Záznamy po roce 1914
Celé ty čtyři dlouhé válečné roky obdělávali pole a celé hospodářství jen starci a ženy, i děti. Obdělávali jen to, co mohli, každý nechal skoro polovic přídělů, neobdělával pole a nechal je neoseté rok i dva. Také úroda pak byla, ani ne poloviční. Když se na podzim vrátili muži z války, ne však všichni, bylo nutné aspoň zorat a zasít ozimy. V roce 1917 Josef Jech ve Zbynicích zařídil obchod se zbožím smíšeným. Chalupu U Lenců koupil zamyslický ovčák Karel Hošek. V roce 1918 začal docházet do Čejkov i Lidový deník. Tento deník národní české vědomí před převratem burcoval a posiloval. Španělskou chřipku v Čejkovech v roce 1918 popisuje starosta Tomáš Železný v obecní kronice takto: Asi v září 1918 přijel na dovolenou Jan Kroupa z č. 58 a doma se těžce rozstonal. Povolán k němu Dr. Konopík ze Stříbrných Hor. Ale nemohl rozpoznati jeho chorobu. Za několik dní Jan Kroupa zemřel a rozstonala se jeho žena Kateřina, která se však vystonala, tak začala u nás chřipka španělská, na níž skoro v každém čísle někdo onemocněl, a vyžádala si několik životů lidských. Byl to, pokud bylo zjištěno, Jan Kroupa, Josefa Železná 30 let, Julie Chodlová 20 let, Marie Mašková 25 let, Alois Kazda byl již z vojny propuštěn jako nemocný chřipkou a jeho stav se zhoršil. Zvláštností španělské chřipky bylo, že jí podléhali z pravidla lidé mladí a zdraví. Karel Chodl popisuje i rok 1918 v Čejkovech a v almanachu sušického gymnázia i pravidelné denní cesty za každého počasí, školáků a studentů do sušických škol. Převrat 28.října 1918 nebyl v Čejkovech nijak oslavován, protože se zde v ten den o něm ani nevědělo. Zprávu o něm přinesli Čejkovští teprve, když za několik dní jeli do Sušice na trh se zelím. Školáci, kteří chodili denně do Sušice byli tehdy doma, protože školy byly následkem chřipkové epidemie uzavřeny. Od jara 1918 se již zcela otevřeně v Čejkovech mluvilo o tom, že Rakousko válku prohraje, mluvilo se o Masarykovi a legionářích. Nikdo nevěděl, odkud se pověsti šíří, ale každý se z nich radoval. Zprávu o naší samostatnosti přijal každý jako samozřejmou věc a všichni čekali na návrat vojáků i oslavovaných legionářů. Hlavně však přišla naděje k dřívějšímu klidu a k lepší budoucnosti. Bylo příliš těch, kteří padli a byli to samí mladí a zdraví lidé. V roce 1919 na Kalců chalupu se přiženil Josef Matějka. Novou chalupu U Minorýtů převzal Vojtěch Brejcha. S novou republikou přišly i nové zákony a to v prvé řadě voličské. Lidé si volili své zastupitele a starostu. Také v naší malé vesnici byl dost velký sociální rozdíl mezi sedláky a mezi domkáři a chalupníky. Rakouská vláda svými nařízeními podporovala, tak jak zaznamenal čejkovský kronikář, spíše právě velké majetnější sedláky. Po převratu dostali stejná práva i domkáři a chalupníci. To se projevilo hned v srpnu 1919, kdy byl poprvé za sociální demokracii zvolen čejkovským starostou chalupník František Tureček z č. 15. Před ním byl čtyři roky starostou právě sedlák Václav Mašek z č. 22. V roce 1920 držitelem hospody a krámu U Vršeckých byl Felix Kotál. Jeho dceru Marii si vzal obchodník Josef Kůs a tento majetek převzal. Grunt U Tumů převzal Václav Chodl a U Trambů Karel Tesárek. Červenků grunt převzal František Kroupa. Ve Farním věstníku z roku 1921 je uvedeno, že J.Šklebený z Čejkov věnoval na nový zvon 20 korun. Zemřela Marie Kůsová. Hořejší hospodu předal Matěj Kazda dceři Julii Šampalíkové. Grunt U Chodlů převzal Emanuel Chodl. Matějků grunt převzal Tomáš Matějka. Chalupu U Pazdernů převzal Jakub Turek a Nemodlenků, Jan Melka. Na Kadlečků chalupu se přiženil řezník František Kroupa. U Vojtíšků zemřel Jan Kroupa.
