Čejkovy Zbynice před 200 l.
Čejkovy a Zbynice před 200 léty.
Mnoho podrobností o chalupách se dozvíme ze Stabilního katastru. O obyvatelích obcí se dozvíme z matrik zbynických. Projdeme se oběma vesnicemi zdola nahoru. V Čejkovech na Šafárů trávníku stojí zcela nová dřevěná chalupa Bahenských. Pod panským polem na Brodci již stojí chalupa u Hrobáků. V místech, kde je dnes cesta mezi Hrobáků a Bláhů dolejších stála velmi malá kamenná pazderna. Ještě před 50 léty tam byl na cestě zřetelný kámen. Chalupa vyhořela a byla zbourána v roce 1935. Stejně velmi malé a kamenné byly chalupy dolejších Bláhů a Vojtíšků. Chalupa dolejších Bláhů měla na rozdíl od ostatních vchod z jižní strany. Chalupa Kadlečků byla také kamenná. Všechny tyto chalupy byly kratší než chalupy Hrobáků a Bahenských a další. Malé kamenné chalupy označené 45A Tomáše Říhy a 45B Chumelíků stály těsně vedle Kadlečků chalupy. Byly přistavěny k sobě tak, že měly společnou střechu. Oba vstupy byly zpředu. Bylo to v místech, kde ještě v polovině 20. století byly Chumelíků chlévy. Stávající Chumelíků chalupa tehdy ještě neexistovala. Ještě se podíváme do Dalovic. Mimo stávající kamenné budovy statku a hájovny je pod hrází mezi těmito budovami blíže ke statku velká kamenná budova. Je situována kolmo na hráz. Kamenné chalupy Cihlářů a Zedníků stály v místech jako dosud. Chalupy Chaloupků a Beránků měly obytné části kamenné a hospodářské části dřevěné. U Švarců chalupy byla také malá stodola dřevěná. V této části vsi stála jen kamenná pastuška a kamenná kovárna u Bartošů. Kovárna však byla situována podélně při cestě. Dále už v této části žádné chalupy nestály. Chalupy Očenášů, Ševců, Rudů, Brodeckých a Kovářů byly postaveny později. U Trambů se už jedná o první kamenný pologrunt. Má větší dvůr a tři oddělená hospodářská stavení. Dvě kamenná a dřevěnou stodolu. Také u Chodlů dolejších je pologrunt s kamenným stavením a dřevěnou stodolou. Naproti pak je pologrunt Rajšmídů s malou dřevěnou stodolou a kůlnou. Obdobně velký je pologrunt Červenků. První velký kamenný grunt je u Tumů. Stodolu má dřevěnou. Hospoda Na Vršku ještě nestojí. Melků grunt má kamenné obytné, kamenné stáje a dřevěnou stodolu a kůlnu. Naproti je malá dřevěná chalupa s malou dřevěnou stodolou Bláhů hořejších. Za ní pak při cestě do Zbynic je malá dřevěná chalupa Tumů. Nad Melků gruntem je grunt Lísů s kamenným obytným a stájemi a s dřevěnou stodolou. Obdobný co do velikosti je pologrunt Dršků. Obdobné co do velikosti a rozmístění jsou pologrunt Keřků, grunty Jíchů, Kroupů, Jančů, Tesárků a Mašků. Vpravo při cestě nad Bělidly je rozsáhlý panský dvůr s nesrovnatelně větší panskou kamennou stodolou, s menší kamennou ratejnou, s kamenným špýcharem a s nejdelší kamennou budovou ve vsi, s panskými stájemi. Na místě Soukupů je jen ruina tvrze a sýrárna na místě Hošků ještě nestojí. S panským dvorem sousedí grunt Říhů a o něco větší grunt Šafárů. U Říhů na dvoře blíž k návsi byla malá kamenná chalupa pro bratra hospodáře. Menší pak jsou grunt Pavlů a pologrunt Linhartů. U Lenců i u Holubů byly kamenné chalupy. U Lenců na složitém terénu ve svahu. Méně místa má pologrunt Matějků. Tam stojí dřevěné obytné stavení a dvě malá dřevěné hospodářská stavení. Obdobné je to i u Chodlů hořejších. Grunt Turků ve dvoře měl stále obytné stavení i hospodářská stavení dřevěná. Na dvoře gruntu bylo dále kamenné Minorýtů stavení. U cesty do Zamyslic byla kamenná chalupa Mašků a kamenná chalupa Dobrovolných. Za Dobrovolných chalupou byla obecní pazderna. Potužáků chalupa ani Turků chalupa ještě nestála. V Zamyslicích již stojí velký kamenný ovčín. Pod ním malá kamenná hájovna a pod ní další kamenná budova velikosti ovčína. Při cestě do Nalžov stála velká kamenná hospoda Šenkýřů. Naproti ní kamenná chalupa Zajíců. Další byla dřevěná chalupa Kalců a naproti malá kamenná chalupa Chladů. Další byla dřevěná chalupa Kučerů a proti malá kamenná chalupa Šimerů. Chalupa u Nemodlenků byla dřevěná. Poslední byla kamenná panská kovárna.
Ve Zbynicích začneme od Hrádku. U farské zahrady je kamenná chalupa kostelníka. Na farském dvoře jsou tři kamenné budovy. Fara, stáje a stodola. Pod zahradou je farský rybníček. Chalupa Jechů ještě nestála. V místech Kolářů chalupy stála kamenná budova školy. U kostela byl kamenný grunt Šulů s dřevěnou stodolou a kůlnou. Hned za ním byl obdobný kamenný grunt Dušků, také s dřevěnou stodolou a kůlnou. Dále byl kamenný grunt Beránků s dřevěnou stodolou a kůlnou. Za ním pak kamenný grunt Hánů dolejších s dřevěnou stodolou a kůlnou. Hospoda Na Besedě ještě nestála, ani nová škola. Na stejném místě stála kamenná Šatrů hospoda i s kamenným špýcharem naproti. Za hospodou byla malá kamenná Kudrnů chalupa. V Chalupech byly vedle sebe čtyři dřevěné chalupy Paznotů, Ševců, Krejčů a Přibylů. Za nimi byla kamenná kovárna Češků. Chalupa Cihlářů ještě nestála, ani chalupy Matoušíků, Brejchů, nová Přibylů a Krejčíků. Za Ševců byla malá kamenná chalupa Němečků dolejších, která již neexistuje. Za ní byla dřevěná chalupa Jandů. Malá dřevěná chalupa byla i u Dudů a u Volšanů. U Šebestů u Malého Chalupáku byla malá kamenná chalupa. Malá kamenná chalupa byla i u Vítů a u Cestáků. V Pazdernách stála jen malá dřevěná pazderna. Kamenný velký grunt Holečků byl situovaný na opačné straně dvora těsně u velkého kamenného gruntu Kazdů. U obou gruntů byly dřevěné stodoly a kůlny. Naproti byla dřevěná pastouška jako obydlí obecního pastýře. Ve středu vsi byly dále dva velké kamenné grunty Picků a Šatrů a menší kamenný grunt Čechů s oddělenou stájí. U každého gruntu byla dřevěná stodola a kůlna. Za těmito grunty byla už jen malá kamenná chalupa Trenků. Kovárna u Kučerů ještě nestála. Vrátíme se do střední části ke kamennému gruntu Ouřenků s kamennou stájí a dřevěnou stodolou a kůlnou. Nad ním je kamenný grunt Míků s dřevěnou stodolou a kůlnou. Nad ním kamenný grunt Zajíců s dřevěnou stodolou a s malou výminkářskou kamennou chaloupkou. Velký kamenný grunt Tršů stál na opačné straně dvora, než stojí dnes. Za ním byla velká dřevěná stodola. Naproti gruntu stála na straně návsi také malá výminkářská kamenná chaloupka, těsně vedle výminkářské chaloupky sousedního stejného gruntu hořejších Hánů. Ti měli navíc malou dřevěnou kůlnu. Na konci vsi byla malá kamenná chalupa Vejslavů. Největším kamenným gruntem byl grunt Hrachů. Bylo to spojení obytného, maštale a stodoly ve tvaru U. Pod ním byl malý kamenný grunt Němců s malou dřevěnou kůlnou a velkou dřevěnou stodolou. Obdobný byl grunt Kubátů. Oba také mají za gruntem malý rybníček.
Projdeme se po našich vesnicích v době roboty pro pány před 200 léty – Podrobné doplnění. Jednotlivé chalupy lze vyhledat ve Fotoalbu, Staré mapy Čejkov a Zbynic, Stabilní katastr, Stabilní katastr Čejkovy a Stabilní katastr Zbynice.
Je rok 1824 a vydáváme se po našich dvou vesnicích, Čejkovech a Zbynicích. Na panství v Nalžovech je hrabě Rudolf Taaffe. Na panství v Hrádku je už 10 let baron Karel Sturmfeder a vydrží tam do konce roboty v roce 1848. Čejkovy. Před Jančů přes cestu byly malá kamenná kaplička se zvoničkou. Současná kaplička byla postavena až v roce 1855. Panský dvůr - Na Bělidlech byla velká kamenná panská stodola. Vrata byla z Bělidel. Po pozemkové reformě byla šlechtě odebrána a přestavěna na chalupy Kalčíků a Krejčího. 1. Ve šplýcharu, který sloužil pánům jako sýpka obilí, byl i obytný prostor pro panského šafáře s rodinou. Můj předek Šimon Ryba si vzal dceru šafáře Martina Maxi, se kterým se setkáváme. Šimon musel s Marií absolvovat ohlášky ve zbynickém kostele. Šafář Maxa měl za ženu Rosálii Křesákovou ze Zavlekova. Dcerou dalšího čejkovského šafáře Hrádka zase byla Kateřina, která se stala kněžnou Káčou. Ve dvoře zastavil kočár knížete Gustava Joachima a odvezl si Kateřinu na zámek do Žihobec. 2. Na místě Rybáčků chalupy byla kamenná panská ratejna, kde byli ubytováni ti, co pracovali ve dvoře pro pány. Jednalo se většinou o kočí a krmiče dobytka. Jejich ženy byly dojičky krav a prováděly další potřebné statkové práce. Vchod do ratejny byl ze dvora. Bydlelo tam několik rodin. Jejich evidence pro mzdy byla na panství v Nalžovech. Každá rodina pro sebe měla prostor zhruba 3 krát 4 m, který byl ohraničen jen několika kusy hrubého nábytku. Uprostřed ratejny byla pouze jediná kamna, na kterých se vařilo a která celou budovu vytápěla. Rodiny měly obvykle několik dětí a v ratejně určitě útulno a teplo nebylo. Nadojené mléko vozí do Nalžov na statek, kde vyrábějí sýr. Hošků chalupa, později sýrárna ve dvoře ještě nebyla. V místě dnešní Soukupů chalupy bylo zbořeniště staré tvrze po požáru. V místech Blažků a Chamutů byla tehdy velká kamenná panská maštal. Průčelí sýpky i maštalí byla vně dvora. 3. Říhů - stará chalupa byla v místech dnešní chalupy. Vchod do kamenného obytného stavení byl ze štítu z návsi. To měly všechny statky. Dvůr sloužil výhradně dobytku a nebyl ohrazený. Všude za stavením, za stodolou i za dvorem měli velký sad. Při chalupě ze strany Šafárů dvora měli malou zahrádku. V místě napravo od dnešních vrat byla malá výměnkářská kamenná chaloupka. Její délka byla víc než dvakrát větší než šířka. Vchod měla také na náves. Při sadu byl kamenný chlívek. Malý sad byl při celé délce chaloupky za kapličkou, při návsi. Původně byl na gruntu Říha, pak Janča a pak se přiženil a stal se sedlákem na gruntu, Josef Kazda, se kterým se setkáváme. Jeho syn hospodář Vojtěch Kazda pak musel z gruntu vyplatit dva bratry. Robota byla pro hospodáře náročnou záležitostí. Byly to 3 celé dny v týdnu, kdy musel ráno zapřáhnout voly do velkého vozu, který měl v kůlně. Ty dny ale určoval šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Nemuselo to být rovnoměrně. Pokud by počasí vydrželo, mohlo to být i 6 dnů v jednom týdnu a další týden byl bez roboty. Pak přitom špatném počasí musel sedlák pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. Všichni tito sedláci na gruntu postupně rozšiřovali svá pole o pozemky směrem od Želiné k Otěšínu i u Vůše, až se dostali z 8 ha až na 17 ha polí a luk v 19. století. Výměry luk tehdy měřili na počty vozů sena. Voly, které používali v době roboty, nahradili koňmi. Trochu volna na gruntu pro hospodáře, hospodyni a dospělé děti bylo jen v neděli odpoledne. Ráno po krmení a dojení se museli vypravit do Zbynic do kostela. Po obědě měli volno, ale jen do doby, kdy museli začít s krmením a dojením. Hospodář si mohl dojít Šenkýřům do hospody, hospodyně za sousedkou a mladí už věděli co dělat. U Šenkýře bylo také možné si pořídit věci, které ne nedali vyrobit, třeba i sůl. Ten je nakoupil na různých výročních trzích v Sušici, kam se vydal svým povozem. 