Čejkovy a Zbynice - minulost ve fotografiích.

Doplnění rodů v období od Pozemkové reformy do Kolektivizace.             

Doplnění života ve vsi Čejkovy navazuje na údaje o jednotlivých rodech z publikace z roku 1996. Tam jsou údaje z přesných pozemkových knih od roku 1654. Údaje o výměrách jednotlivých pozemků jednotlivých rodů jsou uvedeny po roce 1836 ve Stabilním katastru. Výtah ze Stabilního katastru pro naše obce je uveden na:        https://cejkovy.estranky.cz/fotoalbum/stare-mapy-cejkov-a-zbynic/.  Zrušení roboty bylo v roce 1848. Byla možnost pro přikoupení pozemků ke gruntu, když nebyla stanovena robotní povinnost na panství. Šlechta měla na svém panství dostatek pracovních sil. Jednalo se ne jen o zemědělské práce, ale i o práce v panských lesích, na údržbě panských rybníků, na výstavbě cest, regulaci vodních toků, výstavbě nových objektů, třeba ovčína, rozšiřování panských dvorů. Ve Zbynicích se jednalo i o církevní hospodářské objekty. Pozemková reforma odejmutím pozemků šlechtě byla v roce 1924. Toto doplnění se týká období od pozemkové reformy až k dokončení kolektivizace v roce 1959. Jsou uvedeny počty dětí hospodářů v roce 1934. Jejich jména jsou uvedena v publikaci z roku 2006. Další údaje po roce 1984 jsou pak uvedeny v publikaci z roku 2016. V některých případech lze rodná jména manželek hospodářů vyhledat v matrikách na www.portafontium.cz. Toto vlastnictví pozemků znamenalo denní náročnou práci s dobytkem i na poli s odpočinkem jen v neděli dopoledne. Ten svátek zavedla pro šlechtu církev pro návštěvu kostela, ne kvůli Pánu Bohu, ale kvůli tomu, aby si rolníci odpočinuli a mohli v pondělí znovu vykazovat výkon při práci pro pány. Jinak by dřeli na vlastním políčku. Církev nejen tímto třetím přikázáním, ale i ostatními devíti přikázáními udržovala a ovládala poddané pro šlechtu v bezproblémovém stavu.      