Pomník padlým byl v Čejkovech posvěcen a odhalen 30. dubna 1922 v půl třetí odpoledne. Ve dvě hodiny vyšel průvod čejkovských a zbynických hasičů s hudbou ze Zbynic. U kapličky byly litanie a po nich proslov faráře. Farář provedl posvěcení pomníku a jeho odevzdání obci v ochranu. Na konec byla zahrána národní hymna. Potužáků chalupu v tomto roce převzal Karel Potužák. V roce 1923 se Julie Šampalíková odstěhovala na hospodu na Malém Boru a Hořejší hospodu koupil Jan Trš, sladovník ze Zbynic. Vojtíšků chalupu koupil krejčí Karel Kroupa. Byla pronajata opravená obecní kovárna Eduardu Lávičkovi ze Sušice. Před ním byl kovářem Vojtěch Červenka. V roce 1923 byl zvolen starostou Tomáš Matějka opět za stranu sociálně demokratickou. Znovu byl pak zvolen v roce 1928, ale ne již za stranu sociálně demokratickou, ale republikánskou. K povinnostem starosty patřilo také doprovázet rekruty. V roce 1924 se k Tumům se přiženil František Melka z Černíče. Vzal si vdovu po Václavu Chodlovi. Chalupu U Zedníků převzal Václav Ryba. Brodeckých chalupu převzal Tomáš Ryba. Panskou ratejnu koupil František Rybáček, kočí z Kladrub u Strakonic. Náš kronikář popisuje zážitek z počátku pozemkové reformy. Čejkovský dvůr měl spachtován majitel kolineckého pivovaru Koudelka. Jeho šafář Zahrádka jednoho podzimního dne vyjel orat na panské pole Na Želinou a místo orání dělal dílce. Z jeho úst znělo, že to dostane malý lid. Nad tím se každý pozastavil, nevěřil tomu nikdo, protože každý byl tak upoután panskou vrchností, proto tomu nikdo nevěřil. Každý jen se ohlédnul a pomyslil si, to je jen blamáž a přece jen se jeho slova proměnila ve skutečnost. Byla tu dlouhověká zkušenost, že panská pole byla velká, rovná, úrodná, blízko vsi a pole chalupníků naopak. Ta ho neuživila a tak musel stejně ještě chodit za nízkou mzdu pracovat na panské. V roce 1924 byl čejkovský dvůr s pozemky i budovami rozparcelován do 11 popisných čísel. Ve Dvoře č.1, 2, 45, 69, 70, 71, 72 a 73. V Dalovicích č. 54 a 74. V Zamyslicích č. 55. Vše bylo propracováváno Pozemkovou reformou v Plzni. Čejkovský kronikář popisuje, jak se o pozemky brali ti největší sedláci a jak se nakonec podařilo, aby pozemky dostali převážně ti nejpotřebnější. V souvislosti s přídělem polí musela být v roce 1925 vybudována cesta od drah Pocukovou do Dalovic. Při melioracích v 70 létech zase zanikla. V roce 1926 vyhynuly na motolici všechny ovce v ovčíně. Tento rok přinesl velké krupobití. Husy z celé vsi pásli občané vždy celý den po střídě v houfu na drahách Pocukovou. Houf se pásl až do roku 1958, než převážná většina zemědělců vstoupila do družstva. V roce 1927 se po střídě konaly noční hlídky a obecní trubkou se vytrubovala půlnoc. U obecní kovárny byla vystavěna stodola. Vdova po Františku Fránovi nechala v roce 1928 postavit Bartošů stodolu. Když se František Frána nevrátil z války, byl úředně prohlášen za mrtvého. Vdova pak teprve dostala odškodnění. V roce 1929 si postavil stodolu Minorýt. Válečný invalida Matěj Šklebený si zažádal o trafiku na prodej tabáku. Když dostal povolení, prodával ve svém stavení v dolejších chalupách č. 47. Ale lidé nebyli spokojeni s tím, že museli chodit až do dolejších chalup a tak mu bylo obcí povoleno umístit si v roce 1928 malou prodejní budku trafiky na náves. Stála Na Bělidlech na rohu cesty do dvora po pravé straně. Trafikant měl uvnitř i kamínka. Podrobnosti o čejkovských legionářích jsou uvedeny v knize z roku 2006. Nedaleko č.p.31 byla v odpadu nalezena mosazná destička, zhotovena zřejmě pro umístění na pomníku. Je uložena v č.p. 84. V kronice z roku 1928 je i zmínka o doškových chalupách. Bylo jich ve vsi ještě několik. V tomto roce byla došková střecha U Pazdernů odstraněna a nahrazena taškami. O dalších doškových střechách je zmínka z 25.září 1935 při požáru tří stavení v dolejších čejkovských chalupách. Dvě doškové střechy na stodolách v č.28 a 33 se dochovaly až do 60 let. V roce 1930 se dělala cesta Pocukovou. V obecní kronice popisuje starosta a kronikář obce stavbu obecní cesty v roce 1930 takto: Od obce až k rybníku „Cukovák“ byla cesta, že po ní se nedalo vůbec na jaře, ani na podzim jezdit ani chodit, byla to jen pouhá strouha, protože prostředkem tekla celoročně voda. Proto jen pár jednotlivců se ucházelo o to, aby tam postavili pořádnou cestu. Ale tento návrh nebyl nijak radostně přijat, protože u Vůlše, kudy měla cesta se stavět, ačkoliv tam bylo obecního majetku na cestu až dost, byli proti tomu všichni, kteří tam měli vedle projektované cesty pozemky, ne však vlastní, nýbrž obecní přihrazené a ještě to nechtěli dát. Dalo práce moc a moc, než se projekt cesty uskutečnil, ale přece jen se naplnila snaha těch, kteří o to dbali, a jejich plán se uskutečnil. Vše když bylo projednáno, bylo ještě mnoho protestů proti stavbě a proti tomu kam voda poteče, byla proto povolána vodní komise z Prahy, která celý projekt uskutečnila. Za svoji cestu žádala 800 Kč, což nemuselo vůbec být, byla-li by shoda mezi lidmi. Stavba této cesty stála přes 26 000 Kč, práci konali zdejší občané, kámen na mosty sekal Mužík z