4. Šafárů - chalupa byla kamenná, velká a dlouhá, ve stejném místě jako nyní. Vchod do obytného byl ale z návsi. Na dvoře ze strany Říhů sadu měli menší kamennou kůlnu, a ze strany Říhů a Pavlů sadu větší dřevěnou stodolu. Svůj sad měli za Pavlů chalupou k návsi. Původně byl na gruntu Václav Šafář. Pak Tomáš Šafářovic, alias Červenka. V době naší návštěvy byl hospodářem Bartoloměj Červenka. Musel vyplatit podíly svým třem sourozencům. Všichni tito sedláci na gruntu postupně rozšiřovali svá pole o pozemky směrem od Želiné k Otěšínu, V Sosnové a u Vůše, až se dostali z 8 ha až na 21 ha polí a luk v 19. století. Na pozemku tohoto gruntu byla také postavena Bahenských chalupa. Voly, které používali v době roboty, nahradili koňmi. Robota byla pro hospodáře náročnou záležitostí. Byly to 3 celé dny v týdnu, kdy musel ráno zapřáhnout voly do velkého vozu, který měl v kůlně. Ty dny ale určoval šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. Musel mít vůz v pořádku, aby zvládl jízdu z kopce s plně naloženou fůrou sena nebo snopů obilí. Když si se závadou neporadil sám, ani se šafářem, musel k Bartošům ke kováři. Tam také nechal okovat kopyta volů. Ještě měl robotu 13 dnů bez povozu, podle toho jak ho šafář vyzve. To se týkalo hlavně náročných výmlatů obilí. Koncem 19. století koupil grunt Ouřenka (Zahradka) ze Zbynic. 5. Pavlů - chalupa byla kamenná ve stejném místě jako nyní. Vchod do obytného stavení, byl ale z návsi. Při cestě měli velkou dřevěnou stodolu. Za dvorkem pak velký sad. Přicházíme v době, kdy je na gruntu Václav Pavlovic. Má kobylu s hříbětem, 2 voly, jalovici, dvě ovce a prasnici. Musel vyplatit 5 podílů. Potažní robotu měl stejnou jako sedláci Říhů a Šafárů a Všichni byli dobrými hospodáři, protože v roce 1654 neměli žádné pozemky a v 19. století měli 11 ha. Na každé chalupě bylo hodně dětí. Hlavně zbynický farář sledoval, jak hospodáři dodržují povinnost, která už platila od Marie Terezie a posílají děti do školy do Zbynic. 6. Linhartů - měli malou dřevěnou chalupu u Pavlů dvora a sadu na jiném místě než nyní. Vstup do obytného stavení byl ze dvorku. Naproti byla trochu větší kamenná maštal s větším počtem dobytka. Na konci dvora byla u sadu větší dřevěná stodola. Původně Jan Linhard, později Josef Linhard. Protože špatně hospodařil, vrchnost grunt předala Josefu Trambovi, mému předkovi. Hospodářem na gruntu se stal jeho syn Josef Tramba. Bratru Janu postavili Bahenských chalupu. U gruntu byly 4 ha už v roce 1654. Do 19. století to dotáhli na 10 ha. Musel vyplatit podíly sestrám Anně a Majdaléně. Anna si v roce 1826 vzala Děkana a ten se stal novým hospodářem na gruntu. Setkáváme se s Annou Trambovou před jejím provdáním. Na chalupě ještě malé děti nejsou. Anna musí se svým otcem grunt i s velkým počtem dobytka, volů, krav, ovcí a prasnic, zvládnout. Otec Josef Tramba, když šel na výminek tak si vymínil navíc švestky, hrušky a jablka na sadu. Protože Josef Tramba byl povolán vrchností na Linhartů grunt, aby ho zachránil, neměl robotu stanovenu. 7. Lenců - poslední chalupa postavená pod strání Želiné byla kamenná. Kamenná byla i malá stodůlka nad ní. Vchod do stavení byl od cesty. Sad byl až k Holubů a Šenkýřů chalupám. Původně byl na chalupě Šimon Špetka, později je uváděno Martin Šprtka. Poznali jsme Jana Šprtku. Musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 52 krát ročně. Podíly musel vyplatit dvěma sestrám. V roce 1654 neměl Šprtka žádné pole a do konce 19. století to dotáhl na 5 ha. Na selských i chalupnických gruntech měli více ovcí i prasnic. Hospodář si musel poradit i s jejich zabíjením a mít pro to potřebné vybavení. Na zabití prase si ale musel pozvat některého zkušenějšího hospodáře. To neznamená, že by sedláci a chalupníci jedli často maso. To byla výjimečná záležitost i pro neděli. Většinou to bylo jen při svatbě. Pokud se muselo zabít, tak cenou masa se uhradily pravidelné finanční dávky, které poddaní hradili na panství a kostel. V tom případě si poddaný nechal jen krev, vnitřnosti a sádlo. Maso odvezl do Nalžov nebo na faru. Tam měli maso denně. Aby se nepřejedli, tak si stanovili postní dny a to stejně mohli mít i ryby. Na naše rolníky zbylo jen výjimečně skopové, nebo hospodyně musela umět zabít slepici, když přestala nést vejce. 8. Holubů - chalupa byla kamenná malá pod velkou Šenkýřů chalupou a stodolou. Přístup do obytného stavení byl shora od silnice pod Šenkýřů. Hned vedle byla u silnice malá stodůlka. Malá stodůlka byla i v místě dnešního obytného domu. Sad a malý dvorek byl na stávajícím místě. Potkáváme hospodáře na chalupě Josefa Holuba. Podíly musel vyplatit bratru a dvěma sestrám. Hospodář musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 52 krát ročně. V roce 1654 nebylo u gruntu žádné pole a do konce 19. století to dotáhli na 8 ha. Zásadně důležité pro každé stavení bylo zajištění dříví pro vaření, pečení chleba, údržbu dřevěných staveb a zimní vytápění. Dramatický nárůst potřeby byl v případě stavby stodoly, kůlny, chléva nebo celého stavení. Většina lesů ještě z dob vladyky na tvrzi byla panská. Sedláci a chalupníci byli nuceni odkupovat malé části lese. Malý kousek lesa na Buděšiné si koupil i Holub. V zimě si museli na panském tuto potřebu dříví sedláci a chalupníci velice tvrdě v lese odpracovat. 9. Šenkýřů - Hospoda byla výjimečné stavení ve vsi. Kamenná chalupa hospody stála na stejném místě jako nyní i s vchodem do stavení od silnice. Také jednu malou kamennou stodolu a jednu malou kamennou kůlnu měla v místech jako nyní. V místech dnes zastavěné části byl pod Želinou sad. Těsně u stavení byly malé chlévy. Důležitou součástí hospody byl sklep, kde se uchovávalo pivo v chladu. Ledy měl nasekané v zimě z Dalováku a Cukováku a uchovával je ve slámě. Do poloviny 19. století byla malá doba ledová. Sám pamatuji ještě z poloviny 20. století, že Dalovák nebo Cukovák zamrzly v listopadu a led tam vydržel třeba do února. V těchto chladných dobách ani tak nerostlo obilí a tráva, ozimy často vymrzly. Původním hostinským byl Adam Krčmář. Měl necelý 1 ha pole, ale 2 voly, 2 krávy, jalovici, 5 ovcí a 2 svině. Voly používal hlavně pro robotu, musel přijet na výlov rybníku s voznicí, a pro potřeby hospody. Měl také za povinnost přivážet obilí při podzimním a jarním setím na panských polích. My se setkáváme v roce 1824 s Václavem Kazdou. Musel vyplatit dva bratry a tři sestry a starý Kazda chtěl vola a dvě ovce. Jeho předek hospodu od hraběte z Nalžov koupil. Do konce 19. století bylo u hospody 6 ha polí. U šenkýřů bývaly peníze a tak si od nich i sedláci půjčovali. Nebo v druhém případě se u nich sedláci zadlužovali tak, že u nich peníze propíjeli. 10. Kalců - malá dřevěná chalupa byla pod Želinou s vchodem ze dvorku, a s malým kouskem sadu, u Kučerů dvora a s malou zahrádkou u Šenkýřů dvora. Bylo tu provozováno původně tkalcovské řemeslo, které se postupně rozšířilo ke Kalčíkům a Kadlečkům. Tkadlec si musel umět vyrobit stav a od jiného tkalce se naučit tkát. Na stavu prováděl prošlupy, prohozy a přírazy útku k hotové tkanině. Tímto způsobem zhotovil za hodinu maximálně 1 m2 tkaniny. Pak naučit řemeslo dalšího tkalce. Má babička pochází od Kalčíků a tam se v její době ještě tkalo. U silnice, v místě, kde je nyní obytné stavení, byla malá napůl kamenná maštal s dřevěnou stodůlkou. Původně Vojtěch Kalc. Později se přiženil Matěj Tramba. Setkáváme se s Francem Trambou. Hospodář musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 52 krát ročně. Měl také za povinnost vozit všechen popel do flusárny do Nalžov k výrobě potaše. Měl pár volů, dvě krávy a šest ovcí. Podíly musel vyplatit třem sestrám. V roce 1654 nebylo u gruntu žádné pole a do konce 19. století to dotáhli na 10 ha. 11. Kučerů - chalupa byla dřevěná se vchodem ze silnice. Za ní byla malá kamenná stodůlka a za ní pod Želinou byl sad. Setkáváme se s Matějem Kučerou. Hospodář musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 52 krát ročně. Od roku 1654 nahospodařili jen 1 ha polí, malý kousek louky a malý kousek lesa. Nebyli tedy dobrými hospodáři. Na statku v Kolinci se hospodář dověděl, že ve Střítěži je volná hospoda. Odstěhovali se tedy do Střítěže u Kolince na hospodu. Kučerů chalupu koupil Václav Hána, potom Martin Kroupa a do konce 19. století se dostali na 9 ha. 12. Pazdernů - chalupa byla kamenná těsně u cesty kolem staré Dobrovolných chalupy. Vchod do stavení byl vpředu. Vedle stavení s maštálkou a za stavením byly těsně dvě malé stodůlky a malý sad. V roce 1819 si tu Prokop Turek za svůj podíl v selském statku Turků ze dvora, postavil chalupu na místě shořelé pazderny. V Pazderně se sušil vypěstovaný len, který se pak požíval na tkaní plátna. Setkáváme se s Prokopem Turkem v době, kdy už měl chalupu postavenou. Pocházel ze selského rodu Turků ze dvora. Tento velký grunt však jeho otec Franz Turek zadlužil a tak mu ho nalžovská vrchnost odebrala. Prokop získal i část pozemků ze statku a nezbytné počty dobytka pro hospodaření. U Pazdernů musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. Nyní připravuje své pole na Želiné k jarnímu setí. Zapřáhl krávu do malého vozu, na kterém měl brány. Šla s ním dospělá dcera, která při vláčení brány zvedala. Pak zvláčený plevel odnášela k okraji pole. Obci musel platit za pastvu na obecních drahách. Obecní dráhy byly v Sosnové, Cukové a v Drahlově. Na chalupě u Pazdernů nahospodařili pak do konce 19. století 4 ha polí a luk. 13. Dobrovolných - chalupa byla kamenná těsně u cesty k Pazdernů chalupě. Byla postavena od Rybovského selského gruntu u Tesárků v roce 1785. Od tohoto gruntu dostal také pro hospodaření nutná pole, louku a dobytek. První