Čp.1 U Kopačků. Hospodářem na gruntu byl Emanuel Vlček, narozen 1893 a Kamila, narozená 1893. Dále byl na gruntu schovanec V. Novák a výměnkáři Kopačka Vincenc a Marie. Výměra byla 4 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                         Čp.2 U Rybáčků. Hospodářem na novém gruntu byl František Rybáček, narozen 1872. Počet dětí 5. Výměra 2 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                       Čp.3 U Říhů. Hospodářem na gruntu byl Jan Kazda, narozen 1895 a Marie, narozená 1900. Počet dětí 2. Na gruntu byl čeledín Engelbert Homolka. Výměra byla 17 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                                               Čp.4 U Šafárů.     Hospodářem na gruntu se stal František Zahrádka, narozen 1899 a Marie, narozená 1908. Synové byli František a Václav a dcera Marie. Na gruntu byla výminkářka Barbora Zahrádková, narozená 1874. Čeledín byl Josef Vodička, zvaný Matěj, protože mluvil nejasně – hučel. Měli také služebnou Františku Šafaříkovou. Výměra byla 21 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva. Hospodaření na gruntě pokračuje i po kolektivizaci.             Čp.5 U Pavlů Hospodářem na gruntu byl Martin Ryba, narozen 1875 a Marie, narozená 1881. Pak grunt převzal syn Karel a syn Vojtěch vystudoval práva. Dcera Anna se provdala. Výměra byla 11 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského do družstva.                                                   Čp.6 U Linhartů. Hospodářem na gruntu byl Josef Děkan, narozen 1900 a Františka, narozená 1900. Počet dětí 2. Na výměnku byl Jan Děkan, narozen 1876 a Antonie, narozená 1876. Výměra byla 10 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                        Čp.7 U Lenců Hospodářem byl František Lenc, narozen 1898 a Marie, narozena 1904. Počet dětí 2. Na gruntu byl také švagr František Hošek. Výměra byla 5 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                                                             Čp.8 U Holubů. Hospodářem na gruntu byl Karel Holub, narozen 1898 a Františka, narozena 1904. Počet dětí 2.  Výminkář Tomáš Holub, narozen 1863. Výměra byla 7 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                                    Čp.9 U Šenkýřů. Hospodský Jan Trš měl k hospodě po pozemkové reformě přes 6 ha pozemků. Narozen byl v roce 1896 a jeho žena Josefa také v roce 1896.   K ruce měl čeledína Viktora Kolaříka. Hospoda fungovala do roku 1962. Žádný ze synů Jana Trše, Bohouš, ani Josef na hospodě, ani hospodářství nezůstal. Jen dcera Marie.                                                                                    Čp.10 U Kalců.     Hospodářem na gruntu byl Josef Matějka, narozen 1886 a Karolina, narozena 1891. Počet dětí 4. Na výměnku byla Petronila Trambová, narozená 1860. Výměra byla 9 ha. Stanislav Matějka byl soukromě hospodařící i po kolektivizaci.                                                    Čp.11 U Kučerů. Před rokem 1930 byl hospodářem na gruntu Jan Kroupa, narozen 1866 a Alžběta, narozena 1872. Pak Vincenc Řezanka, narozen 1900 a Marie, narozená 1910. V Počet dětí 3. Výměra byla 8 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.  Hospodaření na gruntě pokračuje i po kolektivizaci.                                                                                                           Čp.12 U Pazdernů. Hospodářem na gruntu byl Jakub Turek, narozen 1894 a Marie narozená 1894. Počet dětí 1. Na výměnku byla Josefa Turková, narozená 1852. Výměra byla 4 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva. Hospodaření na gruntě pokračuje i po kolektivizaci.              Čp.13 U Dobrovolných. Hospodářem na gruntu byl Jan Ryba, narozen 1887 a Kateřina, narozená 1884. Počet dětí 4. Výměra byla 5 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva. Hospodaření na gruntě pokračuje i po kolektivizaci                                                                                  Čp.14 U Nemodlenků. Hospodářem na gruntu byl Jan Melka, narozen 1899 a Magdaléna, narozená 1893. Počet dětí 2. Výměra byla 4 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.         Čp.15 U Šimerů  V publikaci z roku 1996 je chybně uvedeno čp. a současně přehozena část textů. Hospodářem na gruntu byl František Tureček, narozen 1882 a Anna narozená 1892. Později syn František. Počet dětí 4. Výměra byla 5 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                                                                           Čp.16 U Chladů. V publikaci z roku 1996 je chybně uvedeno čp. a současně přehozena část textů. Hospodářem na gruntu byl František Chlad, narozen 1864 a Marie Chodlová narozená 1867. Potom byl hospodářem na gruntu Karel Chodl, narozen 1904 a Anna narozená 1909. Počet dětí 1. Výměra byla 3 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                           Čp.17 U Zajíců      Hospodářem na gruntu byl Jan Holeček, narozen 1895 a Anna narozená 1905. Počet dětí 2. Na gruntu byla výminkářka Marie Holečková, narozená 1867. Výměra byla 8 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva. Hospodaření na gruntě pokračuje i po kolektivizaci.                                                                                                                                              Čp.19 U Turků ze dvora Po pozemkové reformě byl poměrně velký grunt v majetku Josefy Linhartové narozené v roce 1874. V roce 1939 předala pozemky synovi Josefu Linhartovi a ten je předal do zemědělského družstva. Byl bezdětný.                                                                             Čp.20 U Chodlů horejších Na gruntu byl hospodářem Emanuel Chodl, narozen v roce 1893 a jeho žena Rozálie, narozena v roce 1897. Počet dětí 3. Na gruntu byl i o 9 let starší bratr hospodáře Vojtěch. Po kolektivizaci bylo hospodářství předáno do zemědělského družstva.                                   Čp.21 U Matějků Na gruntu byl hospodářem Tomáš Matějka, narozen v roce 1884 se ženou Barborou narozenou v roce 1892. Hospodář byl bezdětný a měl čeledína Františka Holýho.        Čp.22 U Mašků ze dvora Po pozemkové reformě hospodařila na gruntu Marie Mašková, narozená v roce 1862. Počet dětí 3. Potom její syn Josef. Jeho nemanželským synem byl Václav Lísa. Po kolektivizaci předal pozemky do zemědělského družstva.                                                             Čp.23 U Tesárků Na gruntu byl hospodářem Tomáš Melka, narozen v roce 1872 a jeho žena Karla, narozena v roce 1883. Počet dětí 7. Potom syn Václav. Po kolektivizaci předal pozemky do zemědělského družstva.  Je zajímavé, že výměra všech pěti předchozích podobných gruntů za sebou, čp.19 až 23, byla stejná a byla 11 ha. Ještě také v čp.5.                                                                  Čp.24 U Jančů     Na gruntě hospodařila Anna Melková, narozená v roce 1883, měla 5 dětí a potom syn Vojtěch Melka, narozen v roce 1914. Na gruntě byl také František Melka švagr Anny Melkové. Výměra byla 21 ha. Hospodaření na gruntě pokračuje i po kolektivizaci.                                           Čp.25 U Kroupů Hospodářem na gruntě byl Josef Kroupa, narozen 1873 a Marie, narozená 1882. Počet dětí 6. Potom syn Karel. Výměra byla 20 ha. Hospodaření na gruntu pokračuje i po kolektivizaci.                                                                                                                                   Čp.26 U Jíchů Hospodářem byl po výměně dvorů s čp.37 Antonín Kroupa, narozen 1881 a Františka, narozena 1882. Počet dětí 3. Potom syn Václav. Na gruntu byl pastevec Emerich, zvaný Bohouš Loučim. Výměra byla 20 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.        Čp.27. U Keřků. Hospodářem na gruntu byla od roku 1926 vdova po Antonínu Keřkovi Marie Keřková, narozena 1882. Počet dětí 7. Pak převzal grunt syn Antonín. Výměra byla 12 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                            Čp.28 U Dršků.         Hospodářem na gruntu byl Jan Kroupa, narozen 1875. Byl bezdětný a tak předal grunt synovci Karlovi. Na gruntu byla také švagrová Berta, narozena 1894. Výměra byla 9 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                           Čp.29 U Lísů Starým hospodářem byl Václav Lísa, narozen v roce 1868 a Marie narozená 1873. Počet dětí 6. Potom Václav Lísa. Výměra byla 14 ha. Po kolektivizaci předáno do zemědělského družstva.                                                                                                                                          Čp.30 U Melků. Hospodářem na gruntu byl Matěj Melka, narozen 1899 a Otilie, narozená 1901. Počet dětí 3. Výměra byla 20 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.       Čp.31 U Tumů z chalupy. Hospodářem na gruntu byl Tomáš Železný, narozen 1882 a Marie, narozená 1888. Počet dětí 4. Výměra byla 3 ha. Při kolektivizaci na gruntu již nikdo nebydlel.     Čp.32 U Bláhů horejších. Hospodářem na gruntu byl Vojtěch Červenka. Narozen 1884 a Anna, vdova po Tomáši Rybovi, narozena 1886. Výměnkářka Františka Hošková narozena 1857. Výměra byla 4 ha. Při kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                           Čp.33 U Tumů.   Ještě v roce 1920 byl hospodářem na gruntu Václav Chodl. Jeho bratr Karel Chodl, narozen 1901 vystudoval práva. Po úmrtí Václava Chodla byl hospodářem František Melka, narozen 1895 a Julie narozená 1900. Na gruntu zůstal její syn Vladimír Chodl a dcera Marie. Růžena se provdala. Výminkářka Josefa Chodlová byla narozena v roce 1865. Na gruntu byl také čeledín Karel Švarc. Výměra byla 16 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.       Čp.34 U Červenků. (U Díreckých) Po složitých a nepřehledných převodech uvedených v publikaci z roku 1996, byla situace v roce 1934 následující. Hospodářem na gruntu byl Karel Kroupa, narozen 1899 a Anežka, narozena 1900. Počet dětí 3. Na výminku byl Karel Kroupa, narozen 1854. Výměra 6 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                    Čp.35 U Chodlů dolejších. Hospodářem na gruntu byl Matěj Chodl, narozen 1882 a Kateřina, narozena 1887. Počet dětí 4. Na gruntu byla výminkářka Barbora Chodlová, narozená 1856. Výměra byla 11 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                           Čp.36 U Trambů Hospodářem na gruntu byl Karel Tesárek, narozen v roce 1887 a Anna narozena 1886. Počet dětí 4. Na gruntu byl výminkář Václav Tesárek, narozen 1862. Výměra byla 9 ha. Sňatkem Marie Tesárkové, narozené 1924 se sousedem naproti Františkem Holubem, narozeném 1912 došlo v roce 1944 ke spojení s gruntem čp.52 o výměře 7 ha. Celková výměra pak byla 16 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva. Hospodaření na gruntě pokračuje i po kolektivizaci.                                                                                                                                   Čp.37 U Bartošů Na gruntu zůstal hospodářem Antonín Frána, narozen 1913. Jeho matka Julie, narozená 1894, válečná vdova pocházela od Dušků ze Zbynic. Za peníze, které jako válečná vdova dostala, nechala postavit stodolu. Jeho bratr Tomáš byl hospodářem v Dalovicích u Sýkorů a sestra Marie se provdala do Tedražic za Karla Rybu.                                                                               Čp.38 U Ševců.   Hospodářem na gruntu byl František Děkan, narozen 1879. Jeho žena Františka byla narozena v roce 1882. Tento grunt byl malý, jen 3 ha pozemků. Všechny jejich děti však byly velmi talentované a podařilo se jim vystudovat. František vystudoval doktora práv, Jan doktora veterináře. Růžena vystudovala gymnázium. Ještě měli dceru Marii.                                            Čp.39 Pastuška. Porodní bába Anna Lísová, narozená 1879. Počet dětí 6. V roce 1936 si postavila vlastní domek Pod Stráží. Marie Chladová, narozená 1864. Počet dětí 2. Alois Šimera a Josefa. Počet dětí 2.                                                                                                                                     Čp.40 U Švarců Hospodářem na gruntu byl Matěj Turek a Antonie. V roce 1931 koupil grunt Václav Švarc, narozen 1907 a Josefa, narozena 1899. Počet dětí 1. Na výměnku byl Václav Švarc, narozen 1865. Výměra 2 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.              Čp.41 U Beránků. Hospodářem na gruntu byl Václav Holub, narozen 1879 a Josefa, narozená 1880. Počet dětí 5. Výměra 3 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.       Čp.42 U Chaloupků. Hospodářem na gruntu byl František Chodl, narozen 1900 a Božena, narozená 1910. Počet dětí 1. Na výměnku Josef Chodl, narozen 1864 a Josefa Chodlová, narozená 1872. Výměra 5 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                      Čp.43 U Cihlářů Hospodářem na gruntu byl Václav Šatra, narozen 1873 a Julie, narozená 1882. Počet dětí 7. Dále Anežka Šatrová, provdaná za Josefa Lišku z Ústalče. Výměra 4 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                  Čp.44 U Zedníků. Hospodářem na gruntu byl Václav Ryba, narozen 1889 a Jana, narozená 1894. Počet dětí 2. Výměnkář František Ryba, narozen 1857. Výměra 5 ha. Výměra 3 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                       Čp.45 U Kalčíků. Hospodářem na gruntu byl Matěj Duda, narozen 1885 a Kateřina, narozená 1900. Počet dětí 2. Výměnkář Matěj Tureček, narozen 1862. Později hospodářem Václav Duda. Výměra 3 ha. Byl soukromě hospodařící i po kolektivizaci.                                                                            Čp.46 U Kadlečků. Hospodářem na gruntu byl František Kroupa, narozen 1885 a Magdaléna, narozená 1897. Počet dětí 4. Později hospodářem Vojtěch Kroupa. Výměra 5 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                       Čp.47 U Bláhů dolejších. Hospodářem na gruntu byl Matěj Šklebený, narozen 1876 a Kateřina narozená 1876. Počet dětí 2. Potom hospodářem Václav Šklebený, narozen 1913 a Marie. Výměra 2 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                       Čp.48 U Hrobáků. Hospodářem na gruntu byl Vojtěch Kočí, narozen 1884 a Antonie, narozená 1888. Počet dětí 4. Potom hospodářem Václav, narozen 1916. Výměra 4 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                               Čp.49 Bývalá pazderna. Prázdná chalupa. 1936 vyhořela.                                                            Čp.50 U Bahenských. Hospodářem na gruntu byl František Ryba, narozen 1883 a Veronika, narozena 1983. Počet dětí 6. Později hospodářem František Ryba, narozen 1917 a Marie narozená 1924. Výměra 4 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva. Hospodaření na gruntě pokračuje i po kolektivizaci.                                                                                                Čp.51 U Očenášů. Hospodářem na gruntu byl Václav Děkan, narozen 1886 a Marie, narozené 1996. Počet dětí 3. Později hospodářem na gruntu Karel Děkan. Výměra 3 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                               Čp.52 U Rajšmídů. V publikaci z roku 1996 není uveden nákup usedlosti Karlem Holubem, narozeným 1875 a Annou narozenou 1884. Počet dětí 3. V roce 1934 byla na výměnku Alžběta Linhartová, narozená 1853. Výměra 7 ha byla spojena s gruntem č. 36.                                      Čp.53. Panská hájovna Dalovice. V roce 1934 tu byl Jakub Wávra, narozen 1862 a Marie, narozená 1869.                                                                                                                                               Čp.54. U Dachů. Bývalá ratejna dvora Dalovice. Hospodářem na gruntu byl František Dach, narozen 1876 a Josefa, narozena 1876. Dále Jan Pinkas, narozen 1900 a Ludmila, narozená 1907. Výměra 4 ha.                                                                                                                                   Čp.55 Hájovna Zamyslice. Na hájovně byl Karel Přerost, narozen 1894 a Anna, narozena 1910. Syn Karel. Na výměnku Terezie Přerostová, narozena 1853.                                                                Čp.57 U Kovářů. Obecní kovář Alois Holub, narozen 1902 vykonával tu své řemeslo v obecní kovárně po celý život. Též polnosti měl obecní. Svou ženu Emilii, narozenou 1907, si přivedl z Českomoravské vysočiny. Počet dětí 2.                                                                                       Čp.58 U Vojtíšků. Hospodářem na gruntu byl krejčí Karel Kroupa. Potom František Brejcha, narozen 1895 a Růžena, narozená 1903. Syn Josef. Výměra 2 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                                                  Čp.59 U Rudů.          Hospodářem na gruntu byl Martin Bečvář, narozen 1871 a Magdaléna, narozena 1878. Potom Bohuslav Ejem. Na výměnku Josefa Bečvářová, narozená 1874. Výměra 3 ha.  Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                      Čp.60 U Turků z chalupy. Hospodářem na gruntu byla Kateřina Linhartová, narozena 1882. Počet dětí 4. Potom Václav Linhart. Výměra 7 ha.  Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                                                                          Čp.61 U Mašků z chalupy. Hospodářem na gruntu byl Jakub Melka narozen 1866 a Josefa narozena 1864. Potom převzal grunt Jakub Melka, narozen 1901 a Marie narozena 1901. Počet dětí 3. Potom hospodářem Vojtěch Melka. Výměra 3 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva. Hospodaření na gruntě pokračuje i po kolektivizaci.                                                      Čp.62 U Brodeckých. Hospodářem na gruntu byl Matěj Ryba, narozen 1851. Potom Tomáš Ryba, narozen 1899 a Barbora, narozena 1896. Počet dětí 3. Výměra 3 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                                             Čp.63 U Kovářů Horejších. Panský kovář Karel Bublík, narozen 1897. Jeho žena Alžběta byla narozena 1898. Měl panské polnosti přes 7 ha. Tyto polnosti přešly při kolektivizaci do pronájmu zemědělského družstva. Syn Karel zemřel mladý a syn Felix, zvaný Ferda se oběsil doma ve stodole.                                                                                                                                            Čp.64 U Potužáků. Hospodářem na gruntu byl Jan Potužák a Josefa, narozena 1873. Potom Karel Potužák, narozen 1894 a Marie, narozena 1896. Počet dětí 1. Potom Václav Potužák. Výměra 5 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                  Čp.65 U Vršeckých. Hospodářem a hospodským byl Josef Kůs, narozen 1895 a Marie, narozená 1897. Počet dětí 3. Na hospodě byla služka Anna Kočová. Potom byl hospodářem Miroslav. Výměra polí 7 ha.  Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                            Čp.66 U Chumelíků. Hospodářem na gruntu byl Jakub Turek, narozen 1876 a Antonie narozená 1879. Počet dětí 2. Na výměnku Marie Turková, narozená 1869. Potom hospodářem Josef Turek, narozen 1909 a Helena, narozená 1912. Výměra 5 ha.  Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                                                   Čp.67 U Minorýtů. Hospodářem na gruntu byl Vojtěch Brejcha, narozen 1886 a Marie, narozená 1896. Počet dětí 5. Výměnek Marie Brejchová, narozená 1851 a Jakub Brejcha, narozen 1876. Výměra 3 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                       Čp.68 U Praisů.     Hospodářem na novém gruntu byl Václav Prais, narozen 1870 a Marie, narozená 1870. Počet dětí 9. Potom hospodářem Emanuel Prais, narozen 1909. Výměra 2 ha. Byl soukromě hospodařící i po kolektivizaci.                                                                                                        Čp.69 U Hošků. Hospodářem na gruntu byl Václav Hošek, narozen 1894 a Marie, narozená 1896. Děti 2. Výměra 3 ha. Později hospodářem Jan Hošek, narozen 1923. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                                              Čp.70 U Soukupů. Hospodářem na gruntu byl Josef Soukup, narozen 1879 a Josefa, narozená 1886. Počet dětí 4. Potom hospodářem František Soukup. Výměra 3 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                                                   Čp.71 U Blažků. Hospodářem na gruntu byl Vojtěch Blažek, narozen 1887 a Marie, narozená 1896. Počet dětí 3. Potom hospodářem Vojtěch Kazda, narozen 1924. Výměra 2 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                                     Čp.72 U Chamutů. Hospodářem na gruntu byl František Turek, narozen 1891 a Marie, narozená 1896. Počet dětí 2. Potom hospodářem Václav Turek, narozen 1926. Výměra 4 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                                       Čp.73 U Krejčího. Hospodářem na gruntu byl Kliment Ludvík. Od roku 1943 byl hospodářem na gruntu Václav Ryba, narozen 1910 a Anna, narozená 1917. Počet dětí 4. Výměra 1 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.                                                                  Čp.74 U Sýkorů. Hospodářem na gruntu byl František Sýkora, narozen 1889 a Marie, narozená 1886. Počet dětí 1. Dále na gruntě Františkova sestra Marie Zahálková a její rodiče Alois, narozen 1874 a Marie narozená 1877. Potom hospodářem na gruntu Tomáš Frána, narozen 1915, Karel Frána, narozen 1941 a Miroslav Frána, narozen 1958. Výměra 4 ha. Po kolektivizaci bylo předáno do zemědělského družstva.