Ústalče. Když byla postavěna a shlédli její pohodlí, neřekl žádný ani slovo, naopak ti kteří byli nejvíce proti byli pak nejspokojenější. František Kroupa z č. 34 rozprodal v roce 1931 pozemky občanům a budovu, zahradu naproti a dubový hájek. Všechno to koupil K.Kroupa, Dírecký z čp. 58. František Kroupa se odstěhoval do Mířenic. Čp. 58 koupil švec Fr. Brejcha z č. 49 – Vojtíšek a svou chalupu prodal potulnému komediantu Josefu Štíbrovi. Tento občan byl nevalné pověsti, nebylo o něj co stát, byl jen na obtíž, často za ním byli četníci a měl kobylu v sednici. Také Karel Turek – Chamuta prodal čp. 40 Václavu Švarcovi a odstěhoval se do Budětic. Prvním čejkovským občanem s vysokoškolským vzděláním byl Dr. Karel Chodl č.33. Byl promován v roce 1932. Následoval JUDr. Vojtěch Ryba č.5 a MVDr. Jan Děkan a MVDr. František Děkan. Další záznam je ten, že v tomto roce shořela z velké neopatrnosti starosty obce Tomáše Matějky obecní mapa i s protokolem. Proč shořela se nezjistilo, přece není možné, aby sama tak velká mapa z tuhého papíru a protokolní kniha úplně shořela. Není to vysvětlitelné. Sám starosta nevysvětlil, kde ji měl uschovanou a jak se to stalo. Je domněnka, že ji měl za pecí. Z roků 1932, 1934 a 1939 se zachovaly dokumenty hasičského sboru. V roce 1933 se stal starostou obce Čejkovy Tomáš Železný za sociálně demokratickou stranu. Za svého příslušníka Josefa Chodla obec zaplatila za jeho nemoc choromyslnosti do ústavu 6575 Kč. Cesta do Pleštic V Loužku byla zvýšena o 80 cm a postavily se na ní tři kamenné mosty. V roce 1934 byl opraven teras studny Dolíška na návsi a střecha nad studnou byla oplechována. Bylo zadáno zhotovení nové obecné mapy firmě ing. Petra ze Sušice. Mapa byla čtyřdílná a s protokolní knihou měla stát 1800 Kč. Firma ing. Petra ze Sušice dostala zálohu 950 Kč. Polovinu celé sumy měl zaplatit starosta, u kterého mapa shořela. Byly však zjištěny nedostatky v odvedené práci, mapa neodpovídala, byla velmi nesprávná a tak nebyla obcí sjednaná cena doplacena. Na kopci nad Čejkovy Na Stráži rostlo do té doby jen křoví, trní, lístky, jalovce a tu a tam nějaká bříza. Rozhodovalo se čím kopec osázet. Les těsně u vsi byl odmítnut, proto bylo dohodnuto osázení třešněmi. Les by stínil a znehodnotil pole kolem. Kopec byl osázen 108 třešněmi. Hned vedle ještě osázel třešněmi svůj pozemek Jan Kazda z č. 3. Obchodník Josef Kůs nechal na vlastní náklad zhotovit pohlednice Čejkov a ty ve svém obchodě prodával.
Samospráva obce Čejkovy v roce 1934.
Obecní rada:
Starosta: T. Železný č. 31, za Sociální demokracii
Náměstek: F. Kroupa č. 46 za Domovinu
1.radní: J. Turek č. 66 za Sociální demokracii
2.radní: T. Matějka č. 21 za Republikánskou stranu
Obecní zastupitelstvo :
K. Potužák č. 64, K.Bublík č.63, F. Tureček č. 15 za Sociální demokracii
V. Řezanka č. 11, M. Bečvář č. 59 za Domovinu
F. Melka č. 33, J. Turek č. 12 za Občanskou stranu
A. Kroupa č. 26 za Republikánskou stranu
V obci pracovala dále Finanční komise, Volební komise, Stavební a požární komise, Státní stravovací komise, Honební výbor a 3 soudní odhadci. Honitbu měl pronajatu E. Chodl č. 20 se společníkem F. Lencem č. 7. V obci byly 2 hostince p. Kůsa a p. Trše, 2 smíšené obchody p. Kůsa a p. Trše, řeznictví p. Lence, trafika p. Šklebeného, kovář Alois Holub, krejčí Václav Prais, švadleny M. Potužáková a M. Lísová č. 39. Lesní a polní hajný byl Vojtěch Brejcha č. 67. V obci byli dva majitelé plemenných býků.
Pracoval Spořitelní a záložní spolek pro Čejkovy a okolí. (Kampelička) s pokladníkem J. Kůsem. Starostou spolku byl starosta Tomáš Železný. Obecním sluhou byl Vojtěch Červenka č. 32 a pokladníkem obce Jakub Turek č. 66. Bylo registrováno 16 členů Místního sdružení republikánského dorostu a fotbalové družstvo s kapitánem Janem Potužákem a brankářem Václavem Rybou č. 32. V roce 1935 Emanuel Chodl č. 20 prodal pole na Stráži pro stavbu Anně Lísové č. 39. V září 1935 vznikl požár ve staré doškové chalupě č.48 u Hrobáků. V době požáru měli už všechno vystěhováno ve stodole. Požár se rozšířil na sousední doškovou chalupu č.49, původně Vojtíšků. Po velkém požáru vyhořelo čp.48, 49 a 58. Střechy byly ještě doškové. Čp. 49 nebylo obnoveno. Bylo úplně zbouráno,a vznikla tam cesta na Brodec. Vojtíšek čp.49 prodal potulnému komediantu Štíbrovi. Ten měl v sedničce kobylu a vodil ji tam přes obytnou svědnici. V době požáru byla chalupa č. 49 již prázdná. Vojtíšek koupil chalupu Díreckých č. 58. Dírecký koupil chalupu č.34 Červenků. Červenka koupil statek v Mířenicích. V roce 1936 bylo vedle hasičské kolny postaveno skladiště spořitelního záložního spolku. V roce 1937 byla obcí provedena stavební oprava čejkovské obecní pastoušky, v sednici byla udělána nová podlaha. Byla zřízena civilní protiletadlová obrana. Tvořili ji občané obce. V roce 1938 byla před Pavlů vraty zasazena jubilejní Švehlova Lípa. Na návsi zasázeny akáty. Došlo k rozšíření slintavky a kulhavky. Stav veškerých vkladů v kampeličce byl 613817 Kčs a stav veškerých půjček byl 278679 Kčs. Stav se v roce 1945 zvýšil oproti roku 1938, na 1432734 Kčs a stav