majitel Václav Ryba ji ale hned zadlužil, tím, že chtěl být panským šafářem. My se setkáváme s hospodářem Vojtěchem Rybou. Malou louku měl u potoka na Trávníku. Byla na rozdíl od panských luk na Trávníku mokrá s kyselou trávou. Právě se s lopatou chystal k prohloubení odvodňovací strouhy. Vchod do stavení byl vpředu. Součástí stavení je malá maštálka a malá stodůlka. Za chalupou je malý sad. Hospodář musí být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. Podíly vyplácel třem sourozencům. V průběhu 19. století se dalším hospodářům na chalupě podařilo rozšířit výměru polí a luk na 5 ha. 14. Nemodlenků - dřevěná chalupa s přístupem od silnice, s malou stodůlkou, a s malým sadem. Byla postavena 1789 od Kroupů selského gruntu. Setkáváme se s hospodářem Vojtěchem Kroupou. Musí být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. Nyní ale musí otázku, jak vydržet s krmením do doby než bude nová sklizeň sena. Pasení na jaře možné není a i to bude omezené, protože dobytek je v každé chalupě a pást není kde. Bude muset si to odpracovat u některého sedláka, který měl dobrou úrodu a od kterého získá aspoň slámu. Podíly vyplácel pěti sourozencům. Skoro na každé chalupě byly takové počty sourozenců. To ale znamenalo také vyplácení podílů a hlavně jejich výši. Byla tu zásadní otázka výše věna u nevěst a další uplatnění těch bratrů co na chalupě nezůstali. Na chalupě u Nemodlenků nahospodařili pak do konce 19. století 4 ha polí a luk. 15. Šimerů - kamenná chalupa s přístupem od silnice a s malou dřevěnou stodůlkou a malým sadem. Chalupa patřila k těm, které stály v Čejkovech před rokem 1654. Nemáme o ní žádné záznamy, zda byla postavena před církevními kolonizacemi ve 12. století nebo až po nich. Šimera se do Čejkov přiženil z některé okolní vsi. Mohl patřit ke skupině chalupníků, kteří měli už v roce 1654 4 ha polí na Želiné. Na chalupě se setkáváme s hospodářem Tomášem Šimerou. U chalupy má málo místa, proto připravuje na Želiné u lesíka ohrazené místo a boudu pro ovce. Podíly vyplácel čtyřem bratrům a sestře. U chalupy už má dostatek polí a může se rovnat s těmi na návsi. Nutně ale potřebuje větší stodolu. Robotu s potahem však stanovenou nemá. Musí být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 52 krát ročně. Pár volů ale má. Jen s kravami by nemohl na té výměře hospodařit. 16. Chladů - kamenná chalupa s přístupem od silnice a s malou kamennou stodůlkou a malou zahrádkou Původně byl na chalupě Jakub Růžička. Ten ji však celou propil naproti u šenkýře Matěje Kazdy. Růžičkovu dceru si vzal sice Tomáš Janča, ale chalupu, která byla na úrovni té Šimerů, už nevzkřísil. Nyní nebyl na chalupě, ani dobytek, ani žádné nářadí, to všechno Růžička propil. V době naší návštěvy nebylo jasné, co bude s chalupou dál. Neměli ani studnu. Pro vodu museli chodit naproti přes silnici, Kučerům. 17. Zajíců - kamenná chalupa v místech jako nyní s vchodem od silnice. Stodola i maštal byla součástí stavení. Chalupa patřila k těm, které stály v Čejkovech před rokem 1654. Nemáme o ní žádné záznamy, zda byla postavena před církevními kolonizacemi ve 12. století nebo až po nich. Zajíc se do Čejkov přiženil samozřejmě ze selského statku ve Zbynicích. Mohl patřit ke skupině chalupníků, kteří měli už v roce 1654 4 ha polí na Želiné. Na chalupě se setkáváme už ale s hospodářem Václavem Holečkem, který se také ze Zbynic přiženil. Setkáváme se s ním v době, kdy má již zaseté obilí, zasázené brambory a má připravené pole pro zelí. U chalupy už má dostatek polí a může se rovnat s těmi na návsi. Nutně ale potřebuje větší stodolu. Přesto dobře hospodařil a do konce 19. století se dostal na výměru 8 ha. Robotu s potahem však stanovenou nemá. Musí být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 52 krát ročně. Pár volů ale má. Jen s kravami by nemohl na té výměře hospodařit. Určitě měl také podporu ze Zbynic. 18. Minorýtů - úzká kamenná chalupa v místě zahrádky Turků ze dvora těsně u silnice s vchodem přímo na silnici. Vlevo maštálka a stodůlka. Velký sad měli za chalupou Turků ze dvora. Původně byl na chalupě Jan Turek. Patřila k Turkům ze dvora a byla postavena v roce 1787. Robota na chalupu nebyla stanovenou a místo toho měli povinnost dostavit se dle stanovené dohody na mlácení panského obilí a povinnost poselství pro panství vykonávati. Ta povinnost se na Minorýtů chalupě celých 200 let dědila a posledním obecním poslem byl můj děd obecní hajný Vojtěch Brejcha. Zabubnoval paličkami na bubínek a ohlásil. Na vědomí se dává….. Tato povinnost mu skončila, až v roce 1947 při zavedení elektřiny a obecního rozhlasu. V době naší návštěvy byl na chalupě starý Vojtěch Turek. Měl krávu pro vlastní obživu. Vyprávěl o tom, jak to bylo s mlácením na panských dvorech. Jeho dcera Kateřina si vzala Martina Kazdu a chalupu prodali Tomáši Křesákovi a jeho ženě Marii. Ta si po ovdovění vzala Jana Brejchu z Tedražic od Sulků, mého pra praděda. 19. Turků ze dvora - velká dřevěná chalupa v místech současné chalupy se vchodem od silnice. Vchod do velké dřevěné maštale byl ze dvora ze severní strany. Naproti byla velká dřevěná stodola. Za stodolou byl velký sad. V roce 1654 byl na selském gruntu Ondřej Janota. Potom Franz Turek, který se mohl přiženit z Hrádku. Ten ale grunt zadlužil, tak mu ho nalžovská vrchnost odebrala a dala ho jeho zeťovi Franci Linhartovi. Setkáváme se s hospodářem Matějem Linhartem. Má stále ještě jen 8 ha polí jako v roce 1654. Dobrým hospodařením se však postupně dostane na 11 ha. Na gruntě je už ale pár koní a pár volů. Ty ale slouží pro robotu potahem. Ty stanovené robotní 3 dny v týdnu ale určoval šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. Jeho velkou dřevěnou stodolu mu mohl soused Zajíc jen závidět. Přitom ostatního netažného dobytka bylo na gruntu po 150 létech jako v roce 1654. Matěj právě zapřahal koně do velkého vozu a chystal se na robotu do Zamyslic. Pod vedením šafáře a s několika pěšími robotníky tam odstraňovali křoviny a budovali vjezd na pole. Bylo nutné pro vjezd přivést kameny a udělat pevný vjezd, po kterém budou moci jezdit plně naložené vozy s obilím. 20. Chodlů hořejší - kamenná chalupa je těsně vedle dřevěné chalupy Turků ze dvora. Těsně za ní je dřevěná maštal a chlévy. Naproti dvora na straně Matějků je velká dřevěná stodola. Jedná se o selský grunt. Na každém selském gruntu musela být hlavně kvůli dobytku, studna. Muselo to být vhodné místo s pramenem. Muselo být mimo dosah hnojiště a močůvky. Na gruntu byl v roce 1654 hospodářem Tomáš Chodl. Rod Chodlů se na gruntu zachoval po celé období. Ze 7 ha v roce 1654 se dostali na 11 ha. V naší popisované době byl na gruntu Šimon Chodl a grunt měl 9 ha. Musel vyplácet 4 bratry a 2 sestry. Na potažní robotu měl 4 voly, ale stejně jako na Turků gruntě si pořizoval 2 koně. Ty nalžovskými pány stanovené potažní robotní 3 dny v týdnu ale určoval šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. V den naší návštěvy odpoledne se Šimon Chodl vydává se svým synem pěšky do Ústalče. Ten si tam našel nevěstu a otcové budou domlouvat výši věna. 21. Matějků - chalupa byla dřevěná s vchodem z návsi. Naproti dvora byla malá kamenná maštal s malou dřevěnou stodolou. Na gruntu byl hospodářem Matouš Matějka jako chalupník, s poloviční výměrou polí, ale s počty dobytka jako sedláci. Přicházíme v době, kdy hospodářem je Matěj Matějka. Měl 4 voly, to znamená, že měl potažní robotu, 3 dny v týdnu. Které dny to budou, určoval šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve ještě na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. S Matějem Matějkou se setkáváme na louce za Bahenských s Janem Trambou. Tehdy to ještě pěkná louka nebyla. Vypadala jako bažina s rybníčky různě zarostlá. Jan Tramba Bahenských tam měl nedávno postavenou chalupu. Matějka měl hodně dobytka. 6 ovcí pásl nad sadem na mezi pod Stráží. Na zimu i pro ně potřeboval seno. Jan Tramba louku s kvalitním senem také potřeboval. Matějka s Bahenským se domluvili, že obě louky, které mají vedle sebe, zúrodní. Ke strouze v Průhonech museli prokopat stružku od luk. Rybníčky vysušit a terén urovnat. 22. Mašků ze dvora - měli kamennou chalupu na stejném místě jako nyní. Vchod do stavení byl z návsi. Naproti u Tesárků dvora byla malá kamenná maštal. Velká dřevěná stodola byla na konci dvora pod Stráží. Malý dřevěný chlívek byl u Tesárků sadu pod Stráží. V roce 1654 byl Mašek největším sedlákem ze vsi s téměř s 10 ha. Je možné, že byl i rychtářem. Výměra se příliš nezvýšila ani do konce 19. století. I tak se na něj vztahovaly robotní povinnosti v plném rozsahu. Přicházíme, když v době nezletilosti budoucího hospodáře Bartoloměje Maška byl na gruntu Josef Pádecký, který se přiženil z některé okolní vsi a vzal si jeho matku po ovdovění. I on musel být dobrým hospodářem, když si ho ostatní zvolili za konšela vsi. Konšelé byli rádci rychtáře, vybíraní z nejzkušenějších hospodářů. Setkali jsme se s ním, vyprávěl nám, odkud pochází a jak umí opravovat vozy u veškeré nářadí jako nákolesníky pro kypření půdy, řezací stolice, sekery a pily potřebné na statku. Pro grunt Mašků platily stejné robotní povinnosti jako pro ostatní sedláky. 3 dny roboty s potahem týdně určoval šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí pak musel pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. 