         Z uvedeného přehledu je zřejmé, jaká byla po pozemkové reformě v roce 1924 situace v jednotlivých 74 gruntech ve vsi až do provedené skončené kolektivizace v roce 1959. Pozemkovou reformou získali někteří ta nejkvalitnější panská pole a louky. Jaké bylo bohatství a hlavně jaká byla chudoba našich předků.   Ta závisela na stáří hospodářů, na jejich zdraví, povaze, pracovitosti, na počtu dětí, služebných, výměře pozemků, na kvalitě a jejich stavu, kamenitá pole, vlhké kyselé louky, na úrovni vzdělání. Museli se rozhodovat, zda pošlou své děti z obecné školy ve Zbynicích ještě do sušické měšťanky, někam sloužit jako děvečky, či čeledínové, zda půjdou do hospodářské školy v Sušici, zda je dají někam do učení. Většinou vůbec nepřicházelo v úvahu, aby si dcera chalupníka vzala syna sedláka a naopak. I v hospodě a při tancovačkách seděli sedláci a chalupníci odděleně. Naopak často docházelo ke sňatkům mezi příbuznými kvůli tomu, aby se spojily i hektary sedláků. Dále bohatství a chudoba našich předků závisela i na přírodních podmínkách jako na počasí, suchu, vlhku, požární bezpečnosti. Církev si k tomu přidala ještě Pána Boha. Farářům však nikdy nešlo o nějakou bohabojnost, ale hlavně o to, aby rolníci na ně naturálně a finančně přispívali. U nevzdělaných rolníků bylo pro faráře velmi jednoduché strašení peklem, dávat naději v posmrtný život a vysvětlovat blesk hněvem božím. Kolektivizací přišla na vesnici slušná doba, kdy všechno toto přestalo platit, ale po 40 létech v roce 1989 se tato temná doba zase vrátila. Při vyplácení sourozenců a při výstavbě nových vlastních objektů, pro studia a při přikupování pozemků, byly nutné peněžní prostředky. Ty právě nejvíc chyběli. Práce u bohatších sedláků přinášela zejména odměnu v naturálních dávkách. Možnosti pak měli v podstatě jen prodejem svých produktů, obilí a zvířat, vajec v Sušici na trhu a prodejem vlastních pozemků. Přivýdělky v průmyslu byly náročné denní 10 km cestou do Sušice, nebo do Hrádku na vlak. Obdobná situace byla i v sousední vsi, ve Zbynicích. Veškeré potřebné doklady lze vyhledat. Vznik samostatné republiky v roce 1918 se na vesnici nijak sociálně neprojevil. Zůstala církev, továrníci i statkáři. Jen když šel rolník na úřad, nemusel mluvit německy, ale mohl česky. Někteří se začali hlásit ke vznikajícím politickým stranám, což se projevovalo při volbách. Sedláci se hlásili k agrárníkům a republikánům a chalupníci k sociálním demokratům. Ke komunistické straně se hlásil jen Alois Šimera z pastušky.                       Dvory fungovaly v Čejkovech, Dalovicích a Zamyslicích do roku 1924. Dvůr v Čejkovech měl velkou sýpku na obilí, šplýchar. Jeho součástí byly i potřebné hospodářské prostory pro provoz a opravy i byt šafáře. Ve stájích a velkých maštalích pro dobytek byli koně, případně voli k potahům, dojné krávy pro potřebu mléka velkostatku Nalžovy, pro sýrárnu Čejkovy, pro krmení telat a prasat. Mimo telat dále skot na porážku na jatkách a řeznictví velkostatku. Velká, částečně podsklepená stodola byla plná sena, slámy a bylo tam místo i pro vozy. Ve sklepích byly brambory a tuřín. Například i místo pro uskladnění zelí. V ratejně byly pracovní síly, které se starali o veškerý dobytek. Na ostatní zemědělské práce šafář pracovní síly najímal. Voda pro statek byla na loukách za maštalí. V Dalovicích to bylo obdobné, jen maštale a stodoly byly menší. V hájovně bydlel hajný, který se staral o panské lesy a současně dělal baštýře pro panské rybníky. Hájovna byla také v Zamyslicích. V ovčíně tam bydlel ovčák. V ovčíně byly také zásoby krmeni ovcí na zimu. Pod ovčínem byla velká studna. Pod ovčínem byly dokonce i silážní jámy. Na panství byla možnost přivýdělku, ale víc než o peněžní dávky se však jednalo o dávky naturální zemědělské obilím, brambory a lesnické dřívím. Po roce 1989 byla šlechta a velkostatkáři, nahrazeni podnikateli. Církev zase získala bohatství a moc zločinnými podvodnými církevními restitucemi. Bylo to z našeho společného státního majetku a opět znovu hloupostí těch obyčejných lidí, kteří pod vlivem televize zvolili do parlamentu zástupce zločinných stran, které hájí zájmy boháčů, zejména podnikatelské ODS a křesťanské, sudeťáky    vyznamenávané, KDU. 