veškerých půjček se oproti roku 1938 snížil na 259911 Kčs. Válečná léta 1939 až 1945 znamenala pro obec, že většina mladých lidí odchází do služby sedlákům. Na práce do německé říše odchází Karel Očenášů a Franta Kadlečků. V roce 1943 postihlo neštěstí chalupu U Zedníků. V době kdy byli všichni na poli na Želiné, udeřil do stavení blesk. Stavení tak celé shořelo. Jak je uvedeno ve zbynické farní kronice, tak americká armáda žádné osvobozovací akce neprováděla. Pouze výstroj a vybavení americké armády vzbuzovalo obdiv, a také mnozí občané si pochutnávali na amerických konzervách, čokoládě a cigaretách. Američané obsadili pole v Bedřiše a některá další v okolí vsi. Zanechali tam po sobě spoušť. Zastřelili dva bezbranné Němce prchající z východní fronty do Bavorska. Jednoho zakopali hned za Vojtíšků zahrádkou a druhého pod mezí na Buděšiné směrem k Dalováku a Vůši. Také sváděli místní děvčata. Mám svědectví od mé matky, že když nechtěla s ním jít na lodičku na Dalovák, vytáhl pistoli. Hasiči oslavili konec války 13.května 1945. Na snímku ze slavnostního nástupu je vidět původní hasičská zbrojnice i skladiště Kampeličky na návsi. V kroji malá Mirka Preisů. V roce 1945 se stal předsedou národního výboru Václav Lísa z č. 29 a v roce 1948 pak Václav Ryba z č. 44. V novodobé historii byli pak předsedy Vojtěch Melka č. 14, Václav Ryba č. 73 a Ladislav Turek č. 72. V roce 1946 byla provedena parcelace velkostatku Sedlečko. V roce 1948 byla založena místní organizace Komunistické strany. I v poválečném období zůstali u některých sedláků čeledínové. U Šafárů zůstal Matěj a u Jíchů Bohouš. Ti ne vždy spali v domě sedláka, někdy i v maštali, nebo jako u Šafárů, měli zvláštní přístěnek. V č.p. 73 byla krejčovská dílna Václava Ryby. V dílně dále pracovala jeho žena Anna, Vlasta Brejchová, Emilie Holubová, Zdeňka Hánová ze Zbynic a Marie Saláková z Krutěnic. Krátce působil v obci jako tajemník národního výboru i známý kapelník Karel Polata ze Sušice. Narodil se v roce 1914 ve Zdíkově. Byl autorem známé skladby, Co je to za děvčátko. Hrádecké panenky, Zbynický pan farář. V repertoáru měl i Tedražickou polku. Učil se u skladatele Křičky a u dirigenta Stupky. S kapelou Šumavanka vystupoval v televizi. Zpěvačkou byla Anička Kučerová. V jeho kapele hrál také Karel Frančík z Budětic a Tomáš Voldřich z Ostružna, Rudolf Hubač ze Žihobec. Jeho otec byl také známým muzikantem a zemřel v roce 1945. Jezdil také s cirkusy Kludský, Krone, Gleich. V roce 1946 byly v Čejkovech dva rolníci s výměrou do 0,5 ha, jeden do 2 ha, třicet do 5 ha a 34 do 20 ha. Celkem bylo 425 ha. Pšenicí bylo oseto 24 ha, žitem 104 ha, ječmenem 19 ha, ovsem 55 ha, hrachem 1 ha, mákem 2 ha, lnem 5 ha, hořčicí 2 ha, brambory 48 ha, krmnou řepou 2 ha, tuřínem 2 ha, zelím 6 ha a jetelem 80 ha. Největší výnosy měly v našem kraji žito a brambory. Odvodnění vyžadovala pětina polí a polovina luk. V obci bylo 32 koní, 21 tažných volů, 185 dojnic, 153 prasat a 125 ovcí. Vodovod mělo v této době 5 zemědělských usedlostí. Samočinná napajedla byla v jedné zemědělské usedlosti, u Jíchů. Včely měl Matěj Melka č. 30, Bohuslav Ejem č.59 a Tomáš Ryba č.62. Zachovaly se dokumenty hasičského sboru z roku 1946 a 1966. V roce 1947 pršelo v květnu a pak až po Dušičkách. Seno ještě bylo, ale otava žádná. Obilí bylo předčasně zralé a bylo ho málo. V polovině srpna bylo už po žních. Nebyla pastva. Hladový dobytek se pásl na šedivé vyprahlé trávě. Ozimy nebylo možné vždy sít. Ležely by v prachu a nevycházely. Až teprve koncem listopadu a začátkem prosince se začalo trochu zelenat. Velmi výrazná změna ve vlastnických vztazích byla zaznamenána v roce 1948. Života v našich vesnicích se změny příliš nedotkly, protože tady nebyly velké majetkové rozdíly. V Čejkovech charakterizují toto období zápisy z jednání akčního výboru. Z dochovaných zápisů vyplývá, jak se v činnosti akčního výboru angažovali jednotliví občané. Činnosti akčního výboru pak pokračovaly v činnosti ustavení místního národního výboru. Hned po 25. únoru se angažovali rolníci z č. 2, 3, 17, 36, 46, 47, 50, 52, a 61. Postupně přistoupili další rolníci z č. 12, 14, 20, 27, 43, 44, 48, 57, 62, 64, 66, 69, 73. Proti zvolení předsedy národního výboru z Václava Lísy z č. 29 se postavili členové výboru z č.43 a 44. Předsedou národního výboru byl zvolen Václav Ryba č. 44 a později pak Vojtěch Melka z č. 14. Výbor prováděl schválení členů místní kampeličky a valné hromady zemědělského strojního družstva. Důvěrníkem české sociální pomoci byl zvolen Matěj Melka č. 30. Byla ustavena rolnická komise. Na kurz vyplňování tiskopisů na zemědělskou daň byli vysláni rolníci z č. 14, 52 a 73. Byl schválen akční výbor české strany lidové. Dobrozdání bylo dáno obchodníku Josefu Kůsovi. Společenstvu kapelníků v Plzni bylo zasláno dobrozdání na kapelníka Františka Soukupa. Národní spolehlivost byla potvrzena i členům zemědělské záložny v Sušici z č. 4, 25 a 60. Pro jednání výborů nebyla ve vsích vhodná místnost. Nejprve se proto členové výborů scházeli ve světnici u předsedy. Později se pro jednání využívala opuštěná