23. Tesárků - kamenná chalupa byla na stejném místě jako nyní. Vchod do obytného stavení byl ale z návsi. Měli velký dvorek. Na straně k návsi byli ještě dva kamenné chlévy a na druhé straně dvorku pod Stráží byla velká dřevěná stodola. Za stodolou pod Stráží byl velký sad. Byl to původní grunt našeho rodu. Výměrou patřil mezi menší sedláky. Z dobytka měl mimo volů pro robotu jen krávu a 2 jalovice. My přicházíme, když je na gruntu Šimon Ryba. Ten, který se oženil se dcerou Šafáře Marií Maxovou. Jeho otec byl Václav a vzal si Magdalénu Kučerovou. Na selském statku Šimona Ryby se chystají na pečení chleba. Šimonovi je 44 let. Jeho ženě Marii 40. Na živu je ještě jeho otec Václav a matka Magdaléna od Kučerů. Nejmladšímu synu Matějovi, mému pra pradědu jsou 4 roky. Na statku je ještě několik jeho starších sourozenců. Chleba zadělává Marie a pomáhá jí stará Magdaléna. Šimon připravil suché tvrdé dřevo potřebné nářadí pro pečení a zatopil, aby až těsto vykyne, byla pec vytopena. Šimon měl robotu s potahem, 3 dny v týdnu. Které dny to budou, určoval šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. Hospodaření na vlastním se mu příliš nedařilo, přesto že byl zvolen konšelem rychtáře. Nedokázal zvýšit počty dobytka. To bylo už od doby, kdy mu jako nezletilému umřel otec a na gruntě byl poručník Josef Kočík. Jeho syn Jan pak provede výměnu a ze sedláka se stane chalupník u Dolejších Chodlů. Na grunt Rybů u Tesárků přijde Josef Melka se ženou Josefou z č.p. 35. Ani v budoucnu se nedostali na selské hektary. Koncem 19. stoleti měli stále jen 11 ha. 24. Jančů - kamenná chalupa byla na stejném místě jako nyní. Vchod do obytného stavení byl z návsi. Dřevěnou stodolu měli na konci dvora pod Stráží. Velký sad s malým políčkem byl za stodolou pod Stráží. Janča patřil mezi menší sedláky. Velký sad měl na ovce. Na statku se selo žito, pšenice, ječmen i oves. K tomu ještě i pole hrachu. Ten tvořil důležitou část jídelníčku. Setkáváme se s Václavem Jančou. Václav měl robotu s potahem, 3 dny v týdnu. Které dny to budou, určoval šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. Přicházíme v době, kdy předává statek synu Antonínu, který se oženil. V té době jeden volský potah nahradili koňským. Mají i kus lesa. U Jančů se jedná o velmi prosperující hospodářství. Ze 7 ha v roce 1654 se dostali do konce 19. století na 21 ha, se Šafárů nejvíc ze vsi. Také rozšířili stavy dobytka. Budoucí mladý hospodář Antonín nám postupně ukázal velkou maštal, která byla součástí kamenného obytného stavení. Byli tam ustájeni dva koně, 2 voli, 2 krávy a 2 jalovice. Byl to hlavně on, kdo se o dobytek nejvíc staral, krmil, vozil hnůj, vodil ke kováři. Hlavní, nejdůležitější bylo to, aby ještě v březnu, dubnu a květnu bylo čím krmit. Starý Janča měl znalosti o léčení dobytka a zvali si ho i jiní hospodáři. Velký zájem o stav veškerého dobytka měl šafář. Měl na starosti ne jen dobytek na čejkovském panském dvoře, ale i dobytek používaný na robotu, voly a koně z celé vsi. Veškerý dobytek byl zásadní položkou každého hospodářství a každá ztráta vy se výrazně zásadně projevila, třeba i ovce nebo prase. 25. Kroupů - malá kamenná chalupa byla na opačné straně dvora. Maštal byla na stejném místě, jako je nyní obytné stavení. Vstup do obytného byl ze dvora. Dřevěná stodola byla pod sadem pod Stráží. Na velkém sadu pod Stráží bylo políčko. Kroupa patřil do skupiny sedláků s nižší výměrou, ale s vyššími počty dobytka. Na gruntu se dobře hospodařilo, protože ze 7 ha v roce 1654 se dostali, do konce 19. století na 20 ha. Přicházíme, když je na gruntu hospodářem Tomáš Kroupa. Měl robotu s potahem, 3 dny v týdnu. Které dny to budou, určoval šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. S velkými počty dobytka mají na dvoře i velkou hromadu hnoje. Hospodáře i ty děti, které jsou už dospělé, čeká ta nejtěžší práce, která na statku je. Ještě těžší než prázdnění vozu se senem, nebo výmlat obilí. Hospodář musel speciálně upravit vůz a přistavit k hromadě přes zimu ulehnutého hnoje. Vidlemi pak naložit několik fůr pro jarní hnojení pole. Pro prázdnění na poli se použily zahnuté vidle, skopovač. I hnůj bylo nutné udržovat v pořádku, aby nezabíral velkou část dvora. Aby byl blízko maštale a nejlépe kvůli slepicím ohrazený, aby ho nerozhrabávaly. Hnůj byl cennou surovinou, jiné hnojivo nebylo. V každé vsi také musel být zkušený řezník, který prováděl porážky velkých domácích zvířat. Pomocníkem mu byl nejstarší syn, který pak řemeslo převzal. Tak tomu bylo i u Kroupů. 26. U Jíchů byl v Berní rule v roce 1654 zapsán Antonín Šimkovský. Patřil do skupiny sedláků s vyšší výměrou. Jícha je psán od roku 1750. Kamenná chalupa byla na stejném místě jako nyní. Vchod do stavení byl z návsi. Dvůr byl ve srovnání s ostatními sedláky kratší. Pod velkým sadem pod Stráží byla dřevěná stodola. Grunt prodělal velkou krizi koncem 18. století. Stavení bylo nadmíru sešlé a k zboření se schylovalo. Pole a louky měli věřitelé. Přesto se grunt vzchopil a koncem 19. století patřil s 20 ha k největším sedlákům ve vsi. Přiženil se Hána, který se později psal jako Frána. Ten se dokázal svou pracovitostí trpělivě a chytře vypořádat se všemi dluhy, doplnil počty dobytka a opravil stavení. Setkáváme se s jeho synem Janem Hánou, už v době, kdy Jíchů grunt byl na takové úrovni jako ostatní sousední grunty. Říkal nám, že otec se nevzdával ani v situacích, které se zdály beznadějné. Také to, že i nalžovská vrchnost i šafář se snažili mu pomoci úlevou při robotních povinnostech. Přispělo to k prospěch i vrchnosti. Robota 3 potažních dnů a 13 pěších dnů už probíhala jako dříve. Na gruntu byly stále dostatečné stavy dobytka a hospodář si k tomu pořídil i obecního býka. 27. Keřků - kamenná chalupa byla na stejném místě jako nyní. Vchod do obytného stavení byl z návsi. Pod velkým sadem pod stráží byla dřevěná stodola a kůlna. Na sadu měli ovce. Patřil do skupiny chalupníků se 4 ha. Do konce 19. století se propracovali na 12 ha. Původně Klečka se změnilo na Keřka. Robotu měl pěší, dva a půl dne týdně podle rozhodnutí Šafáře. Přicházíme, když je na gruntu hospodářem Jan Keřka. Bratru Františkovi, který měl na grunt právní nárok, musel dát mimo podílu navíc krávu, 4 ovce a úl. Včelařství bylo tehdy spíše výjimkou. Je časově náročné na jaře a v létě, kdy rolníci mají málo času. Jan Keřka měl kus lesa v Drahlově. Potřeboval si postavit chlév pro ovce a prase i s kurníkem. Se svým nejstarším už dospělým synem chodili celou zimu do lesa, tam vybírali vhodné stromy. Hned na místě je nařezali a osekali. Pak teprve je přivezli k vhodnému místu v horní části dvora pod sadem. 28 - kamenná chalupa i dřevěná stodola byla na stejném místě jako nyní. Na straně dvora u Lísů byl malý kamenný chlév. Na sadu pod Stráží bylo políčko. V roce 1654 nebylo u gruntu ještě žádné pole. V roce 1824 tu hospodařil už zkušený hospodář, dokonce konšel obce Josef Drška. Musel do smrti živit nemocného bratra Matěje. Měl už také pár koní, krávy i ovce. Pšenici a žito měl už zaseté a na sýpce měl ještě žito, ječmen, oves a hrách. Na další jarní setí musel jet až na vzdálené pole k Otěšínu. Když přišel šafář, aby šel na robotu, poslal za sebe nejstaršího, už dospělého syna. To si tam dobýval jeho předek Vojtěch až po roce 1654. Za jeho stodolou na Stráži byla pole původních čejkovských sedláků. Také měl ještě ve stodole dost slámy. Měl i kus lesa. Robotu měl pěší dva a půl dne v týdnu. Do konce 19. století bylo na gruntu už přes 9 ha polí a luk. 29. Lísů - chalupa byla kamenná v místech stávající chalupy s vchodem z návsi. Za ní byly kamenné chlévy a na straně dvora k Drškům byla kamenná maštal. Velká dřevěná stodola byla na straně ke Zbynicím. Původně Matěj Liška. Se sedmi ha, patřil k té větší skupině čejkovských sedláků s nižší výměrou. Do konce 19. století se dostal na 14 ha. Přicházíme, když byl na gruntu hospodářem Václav Lísa. Je stejně jako soused Drška obecním konšelem. Měl robotu s potahem, 3 dny v týdnu. Které dny to budou, určoval šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. Grunt měl i vlastní pastvinu. Kromě stanovené roboty měl povinnost, že veškerý domácí popel bude odvážet jen panskému flusarovi do Nalžov proti hotovému zaplacení v ustavené ceně. Tuto cestu využil k tomu, že si tam pořídí některé potřebné nástroje pro selské hospodaření, které si nedovede vyrobit on sám a ani čejkovský kovář. 30. Melků - kamenné obytné stavení bylo na straně dvora u Lísů. Vchod byl ze dvora. Na straně od vsi byla kamenná maštal. Na straně od Zbynic byla velká dřevěná stodola a malá kůlna. Za stodolou byl sad. V pozemkových knihách je grunt uveden až od roku 1770. S párem volů, kobylou s hříbětem, krávou, jalovicí, dvěma telaty a šesti ovcemi. Sedlák bude sít jarní pšenici a má již zaseto ozimé žito. Na sýpce mají ještě semenný ječmen, oves a hrách. Do konce 19. století už mají překvapivě 20 ha. Přicházíme, když byl na gruntu hospodářem Jakub Melka. Jakub Melka byl děda mé prababičky od Mašků z chalupy. Chystá se k setí jarní pšenice. Setí, jak by se zdálo, není jednoduchá záležitost. Je ale ověřená desítkami generací předků, kteří tady každoročně vysévají obilí na políčkách pod Stráží. Osivo muselo být na sýpce řádně uskladněno a muselo být o něj pečováno celou zimu. Půda, do které se bude sít, nesmí být po zimě příliš studená, nesmí být příliš mokrá a musí být potřebně sypká. Nikoliv ale vyschlá, prachová a písečná. Musí tomu předcházet řádná příprava pole a vhodné počasí. Vysetím péče o půdu nekončí. Zrno pro vzklíčení potřebuje určité podmínky. Jakub hospodařil na gruntu celých 48 let. V pozemkových knihách není uvedeno, zda měl robotu potahem nebo pěší. 31. Tumů z chalupy - Chalupa byla na Tumů sadu postavena až v roce 1797 při vyrovnání mezi bratry, pro Jana Tumu. Stála na svém místě 150 let do poloviny 20. století. Pak byla zcela zlikvidována a dnes je na jejím místě silnice do Zbynic. Měla nejprve vchod ze štítu od návsi, později od silnice. Součástí chalupy byla i malá maštálka a malá stodůlka. U chalupy byl také malý chlév. Chalupa byla zpočátku dřevěná, později kamenná. Jan Tuma se hned dobře oženil. Vzal si dceru tedražického sedláka Evu Rendlovou. Ta mu přinesla do chalupy 100 zlatých, přivedli z Tedražic od Rendlů krávu, jalovici a 4 ovce. Na voze přivezli postel pro novomanžele a veškeré její šatstvo. Jan Tuma byl praděd mé prababičky od Mašků z chalupy. Novému hospodáři na chalupě Janu Tumovi vyměřili na panství na Nalžovech obvyklou pěší robotu 13 dnů ročně a navíc mlácení panského obilí z 16 dílů mlatní míry. Jalovici nechal co nejdříve připustit, aby měl 2 krávy do tahu, 2 dojné krávy a ještě tele. Od Tumů dostal 3 kousky polí, jedno na Ouvici a malou louku u Bedřicha. Nebylo to mnoho a tak se do konce 19. století dostal jen na 3 ha. Pole si už u Tumů osel a louku už měl připravenu pro svou první sklizeň. Podle Tumů stloukače na máslo si vyrobil vlastní. Když nashromáždil potřebné množství popela na vůz, musel zapřáhnout krávu a odvézt popel panskému flusarovi do Nalžov. Od Tumů dostal starší menší vůz, když si oni na gruntu pořizovali větší. Jeho žena Eva již dojila dvě krávy. Z mléka v komoře sbírala smetanu. Když měla dostatečné množství, tak ze smetany stloukla máslo. To na plotně převařila a nalila do čtvrt litrového kameninového hrnečku. V neděli převařené máslo odnesla zbynickému faráři. To se muselo dávat od každé krávy. To byla její povinnost vůči církvi, stejně jako robota byla povinnost vůči nalžovskému hraběti. To všechno jsme se dověděli od Jana Tumy na jeho nové chalupě. Robota není v pozemkové knize uvedena. 