Jdi na obsah Jdi na menu
 


Církev v dnešní době

Církev v dnešní době.

            Po roce 1989 rozhodl senát a i sporně několika problematickými hlasy poslanecká sněmovna o církevních restitucích. To i přes to, že mínění většiny obyvatelstva bylo proti vracení rozsáhlých majetků a vyplácení finančních náhrad církvi po dobu 30 let. Je však základní otázka, jakým způsobem církev k těmto údajně ukradeným majetkům přišla. Jedná se o 2500 různých budov, 175 tisíc ha lesa a 25 tisíc ha orné půdy. To představuje 75 mld Kč a další finanční náhradu 59 mld Kč. Veškerý tento majetek byl od šlechty a poddaných a veškerý majetek šlechty byl od poddaných. Majetek tedy nepatří církvi, ale státu. Církev byla a je součástí mocenské mašinérie kapitalismu. Restitucí získané budovy, lesy a ornou půdu by měla církev státu vrátit, včetně již vyplacených finančních prostředků. Důvod vlastnictví orné půdy a lesů církví je zcela nepochopitelný. Církev nemá ani výrobní, ani kulturní funkci. Senát a část sněmovny tedy prosazuje svobodu a demokracii jen pro tu část lidí, která si přivlastnila bohatství z práce jiných. Napomáhají tomu i voliči těchto stran. Ani šlechta, ani církev nezískala majetek vlastní poctivou prací a činnostmi. Toto vyplývá jasně z historických podkladů, z pozemkových knih a matrik. Ohrazuji se proti tomu, že by moji rodiče v roce 1948 někoho okradli, naopak byli do této doby okrádání, a i prarodiče a další předchozí generace. Byli okrádáni šlechtou a církví. My, jejich potomci bychom neměli jim nyní ještě něco hradit. Naši rodiče i my jsme i po roce 1948 hradili farářům platy, penze, zdravotní a sociální pojištění a hradili údržbu budov, které používali. Faráři, mniši a jeptišky měli provádět pro společnost užitečnou činnost jako ostatní a otázkami víry se měli zabývat ve svém osobním volnu. Veškeré další finanční požadavky, třeba na kostely by si měli hradit z vlastních prostředků a z prostředků svých věřících. Víra některých, návštěvy kostelů, modlení a zpěvy není to, na co by měla přispívat celá společnost. Náboženské obřady v kostelích nejsou součástí kultury národa, týkají se jen věřících. Pro výstavbu nových kostelů není zcela žádný důvod. Pokud se církev zabývá školskými, zdravotními a sociálními činnostmi, tak by to měla dělat v rámci státu, který na to má vyčleněny potřebné prostředky. Do církevní propagandy se velmi intenzivně zapojily rozhlas a televize. Stále někde zapalují svíčky a polovinu svých zpráv označují jako zázraky. Neustále nás informují o kostelích a svatých, kterým jsou zasvěceny i když to převážnou část nás slušných a inteligentních lidí vůbec nezajímá. Církev i tímto způsobem zneužívá pro propagandu podvodným způsobem získané finanční prostředky z církevních restitucí. Současně z nich bohatnou i církevní hodnostáři.   

O zbynickou jednotřídní školu se po roce 1948 nejvíce zasloužil nový mladý příchozí ředitel školy Zdeněk Riedl. Bylo to v době, kdy ještě stále přetrvávala staletí udržovaná vazba školy na katolickou církev. To znamenalo tmářské vysvětlování jevů nadpřirozenou silou. Tomu napomáhala tehdejší nízká úroveň vzdělanosti lidí. Na vesnici bylo samozřejmě důležitější sklidit brambory, než nějaká škola. To všechno se s příchodem nového ředitele zásadně změnilo. Mohu to potvrdit, protože jsem začal chodit do zbynické školy v roce 1953. V první třídě jsem ještě náboženství měl a pak hned bylo s novou dobou zrušeno. Pro vzdělávání bylo náboženství zcela bezcenné, naopak ze společenského i vědeckého hlediska, škodlivé. V předchozí generaci někteří naši rodiče museli ukončit školu už v páté třídě ve Zbynicích, protože na další vzdělávání neměli. Šli tak do života v podstatě s církevními vědomostmi od faráře. I po celé další období patřil Zdeněk Riedl k nejvýznamnějším osobnostem v celých dějinách obce Zbynice. V Čejkovech tuto roli nejvýznamnější osobnosti v celých dějinách obce Čejkovy plnil předseda místní stranické organizace Karel Očenáš. Zarážející však je, že společnost se prostřednictvím katolické církve po čtyřiceti létech, po roce 1989 k tomuto tmářskému vysvětlování a jednání znovu vrací. Dělá to samozřejmě z důvodu ovládání lidí a jejich závislosti na kapitalistickém systému. Kapitalista se o vás postará a dá vám jen to, co uzná za vhodné. Po roce 1989 se dělají i takové hlouposti jako je svěcení praporů, hasičských aut a stříkaček. Někteří chodí do kostela ani ne tak kvůli náboženskému vyznávání, ale aby ukazovali podporu kapitalistickému zřízení. Kapitalističtí starostové obcí podporují za peníze nás všech obnovu křížků, kapliček a dalších církevních památek. To i proto, že už neplní svůj původní účel. Zemědělci viděli v křížku u pole Boha, který jim zajistí prostřednictvím počasí úrodu a ochrání je od hladu. Ve slovníku v médiích v televizi a rozhlasu se nápadně zvýšilo používání slovních spojení jako zázrakem, chvála Bohu, zapalování svíček a dalších nesmyslností.