chalupa U Tumů z chalupy. Do emigrace po roce 1948 odešel Vojtěch Kočí č. 48. Nakonec se usadil v Austrálii v Sydney a dožil tam s rodinou. Dále odešli Jaroslav Matějka a Václav Matějka č. 10 a nikdy o sobě nepodali zprávu. V roce 1951 byla postavena požární nádrž u Pastušky. V roce 1956 byla v Čejkovech první televize ve vsi u Brodeckých a Kadlečků. Večer se k nim chodilo na televizi. Později se chodilo do hospody. Do znovu založeného Jednotného zemědělského družstva vstoupilo v roce 1957 těchto 11 prvních zemědělců z těchto popisných čísel : 4, 14, 21, 24, 27, 32, 47, 51, 57, 58, 72. Svedení krav do dokončeného kravína bylo provedeno 15.6.1957. Fotografie ze svodu dobytka je také uvedena v knize Jana Lhotáka Pošumaví. O tehdejší složité politické situaci svědčí drobná epizoda. V době, kdy se dokončovala kůlna u družstevního kravína, se rozhodl hospodář u Dršků nahradit doškovou střechu na stodole střechou eternitovou. Předseda základní organizace KSČ vystoupil proti tomu, aby řemeslníci dali přednost práci na střeše soukromníka před střechou družstevní. Před vstupem do JZD byl každému stanoven výměr pro povinné dodávky zemědělských produktů. Teprve zavedením místního rozhlasu v roce 1947 skončila dávná dědičná funkce Obecního hajného a posla Vojtěcha Brejchy, nar. 1886. Měl za povinnost svým bubínkem svolání občanů a sdělení zpráv. V roce 1959 vstoupili skoro všichni zemědělci do Jednotného zemědělského družstva. V roce 1961 byl vybudován vodovod pro vepřín. Před rokem 1962 byla na návsi, vedle kapličky, stará hasičárna. Ve funkci předsedy národního výboru vystřídal Ladislav Turek č. 72 Václava Rybu č.73. Ve funkci tajemníka Jan Hošek č. 69 vystřídal Josefa Turka č. 66. V roce 1964 byly provedeny meliorace u Vůše. V roce 1965 byla vystavena požární nádrž na návsi a autobusová čekárna. Ta sloužila do roku 2011, kdy byla nahrazena přístřeškem. V roce 1966 byly postaveny dva sklady píce a čerpací stanice. V roce 1967 proběhla výstavba fotbalového hřiště za Chumelíků. Začala tradice pouťových fotbalových zápasů. Hřiště slouží také pro hasičské a myslivecké soutěže. Předsedou hasičů Tramba. V roce 1970 byla přestavěna hospoda U Kůsů a v roce 1971 byla kvůli silnici zbourána chalupa U Tumů z chalupy. V JZD bylo v roce 1972 zavedeno pevné odměňování místo pracovních jednotek. V roce 1973 došlo ke sloučení s Ústalčem a Mířenicemi. V roce 1974 byla vybudována spojovací cesta mezi čísly 51 a 52 ke kravínům a provedeno asfaltování všech stávajících cest v obci. Bylo provedeno jejich osazení dopravními značkami. Byla zrušena škola ve Zbynicích a děti musejí dojíždět do Nalžovských Hor. Byla vybudována asfaltová komunikace až do Tedražic. Bramborárna u Hájku byla vystavěna Jednotným zemědělským družstvem v období velkého rozvoje v pěstování brambor. Za tím účelem byly na lukách u Vůše pod Buděšinou, blíže cesty vyvrtány tři 9 m studny. Přivedení vody do bramborárny již provedeno nebylo. Brambory se koncem 20. století přestaly pěstovat a budova začala sloužit zcela jiným účelům. Místo třídění a skladování brambor se začaly vyrábět kovové výrobky. Firma Koramex zaměstnala 5 čejkovských občanů z č.p. 3, 12, 36, 73 a 3 zbynické občany z č.p. 14 a 47. Bezpečnostní úkoly na vesnici byly plněny příslušníky Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti z řad místních občanů. Nejbližší sídlo útvaru Veřejné bezpečnosti bylo až v Kolinci. V roce 1975 byla v budově Místního národního výboru zřízena mateřská škola a začalo se s výstavbou bytovky mezi č.p. 36 a 37 v Čejkovech. V roce 1976 byl zrušen národního výbor a obce byly přičleněny k Hrádku. Předsedou občanského výboru se stává postupně Miloš Turek č. 12 a Pavel Ryba č.50. Výstavba dílny Sedlečko. V roce 1977 sloučení s JZD Hrádek. V roce 1978 byla zřízena přidružená výroba igelitových sáčků v JZD. V kapličce bylo v roce 1979 nainstalováno elektrické ovládání zvonu. V roce 1980 byl pořízen taneční parket na hřišti a začala tradice zvaní hudebních skupin. Nejznámější byly pražská Arakain a zpěvák Zíma s televizní hlasatelkou Retkovou. Předsedou hasičů od roku 1982 je František Zahrádka. V roce 1983 bylo provedeno oplocení hřiště, v roce 1984 vybudována cesta do Tedražic a v roce 1985 byly vysázeny břízy u hřiště. Poslední volby do Národních výborů proběhly v naší obci v roce 1986. Předsedou občanského výboru byl zvolen Pavel Ryba č. 50. Do finanční komise byla zvolena Marie Sloupová č. 65, do stavební komise Miroslava Dudová č. 45, do komise branné výchovy Václav Lísa č.29, do školské komise Marie Marcová č. 3 a do obchodního dozoru Karel Ryba č.5. Byla provedena výstavba bramborárny a rekultivace drah Pocukovou. Zmizel typický kámen ve tvaru hlavy žáby v horní části drah. Ve druhé polovině 20. století pokračovala výstavba rodinných domků pod Stráží. Původně byl pod Stráží pouze domek paní Lísové z roku 1935. Jako další byl nový dům Zajíců. K příležitosti 1. setkání rodáků byla v roce 1996 zasazena před Pavlů Lípa rodáků. K příležitosti stého výročí založení hasičského sboru byl v roce 2006 odhalen u hasičské zbrojnice pomník.