32. Bláhů hořejších - dřevěná chalupa byla na stejném místě jako nyní. Vchod do obytného a maštale, byl ale od silnice, po které tehdy nic nejezdilo, jen málokdy povoz. Malou stodůlku měli u Tumů stavení. První zmínka o chalupě je až z roku 1770. Tak není jasné kdo od kterého gruntu a kdy si ji postavil. Přicházíme v době, kdy na chalupě je rod Bláhů. Hospodářem na chalupě je Blažej Bláha. Jeho bratr Matěj umřel na vojně. Za ženu si vzal Janu Trambovou. Podíl vyplatil sestře Kateřině. U chalupy byl jen hektar polí. Do konce 19. století se dostali na výměru 4 ha. Na takové malé chalupě s malým počtem dobytka a malou výměrou polí měli velký problém uživit sebe a děti. Patřili k těm, kteří neměli často co jíst. Pokoušeli se získat něco prací u sedláků, ale ti sami neměli nic na rozdávání. Problém byl upéct chleba pro všechny, když z políčka mouka nebyla. Byl to problém i pro šafáře je zaměstnat na panském statku. Farář zase místo aby pomohl, tak se bude za ně modlit. Naštěstí pro ně se postupně jejich výměra polí zvýšila. 33. Tumů - velké kamenné stavení i s maštalí bylo na stejném místě jako nyní. Vchod do obytného byl od cesty. Kamenné chlévy byly u spodních vrat. Velká dřevěná stodola byla na stejném místě jako nyní a za ní byl velký sad jako nyní. V roce 1654 tu hospodařil chalupník Václav Tuma na 5 ha. Do konce 19. století se dostali na 16 ha. Už tehdy měl hospodář robotu potahem a měl proto 4 voly. Měl 3 dny v týdnu. Které, dny to budou, určoval šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. Přicházíme v době, kdy už bylo provedeno vyrovnání mezi bratry Antonínem Tumou a Janem Tumou, který už byl hospodářem na nové chalupě na sadu. Antonín ale umřel a na gruntu Tumů zůstala vdova Josefa. Smrt Antonína velmi zkomplikovala celkový život na gruntu. Ještě za života Antonína, kdy už byl nemocen, tu byla snaha vyměnit grunt se zkušeným hospodářem a konšelem Drškou. Nakonec se výměna neuskutečnila, protože Tumův grunt byl už hodně zadlužen. Vdova Tumová musela předat zadlužený grunt Antonínu Chodlovi, bratru Šimona Chodla na selském Chodlů statku. Na Tumů gruntu se setkáváme se vdovou Josefou a dovídáme se, jak musela s pomocí dospělých synů grunt udržet, hlavně pak obdělání polí a dobytek v maštali. Ani stanovené robotní povinnosti nebyl grunt zbaven. Těžká práce na gruntech byla příčinou mnohých nemocí a úmrtí hospodářů. Druhou takovou skupinou nemocných byli už zcela sedření výměnkáři. Třetí taková skupina byla rodící se děti a jejich rodičky. Tady byla zásadní důležitost u zkušené porodní báby. Zkušenosti se musely dědit z matky na dceru. V naší vsi to bylo u Lísové. Na panství byl doktor, který se staral, aby se úmrtí omezila a páni měli dostatek pracovních sil. Doktor občas přijel za rychtářem, aby se zeptal jak to ve vsi se stonáním je. Rychtář také musel být u nebožtíků a stanovit diagnózu, která byla zapsána farářem do matrika. U křtů ve zbynickém kostele byl zase nejdůležitější kmotr, který měl za povinnost se postarat v případě úmrtí rodičů. Péče o postižené byla zapsána do pozemkové knihy. 34. Červenků - kamenná chalupa byla na stejném místě jako nyní, jen vchod do stavení byl od cesty. Dřevěnou stodolu měli na dvorku. Velký sad měli za cestou a potokem. Jedná se nepochybně o chalupu postavenou od Šafárů selského dvora, kde byli původně Červenkové. Byl to jeden z deseti původních slovanských zemědělců v Čejkovech. V době, kdy přicházíme, je na gruntu vdova po hospodáři Kateřina Červenková s jejich čtyřmi syny. Musí na gruntu dělat jen ty nejnutnější věci. Hospodář moc chybí. Vidíme na vlastní oči, že se to zvládnout nedá. Výměru polí mají 4 ha, malou louku, malé pastviště a kousek lesa. V maštali mají jeden pár tažných volů, 2 krávy, 4 ovce a prasnice. Mají značnou pěší robotu 2,5 dne v každém týdnu. Nejstarší syn musil nahradit hospodáře na robotě a na vlastní grunt pak už síly nestačily. Výměra polí se jim do konce století zvýšila na 6 ha. To už ale nebyli tito původní majitelé. Vdova Červenková se syny grunt nezvládli, vystřídali se na něm Brejcha z Tedražic, Pádečkovi a nakonec zbynický krejčí Kroupa. Červenkovi byli dále v Rajšmídů chalupě a tam se také v roce 1850 narodila moje prababička Marie Červenková. 35. Chodlů dolejších - kamenná chalupa byla na stejném místě jako nyní. Vchod do stavení byl z cesty. Na stejném místě jako nyní byla menší kamenná kůlna. Na stejném místě jako nyní byla i dřevěná stodola a vedle ní dřevěný chlév. Za stodolou měli jen malou zahrádku. Velký sad měli pod Trambů chalupou. Na chalupnickém gruntu byl v roce 1654 Václav Tesař. To byla v celé vsi nejdůležitější profese. Bez tesaře se stavba každé chalupy, stodoly i kůlny nedá dělat. Přicházíme v době, kdy je na gruntu velmi zkušený hospodář konšel Jan Tesárek. Robotu má 2,5 dne v každém týdnu. Zdědil grunt po otci. Když sepisovali v gruntovní knize poslední vůli, byl u toho soused Červenka. Tesařské řemeslo se na gruntu udrželo. Jan Tesárek měl pod kůlnou místu, kde bylo možné osekávat kmeny a měl také dostatek nástrojů potřebných pro tyto práce. Chodil za ním i šafář, když bylo třeba udělat něco na panském dvoře. Jeho robotu k tomu značně využívali. Polní práce na svém gruntu práce s dobytkem musel také v plném rozsahu zvládnout. V roce 1654 měl 5 ha polí a do konce 19. století byl na gruntu 11 ha. Na přípravě staveb se také podíleli oba hajní, z Dalovic i Zamyslic. Stavba nové chalupy nebyla častou záležitostí, ale stodoly a kůlny ano. 36. Trambů - kamenná chalupa, velká kamenná maštal i velká dřevěná stodola byly na stejném místě jako nyní. Vchod do chalupy byl od cesty. Na straně dvora od cesty měli ještě malý kamenný chlév a malou dřevěnou kůlnu. Za nimi byl velký sad. V roce 1654 byl grunt ještě bez polí, jen s 1 krávou, 2 jalovicemi a 2 sviněmi. V roce 1817 můj předek Josef Tramba už přes 10 ha polí, luk a lesa. Mimo dalšího dobytka má 4 voly a robotu potahem 3 dny v týdnu a 13 dnů pěší jako sedláci. Nalžovská vrchnost si ho vybrala, aby zachránil Linhartů grunt. Trambů grunt tedy v roce 1817 prodal Andeasi Tesárkovi od Chodlů dolejších. Přicházíme se na hospodáře Andrease Tesárka podívat. Na dobrém gruntu po dobrém hospodáři se dobře hospodaří. Tesárkovi byli na Trambů gruntu stejně úspěšní jako Trambovi před nimi. 37. Bartošů - V roce 1654 byly v Čejkovech dvě kovárny. Stará v místě chalupy u Rajšmídů a druhá v místě chalupy u Očenášů. Byly to panské kovárny ještě od dob čejkovské tvrze. V místě kovárny u Bartošů byla dříve obecní pastuška. Ta se přestavěla na obecní kovárnu a pastušku postavili pod kovárnou. Tato kamenná kovárna byla přímo u cesty, podél cesty, s hlavním kovářským vstupem od cesty. Malý sad byl za kovárnou. Kovář měl pro vlastní obživu jednu krávu a jednu svini. Jmenoval se Jan Kovář. Od roku 1777 byl na kovárně Matěj Kroupa. Měl už dva kousky polí a musel dva dny v týdnu chodit na robotu. Po něm byl Vojtěch Kroupa a v roce 1813 Šimon Kroupa. Přicházíme, když už kovárna u Bartošů není v provozu a kovářské práce se provádějí naproti u Ševců. 38. Ševců - Pro stavbu nové kovárny byla využita stará Ševců chalupa, kde už se ševcovské řemeslo neprovozovalo. V roce 1822 byla postavena nová cesta na panské pole na Brodci a kovárna tam nemohla dále být. Čejkovští sedláci se dohodli s novým kovářem Jakubem Jančou, že mu pomohou naproti u Ševců postavit kovárnu novou. Záznam smlouvy s Jakubem Jančou je uveden v pozemkové knize a je podepsán rychtářem Jakubem Trambou a konšely Venclem Lísou, Šimonem Rybou, Josefem Drškou, Janem Tesárkem a Josefem Pádeckým. Byli jsme se v nové kovárně podívat. Byla tam kovadlina, kovářská výheň, kladiva, kleště, kovářský nůž a drobné nářadí, svěráky, kovový materiál - surovina, nádrž na vodu k ochlazení rozpáleného materiálu, výheň, v níž se topilo dřevěným uhlím a do níž se foukal (dmýchal) vzduch měchy ze dřeva a kůže, materiál pro výrobu podkov. Rychtář na vsi byl prostředníkem mezi poddanými a jejich pány. Měl podíl na pokutách a ručil za dodržování povinností a vybírání daní. 39. Pastuška - kamenná v místě dřívější, dnes již zbourané pastušky se vstupem od spodní cesty. Malý sad byl za pastuškou i před pastuškou. Bydlel tam obecní pastýř. 40. Švarců - kamenná chalupa s malou dřevěnou stodolou byla na místě stávající chalupy s vchody z vyvýšené cesty. Malý sad byl za chalupou. Velký sad byl v místě jako nyní. V mezi tam našli vhodné místo pro sklep, neboli pro loch. Na každé chalupě i selském statku musel takový sklep být. Byl buď pod obytným stavením, nebo ve stodole nebo takto v mezi. Potraviny se uchovávaly hlavně v chladné komoře a brambory hlavně ve sklepě. Původně byl na chalupě Jiřík Chamuta už v roce 1654. Měl krávu, jalovici a dvě svině. Označení U Švarců je až z doby pozdější, až z roku 1931. Přicházíme v době, kdy je na chalupě vdova Anna Chamutová s její tchyní, její švagrovou a jejím synem. Chamutová pocházela od Picků ze Zbynic. Na chalupě měli pěší robotu, 1 den v týdnu. Dlouho ale Chamutovi na chalupě bez hospodáře nevydrželi. Na chalupě si užili jen práci a bídu a museli dělat všechno pro to, aby se vůbec uživili. Na gruntu nemají potřebné vybavení pro obdělávání poli, ani větší dvůr a krmení pro dobytek. Právě obdělávání polí bylo ze zemědělských prací to nejdůležitější. Orba musela být hluboká s kvalitním pluhem. Neměli však k tomu ani ten kvalitní pluh, ani tažné voly. I na další práce s půdou až k přípravě k setí jsou nezbytné další zemědělské nástroje. Zvláště proto že od svých mateřských gruntů dostávali ta méně kvalitní pole. Jedná se o malý grunt, který se do konce 19. století rozroste jen na 2 ha. V roce 1849 už byli na chalupě jiní majitelé. 