Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kněžna Káča z Čejkov

Vyprávění o kněžně Káče.  

            Lamberkové byli starý venkovský šlechtický rod původem z Dolního Rakouska, který panství v Čechách držel od roku 1707 do roku 1945, tedy plných 238 let. Na počátku lamberské historie žichovického panství stojí Jan Filip, hrabě (později kníže) z Lamberka, kardinál a pasovský biskup, zároveň významný evropský diplomat. V roce 1707 si od Františka Kolovrata Krakovského koupil žichovické panství. O rok později se Janu Filipovi naskytla další koupě – panství rábské, které získal od zadluženého Jana Viléma Chanovského z Dlouhé Vsi. 17.ledna 1710 koupil od vdovy po císařském důstojníkovi hraběnky Františky Iselinové panství žihobecké a k němu připojený dvůr Strádaly. Od císaře ještě přikoupil panství Steyer v Horním Rakousku. Aby nakoupená panství navždy zůstala rodovým majetkem, zřídil Jan Filip ze všeho takzvané svěřenské (fideikomisní) panství, jehož správa byla vázána zvláštními předpisy, podle nichž dědicem panství se mohl stát pouze nejstarší člen rodu, manželkou dědice mohla být jen rodová šlechtična, panství se nesmělo odprodat, rozdělovat ani vyměňovat.  Po smrti Jana Filipa panství získal jeho synovec František Antonín z Lamberka, po něm pak Jan Bedřich, nejvyšší lovčí v arcivévodství rakouském. Později panství přešlo na Karla Eugena (1764 – 1831), člena bavorské linie Lamberků. Tento kníže se jako první z Lamberků usadil v pošumavské části svěřenského panství. Za své sídlo si vybral žihobecký zámek a z tohoto sídla si vytvořil hospodářskou správu panství. V Nezamyslicích dal pod kaplí sv. Erazima vybudovat rodinnou hrobku a přenesl sem ze hřbitova ze Salzburgu náhrobníky svého rodu i ostatky svých dětí. Byl znám jako velký sběratel knih a grafiky. Dědicem titulu i fideikomisu se stal jeho syn Gustav Joachim ( 1812 – 1862), veřejnosti snad nejznámější příslušník rodu Lamberků pro svůj příběh lásky ke krásné vesnické dívce Kateřině Hrádkové, dceři šafáře v Čejkovech, kterou velice miloval a s níž měl deset dětí. Svůj vztah ke Kateřině z nerovných společenských vrstev se kníže snažil později legalizovat a v roce 1855 se s ní oženil. Gustav Joachim byl však zbaven knížecího titulu a neúprosný zákon fideikomisu se po jeho smrti naplnil. Statky byly jeho rodině okamžitě odebrány. Z jeho deseti dětí bylo osm synů. Po sňatku rodičů byli legitimováni a uznáni jako hrabata z Lamberku. Gustav Joachim Lamberk se přátelil se šumavským spisovatelem Adalbertem Stifterem. Lamberkové, zvláště Gustav Joachim, byli velkými, až vášnivými příznivci lovu. V oblasti žďánovských lesů pro sebe i své urozené přátele organizovali velké hony, jak to zaznamenává například povídka Karla Klostermanna  Panský sport. V letech 1854 – 1857 působil v Žichovicích u knížete Gustava Joachima jako panský lékař MUDr. Josef Klostermann, otec známého šumavského spisovatele, který se tu usadil i se svou rodinou. Vzpomínky na toto období zaznamenal Karel Klostermann ve svých pamětech Červánky mého mládí nebo v některých povídkách, z nichž nejznámější je Robinson na Otavě. Z novějších časů lamberské historie se připomíná bezplatné předání hradu Rabí Heinrichem Lamberkem Spolku pro zachování uměleckých, historických a přírodních památek v Horažďovicích v roce 1920.   –  JOHANN  PHILIPP  KARDINÁL  HRABĚ  Z LAMBERGU, KNÍŽE  BISKUP  PASOVSKÝ  ( 1689 – 1712 )   Jan Filip Lamberk byl prvním vládnoucím pasovským biskupem s hodností kardinála. Na přelomu 17. a 18. století se do historie zapsal nejen jako významný církevní hodnostář ale i čelný evropský státník a diplomat.  Kněžna Kateřina z Lambergu, kněžna Káča z Čejkov na zámku v Žihobcích, několik let žila. Na zámku jsou její obrazy. Jsou uvedeny ve Fotoalbu ve složce Historická místa. Je tam uvedena také se svým prvorozeným synem. Je tam v roce 1850 ve svých 26 létech. Na dalším obraze je knížecí rodina už se 4 dětmi. V roce 2016 byla vydána kniha Františka Procházky Kněžna Káča.