   Ve vsi, ani v panském dvoře ještě není zavedena elektřina, tedy ani nějaké osvětlení po celé vsi není. V chalupách v kuchyni hoří petrolejová lampa. Další lampu mají připravenu v případě, kdy by se museli jít podívat do maštale na dobytek, když by se třeba telila kráva. Vždycky to bylo nebezpečné s otevřeným ohněm chodit do maštale, do stodoly nebo na půdu. Jednodušší situace byla v létě, když byl dlouhý den. Naopak v zimě museli ráno počkat s dojením a krmením až za denního světla. Večer pak museli dojení a krmení stihnout do čtyř hodin. Bývalou zemědělské objekty si museli přestavět na své bydlení a zemědělské hospodaření. Míchačky na maltu se ještě nepoužívaly, muselo se míchat v dřevěném katru. Pro písek dojet do lomu za Potužáků, nebo pod Cukovákem. S povozem přivézt také vápno a cihly, dlažbu a další potřebné. Tesařské práce, dveře, okna, podlahy, kamna. Dříví pro tesařské práce bylo z obecních, dříve panských lesů. Když se sedláci ve vsi chystali na sečení luk, ale ne už s kosou, ale měli připravenu sekačku a oba koně. Čeledín měl na starosti hlavně dobytek. Hospodyně měla podojeno, připraveny věci k uvaření oběda a chystala se na odhrabávání od sekačky při sečení louky. Ještě před polednem zapřáhl hospodář koně do obracečky a posečenou trávu rozhodil. Odpoledne ještě obrátil, ale skládat se to ještě nebude, tráva není na to dost proschlá. Následující den byl náročný shrabováním sena a skládáním do kup. Další den byl ještě víc náročný namáhavým nakládáním sena na vůz a ještě namáhavějším prázdněním do stodoly na vodr či na půdu. Může to pochopit jen ten, kdo zažil práci pod rozpálenou střechou. To se museli zapojit do práce všichni. Hospodyni pak čekalo večerní dojení a čeledína večerní krmení. U chalupníků probíhala tato práce stejně až na to že už ve 3 hodiny ráno vzali řádně naklepanou kosu a šli louku pokosit. Dále se podíváme na žně. Před sečením musel čeledín kosou bachlí z jedné strany obsekat obilí. Obilí mu sbírala služebná a povřístly uvázala několik snopů a nakonec je postavili  do panáku. Pak teprve přijel hospodář s koňmi se sekačkou. S ním přišla i hospodyně. Hospodář sekal, čeledín odbíral a ženy vázaly snopy. Když byli hotovi, tak všichni postavili snopy do panáků. U chalupníků probíhá tato práce stejně až na to, že šli na pole s řádně naklepanou kosu a obilí kosili kosou bachlí. Další důležitou zemědělskou činností, bylo vybíráním brambor a s jejich uskladněním. Každý statek měl velký loch (sklep) na brambory. Mimo to se uskladnily i přes zimu v krechtech. Vyhloubil se půl metrový obdélníkový prostor, navezla se prisma brambor, přikryla slámou a zaházela zemí. Nebezpečím nebyl mráz, ale myši. Brambory byly hlavně pro prasata. Vařily se venku v kotli, pod kterým se topilo dřívím. Důležitou zemědělskou činností bylo mlácení obilí. Sedláci už měli benzinový motor a vylepšenou mlátičku s oddělováním zrní od plev. Přesto se jednalo o na pracovní síly nejnáročnější činnost. Musel být někdo, kdo podával snopy k mlátičce, kdo dával obilí do mlátičky, kdo byl u pytlů se zrním, kdo odebíral a vázal vymlácenou slámu, kdo odnášel vymlácenou slámu. Nejhůře byl na tom ten, který dával obilí do mlátičky. V tom prachu pak vypadal jako horník, který vyfáral z dolu. Na Turků z chalupy sadu byl žentour. Ten byl samozřejmě na pohon dobytkem. Chalupníci používali jednoduchou mlátičku bez oddělováním zrna od plev. Museli pak dodatečně použít mlýnek, kterým to provedli. Pomocí cepů se mlátilo už jen na povřístla. Pro řezání slámy a sena se používal ještě ruční pohon. Podíváme se dále na nejdůležitější zemědělskou práci, na orbu. Předpokladem pro ni je pluh pro dostatečně hlubokou orbu. Zručnost pro vedení brázdy a ovládání koní vyžaduje velkou zkušenost i sílu. Byla to těžká otrocká dřina. Kvalitní orba je základní pro další vláčení a kvalitní setí obilí. Pořízení správně nastaveného pluhu i secího stroje bylo nezbytné a také potřebná údržba u kováře. Každý sedlák si musel ale umět všechno opravit sám. Někteří chalupníci neměli dvůr, jen zahrádku s kurníkem, hnojem a dalekém suchém záchodem. Takové, většinou vzdálené suché záchody byly ne jen ve všech chalupnických gruntech, ale i ve všech selských gruntech, mimo hospody. V zimě a v dešti se s tím museli všichni vyrovnat, hlavně ti staří. Nejnamáhavější zemědělskou prací, která vydržela až do kolektivizace zemědělství, bylo nakládání, vožení a rozhazování hnoje. Hnůj se musel vidlemi vyrvat z uležené tvrdé hromady, kde ležel za neustálého přikládání půl roku až rok, podle toho zda šlo o podzimní či jarní orbu. Kdo to nezkusil, tak té námaze neuvěří. Byla to těžká dřina v čpavkových výparech z hnoje. Těžká dřina rolníkům značně zkracovala život. Na pole a louky se vozil nejen hnůj, ale i močůvka. Na podzim byla také sklizeň zelí. To se pak naložilo na vůz a jelo se s ním do Sušice na náměstí na trh. To byla také příležitost nakoupit na trhu vše pro zemědělské hospodaření i pro domácnost. Podíváme se na jednotlivé selské a chalupnické grunty kdo mohl z našich rodičů a prarodičů jít studovat a kdo nemohl. Ševců měli 4 dospělé děti, 2 syny a dvě dcery, kteří byli mimořádně studijně nadaní. Hospodáři se podařilo je udržet na studiích a z obou synů se stali zvěrolékaři. Pavlů i Tumů měli finanční prostředky z věna a tak mohli jejich synové vystudovat práva. Jinak v celé vsi nikdo. Toto není zdaleka všechno, co museli denně sedláci a chalupníci dělat. Práci měli po celý rok, i v zimě. Práci kolem dobytka měli celý rok i o svátcích, v zimě museli udělat údržbu všech svých strojů, nářadí a zařízení. Také výrobu hrábí, košíků, nůšek, košťat a mnoho dalšího.          

Každý z dnešních potomků si může dále najít svůj grunt, jaká by ho čekala dřina, kdyby nepřišla kolektivizace. U velkých a středních sedláků: U Říhů, Chodlů hořejších, Mašků, Tesárků, Jančů, Kroupů, Keřků, Lísů, Melků, Tumů a Trambů. U chalupníků: U Linhartů, Lenců, Holubů, Kalců, Kučerů, Pazdernů, Dobrovolných, Nemodlenků, Zajíců, Dršků, Bláhů hořejších, Červenků, Chodlů dolejších, Bartošů, Chaloupků, Zedníků, Kalčíků, Kadlečků, Bláhů dolejších, Hrobáků, Bahenských, Očenášů, Dachů, Kovářů, Vojtíšků, Rudů, Turků z chalupy, Mašků z chalupy, Brodeckých, Potužáků, Chumelíků, Minorýtů a Praisů. U pozemků po reformě: U Hošků, Soukupů, Blažků, Chamutů, Krejčího a Sýkorů. V hospodě: U Šenkýřů a Vršeckých. Nebýt družstva, tak by si také nepostavili vily u těchto čp.: 3, 8, 11, 12, 13, 17, 24, 25, 26, 27, 29, 30, 32, 33, 34, 36, 37, 45, 50, 51, 61, 64, 69, 70, 72.

 Nahlédnutí do budoucnosti rodů a zemědělství. Celých 1500 let naší národní minulosti je ve znamení útlaku nás Slovanů Germány. Germáni měli dostatek prostoru na západ až k moři. Přesto nás Slovany ve střední Evropě hned po našem usídlení trvale napadali. Celé známé dějiny jsme museli žít pod jejich nadvládou. Jedinou výjimkou bylo období od roku 1948 do 1989. Museli jsme však za pomoci východních Slovanů před nimi uzavřít hranice. Vyplývá to už z podstaty a rozdílnosti našich ras. Slované jsou umírnění zemědělci a Germáni agresivní válečníci. Na tom se za celé období 1500 let nic nezměnilo a trvá to do současnosti. Vyvrcholilo to už druhým válečným napadením Ruska Germány, zejména USA, Anglií a Německem v roce 2022 a zabíjením Rusů na Ukrajině jejich těžkými zbraněmi. V prvním případě v roce 1941 to bylo jednoznačné napadení Němci a vyvraždění 27 milionů Slovanů. Nyní je germánská agrese průhledně ukryta dodávkou těžkých vražebných zbraní, které proti Rusku používají ukrajinští fašisté společně s germánskými žoldáky. Celý náš evropský světadíl je od začátku naší slovanské zemědělské historie v naší zemi zcela Germány ovlivňován. V poslední době se ke Germánům proti Slovanům ještě přidávají Románi. To jsou bývalí mocní Římané, nyní Italové, Francouzi, Španělé a Portugalci. To byly hlavně v minulosti všechno agresivní dobyvačné rasy. Naproti tomu Slované, také proto, že nejsou u teplých moří, neměli a nemají ve světě žádné kolonie, ani území, která ovládají. Pro naše čejkovské zemědělské rody je jedinou budoucností návrat k využívání úrodných polí a luk, tak jak to bylo před rokem 1989. Není možné tato pole a louky opustit, nechat je zarůst, kupovat německé mléko a chleba, odejít do měst a tam hledat obživu nějakým kšeftováním a podvody. Je třeba znovu využít a dál zdokonalit všechno co se postavilo při socialistickém zemědělství a návrat těch co utekli do paneláků ve městech. V Čejkovech je stále dostatek dobrého bydlení, lepšího než paneláky a ty už stejně nikdo dále stavět nebude. Je tu možnost zdokonalení usedlostí. Proč opustit to co tak dobře fungovalo. Paneláková města budou za čas zasažena takovou krizí, že ani nic jiného nezbyde. Stejně tak nedostupné hypotéky a ceny stavebních materiálů. Fungující zemědělský podnik bez pěstování řepky a různých přidružených výrob, žádný Koramex nenahradí, ani dojíždění do práce někam do Škodovky nebo do Německa. Musíme zvolit takovou vládu, která se bude starat o vlastní a ne o to co vyhovuje v unii Němcům. Evropská unie je hlavní nebezpečí a příčinou všeho zla a je nutné ji co nejdříve opustit, stejně jako nebezpečný válečný germánský pakt NATO. Pro bydlení těch co se vrátí k zemědělství lze využít usedlost Říhů i Šafárů. Možné by to bylo i u všech dalších. Výjimku tvoří jen ty usedlosti, které byly přebudované na rekreační. To je třeba Linhartů, Švarců, Beránků, Rajšmídů a Kadlečků. Vhodné už by nebyly ani Nemodlenků, Šimerů, Chladů a Zajíců. Návrat k zemědělství by byl možný i na ve Zbynicích, mimo třeba Vejslavů. Zemědělskými stavbami jsou stále dobře vybavené Čejkovy, Tedražice, Kašovice, Mířenice i Hrádek. I když se u nás jedná o předhorskou oblast, je tu dostatek rovných, velkých úrodných, bývalých panských a farských polí i zmeliorovaných luk. Je nutný velký návrat k bramborům, k tradici a osvědčeným vysokým výnosům. Je to nejvíc zřejmé, když porovnáme tehdejší cenu brambor s dnešní. To i s ohledem na cenové poměry všech i u ostatních výrobků. U chalupnických polí je předpoklad vybudovat pomocí těžké techniky celoroční pastviny s dobytkem. Jedinou zásadní překážkou je evropská unie. Ta se neměla nikdy rozšiřovat o slovanské státy. Germáni je mají jen na odbytiště svých výrobků a zdroj levné pracovní síly. Zrušit jejich systém prodeje potravin hlavně německými a rakouskými supermarkety, jsou u nás i francouzské a anglické. Ty ať si prodávají jen takové ovoce, které u nás neroste a zboží z jejich bývalých kolonií, aby nebrali práci našim lidem a aby naši lidé mohli vyrábět tak, jako před rokem 1989. Nevratné škody způsobily zemědělské i církevní restituce, při kterých se mnozí neoprávněně obohatili. Mnozí takto nežili z výroby a práce, ale jen z nakradeného majetku továrníků, statkářů a církve. Vážně to narušilo celý výrobní systém a celou výrobní ekonomiku. Vstup do unie byl ze strany našich podvodníků ve vládě velmi neuvážený krok. Němci se nebudou s námi vyrovnávat a nechají st své pětkrát větší platy. Vyhovuje to jen naším boháčům a zaplatí to všechno hlavně ti ostatní, co poctivě každodenně odvádějí svoji práci. Germáni ani tak neměli zájem o nějakou výrobu a spolupráci, ale chtěli jen naše zapojení do jejich desítky let připravované války proti Rusku. Je až neuvěřitelné, kam všichni naši ze svých gruntů zmizeli a jak a kde mohou najít lepší živobytí, než při základní lidské výrobě u potravin. Mít vlastní fungující zemědělství a energetiku, je to jediné a důležité. O to nás ale EÚ připravuje. To si v televizi mohou říkat cokoliv, to je jasné na první pohled. 