41. Beránků - malá dřevěná obytná chalupa s malou kamennou stodolou na místě stávající chalupy se vchody od cesty. Chalupa byla postavena na obecním pozemku v roce 1788, od selského statku Tesárků, původně Rybů pro bratra hospodáře Václava Rybu. Obecní pozemek bylo nutné od obce koupit. Malý sad měli u chalupy. Přicházíme v době, kdy hospodář je už starý a nemá následníka. Robotu měl pěší, jen 13 dnů v roce. Není ani zájem o koupení chalupy, protože u ní bylo málo pozemků a nebyl nikdo, kdo by je rozšiřoval. Pozemky, které dostali od sedláka Josefa Ryby u Tesárků, měli hlavně okolo Cukováku. Měli jen dvě krávy, ovce a prase. Tesárků selský grunt měl nejméně dobytka ze všech čejkovských selských gruntů. To i chalupníci měli víc dobytka. Na chalupě si užili jen práci a bídu a museli dělat všechno pro to, aby se vůbec uživili. Na gruntu nemají potřebné vybavení pro obdělávání poli, ani potřebně velký dvůr a krmení pro dobytek. Právě obdělávání polí bylo ze zemědělských prací to nejdůležitější. Orba musela být hluboká s kvalitním pluhem. Neměli však k tomu ani ten kvalitní pluh, ani tažné voly. I na další práce s půdou až k přípravě k setí jsou nezbytné další zemědělské nástroje. Zvláště proto že od svých mateřských gruntů dostávali ta méně kvalitní pole. Jedná se o malý grunt, který se do konce 19. století rozroste na 3 ha. 42. Chaloupků - malá dřevěná obytná chalupa s malou kamennou stodolou na místě stávající chalupy se vchody od cesty. Malý sad měli u chalupy a za chalupou. Petr Tesárek z chalupy Dolejších Chodlů si postavil už v roce 1753 chaloupku na obecním pozemku u bývalé druhé čejkovské pazderny u Zedníků. Obecní pozemek bylo nutné od obce koupit. Pole dostává z gruntu u Dolejších Chodlů. Přicházíme v době, kdy na chaloupce je hospodářem Bartoloměj Tesárek. Chaloupku předává dceři Josefě, která se provdala za Františka Češku ze Zbynic. Jedná se o malý grunt, který se do konce 19. století rozroste na 5 ha. Robota na gruntu je pěší 13 dnů ročně. Má 2 krávy, ovce a svini pro vlastní obživu. Na chalupě si užili jen práci a bídu a museli dělat všechno pro to, aby se vůbec uživili. Na gruntu nemají potřebné vybavení pro obdělávání poli, ani dostatečně velký dvůr a krmení pro dobytek. Právě obdělávání polí bylo ze zemědělských prací to nejdůležitější. Orba musela být hluboká s kvalitním pluhem. Neměli však k tomu ani ten kvalitní pluh, ani tažné voly. I na další práce s půdou až k přípravě k setí jsou nezbytné další zemědělské nástroje. Zvláště proto že od svých mateřských gruntů dostávali ta méně kvalitní pole. 43. Cihlářů - malá napůl kamenná a napůl dřevěná chaloupka podélně v místě stávající chalupy s vchodem od cesty. Malá dřevěná stodůlka byla v místě stávající stodoly. Měli velký sklep ze strany od Zedníků chalupy. Za chalupou měli sad. Chalupa byla postavena od Jíchů gruntu, když Hána se přiženil ze Zbynic, na obecním pozemku u bývalé druhé čejkovské pazderny u Zedníků. Obecní pozemek bylo nutné od obce koupit. Pole dostává z gruntu u Jíchů. Přicházíme v době, kdy na chalupě je hospodářem Václav Hána. Václav Hána byl cihlářem. Na objednávku stavebníků pálil na Homolce uprostřed obecních drah Pocukovou cihly. Na Drahách u rybníka a za Buděšinou byla kvalitní hlína. Pomáhal mu s tím soused Zedník Kroupa. Jedná se o malý grunt, který se do konce 19. století rozroste na 4 ha. Robota na gruntu je pěší 13 dnů ročně. Má 2 krávy, ovce a svini pro vlastní obživu. Na chalupě si užili jen práci a bídu a museli dělat všechno pro to, aby se vůbec uživili. Na gruntu nemají potřebné vybavení pro obdělávání poli, ani dostatečně velký dvůr a krmení pro dobytek. Právě obdělávání polí bylo ze zemědělských prací to nejdůležitější. Orba musela být hluboká s kvalitním pluhem. Neměli však k tomu ani ten kvalitní pluh, ani tažné voly. I na další práce s půdou až k přípravě k setí jsou nezbytné další zemědělské nástroje. Zvláště proto že od svých mateřských gruntů dostávali ta méně kvalitní pole. 44. Zedníků - velká kamenná chalupa v místě stávající chalupy s vchodem od cesty. V roce 1654 to byla druhá čejkovská pazderna. V roce 1727 ji Tomáš Kroupa ze selského gruntu Kroupů přestavěl na zemědělský grunt. Nezbytná pole dostal od Kroupů selského gruntu a dobytek jako věno od nevěsty. U potoka měli velkou kvalitní studnu. U nějakého starého zkušeného zedníka se naučil zednickému řemeslu. Na chalupě si užili jen práci a bídu a museli dělat všechno pro to, aby se vůbec uživili. Na gruntu neměli potřebné vybavení pro obdělávání poli, ani dostatek krmení pro dobytek. Právě obdělávání polí bylo ze zemědělských prací to nejdůležitější. Orba musela být hluboká s kvalitním pluhem. Neměli však k tomu ani ten kvalitní pluh, ani tažné voly. I na další práce s půdou až k přípravě k setí jsou nezbytné další zemědělské nástroje. Zvláště proto že od svých mateřských gruntů dostávali ta méně kvalitní pole. Robota na gruntu byla 13 dní ročně. Do konce 19. století se výměra gruntu dostala na 5 ha. V této chalupě se narodil v roce 1851 můj praděd Matěj Ryba. Jeho otec se na chalupu přiženil. 45 Kalčíků - Byl to dvojdomek Kalčíků a Chumelíků - malé kamenné a částečně dřevěné chalupy stály těsně vedle sebe a měly společnou střechu. Chalupy stály vedle Kadlečků chalupy, která byla na stejném místě jako nyní, směrem k Cihlářů chalupě. Oba vstupy byly zpředu od Kadlečků chalupy. Za chalupou byl malý sad. Chalupu Kalčíků postavil v roce 1774 sedlák Říha pro svého bratra na obecním pozemku. Obecní pozemek bylo nutné od obce koupit. K chalupě dostal od Říhů selského statku kousek pole a kráva a svini pro vlastní obživu. Věno přinese i nevěsta. Druhou polovinu chalupy pod společnou střechou postavil v roce 1775 Franc Turek od selského gruntu Turků. Ze selského gruntu dostává také kousek pole a krávu a svini pro vlastní obživu. Věno přinese i nevěsta. Přicházíme v době, kdy v Kalčíků chalupě bydlí Matěj Říha se ženou Kateřinou a dětmi. V druhé polovině domku bydlí Josef Turek s rodinou. Říhův domek i s políčkem v budoucnu koupí Turečkovi pocházející od Holubů a v domku se narodí má babička Minorýtů. Na chalupě si užili jen práci a bídu a museli dělat všechno pro to, aby se vůbec uživili. Na gruntu neměli potřebné vybavení pro obdělávání poli, ani dostatek krmení pro dobytek. Právě obdělávání polí bylo ze zemědělských prací to nejdůležitější. Orba musela být hluboká s kvalitním pluhem. Neměli však k tomu ani ten kvalitní pluh, ani tažné voly. I na další práce s půdou až k přípravě k setí jsou nezbytné další zemědělské nástroje. Zvláště proto že od svých mateřských gruntů dostávali ta méně kvalitní pole. Do konce 19. století se dostanou na výměru 3 ha. Josef Turek si postaví chalupu Chumelíků v místech, kde stojí dodnes. Josef Turek se dostane do konce 19. století na výměru 5 ha. Matěj Říha i Josef Turek měli pěší robotu 13 dní ročně. 46. Kadlečků - kamenná chalupa v místě stávající chalupy s vchody od cesty. Za chalupou byl sad. Chalupa byla postavena v roce 1786 na obecním pozemku od největšího selského gruntu Mašků Bartolomějem Maškem. Obecní pozemek bylo nutné od obce koupit. Nastěhoval se se svou ženou Kateřinou. Z rodného gruntu dostal dost polí i potřebné zemědělské vybavení. Od nevěsty měl mimo věna i pro začátek potřebné počty dobytka. Pěší robotu měl 13 dní ročně a dostavit se na mlácení panského obilí v panských stodolách tam, kam poslán bude. Přicházíme v době, kdy na chalupě začíná hospodařit vnuk Bartoloměje Maška, Tomáš. Hospodaření se na chalupě dařilo, zvláště poté, když se na grunt dostala nevěsta ze selského gruntu Lísů. Také ona byla nevěsta s velkým věnem a dostala z gruntu Lísů čtyři velká pole. Tak se do konce 19. století dostali na 5 ha. 47. Bláhů dolejších - malá kamenná chalupa v místech stávající, ale podélně situována západ - východ s vchodem od jihu. Na jižní straně byl také sad. Byla postavena v roce 1778 Václavem Reitšmídem na obecním pozemku. Obecní pozemek bylo nutné od obce koupit. Přicházíme, když hospodářem na chalupě Matouš Rajšmíd se ženou Marií Housovou ze Zavlekova. Měl pěší robotu 13 dní ročně. Výměru polí měli nejmenší ze vsi. Také až do konce 19. století se dostali jen na 2 ha. Neměli ani stodolu, jen kůlnu. Zbynickému faráři museli dávat čtvrt litru převařeného másla od každé krávy. Musel vyřizovat panské a obecní posílky, provádět práce na cestách a účastnit se mlácení panského obilí z 16 dílů mlatní míry, na panských dvorech tam kam bude poslán. Důležitou a náročnou součástí robotních povinností bylo mlácení obilí cepy. Suché snopy panského obilí po sklizni byly uloženy v pernách velkých panských stodol. V každé panské stodole byl vedle perny velký mlat. Byl to velký prostor, na kterém probíhalo mlácení obilí cepy. Mlat byl udělán z mokré hlíny vrstvy 20 až 30 cm. Do hlíny se přidávala řezanka ze slámy a někdy i volská krev. U každé panské stodoly, kde uskladňovali snopy obilí, měl šafář skupinu poddaných, kteří výmlaty s cepy prováděli. V Čejkovech to byly dvě takové stodoly, ve Dvoře a v Dalovicích. U velkých dvorů jako v Nalžovech nebo Přebořicích u Zavlekova neměli dostatek takových naučených poddaných. Potom tam museli třeba čejkovští jít na příkaz šafáře na výpomoc. O stravu se jim tam musela postarat tamní šafářka a nocleh měli někde ve stáji. Platilo to i opačně, pokud někdo z Čejkov onemocněl, přišel takový poddaný třeba z Tedražic. Vlastní výmlat ve skupině s cepy, rozprostřeného obilí po mlatě, nebyl vůbec jednoduchý. Šafář musel udávat tempo a rytmus, aby se mezi sebou poddaní cepem nezranili. Také to muselo odsejpat, než byla celá velká perna snopů vymlácená. Až v roce 1854 vyměnili Rajšmídů tuto chalupu s Bláhovými a začalo se tu říkat U Bláhů dolejších. Rod Rajšmídů se v Čejkovech objevil až po postavení hájovny v Dalovicích nalžovskými pány v roce 1716. Byl to nalžovský poddaný na hájovně. V roce 1770 je uváděn v bývalé panské kovárně u Rajšmídů. 