Venkov nebyl včas a ani plně informován o tom co se dělo mimo jeho obce. Ve Zbynicích kolportoval pan farář i pro čejkovské čtrnáctideník Sv. Vojtěch. V roce 1918 chodil do Zbynic týdeník Domovina domkářů a malorolníků, sociálně demokratické Právo lidu a Cihlář odebíral Farní věstník sušického vikariátu. Farní věstník vycházel 6 krát do roka a rozdával se osadníkům za dobrovolné příspěvky. Ve Farním věstníku z roku 1921 je uvedeno, že mnoho darů na kostel dává i nejmenovaná slečna ze Zbynic. Knihy si lidé navzájem půjčovali. Později byla ve škole zřízena obecní knihovna. Kalendář byl někdy čtením a informátorem na celý rok. Kapesní kalendář praktického hospodáře na rok 1929 uvádí řadu potřebných rad pro jednotlivé měsíce roku. Složení potravin, lékařské poradny, první lékařská pomoc, míry a váhy, výpočet krychlového obsahu kmenů. Ochrana zvěře a polní práce podle měsíců v roce. Doby trvání březosti i léky a léčení domácích zvířat. S novou republikou přišly i nové zákony a to v prvé řadě voličské. Lidé si volili své zastupitele a starostu. Také v naší malé vesnici byl dost velký sociální rozdíl mezi sedláky a mezi domkáři a chalupníky. Rakouská vláda svými nařízeními podporovala, spíše právě velké majetnější sedláky. Po převratu dostali stejná práva i domkáři a chalupníci. Slavnost Božího Těla byla svěcena ve Zbynicích dne 15. června 1922 za překrásného počasí a velikého účastenství věřících, zvláště mužů. Mile působil vzorový pořádek a lesku dodala přítomnost dobrovolných hasičů z Čejkov a Zbynic s hudbou. O zbynické pouti, 2. dubna 1923 za krásného jarního počasí byl poutní chrám při trojích službách božích v pravém smyslu doslova namačkán. Ve Farním věstníku se uvádí, že Matka Boží důvěru zbožných poutníků jistě nezklame. Duchovní správa děkuje zpěváku Ondřeji Míkovi za tklivé písně, které při pobožnosti s věřícími lahodným hlasem zpíval. Odhalení pomníku padlých ve Zbynicích bylo 10.června 1923. Odhalení se zúčastnily sbory hasičů ze Zbynic, Hrádku, Čejkov, Čermné, Tedražic, Mokrosuk a Oustalče. Přítomné hosty přivítala Alžběta Míková a místní farář. Pomník odhalil Matěj Pavelec a promluvil řídící učitel Jan Přib. Zpěváci zapěli národní hymnu a všem poděkoval starosta Ondřej Míka. Nakonec byla zahrána i hymna slovenská. Blahorodný pán z Hrádku Bohumil Henneberg – Spiegel a jeho choť Anna rozená Harrachová oslavili 17. srpna 1923 stříbrnou svatbu. Probíhaly také změny v katolické církvi. Občané se domáhali, aby ve zbynickém kostele byla mše svatá a kázání konáno pouze v jazyce českém. To se skutečně stalo, jakmile se dověděli, že budou v kostele slyšet jen česky, tu se hrnuli do kostela i ti, kteří jinak nikdy do kostela nechodili. Ale netrvalo to dlouho a byli všichni zklamáni, začalo se zase v jazyce latinském. Je popisována změna starousedlictví kmenového jmění na obecní jmění. Týkalo se podílu na těžbě dřeva v obecních lesích a tak měl nyní stejné právo jak sedlák, tak i chalupník a domkář. Do té doby dostal sedlák celý díl, polodvorník a chalupník půl dílu a domkář dostal jen to, když někdo z milosti mu dal vykopat jen ty malé pařízky, které byly při zemi uřezané. Jinak si musel každý domkář opatřit palivo v panském lese, kde si je musel těžce vydělat. Po provedené změně, když se v lese poráželo, měl každý bez rozdílu stejný díl. Udělalo se tolik dílů, kolik bylo popisných čísel. Očíslované díly se losovaly. Prováděla se buď probírka, nebo se poráželo velké dříví. 8. května 1927 přišel na vizitaci do zbynické školy vikář, aby zkoušel školní dítka ze svatého náboženství. Na památku pak dostali svaté obrázky. Byli tomu přítomni i rodiče. 9. července po mši v 9 hodin, se vydalo ze zbynického kostela procesí na klatovskou pouť. Tato pouť se uskutečnila pravidelně každý rok, s výjimkou roku 1881, kdy byly Zbynice postiženy silným krupobitím. Přivítání nového faráře Václava Brhlíka proběhlo ve Zbynicích 2. října 1928. Na nádraží v Hrádku byl přivítán patronem, hrádeckým baronem, patronátním komisařem a ředitelem sušického gymnázia. Ve Zbynicích u kostela byly nastoupeny sbory dobrovolných hasičů Zbynic, Čejkov, Černé a Hrádku ve velkém počtu s hudbou. U slavobrány byly družičky, pak prošel špalírem hasičů a obyvatel do kostela, kde v proslovu všem poděkoval. Duchovní správa poděkovala starostovi Ondřeji Míkovi, že se svou rodinou zabezpečil postavení slavobrány. Ze Zbynic se dochoval zápis z obecního úřadu o opravě cesty v roce 1928 a pozvánka na hasičský ples. V roce 1929 je v kronice zmíněna krutá zima, kdy mrzlo až do poloviny dubna. Zmrzl podzimní osev a tak se znovu selo žito a pak vyrostlo jen jako oves. V tomto roce se nad Zbynou objevil kouř, jako když hoří les. Když tam běželi, tak tam nic nenašli. Jednalo se zřejmě o skalní zemní výpary. Je tam nenápadná skalka, ležící pod úrovní vrcholové plošiny. Má v sobě několik centimetrů široké trhliny s tmavě zabarvenými okraji. Je to popisováno v knize Pavla Kozáka Tajemná místa Pošumaví. Z roku 1929 je také zpráva o balonu. 