Rody od počátků osídlení.

 Jedná se o původních 10 čejkovských rodin rolníků a 9 zbynických, přišli do našeho kraje. Jejich cílem bylo se tu trvale usadit a získat půdu pro pěstování plodin a chov dobytka. Byli to Slované, kteří přišli v 6. století z Ukrajiny přes Polsko a při českých řekách. Skupina čejkovských se usadila pod vrchem Stráž a skupina zbynických pod vrchem Oupířka. Tyto rodiny se pomalu rozrůstaly. Ve 12. století si je podmanili nejdříve církevní kolonizátoři, kteří postavili kostel ve Zbynicích a později šlechtičtí kolonizátoři, kteří postavili tvrz v Čejkovech. Rolníci byli naši předci a my se vydáme po osudech jednotlivých rodin.     

Původní rody z Čejkov.

Rod Lísů                                                                                                                   Lisa znamená slovansky liška. Zachovalo se tak i původní příjmení. Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Stráže 6 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě tvrze pro šlechtu, na získávání pozemků, na odvodňování luk a na stavbě rybníků pro šlechtický velkostatek, na kterém museli také následně robotovat. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch panských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly panské, ale třeba až u Otěšína. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna.                                                                                                                Rod Jíchů                                                                                                                  Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Stráže 7 ha polí, na kterých mohli chovastal t odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě tvrze pro šlechtu, na získávání pozemků, na odvodňování luk a na stavbě rybníků pro šlechtický velkostatek, na kterém museli také následně robotovat. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch panských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly panské, ale třeba až u Otěšína. V průběhu věků nastávaly na gruntech také komplikace. V roce 1779 se grunt dostal do takového stavu, že se schylovalo k jeho zboření. Z důvodu dluhů a dalších nedostatků. Vrchnost to řešila tak, že předala grunt bratru hospodáře, ale ten hned ho předal sestře a švagrovi. Švagr však zemřel a tak situace v předávání gruntu pokračovala dále v rodu švagra Hány. V roce 1877 se přepisem z Hány stal Frána. Osud rodu pokračoval na bojišti 1. světové války, kdy se hospodář z války nevrátil.                                                          Rod Kroupů                                                                                                                             Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Stráže 6 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě tvrze pro šlechtu, na získávání pozemků, na odvodňování luk a na stavbě rybníků pro šlechtický velkostatek, na kterém museli také následně robotovat. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch panských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly panské, ale třeba až u Otěšína. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. V roce 1813 však dědic nebyl pro nemohoucnost schopný jakékoliv práce, se hospodářem na gruntu stal jeho bratr. Ten se musel zavázat, že ho bude až do smrti živit a šatit. Jan Kroupa ve v roce 1871 oženil podruhé a musel se písemně zavázat, že grunt předá synovi z prvního manželství, který měl na grunt nárok.                                                                                            Rod Janšů                                                                                                                 Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Stráže 6 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě tvrze pro šlechtu, na získávání pozemků, na odvodňování luk a na stavbě rybníků pro šlechtický velkostatek, na kterém museli také následně robotovat. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch panských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly panské, ale třeba až u Otěšína. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. V roce 1776 byl však hospodář nucen pro sešlost věkem a nemožnost hospodařit předat grunt nejstaršímu synovi. Nárok však měl nejmladší syn. Musel mu tedy dát kromě podílu ještě 40 zlatých odstupného. Až v roce 1884 přešel grunt na Františka Melku, který se na grunt přiženil.                                                                                              Rod Rybů                                                                                                      Jedná se o grunt č. 23 u Tesárků. Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu Rybů podařilo vyrvat z pralesa v okolí Stráže 6 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě tvrze pro šlechtu, na získávání pozemků, na odvodňování luk a na stavbě rybníků pro šlechtický velkostatek, na kterém museli také následně robotovat. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch panských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly panské, ale třeba až u Otěšína. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. V roce 1774 se stal hospodářem Jan Ryba. Nárok na grunt měl ale nejmladší bratr Václav. Ten byl ale na vojně a tak mu Jan musel postavit chalupu. Postavil mu tak Beránků chalupu č. 41. Rod Rybů byl na gruntu do roku 1839. Pak tam dále hospodařili Melkovi. Rod Rybů dále hospodařil na chalupě Chodlů dolejších a později Pavlů.                       Rod Mašků                                                                                                               Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Stráže nejvíc ze všech, 8 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě tvrze pro šlechtu, na získávání pozemků, na odvodňování luk a na stavbě rybníků pro šlechtický velkostatek, na kterém museli také následně robotovat. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch panských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly panské, ale třeba až u Otěšína. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna.                                                                                                              Rod Chodlů                                                                                                                Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Stráže 6 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. V Berní rule z roku 1654 je sice uvedeno německé příjmení Tchodl, které bylo dále počeštěno na Chodl, ale podle všech souvislostí se jednalo o původní slovanský rod, stejně jako u devíti ostatních. Přitom museli také od 12. století přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě tvrze pro šlechtu, na získávání pozemků, na odvodňování luk a na stavbě rybníků pro šlechtický velkostatek, na kterém museli také následně robotovat. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch panských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly panské, ale třeba až u Otěšína. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna.                   Rod Linhartů                                                                                                            Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Stráže 6 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. V Pozemkové knize je u gruntu sice uvedeno německé příjmení Linhart, v Berní rule Janota, ale podle všech souvislostí se jednalo o původní slovanský rod, stejně jako u devíti ostatních. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě tvrze pro šlechtu, na získávání pozemků, na odvodňování luk a na stavbě rybníků pro šlechtický velkostatek, na kterém museli také následně robotovat. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch panských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly panské, ale třeba až u Otěšína. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. Dnes je grunt č. 19 označovaný jako U Turků ze dvora.                                                                                                          Rod Červenků                                                                                                                V Berní rule je uváděn majitel gruntu Šafář, v Pozemkové knize je uváděn Šafář alias Červenka. Grunt č. 4 je nadále označován U Šafářů. Za celé dlouhé období desítek pokolení se tomuto slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Stráže 7 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě tvrze pro šlechtu, na získávání pozemků, na odvodňování luk a na stavbě rybníků pro šlechtický velkostatek, na kterém museli také následně robotovat. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch panských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly panské, ale třeba až u Otěšína. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. Až v roce 1837 se přiženil na grunt Melka a v roce 1877 Chodl. V roce 1892 byl grunt koupen Zahrádkou od Ouřenků ze Zbynic.                                        Rod Říhů                                                                                                       Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Stráže 7 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě tvrze pro šlechtu, na získávání pozemků, na odvodňování luk a na stavbě rybníků pro šlechtický velkostatek, na kterém museli také následně robotovat. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch panských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly panské, ale třeba až u Otěšína. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. Až v roce 1774 grunt zadlužili a tak na gruntě začal hospodařit nevlastní bratr Jícha. V roce 1792 Jícha zcela ochrnul na levou ruku a tak předal grunt švagrovi Kazdovi.                                                                                                                      

Původní rody ze Zbynic.   

Rod Míků                                                                                                                  Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Oupířky 4 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro církevní statky. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch farských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly farské, ale třeba až u Krutěnic. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. V roce 1690 dělal Matěj šafáře na mokrosuckém dvoře. Po návratu byl na svém gruntu hospodářem do nejdelšího stáří. Po něm převzal grunt přímo vnuk.                                            Rod Zajíců                                                                                                                         Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Oupířky 6 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro církevní statky. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu       až po těch farských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly farské, ale třeba až u Krutěnic. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna.                                                                              Rod Tršů                                                                                                                   Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Oupířky 6 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro církevní statky. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch farských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly farské, ale třeba až u Krutěnic. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. V roce 1838 prodal Trš grunt Míkovi a od té doby tam byli Míkové.                                                                                         Rod Hánů                                                                                                                  Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Oupířky 7 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro církevní statky. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch farských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly farské, ale třeba až u Krutěnic. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. Původně se jednalo o Járu. Pak se označovali jako Hořejší (Na Hoříšce). Ten však grunt po roce 1700 zapálil a sám se oběsil. Od roku 1757 byli na gruntu Hánové. Ti se v roce 1846 zadlužili a tam od té doby byli také Míkové jako u Míků a Tršů.                                            Rod Hrachů                                                                                                                  Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Oupířky 7 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro církevní statky. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch farských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly farské, ale třeba až u Krutěnic. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. Až v roce 1746 se zadlužili tak, že hrabě Desfours jim grunt vzal a prodal jej Jakubu Ouředlníkovi. Dlužníky na statku nechal v malé chalupě při statku. Ouředlník se začal psát jako Hrach. Rod Kubátů                                                                                                                     Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Oupířky 7 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro církevní statky. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch farských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly farské, ale třeba až u Krutěnic. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. Po období kolonizací byl grunt rozdělen a polovinu zůstala Slovanu Kubátovi a polovina Germánu Němcovi. Grunt Kubáta převzal v roce 1871 Matěj Nový a grunt Němce převzal v roce 1852 Václav Šatra.                                                                                                 Rod Čechů                                                                                                                        Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Oupířky 4 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro církevní statky. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch farských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly farské, ale třeba až u Krutěnic. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. V roce 1828 se nenarodil žádný syn a tak se na grunt přiženil Matěj Chodl. Ani tomu se nenarodil žádný syn a tak se na grunt přiženil Matěj Trš.                                                                                  Rod Šatrů                                                                                                                      Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Oupířky 7 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro církevní statky. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch farských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly farské, ale třeba až u Krutěnic. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. K zadlužení gruntu došlo v roce 1719, ale po vyřešení problémů byl grunt zase rodu Šatrů vrácen.                                        Rod Ouřenků                                                                                                                      Za celé dlouhé období desítek pokolení se slovanskému rodu podařilo vyrvat z pralesa v okolí Oupířky 2 ha polí, na kterých mohli chovat odpovídající počty dobytka. Přitom od 12. století museli přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro církevní statky. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Své další pozemky získávaly následující pokolení rodu až po těch farských, ale nebylo to v blízkosti vsi, kde byly farské, ale třeba až u Krutěnic. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. Až v roce 1849 se na grunt přiženil syn velenovského sedláka František Zahradka.