48. Hrobáků - dřevěná chalupa v místě stávající chalupy těsně u panského pole. Přístup do domu byl ze dvora. Za ní malá stodůlka a malý sad. Chalupu postavil Jakub Kroupa v roce 1776. Setkáváme se s jeho vnukem Jakubem Kroupou. Dělali ve Zbynicích hrobaře a tak se u nich říkalo u Hrobáků. Robotu měli pěší 13 dnů v roce. Pole měli ze selského statku Kroupů a dobytek od nevěsty. Do konce 19. století se dostali na výměru 4 ha. Vnučka Jakuba Kroupy se provdala za Šimona Kočiho. 49. V místech U Bláhů dolejších a Hrobáků se také nalézala pazderna, která měla nahradit pazdernu u Zedníků. Pak si tam také podruh bez polí Matěj Hána postavil v roce 1810 chalupu. Vzal si Majdalénu Šprtkovou z chalupy u Lenců a ta si joko věno přivedla krávu a 2 ovce. Matěj musel chodit na pěší robotu 13 dnů ročně. 50. Bahenských. – dřevěná chalupa s přístupem od východu byla postavena uprostřed luk Šafárů v roce 1801. Od dolejších chalup vedla široká bahnitá strouha. Pokračovala dále upravená přes dvorek, u průhonu na Volské dráhy, před louky až k rybníku Dalováku. Jeden rybníček byl menší v místech u dnešní Vojtíšků zahrádky a větší Šafárů rybníček byl přímo před chalupou. Chalupa stála v místě stávající chalupy, byla však užší, kratší u posunutá víc k jihu a východu. Chalupa byla postavena od Linhartů gruntu pro Jana Trambu a Kateřinu rozenou Jančovou. K chalupě dostali několik kousků polí a Kateřina přinesla věno a také několik kousků polí. Do konce 19. století se jejich výměra polí zvýší na 5 ha. Jan měl stanovenu robotu pěší 13 dnů ročně. Přicházíme v době, kdy jejich nejmladšímu synu Janovi je 11 let. Právě on bude na gruntu dále hospodařit. 51. Očenášů - na tomto místě byla v roce 1654 druhá kovárna. Přicházíme v době, když už je nepoužívaná a neobydlená. 52. Rajšmídů - kamenná chalupa byla na stejném místě jako nyní s vchodem od cesty. Po stranách chalupy byly malá dřevěná stodola a kůlna. Malý sad byl u stodoly. V roce 1654 tady byla stará panská kovárna. V roce 1770 tady byl Jan Rajšmíd. Přicházíme v době, kdy hospodář Vojtěch Rajšmíd umřel a jeho synové byli ještě nezletilý. Stavení bylo tehdy v chatrném stavu. Měli kobylu, pár volů, starou krávu, sviňku, jehně, půlku nového vozu kovaného a půlku starého vozu bosého, nákolesník, obilnou a moučnou truhlu, 3 kadečky, 1 obilní a 3 travní kosy, 3 řetězy, 2 motyky, pilu, vozní provaz, železné podávací vidle, 2 vidle na hnůj a kamnovec. Řešeta byla třeba po mlácení obilí při jeho čistění. Na každém gruntu musely být aspoň 4 kosy. Byl to ten nejdůležitější nástroj. Také při senoseči museli s hospodářem kosit i nejstarší synové. Na gruntu hospodařil Jakub Janča, který si vzal dceru hospodáře. Když se stal Josef Rajšmíd zletilý, tak vedl s Jakubem Jančou spor o grunt. Vrchnost to vyřešila tak, že Jakub Janča si postavil kovárnu u Ševců. Odstupné dostal 200 zlatých, 3 pole a louku. Josef Rajšmíd později prodal grunt Jakubovi Červenkovi. Pěší robotu měl 2,5 dne v týdnu. V této chalupě se mu narodila v roce 1851 moje prababička od Minorýtů Marie Červenková. Do konce 19. století výměra na gruntu se velmi zvýšila na 7 ha. Oceňování gruntů bylo prováděno rychtářem společně s konšely. Pak se to v kanceláři v Nalžovech zapsalo do pozemkové knihy. 53. Na hájovně v Dalovicích už Rajšmíd nebyl. Setkáváme se tam s hajným Martinem Hánou. U hájovny byly pozemky a dobytek jen pro obživu hajného a jeho rodiny. Na mapě Stabilního katastru z roku z roku 1836 je zakreslena mezi statkem a hájovnou, blíže ke statku, další velká zděná budova se vchodem od statku. 54. Ratejna Dalovice. Na místě Dachů chalupy byla kamenná panská ratejna, menší než v Čejkovech, kde byli ubytováni ti, co pracovali ve dvoře pro pány. Jednalo se většinou o kočí a krmiče dobytka. Jejich ženy byly dojičky krav a prováděly další potřebné statkové práce. Z mléka stloukaly máslo a z kyselého mléka dělaly tvaroh. V panských sklepech byly prostory ne jen pro brambory, ale i pro mléko. Podmáslím a syrovátkou krmily prasata. Tyto práce se prováděly v každé chalupě ve vsi, kde měli krávu. Tam ale podmáslí měli na polévku, nebo k bramborám k večeři. I ze syrovátky se nechala kyselá polévka uvařit. Prasata se pásla a na zimu jim nasbírali třeba žaludy. Někteří sedláci si pro krmení prasat pořizovali koza, ale z koz nebylo tolik užitku, musely se celou zimu živit a jejich pasení nebylo tak jednoduché jak u ovcí. Vchod do ratejny byl ze dvora. Bydlelo tam několik rodin. Jejich evidence pro mzdy byla na panství v Nalžovech. Každá rodina pro sebe měla prostor zhruba 3 krát 4 m, který byl ohraničen jen několika kusy hrubého nábytku. Uprostřed ratejny byla pouze jediná kamna, na kterých se vařilo a která celou budovu vytápěla. Rodiny měly obvykle několik dětí a v ratejně určitě útulno a teplo nebylo. Na panském statku v Dalovicích byla stáj a stodola. Příjezd na statek byl od rybníčku Buděšinka před stodolu. 55. Panský Dvůr Zamyslice - Hájovna kamenná. U hájovny byly pozemky a dobytek jen pro obživu hajného a jeho rodiny. Na mapě Stabilního katastru z roku z roku 1836 je zakresleny pod ovčínem dvě zděné budovy. Jedna dost malá s vchodem od ovčína a pod ní jedna velká jako ovčín. 56. Panský Dvůr Zamyslice - Kamenný ovčín s kamennými silážními jámami. Na mapě Stabilního katastru z roku z roku 1836 není u ovčína zakreslena žádná ovčácká chalupa, kde by bydlel ovčák s rodinou. Zbynice. 1. Fara - Velká kamenná s přístupem od kostela ve stejném místě jako nyní. Na jiném místě byly kamenné farské stáje. U stáje byl dřevěný chlév. Stáje byly na východní straně dvora. Přístup do stájí byl vně z východu. Kamenná stodola byla straně dvora směrem k Hrádku. Přístup do stodoly byl ze dvora. Na stejném místě byla velká farská zahrada. Pod farskou zahradou je na stejném místě rybníček Farčák. Farářem byl Hlávka. Bratr slavného Hlávky z Přeštic. Na faře byli 2 koně, 2 voli, 4 krávy, 6 jalovic, 12 ovcí, 2 prasnice. Měli kvalitní pole z dob farských statků ve Zbynickém církevním újezdu. Desetinu úrody museli poddaní do poloviny 19. století dávat kostelu a tak církev z jejich práce stále bohatla. Nebyly to jen kostely a faráři, ale i církevní hodnostáři na děkanátu v Sušici a kláštery v Sušici a Horažďovicích. Udržovali kostely a celou církev a měli se dobře. To bylo od dob, kdy přišla před 1000 léty na naše slovanské území římsko - německá katolická církev a trvá to dodnes. Bohatly i německé a rakouské panské rody. Poddaní mimo tuto církev a šlechtu museli ve vsích svou prací uživit celý panský dvůr, učitele, mlynáře, drába, hajného, vojáky, kováře, řemeslníky a všechny ty, kteří nepracovali na gruntech a měli se lépe. 2. Kolářů - stará kamenná farní škola na stejném místě jako Kolářů chalupa. Při silnici směrem ke kostelu byl malý úzký sad. Se školami byly ve Zbynicích zkušenosti, protože už dávno před tím tam byla církevní škola. Pro naše zemědělce byla ale hlavní docházka. Děti na gruntech byly tak zaměstnané domácími pracemi a dobytkem, že to některým nevycházelo. Zvláště pak na jaře, v létě a na podzim. Některé zase neměli v zimě boty a oblečení na cestu z Čejkov. 3. Šulů - kamenná chalupa na stejném místě jako nyní. Přístup do přístavku chalupy byl ze dvora. Směrem ke kostelu byla dřevěná stodola a kůlna. Sad byl na stejném místě jako nyní. Přístup do stodoly byl ze sadu pod kostelem a do kůlny ze sadu u kostelní zdi. Setkáváme se s hospodářem na gruntu Vavřincem Šulou. Stará se o připouštění ovcí. U cesty měli vždy velký sad. Šula, i když je na bývalém farském statku, tak patří mezi chalupníky. Robotu v Hrádku má 2,5 dne pěší v každém týdnu. Bylo to náročné chodit pěšky 3 krát v týdnu do Hrádku na robotu. Hrádecká panská kuchyně chce každý rok ze Šulů gruntu 7 slepic a 20 vajec. 4. Dušků - kamenná chalupa na stejném místě jako nyní. Přístup do chalupy byl ze dvora. Směrem ke kostelu byla dřevěná stodola a kůlna. Malý sad byl za chalupou. Přístup do stodoly byl ze sadu za Šulů stodolou a do kůlny ze dvora. Přicházíme, když hospodářem na gruntu je Ondřej Dušek. Jeho otec grunt silně zadlužil na hrádeckém panství a u hrádeckého mlynáře. Hospodaří na bývalém farském statku. Má proto dobrá pole. Na gruntu mají mimo nezbytného dobytka i kozu. Pod kůlnou mají dva vozy, pluh, 3 nákolesníky, dva páry koleček, 2 brány a 6 řešat. Musí ale splácet hrádecké vrchnosti a hrádeckému mlynáři otcovy dluhy. Otec byl vrchností z gruntu sehnán. Ondřej má robotu 3 dny v týdnu potahem a pěší 13 dní ročně. Pokaždé musel ráno zapřáhnout voly do vozu a jet do Hrádku. Které dny v týdnu to budou, určoval hrádecký šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel robotník pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve ještě na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. Hrádecká panská kuchyně chce od Dušků gruntu každý rok 7 slepic a 20 kusů vajec. 5. Beránků - kamenná chalupa s přístupem od silnice. Za chalupou byl dvůr. Naproti dvoru byla dřevěná stodola s přístupem od louky za stodolou. Dřevěná kůlna měla přístup ze dvora. Původně to byl jeden ze čtyř farských statků. Na statku bylo i dost dobytka. Později bude stavení vyměněno s Picků a nakonec stavení koupí Barborka. Hospodář na gruntu umřel mladý, pak i jeho bratr a na gruntu byly dvě vdovy, každá s několika sirotky. Přicházíme, když v další generaci je na gruntu starý hospodář Jan Beránek. Robotu měl s potahem v Hrádku 3 dny v týdnu. Pokaždé musel ráno zapřáhnout voly do vozu a jet do Hrádku. Které 3 dny v týdnu to budou, určoval hrádecký šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel robotník pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. Hrádecká panská kuchyně chce od Beránků gruntu každý rok 5 slepic a 20 kusů vajec. 