16. června odpoledne přiletěl od Budětic velký balon, přeletěl Zbynou a snesl se k zemi na drahách v Hrádku, nedaleko od nádraží. Balon přiletěl z Německa a vzduchoplavci byli vyšetřováni, zda neprovádějí vyzvědačství. V roce 1929 byly zakoupeny do kostela koberce z indického rákosu, které chrání proti zimě. Byly umístěny v zadní části chrámové lodi, kde stávají věřící. Při bouřce 31. května 1930 udeřil blesk do májky před Zajíců ve Zbynicích. Detonací byla poškozena okna u Tršů, Hánů i Hrachů. Pouť Katolické mládeže do Zbynic se uskutečnila 6. července 1930. Přišla procesí z Petrovic, Sušice, Hor Matky Boží, Velhartic, Mlázov, Zavlekova, Rábí a Budětic. Kázání bylo venku a mše byla v kostele. Potom se mládež shromáždila na zahradě hostince Josefa Míky, kde promluvil ministr dr. Nosek a tajemník mládeže Janoušek z Prahy. Vše řídil diecézní předseda mládeže Soukup z Černíče. Přijel se skupinou hradešických v nákladním autu. Odpoledne po odchodu poutníků sehrála skupina katolické mládeže ze Zbynic divadelní hru „Na Zdražilově gruntě“. Ve Farním věstníku se uvádí, že Svatý Otec ustanovil, aby modlitby, které kněz s věřícími po mši svaté koná, dály se nyní na zvláštní úmysl, že v Rusku jsou pronásledováni křesťané, katolíci i pravoslavní. Dále se uvádí, že četní chudí byli podarováni teplým prádlem šlechetnou paní Annou Henneberg – Spiegel z Hrádku. Zaplať jí to Pán Bůh. Řídící školy Kutil ze Zbynic odešel v roce 1931 do Volšov. Místo něho nastoupil Václav Tomášek a učitelkou na škole se stala jeho žena Zdenka. Hned po mši svaté v 6 hodin ráno dne 5. července 1931, vyšlo ze Zbynic procesí do Nicova. Na zbynický kostel věnovala mnoho darů slečna ze Zbynic. Nechtěla být jmenována. Volby v roce 1932 vyhráli republikáni (Čech, Kazda, Dušek, Šatra, Kolář), druzí lidovci (Hrach, Němec, Přibyl, Šula, Paznot), třetí sociální demokrati (Olšana, Cesták). V Hotíně nedaleko silnice směrem k Hrádku byl firmou Brzobohatý ze Skutče otevřen lom. Firma si pronajala lesní pozemek od obce za 4000 Kčs ročně. Firma měla své dělníky, místní pracovníky ze Zbynic a z Hrádku najímala pouze na odkrývací a odklízecí práce. Přesto, že kámen z lomu byl kvalitní, nešel z důvodu probíhající hospodářské krize na odbyt. Těžba byla ukončena a lom postupně zarostl náletovými dřevinami. Na zbynickou pouť přicházelo procesí až z Dobré Vody u Hartmanic. Pouť na Svatou Horu u Příbrami vyšla 5. června 1932. Také tam se chodilo pěšky na dva dny. V roce 1933 však použili poutníci autobus České pošty ze Sušice. V tomto roce se dále konal prosebný průvod na Hory Matky Boží, aby se Bůh slitoval, a seslal vláhu na chřadnoucí obilí. Při volbách v roce 1932 byla ve Zbynicích republikánská strana zvolena 63 hlasy a strana lidová 60 hlasy. Sociální demokracie dostala ve Zbynicích 24 hlasů. Za republikánskou stranu byl zvolen František Trš č. 11, Matěj Pavelec č. 21, Josef Drudík č. 4, Jan Šatra č.27 a Josef Chodl č.2. Za lidovou stranu pak Jan Ouředník č. 14, Josef Šatra č. 15, Karel Ouředník č. 3, Václav Nový č. 47 a Emanuel Nový č. 33. Za sociální demokracii Václav Trš č. 25 a Jan Prosr č.23. Ve Zbynicích byl v roce 1933 založen Spořitelní a záložní spolek. Poměry v Obecním zastupitelstvu se zhoršily natolik, že rezignovalo 5 členů zastupitelstva a pro Zbynice byl ustaven vládní komisař Cyril Opatrný, řídící učitel z Čermné. Při nových volbách předstihla strana lidová těsně stranu republikánskou. Přitom počet hlasů pro sociální demokracii se zvýšil na 40 hlasů. Republikáni ale podali protest a došlo k výměně vládního komisaře za učitele ve výslužbě Mikše ze Sušice. Ten dvakrát týdně v obci úřadoval. O činnosti Domoviny na vesnici svědčí následující dochované dokumenty. Na dalším snímku je jeden spor zbynických občanů, který v roce 1933 řešil až soud v Sušici. Požár v roce 1935 u Volšanů ve Zbynicích se naštěstí dále nerozšířil. V dalším roce vznikl požár ve stodole u Kolářů a tak shořela i stará zbynická škola. Nadporučík správní zbrojní služby Ondřej Janda koupil od zbynické fary pozemek a vystavěl ve Zbynicích domek č. 50. V senátu Národního shromáždění v roce 1936 byla projednávána interpelace na ministra zemědělství ve věci přídělu 25 ha lesa obci Zbynice od hrádeckého velkostatku. Rolník Hána ze Zbynic posílal na ministerstvo zemědělství žádost kvůli uhynulé krávě. Z požáru ve Zbynicích u Němců byl obviňován čeledín Mirvald ze Sušice. Ve Zbynicích působila před 2. světovou válkou tato sdružení: Dorost republikánského venkova, Kampelíkova záložna, Sdružení katolické mládeže a Místní osvětová komise. Ještě o pouti v roce 1938 přišli do Zbynic němečtí poutníci z Dobré Vody u Hartmanic. V nedaleké Lipové Lhotě byl v první pol. 20.století na statku č.1, František Koutenský a jeho syn Bohumil. Oba měli schopnost lidových léčitelů zlomenin. Citlivým hmatem zjistili rozsah zlomeniny, srovnali