Rody na zbynických církevních statcích.

            Ještě si ve Zbynicích projdeme osudy pozemků patřících přímo faře zbynického kostela a 4 farských statků, které od německých mnichů kláštera Doksany koupila zbynická fara s hrádeckou šlechtou. Nejedná se o původní rody, ale o rody na církevních postavených při kolonizacích ve 12. století. Zbynický farář měl na práci poddané, kteří bydleli ve farské ratejně. Výměra pozemků fary byla dvojnásobná, než výměry největších sedláků. Na farských statcích hospodařili poddaní zbyničtí sedláci, ale statek i pozemky patřily hrádecké šlechtě. Tou bylo řízeno hospodaření farských statků, samozřejmě ve svůj prospěch.

Rod Šulů                                                                                                                   Statek byl postaven v období církevních kolonizací a Zbynického církevního újezdu. Byly u něj 4 ha polí. Přitom od 12. století museli zbyničtí sedláci přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, později na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro šlechtu. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. Až v roce 1865 se na grunt přiženil Václav Šatra a v roce 1910 koupil grunt Jakub Ouředník.                                                                                        Rod Dušků                                                                                                                          Statek byl postaven v období církevních kolonizací a Zbynického církevního újezdu. Bylo u něj 7 ha polí. Přitom od 12. století museli zbyničtí sedláci přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, později na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro šlechtu. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. Až v roce 1841 se zadlužil tak, že statek byl prodán Drudíkům z Malonic. Rod Beránků (chalupa Barborků)                                                                                                                         Statek byl postaven v období církevních kolonizací a Zbynického církevního újezdu. Bylo u něj 7 ha polí. Přitom od 12. století museli zbyničtí sedláci přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, později na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro šlechtu. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. Až v roce 1856 šel na grunt Hána od Picků. Hána špatně hospodařil a tak šel v roce 1888 grunt do exekuce a získal ho obchodník Barborka z Čejkov a zařídil tam obchod se zbožím smíšeným.

Rod Hánů dolejších.                                                                                                             Statek byl postaven v období církevních kolonizací a Zbynického církevního újezdu. Bylo u něj 7 ha polí. Přitom od 12. století museli zbyničtí sedláci přispívat částí úrody zbynickému faráři a dalším germánským německým církevním hodnostářům. Museli se dále podílet na stavbě kostela, fary, farských stájí a čtyř farských statků u Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, na získávání pozemků pro faru a farské statky, později na odvodňování farských luk a na stavbě rybníků pro šlechtu. Museli robotovat na šlechtické majitele hrádeckého panství. Na gruntě se rodili vždy synové a tak byl po celé období předáván grunt z otce na syna. V Berní rule je Hána napsaný chybně jako Hára. Hánové grunt zadlužili a tak grunt koupil v roce 1846 hospodář od Míků, František Míka.

Doplnění rodů Čejkov a Zbynic.

Rod Tumů    Předek Václava Tumy pocházel z některého z deseti původních čejkovských rodů od 6. století a postavil si chalupu u potoka z Dolíšky. Mohl se do Čejkov přiženit, v okolních vsích je toto příjmení rozšířeno. Pro chalupu a budoucí pole musel vykácet potřebný prostor. To bylo ještě před příchodem církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. V době Berní ruly v 1654 měl již zavedené hospodářství s menší výměrou, ale s počty dobytka na úrovni některých sedláků.  Rod Červenků  Na chalupě byl zcela jistě bratr hospodáře ze Šafárů gruntu.  Postavil si chalupu hned pod Tumou. Pro chalupu a budoucí pole musel vykácet potřebný prostor. To bylo ještě před příchodem církevních kolonizátorů do Zbynic. V době Berní ruly měl již zavedené hospodářství s menší výměrou, ale s počty dobytka na úrovni některých sedláků.     Rod Dolejších Chodlů.  Jak vyplývá z názvu rodu, předek Václava Tesaře pocházel ze selského rodu Chodlů. Postavil si chalupu hned pod Červenkou. Pro chalupu a budoucí pole musel vykácet potřebný prostor. To bylo ještě před příchodem církevních kolonizátorů do Zbynic. V době Berní ruly měl již zavedené hospodářství s menší výměrou, ale s počty dobytka na úrovni některých sedláků.   Rod Trambů    Předek Jiříka Tramby si postavil chalupu už po církevní kolonizaci. U chalupy si ještě vykácel jen malé políčko, aby měl krmení pro krávu a svini, které měl pro vlastní obživu. Oženil se s dcerou některého z čejkovských sedláků. Odkud pocházel, by se nechalo zjistit z církevních seznamů osob, protože měl povinnost odvádět zbynickému faráři například převařené máslo. Kovárna u Bartošů. Předek Jana Kováře byl bratrem některého z čejkovských sedláků a postavil si kovárnu u Bartošů. Kovárny z období panské tvrze u Rajšmídů a Očenášů už nebyly v provozu. Pod Trambů chalupou už to stavět nešlo, protože tam bylo vlhko v souvislosti s přítokem potoka z Bedřicha. Postavil kovárnu tedy až za potokem. U chalupy si ještě vykácel jen malé políčko, aby měl krmení pro krávu a svini, které měl pro vlastní obživu. Rod Švarců  Předek Jiříka Chamuty si postavil pod kovárnou chalupu už po církevní kolonizaci. U chalupy si ještě vykácel jen malé políčko, aby měl krmení pro krávu, kterou měl pro vlastní obživu. Oženil se s dcerou některého z čejkovských sedláků. Odkud pocházel, by se nechalo zjistit z církevních seznamů osob, protože měl povinnost odvádět zbynickému faráři například převařené máslo. To už byla na dlouhou dobu poslední dolejší čejkovská chalupa. Rod Melků   Pod Lísů selským statkem byla postavena některým z předků Matěje Lišky chalupa již v době před církevními kolonizacemi. Pole společně se sedlákem Lísou si vydobyl z pralesa a výměra pole byla jako u velkých chalupníků, skoro jako u sedláků. K tomu i podobné stavy dobytka. Krav, ovcí a sviní. Rod Bláhů.   Malou chalupu pod Melků gruntem si postavil chalupu, už po církevní kolonizaci, předek Jakuba Bláhy. U chalupy si ještě vykácel jen malé políčko nad Tumů gruntem, aby měl krmení pro krávu a svini, kterou měl pro vlastní obživu. Oženil se s dcerou některého z čejkovských sedláků a přišel z některé okolní vsi. Odkud, by se nechalo zjistit z církevních seznamů osob, protože měl povinnost odvádět zbynickému faráři například převařené máslo.  Rod Dršků. Malou chalupu nad Lísů gruntem si postavil chalupu, ještě před církevní kolonizací, předek Vojtěcha Dršky. U chalupy si ještě vykácel jen malé políčko pod Stráží, aby měl krmení pro krávu, kterou měl pro vlastní obživu. Oženil se s dcerou sedláka Lísy a přišel z některé okolní vsi. Odkud, by se nechalo zjistit z církevních seznamů osob, protože měl povinnost odvádět zbynickému faráři například převařené máslo.Rod Keřků.  Předek Jiříka Klečky si vzal dceru sedláka Jíchy. Pro chalupu a budoucí pole musel vykácet potřebný prostor pod Stráží. To bylo ještě před příchodem církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. V době Berní ruly v 1654 měl již zavedené hospodářství s nižší výměrou ale s počty dobytka na úrovni některých sedláků. Měl velký sad s pěti ovcemi.   Rod Matějků.  Předek Matouše Matějky si vzal dceru sedláka Maška. Pro chalupu a budoucí pole musel vykácet potřebný prostor pod Stráží. To bylo ještě před příchodem církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. V době Berní ruly v 1654 měl již zavedené hospodářství s menší výměrou, ale s počty dobytka na úrovni některých sedláků. Měl velký sad s šesti ovcemi a dvě svině. Rod Pavlů.Chalupu hned vedle Šafárů gruntu u potoka si postavil už po církevních kolonizacích, předek Václava Pavlovice. U chalupy si vykácel místo pro sad, aby měl krmení pro krávu, kterou měl pro vlastní obživu. Oženil se s dcerou sedláka Šafáry a přišel z některé okolní vsi. Odkud, by se nechalo zjistit z církevních seznamů osob, protože měl povinnost odvádět z krávy zbynickému faráři například převařené máslo. Rod Linhartů. Předek Jana Linharta si vzal dceru sedláka Turků ze dvora. Pro chalupu a sad musel vykácet potřebný prostor na konci vsi v Lučici. Pro pole musel vykácet potřebný prostor u Želiné. To bylo už po příchodu církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. V době Berní ruly v 1654 měl již výměry polí menší, ale s počty dobytka na úrovni některých sedláků. Na sadu a u chalupy měl šest ovcí a tři svině. Rod Zajíců.   Bratr zbynického sedláka Zajíce si našel nevěstu dceru čejkovského sedláka. Pro chalupu musel vykácet potřebný prostor na konci vsi pod Želinou. Pro pole musel vykácet potřebný prostor u Želiné. To bylo už po příchodu církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. V době Berní ruly v 1654 měl již výměry polí poloviční než u sedláků. Měl také nízké stavy dobytka, protože u chalupy nebyl prostor pro sad. Rod Chladů. Chlad, z některé vesnice v okolí, kde je toto jméno rozšířeno si našel nevěstu, dceru čejkovského sedláka. Pro chalupu musel vykácet potřebný prostor na konci vsi pod Želinou. Pro pole musel vykácet potřebný prostor u Želiné. To bylo už po příchodu církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. V době Berní ruly v 1654 měl již výměry polí poloviční než u sedláků. Měl také nízké stavy dobytka, protože u chalupy nebyl prostor pro sad. Rod Šimerů. Šimera, z některé vesnice v okolí, kde je toto jméno rozšířeno si našel nevěstu, dceru čejkovského sedláka. Pro chalupu musel vykácet potřebný prostor na konci vsi pod Želinou. Pro pole musel vykácet potřebný prostor u Želiné. To bylo už po příchodu církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. V době Berní ruly v 1654 měl již výměry polí poloviční než u sedláků. Měl také nízké stavy dobytka, protože u chalupy nebyl prostor pro sad.  Rod Šenkýřů.  S postavením tvrze byla vladykou postavena také hospoda. Vladyka zajistil pro obživu a potřeby hospodského s rodinou malé pole. Také potřebné počty dobytka.  Rod Holubů  Holub z některé z okolních vesnic se oženil se dcerou čejkovského sedláka nebo chalupníka. Pod Želinou postavil chalupu. Měl tam místo i pro sad pro krávu, ovci a svini. Před tím musel zlikvidovat prales, který v těch místech byl. Musel si na Želiné připravit i místo pro pole. To bylo už po příchodu církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. Rod Lenců   Předek Šimona Špetky z některé z okolních vesnic se oženil se dcerou čejkovského sedláka nebo chalupníka. Pod Želinou postavil chalupu. Měl tam místo i pro sad pro krávu, ovci a svini. Před tím musel zlikvidovat prales, který v těch místech byl. Musel si na Želiné připravit i místo pro pole. To bylo už po příchodu církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. Rod Kalců Místní vesnický tkadlec se oženil se dcerou čejkovského sedláka nebo chalupníka. Pod Želinou postavil chalupu. Měl tam jen malé místo pro sad pro krávu, ovci a svini. Před tím musel zlikvidovat prales, který v těch místech byl. To bylo už po příchodu církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. Rod Kučerů       Předek Matěje Kučery z některé z okolních vesnic se oženil se dcerou čejkovského sedláka nebo chalupníka. Pod Želinou postavil chalupu. Měl tam jen malé místo pro sad pro krávu, ovci a svini. Před tím musel zlikvidovat prales, který v těch místech byl. Musel si na Želiné připravit i místo pro pole. To bylo už po příchodu církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století.

