně Jícha na tak velké hospodářství 20 ha by musel najímat pracovní síly a mít zajištěn odbyt zemědělských výrobků pro investice a výplatu mezd. Jícha by to byl riskoval, ale přišlo na něj předběžné označení jako kulaka i když k vystěhování nedošlo a tak jeho hektary skončily nakonec v družstvu. Drška patřil k těm, co dali svých 9 ha do družstva jako poslední, stejně jako Lísa svých 14 ha. 57 letý Melka neměl pro svých 20 ha syna, který by na nich hospodařil. Syna pro hospodaření neměl ani 61 letý Tuma. 6 ha dal do družstva i 57 letý Červenka a 11 ha i ještě velmi mladý Chodl dolejší. Velmi se rozmýšlel s 16 ha 44 letý Tramba s 32 letou ženou. Grunt by potom musel převzít jediný syn.  5 ha grunt by rodinu 43 letého Bartoše neuživil. To platí i o gruntech Švarce, Beránka, Chaloupka, Cihláře, Zedníka, Hrobáka, Bahenskýho, Očenáše, Vojtíška, Rudy, Maška z chalupy, Brodeckýho, Potužáka, Chumelíka, Minorýta, Hoška, Soukupa, Blažka a Sýkory. U Turka z chalupy by neměl grunt kdo převzít. Kalčík do družstva nešel a asi to nebylo dobré rozhodnutí. Prais a Krejčí kalkulovali s krejčovským řemeslem, stejně jako kovář s kovářským řemeslem.                    

Cesta původní krajinou:  https://youtu.be/4XLaF-Dintw