zlomené kosti do původního stavu, namazali doma vyrobenou mastí z kostivalu, přiložili vyrobené dlahy z tvrdého dřeva a zavázali obvazem namočeném ve vaječném bílku. Nejsou známy případy, že by kost špatně srostla. Byli proto vyhledáváni z daleka, široka. Oprávnění k veřejnému prodeji tabáku bylo vydáno pro Bartoloměje Hánu – Cihláře ze Zbynic. Válečná léta 1939 až 1945 znamenala pro obec, že většina mladých lidí odchází do služby sedlákům. Z válečných let máme lístek na maso a na oděv. V roce 1943 byla provedena velká úprava hřbitova. Kamenný kříž uprostřed hřbitova byl odstraněn a byl postaven nový před márnicí. Od roku 1943 se vedla Kniha hrobů, týkající se zbynického hřbitova. Až do roku 1959 byly v ní zaznamenávány veškeré pohřby. 26. srpna 1945 se konala v kostele dožínková slavnost. Dívky pohostily význačnější občany a zahraniční vojáky. Kostel byl ozdoben věncem a po mši byl průvod po vsi. Do pohraničí se odstěhoval kovář Matěj Nový. Kovárnu přestavěl Jan Kučera. Odstěhovala se rodina kameníka Klepsy z č. 32. Ten v říjnu 1945 zemřel. Dále se odstěhoval Václav Muchka s rodinou a obecní hajný Martin Češek. V roce 1947 pršelo v květnu a pak až po Dušičkách. Seno ještě bylo, ale otava žádná. Obilí bylo předčasně zralé a bylo ho málo. V polovině srpna bylo už po žních. Nebyla pastva. Hladový dobytek se pásl na šedivé vyprahlé trávě. Ozimy nebylo možné vždy sít. Ležely by v prachu a nevycházely. Až teprve koncem listopadu a začátkem prosince se začalo trochu zelenat. 6. července 1947 šlo procesí ze Zbynic do Sušice. Do kaple pod Andělíčkem byly přeneseny ostatky sv. Václava k 950. výročí jeho mučednické smrti. V tomto roce vydala zbynická farnost 440 pohlednic a 2900 malých obrázků P. M. Zbynické. Slavnost ustavení nového faráře Antonína Staňka proběhla po vánocích. Večer pak bylo na Besedě družné pobavení s členy MNV a s hasiči. Velmi výrazná změna ve vlastnických vztazích byla zaznamenána v roce 1948. Života v našich vesnicích se změny příliš nedotkly, protože tady nebyly velké majetkové rozdíly. Ze zbynické kroniky se dovídáme o některých negativních důsledcích těchto změn. Tyto záležitosti jsou popsány v publikaci Josefa Smitky z roku 1996. Ve zbynické pastoušce bydlel Blajza (Korec). Vyřezával figurky. 31.12.1948 měla pohřeb Mančinka z pastoušky. Často žádala předsedu MNV, aby se postaral o opravu plotny a kamen. Po vánocích ji našli ohořelou. Na místo se dostavila kriminální policie. 1.října 1949 byly farní pozemky státem vykoupeny a dány pod správu obce. Duchovní tak pozbyli dosavadního příjmu z pachtu. Nové církevní zákony upravily duchovním plat a tak mohli být slušně živi. Byly také uzavřeny církevní matriky a zavedly se civilní. Sňatky musely být nejprve civilní a pak církevní. V tomto roce zemřel varhaník Šula. Píše se, že si nadměrným pitím alkoholu přivodil tuberkulózu. V roce 1951 nastoupil nový ředitel školy z pohraniční školy ve Zhůří. Na faře byl ustaven provizorní páter Bedřich Bohdal, farář z Klenčí. V roce 1954 odešel do Myšence. Na faře byl udělán nový krov a střecha místo šindelů. V roce 1952 byla konfiskace usedlosti č. 19 U Šatrů ve Zbynicích. Majitel byl vystěhován do pohraničí. V následujícím období docházelo k vstupování a vystupování jednotlivých členů JZD. V roce 1958 byla výstavba vepřínu a drůbežárny ve Zbynicích. Zemědělské práce v počátcích družstva byly stále ruční. Škola fungovala pro Zbynice a Čejkovy. V době společného zemědělského družstva pracují i chodí na svačinu do hospody čejkovští i zbyničtí družstevníci společně. Tentokrát do zbynické hospody U Lojzinky k dlouholeté zbynické šenkýřce Aloisii Šatrové. Jindy do čejkovské hospody Miroslava Kůse Na Vršku. K náplni práce stavební komise Místního národního výboru patřilo řešení různých složitých i drobných záležitostí. Ve Zbynicích se opravoval kostel. V roce 1974 byla zrušena škola ve Zbynicích a děti musejí dojíždět do Nalžovských Hor. V roce 1974 zemřel, a na zbynickém hřbitově je pochován Thdr. Vladimír Boublík, nar. 1928. Jako duchovní měl v 50 létech pozastaveno vykonávání duchovní služby. Uprchl do emigrace. V Italii se stal doktorem teologie. Přednášel na Lateránské universitě ve Vatikánu. V roce 1972 se tam stal děkanem na Teologické fakultě. Poslední volby do Národních výborů proběhly v naší obci v roce 1986. Předsedou občanského výboru byl zvolen Jaroslav Šatra č. 15. Do finanční komise byl zvolen Václav Pinkas č. 47, do stavební komise Václav Písař č.36, do školské komise Marie Beránková č. 20 a do obchodního dozoru Zdeněk Riedl č.42. V roce 1986 byl ve Zbynicích za Vrčenou vybudován rybníček pro pěstování ryb, táboráky, společenské akce výlovy a pečení ryb. Mnoho dochovaných záznamů už od 2. poloviny 19. století je uloženo v Okresním archivu v Klatovech. Jedná se o Trestní záležitosti za období 1887 až 1945, Evidenci obyvatel 1890 až 1948 a zápisy ze schůzí Obecního zastupitelstva 1922 až 1953.