Rod Holečků. Na gruntu byl v roce 1654 Matěj Krčmář, který byl současně hospodským v sousední staré zbynické hospodě, v novější době nazývané U Lojzinky. Hospoda mohla být postavena v době Zbynického církevního újezdu ve 13. století společně s farskými statky U Šulů, U Dušků, U Beránků (Barborků) a u Hánů dolejších. Předek Matěje Krčmáře na Holečků gruntu si vzal dceru některého zbynického sedláka. Pocházel z nějaké vsi v okolí Zbynic. Pro chalupu a sad musel vykácet potřebný prostor hned u potoka od Přemetína. Pro budoucí pole si také musel vyhlédnout prostor při potoce k Přemetínu. To bylo před příchodem církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. V době Berní ruly v 1654 měl již zavedené hospodářství s nižší výměrou, ale s počty dobytka jako měli někteří sedláci.  Rod Kazdů. Předek Pavla Kazdy si vzal dceru nějakého zbynického sedláka. Pocházel z nějaké vsi v okolí Zbynic. Pro chalupu a sad musel vykácet potřebný prostor pod Picků a Šatrů gruntem. Pro budoucí pole si musel vyhlédnout prostor při potoce k Přemetínu. To bylo ještě před příchodem církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. V době Berní ruly v 1654 měl již zavedené hospodářství s nižší výměrou ale s počty dobytka na úrovni některých sedláků. Rod Picků.  Předek Matěje Pecky si vzal dceru některého zbynického sedláka, Šatry nebo Čecha. Pocházel z nějaké vsi v okolí Zbynic. Pro chalupu a sad musel vykácet potřebný prostor pod Šatrů selským gruntem.  To bylo ještě před příchodem církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. V době Berní ruly v 1654 měl již zavedené hospodářství s nižší výměrou i s nižšími počty dobytka než měli sedláci. Rod Němců. Původně se jednalo o společný selský grunt Kubátů a Němců, který se rozdělil na tyto dva chalupnické grunty.  Rod Jandů Předek Václava Holečka na Jandů chalupě si vzal dceru některého zbynického sedláka nebo chalupníka. Pocházel z nějaké vsi v okolí Zbynic. Bylo by možné to zjistit ze soupisu poddaných zbynického faráře. Poddaní museli na faru odvádět máslo od krávy, kterou měli pro obživu své rodiny. Pro chalupu a sad musel vykácet potřebný prostor hned u potoka od Přemetína. Pro budoucí pole si musel vyhlédnout prostor při potoce k Přemetínu. To bylo už po příchodu církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století. Rod Ševců. Předek Tomáše Korce na Ševců chalupě si vzal dceru některého zbynického sedláka nebo chalupníka. Pocházel z nějaké vsi v okolí Zbynic. Bylo by možné to zjistit ze soupisu poddaných zbynického faráře. Poddaní museli na faru odvádět máslo od krávy, kterou měli pro obživu své rodiny. Pro chalupu a sad musel vykácet potřebný prostor hned u potoka od Přemetína. Pro budoucí pole si musel vyhlédnout prostor při potoce k Přemetínu. To bylo už po příchodu církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století.  Rod Paznotů.  Bratr hospodáře na Zajíců selském gruntu si vzal dceru některého zbynického sedláka nebo chalupníka. Pro chalupu a sad musel vykácet potřebný prostor hned u potoka od Přemetína. Pro budoucí pole si musel vyhlédnout prostor při potoce k Přemetínu. To bylo už po příchodu církevních kolonizátorů do Zbynic ve 12. století.  Rod Volšanů. Na staré zbynické kovárně byl v roce 1654 Václav Bouda.  Kovárna byla zřízena až v době roboty zbynických na hrádeckém panství. Kováři byli dosazováni šlechtou. Rod Vejslavů.  Chalupa nebyla mezi před rokem 1654 mezi selskými grunty v horní části vsi. Byla mezi chalupami u potoka. Podrobnější údaje o Janu Vojslavovi by bylo možné zjistit u soupisu poddaných zbynického faráře. Poddaní museli na faru odvádět máslo od krávy, kterou měli pro obživu své rodiny.

Pamětnická kronika Čejkov.

Pamětnická kronika.           Podíváme se na paměť jednoho života ve druhé polovině 20. století v naší vesnici Čejkovy. U Kopačků Karel umřel tragicky na vojně. Rybáčků zemřeli oba ve starším věku. U Říhů děda umřel ve starém věku, hospodář i hospodyně ve starším věku. U Šafárů hospodář umřel ve starém věku, nejstarší syn také ve starém věku, druhý syn ve starším věku a dcera ve velmi  mladém věku. Čeledín ve starém věku. U Pavlů umřel hospodář ve starém věku, hospodyně ve velmi  mladém věku a oba synové v mladém věku. U Linhartů hospodář i hospodyně umřeli ve starém věku a syn také ve starém věku. U Lenců se hospodář i hospodyně dožili starého věku. Oba synové odešli ze vsi. U Holubů se babička dožila velmi vysokého věku, hospodář i hospodyně staršího věku. U Šenkýřů se hospodář dožil starého věku, U Kalců děda dožil starého věku a hospodář s hospodyní staršího věku. U Kučerů hospodář umřel ve starém věku. Synové se dožili staršího věku. U Pazdernů  děda a hospodyně umřeli ve starém věku. Hospodář v starším věku a dcera a starší syn v mladém věku. U Dobrovolných hospodář, strýc i teta umřeli ve starém věku. U Nemodlenků teta umřela ve starém věku, hospodyně ve starším věku a hospodář ve velmi starém věku. U Šimerů umřel hospodář ve starém věku. U Chladů hospodář i hospodyně umřeli ve starém věku. Dcera odešla ze vsi. U Zajíců umřel hospodář ve starém věku. Syn umřel ve starším věku. U Lísů ze Stráže umřel hospodář ve starším věku. U Turků ze dvora umřel hospodář ve starém věku. U Chodlů hořejších umřel i bratr ve starém věku. Syn ve starším věku. U Matějků umřel hospodář i hospodyně ve starém věku. U Mašků ze dvora umřel hospodář ve starém věku. U Tesárků umřel hospodář i hospodyně ve starém věku. Mladší dcera v mladém věku. U Jančů umřel hospodář i hospodyně ve starém věku. 3 synové v mladém věku. U Kroupů umřel hospodář ve starším věku a hospodyně ve starém věku. U Jíchů umřel děda a hospodyně ve starém věku, hospodář ve starším věku a syn v mladém věku. U Keřků umřel hospodář a hospodyně ve starém věku. Syn v mladém věku. U Dršků umřel hospodář ve starším věku, hospodyně ve velmi mladém věku a syn v mladém věku. U Lísů umřel hospodář i hospodyně ve starším věku. U Melků umřel hospodář i hospodyně ve starém věku. U Bláhů hořejších umřel děda ve starém věku, hospodář ve velmi mladém věku, hospodyně v mladém věku a syn ve velmi mladém věku. U Tumů hospodář, hospodyně i bratr ve starém věku. Dcera ve starším věku. U Červenků umřel hospodář ve velmi starém věku a hospodyně ve starém věku. U Chodlů dolejších umřel hospodář i hospodyně ve starém věku, jejich syn tragicky ve velmi mladém věku a snacha ve starém věku. U Trambů umřel hospodář ve velmi starém věku, hospodyně ve starém věku. U Bartošů umřel hospodář ve starším věku, hospodyně v mladém věku, jeden syn tragicky ve velmi mladém věku, další dva v mladém věku. U Černých umřel hospodář ve starším věku a jeho syn ve velmi mladém věku. U Švarců umřel hospodář i hospodyně ve starém věku. U Beránků umřel hospodář ve starém věku a jeho postižená dcera ve starším věku. U Chaloupků umřela babička ve velmi starém věku, hospodář s hospodyní a starší syn ve starém věku a svobodný mladší syn v mladém věku. U Zedníků umřel hospodář i hospodyně ve starém věku, dcera ve starším věku. U Kalčíků umřel hospodář i hospodyně ve starém věku, syn v mladém věku.  U Kadlečků umřel hospodář a hospodyně ve starém věku, svobodný syn ve velmi mladém věku. U Bláhů dolejších umřel hospodář i hospodyně ve starším věku, dcera ve starém věku. U Hrobáků  umřel hospodář i hospodyně ve starém věku. Jejich syn v mladém věku. U Bahenských umřel hospodář i hospodyně v mladém věku. Jejich syn a jeho žena ve velmi starém věku. U Očenášů umřel hospodář v mladém věku a hospodyně ve starém věku. U Kovářů umřel hospodář i hospodyně ve starém věku. Jejich syn v mladém věku. U Vojtíšků umřel hospodář v mladém věku a hospodyně ve velmi starém věku. Jejich synové v mladém věku. U Rudů umřel hospodář ve starším věku a hospodyně ve starém věku. U Turků z chalupy umřel hospodář ve starším věku a hospodyně ve starém věku. U Mašků z chalupy umřel hospodář i hospodyně ve starším věku. U Brodeckých umřel hospodář i hospodyně tragicky ve starším věku. Jejich syn ve starém věku. U Kovářů hořejších umřel hospodář i hospodyně ve starém věku. Jejich synové tragicky ve velmi mladém věku. U Potužáků umřel hospodář i jeho syn v mladém věku. U Vršeckých umřel hospodář i hospodyně ve starém věku. Jejich syn v mladém věku. U Chumelíků umřel hospodář, hospodyně i sestra ve starém věku. Jejich syn ve velmi starém věku a snacha ve starším věku. Syn v další generaci v mladém věku. U Minorýtů umřel hospodář ve velmi starém věku, hospodyně ve starém věku. Jejich syn a dcera ve velmi mladém věku. U Praisů umřel hospodář ve velmi starém věku, hospodyně v mimořádně velmi starém věku, dcera v mladém věku a druhá ve starším věku. U Hošků umřel hospodář i hospodyně ve starém věku. Jejich syn ve starším věku. U Soukupů umřel hospodář i hospodyně ve starším věku. U Blažků umřeli bratři ve starším věku. U Chamutů umřel hospodář v mladém věku, hospodyně a bratr ve starém věku, syn v mladém věku. U Krejčího umřel hospodář v mladém věku, hospodyně ve starém věku a dcera v mladém věku. U Sýkorů umřel děda ve starém věku, hospodář v mladém věku, hospodyně ve starším věku a dcera a 3 synové v mladém věku.    

Naši Rodáci.

Zaznamenáme pro následující generace vyprávění o některých výrazných rodácích z Čejkov a Zbynic z 20. století. To jak se podíleli na životě vesnice. 20. století bylo pro venkovské lidi nejšťastnější dosavadní období. Plně se již zbavili těžké namáhavé práce při obstarávání potravy a závislosti na vlivu podnebí a počasí. Jejich mozek se vyvinul a zdokonalil tak že jim poskytnul i uspokojení mysli a ne jen zahnání hladu a zimy. Nešlo to ale tak jak by to vývoj mohl umožňovat. Pro naše vesnice bylo rozhodující 6. století, kdy naši předci přišli jako Slované z Ukrajiny. Museli se několik století potýkat s místní přírodou. Horší ale bylo to, když se museli potýkat s cizími lidmi. To nastalo ve 12. století, kdy se v našem kraji objevil lidem nepřátelský kmen Germánů. Ten se chtěl na našich předcích obohatit. Udělal to tak, že válkami se zabíjením jiných lidí, v jiných místech získal lepší prostředky a vybavení, než měli naši předkové. Tak mohl naše předky ovládnout. Použil k tomu základní, zásadní lsti a nutil je uvěřit v existenci boha a to že oni jsou prostředníky mezi bohem a jimi. Tento stav trval přes období roboty, kdy museli na tyto Germány pracovat. Na začátku 20. století museli v období 1914 až 1918 se nechat dokonce pro ně zabíjet. To trvalo až do roku 1948. Po 40 let probíhalo ohrožování Germány za uzavřenými hranicemi. Po 40 létech se ke Germánům připojila česká šlechta, česká církev a čeští boháči a zbohatlíci a tak se období závislosti na Germánech a zabíjení Slovanů Germány se vrátilo. Vrátíme se do rodné vsi a připomeneme si naše rodáky z 20. století. Každého z nich máme v mysli a u každého je uložen jiný osud. Něco je někde zaznamenáno a něco musíme domyslet a něco ví ti, kteří to které jméno slyšeli, nebo mají k tomu jménu zprostředkovaný nějaký vztah, že to byl děd nebo praděd. Tak tady je máme rodáky v Čejkovech: Frantík Šafárů, Milan Pavlů, Pepík Linhartů, Holub, Sláva Kalců, Franta Kučerů, Pazderna, Dobrovolný, Nemodlenka, Franta Šimerů, Matějka, Mašek, Tesárek, Janča, Kroupa, Jícha, Keřka, Drška, Lísa, Melka, Tonda Bláhů, Láďa Tumů, Dírecký, Chodl, Tramba, Bartoš, Beránek, Chaloupek, Zedník, Kalčík, Kadleček, Bláha dolejší, Hrobák, Bahenský, Očenáš, Rajšmíd, Kovář, Vojtíšek, Ruda, Dlouhý Turek, Brodecký, Potužák, Vršecký, Chumelík, Minorýt, Prais, Hošek, Vojta Blažek, Chamuta, Krejčí, Sýkora. Ve Zbynicích Pepík Kolář, Šula, Dušek, Hána dolejší, Míčena, Ouřenka, Míka, Trš, Hána horejší, Vejslav, Hrach, Němec, Kubát, Picek, Kazda, Holeček, Cesták, Víta, Volšana, Duda, Šebesta, Janda, Švec, Přibyl, Paznot, Lojzinka, Hrobař, Kostelník, Pazderák, Cihlář, Brejcha, Kapitán. Můžeme si probrat jednoho po druhém, každý je jiný, ale všichni jsou stejně poctiví, protože osud je k tomu určil pracovat poctivě na stejné půdě svých rodičů a mnoha pokolení svých předků. Nehledali žádný jiný nepoctivý způsob obživy, než touto jim určenou prací. O některých z nich, nebo o jejich rodinných předcích máme v naší knize jejich popis a popisy jejich slušných životů. Na vesnici vždy žili lidé, kteří o sobě všechno věděli, o svých předcích a historii rodů a mohli se tak ve všem mezi sebou spolehnout. V naší knize to máme předloženo jako celek záznamů vzpomínek a fotografií. Ta jejich poctivost je stvrzována tím, že byli Slované a že nežili nepoctivým životem tak jak žili a žijí Germáni na západ od našich hranic. Je to společnost, která žije z vychytralostí, podvodů, toužící po přepychu a po získávání a hromadění majetku na úkor druhých. Takoví žili a žijí i v naší společnosti. Jedná se hlavně o šlechtu, církev a bohaté podnikatele. V našich dvou vesnicích byl při vzniku socialismu cizím prvkem farář, naproti tomu užitečným prvkem byl řídící. Nikdy tu aktivně nepůsobily žádné politické strany. Aktivně vždy působili hasiči a myslivci. V pracovních záležitostech si sousedi pomáhali, zvláště, když o senech nebo žních se blížila bouřka. V zimě pak při draní peří, aby to rychleji ubíhalo. Celková její vyspělost není z poctivé práce, ale z válek, zabíjení a obsazování jiných zemí. Dělali to ve dvou světových válkách, hlavně vražděním Slovanů a dělají to i nyní. Kdy až rok 1989 spolčením s Germány přinesl rozvrat naší zemi. Bylo to v době, kdy naše zemědělství bylo na vrcholu celé naší 1500 leté slovanské historie. Přestala platit naše slovanská poctivá pravidla, která se udržela hlavně na našich vesnicích. Byla zcela rozvrácena pospolitost lidí, která byla na vesnici a platila v době jednotných zemědělských družstev. Zemědělská práce je tou jedinou lidskou poctivou prací, kde žádné podvody a podnikatelské vychytralosti nejdou dělat. Přestali jsme být soběstační v potravinách a stali se potravinově závislí na západním germánském světě. Začaly platit germánské zrůdnosti a jejich zločinnost. To se právě nejvíc projevilo právě v zemědělství v celém jeho rozsahu. Kdy právě bylo na vrcholu a kdy bylo postupně zničeno. Mimo to, že bylo zcela zničeno potravinové zemědělství v Čejkovech a ve Zbynicích, tak lidé v Čejkovech a Zbynicích nemají ani obchod, kde by si mohli potraviny nakoupit. Ve Zbynicích to bylo poměrně krátce po roce 1989 a v Čejkovech k tomu došlo v roce 2023. Prodejnu v Čejkovech provozoval už před 103 léty v roce 1920 Vršecký. Pak jeho syn Miroslav a vnučka Alena. Pak prodávala prodavačka od Zajíců a nakonec prodavačka z Nalžovských Hor. Druhou takovou oblastí bylo vraždění Slovanů Germány, což se projevilo vražděním Srbů a Srbsku a Rusů na Ukrajině na začátku 21. století. Politiku by naši zemědělští rodáci v hospodě v Čejkovech a Zbynicích určitě probírali. Měli by ten názor, že změna ze socialismu na kapitalismus v roce 1989 byla v tom, že šlechta a církev si ukradla zpátky svůj za staletí nakradený majetek, o který přišla v roce 1948. Stejně tak to bylo i u bývalých továrníků a velkostatkářů a jejich potomků. K tomu ještě ukradli náš společný majetek, který jsme shromáždili my, naši rodiče a prarodiče tím, že chodili všichni denně do práce. Všechen tento majetek si šlechta, církev a potomci továrníků a statkářů ponechali, nebo ho přenechali zdarma Germánům, hlavně v USA, Anglii a Německu. Byla to celá naše zem, silnice, doly, budovy a museli bychom zde vyjmenovat úplně všechno. Navíc spáchali ten hrůzný čin, který nemá v našich slovanských dějinách za 1500 let obdoby, možná i v celých světových dějinách. Zločinně se spojili s Germány, kteří konkrétně začali válku na naší slovanské Ukrajině proti Rusku a Bělorusku. Rusko, Ukrajina a Bělorusko byly tři největší východoslovanské země. Provedli to tak, že nejprve odebrali nám Slovanům, jednu z těchto tří největších východoslovanských zemí Ukrajinu. Tam shromáždili největší bývalé i současné fašisty a provedli tam fašistický převrat. Ukrajina byla ze všech těch tří zemí nejvíc zaostalá. Byla také u kraje Ruska. Rusové tam museli vybudovat veškerý průmysl, hlavně těžký průmysl, doly a jaderné elektrárny. Jaderná elektrárna v Záporoží  je největší jaderná elektrárna na světě. Toto všechno chtějí Germáni nám Slovanům vzít pomocí zbraní a zabíjení nás Slovanů, zbraní které fašistům na Ukrajinu dodávají.