6. Hánů dolejších - kamenná chalupa byla na stejném místě jako nyní, jen přístup měla od silnice. Měli malý dvorek s velkou dřevěnou stodolou s přístupem z louky za stodolou. Velká dřevěná lomená maštal měla přístup ze dvora. Byl to jeden z největších zbynických gruntů s největšími počty dobytka. Měli kvalitní pole z dob farských statků ve Zbynickém církevním újezdu. Setkáváme se s hospodářem na gruntu Václavem Hánou. Robotu měl s potahem 3 dny v týdnu a pěší 13 dní ročně. Pokaždé musel ráno zapřáhnout voly do vozu a jet do Hrádku. Které dny v týdnu to budou, určoval hrádecký šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel robotník pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve ještě na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. Jeho sestra Marie se vdala do Budětic. Vzala si tam mimo věna hříbě, krávu a 8 ovcí. Sestra Anna si vzala Ouřenku a dostala pár volů, 2 krávy a 8 ovcí. Staří na výměnku si vymínili mimo stravy, bydlení, obilí, lnu, brambor, jedny nové šaty pro každého každý rok, aby měli do kostela. Na gruntu zůstaly koně, 4 krávy a 12 ovcí. Pokud se některý sedlák pokoušel pole z gruntu pronajímat, tak to vrchnost nepovolovala. 7. Míčenů - Dřevěná pastuška na spodní návsi, kde bydlel obecní pastýř s rodinou. Přístup do chaloupky s malou dřevěnou stodůlkou a zahrádkou byl z návsi. Od zbynických hospodářů dostával pastýř za pasení dobytka obilí i peníze. 8. Ouřenků - kamenná chalupa byla na stejném místě jako nyní, ale s přístupem od silnice. Na straně dvora k Oupířce byl malý kamenný chlév s přístupem ze dvora a velká kamenná stodola s přístupem ze sadu za stodolou. Vedle byla další velká dřevěná stodola s přístupem ze sadu za stodolou. Před ní byla dřevěná kůlna s přístupem ze dvora. Velký sad měli pod Oupířkou a druhý velký směrem k pastušce. V roce 1654 to byl chalupnický grunt s nejmenší výměrou polí. Přicházíme, když je na gruntu hospodářem Matěj Ouředník. Má kobylu, vola a dvě krávy. Už má víc polí louku a kus lesa. Robotu má s potahem 3 dny v týdnu a pěší 13 dní ročně. Pokaždé musel ráno zapřáhnout do vozu a jet do Hrádku. Které dny v týdnu to budou, určoval hrádecký šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel robotník pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve ještě na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. Byl dobrým hospodářem. Z chalupníka se tak stává sedlákem. Na sýpce má v obilní truhle připravenu pšenici k výsevu na pole pod Oupířkou. Ještě má k setí připraven hrách a len. Zelí bude vysévat na zahrádku za stodolou. Nyní čeká až půda po zimě, kdy bylo hodně sněhu, dostatečně vyschne. V dlouhé zimě stačil poražením soušek ve svém lese udělat potřebné zásoby palivového dřeva. Na půdě mu ještě zbývá do sen ještě dost sena i slámy. Dcera Matěje Ouředníka si vezme syna velenovského sedláka Zahradky. 9. Míků - kamenná chalupa byla na stejném místě jako nyní, ale s přístupem od silnice. Na straně dvora k Oupířce byla velká dřevěná stodola s přístupem ze sadu za stodolou. Malá kůlna měla také přístup ze sadu. Míků grunt byl ze zbynických sedláků s nejmenší výměrou. Uváženým a pracovitým postupem se z něho stává grunt převyšující ostatní sedláky. Všimla si toho i hrádecká vrchnost a Matěje Míku v roce 1700 udělala šafářem na dvoře v Mokrosukách. I v pozdějších létech, kdy se postupně zadlužovaly grunty Dolejších Hánů, Hořejších Hánů a Tršů, tak byly hospodáři u Míků přebíráni a dodnes je v těchto staveních příjmení Míka. Robota na gruntu je s potahem s jedním volem 3 dny v týdnu. Pokaždé musel ráno zapřáhnout voly do vozu a jet do Hrádku. Které dny v týdnu to budou, určoval hrádecký šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel robotník pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. Přicházíme v době, kdy už ještě mladý umírající Jakub Míka sepsal za přítomnosti Hány, Ouřenky a Holuba poslední vůli. Grunt odkázal tříměsíčnímu synu Františkovi, manželce a dceři. Dále do kostela 200 zlatých a chudým, kteří mu přijdou na pohřeb, bude rozdáno 20 zlatých. 10. Zajíců - kamenná chalupa ve stejném místě jako nyní ve tvaru L. Přístup do chalupy byl ze silnice. Ze strany návsi byla ve dvoře i malá výměnkářská chalupa ze vstupem do silnice. Ta tam byla ještě ve druhé polovině 20. století. Na druhém konci dvora byla velká dřevěná stodola s přístupem ze dvora. Ze strany Oupířky byl velký sad. Robota na gruntu byla s potahem s jedním volem 3 dny v týdnu. Pokaždé musel hospodář ráno zapřáhnout vola do vozu a jet do Hrádku. Které dny v týdnu to budou, určoval hrádecký šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel robotník pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. Při předávání gruntu se musel do kanceláře v Hrádku dostavit předávající hospodář Vavřinec a nový hospodář Václav Zajíc se zbynickým rychtářem. Přítomen byl i hrádecký šafář. Ten byl se změnou dobře obeznámen, protože Václav už delší dobu jezdil na robotu za otce. Současně byly zapsány výše podílů otci a třem sestrám. Rychtář i Václav ještě zajedou za hajným a domluví se na dřevu pro rozšíření stodoly a ještě k mlynáři, kde domluví mletí. Na zpáteční cestě se ještě zastaví ve Zbynicích v hospodě, kde sdělí své zážitky sousedům. 11. Tršů - velká kamenná chalupa s vchodem od silnice stála na opačné straně dvora, než stojí dnes. Za ní byla velká dřevěná stodola s vchodem ze dvora. Naproti chalupě stála na straně návsi také malá výměnkářská kamenná chaloupka, těsně vedle výměnkářské chaloupky sousední stejné chalupy hořejších Hánů, obě s vchodem od silnice. Tršů grunt patřil zcela jistě k devíti původním zbynickým zemědělcům. Matěj Trš zdědil grunt v roce 1795. Hned nechal napsat do pozemkové knihy, že grunt po něm zdědí jeho bratranec Josef Trš z Oustalče. A také hned v roce 1796 umřel. Setkáváme se tak s hospodářem Josefem Tršem, který pak na gruntu hospodařil 35 let. Velké výměře polí odpovídají i stavy dobytka. Musí pro ně postavit novou kamennou maštal s klenutým cihlovým stropem. Potřebné kameny bude mít od svých polí a z Oupířky. Vypraví se do Čejkov do dolejších chalup za Zedníkem a Cihlářem. Přivede je na grunt, aby mu poradili, jaké má udělat základy, kolik fůr kamenů má přivést a Cihlář změří, kolik cihel na klenutý strop bude muset na Drahách vypálit. V Hrádku se Trš domluví s hajným na krovu a s doškařem na doškové střeše. Robotu má s potahem 1,5 dne v týdnu. To musí ráno zapřáhnout voly do vozu a jet do Hrádku. Do hrádecké panské kuchyně musí každý rok dát 7 slepic a 12 vajec. 12. Hánů hořejší - velká kamenná chalupa s vchodem od silnice stála na stejné straně dvora, jako stojí dnes. Za ním byla velká dřevěná stodola s vchodem ze dvora. Za chalupou byla ještě dřevěná kůlna. Grunt od nepaměti patřil k těm ve vsi největším. Přicházíme za hospodářem Antonínem Hánou. Jeho otci se podařilo, než umřel všechny dluhy, které byly na gruntu, splatit. Polí má 9 ha, luk 3ha a velký kus, přes hektar lesa ve Zbyné. Může tak případným stavebníkům prodávat stavební dřevo. Robotu má s potahem 3 dny v týdnu a pěší 13 dní ročně. Pokaždé musel ráno zapřáhnout do vozu a jet do Hrádku. Které dny v týdnu to budou, určoval hrádecký šafář. S počasím vhodným pro polní práce to bývá tak, že počasí 3 dny vydrží a pak se většinou zkazí. Pak přitom špatném počasí musel robotník pracovat na svých polích. Tak to bylo i o senech a o žních. K tomu musel být připraven, až ho šafář pozve ještě na celodenní pěší robotu 13 krát ročně. Do hrádecké panské kuchyně museli dávat 7 slepic a 20 vajec ročně. 13. Vejslavů - kamenná chalupa byla poloviční než Hánů s vchodem ze silnice na stejném místě jako dosud. V roce 1654 se jednalo o podruha bez polí s krávou, dvěma jalovicemi a sviní pro vlastní obživu. Grunt koupil od rodu Vejslavů rod Češků. To byl stále na gruntu jen necelý hektar polí, pastvina necelých půl hektaru a měli pár volů. Setkáváme se s mladým chalupníkem Janem Češkem. Zdědil chalupu a byl na ní s matkou, vdovou Kateřinou, když otec Tomáš umřel. Pěší robotu měl v Hrádku 1 den v týdnu. Musí uvažovat o tom jak zvětšit svou chalupnickou usedlost, aby se mohl oženit, mít děti a uživit je. Nejlepší by asi bylo, najít si bohatou nevěstu. Mládež na vesnici se scházela ve škole a v kostele. Jinak byla tak zaměstnána, že scházení bylo možné pouze při pasení dobytka. Veřejné slavnosti byly pouze farářem u kostela. Sňatky byly domlouvány, protože se jednalo hlavně o záchrany gruntů. Nějaké veřejné zábavy nebo nějaké zvyky nikdo neorganizoval. Ve vsi bylo ale hodně dětí a hodně dospívajících a nějakou zábavu si našli sami. 14. Hrachů - největší kamenná chalupa ve spojení obytného, maštale stodoly a kůlny ve tvaru U s vchody k silnici. Stála na stejném místě jako dosud. Vedle byl sad s rybníčkem, který tam je dosud. Grunt výměrou a počtem dobytka patřil mezi 6 největších. Hned, po úmrtí hospodáře, se gruntu ujala vdova Majdaléna, která měla ze svých dvou manželství celkem 10 dětí. Přicházíme v době, kdy se gruntu ujal její plnoletý syn Jakub Ouředlník zvaný Hrach. Měl pár koní, 2 krávy a 4 ovce. Výměru měl 7 ha polí, necelé dva ha luk a kousek pastviny. Na robotu potahem 1,5 dne týdně jezdil do Hrádku. Později však byl velmi churavý, když dostal nemoc od své kobyly a tak se musel syn co nejdříve ujmout gruntu. Synové museli být vedeni k převzetí gruntu od malička, aby v případě mimořádných události byli schopni vykonávat všechny práce hned po dosažení plnoletosti. Na gruntu měli mimo slepic jako ostatní hospodáři i víc husí a kachen. Měli na sadu svůj rybníček. 15. Němců - malá kamenná chalupa na stejném místě jako dosud s vchodem od silnice. Za ní byla dřevěná maštal s vchodem od vnější strany dvora. Na konci dvora byla velká dřevěná stodola a kůlna s přístupem z louky za stodolou. Za dvorem byl malý sad s větším rybníčkem, který tam je dosud. V roce 1654 patřil grunt mezi chalupnické s poloviční výměrou polí než největší sedláci, to bylo 4 ha. Přicházíme, když je na gruntu hospodářem Josef Šatra zvaný Němec. Nyní má výměru polí 5 ha, louku přes hektar a třetinu hektaru lesa. Robotu měl v Hrádku pěší, 2,5 dne týdně. Do hrádecké panské kuchyně měl dávat 1,5 slepice každý rok. Na gruntu měli mimo slepic jako ostatní hospodáři i víc husí a kachen. Měli na sadu svůj rybníček. Chov veškerého drobného zvířectva byl na gruntu výhradně záležitostí hospodyně a dětí, včetně jejich zabíjení. 16. Kubátů - malá kamenná chalupa na stejném místě jako dosud s vchodem od silnice. Za ní byla malá dřevěná kůlna s vchodem od louky. Naproti chalupě a dvora byla velká dřevěná stodola a malá dřevěná kůlna. Přístup do stodoly byl z louky a do kůlny ze dvora. Malý kamenný chlév byl těsně u vchodu chalupy. Sad měli za stodolou u silnice směrem k dolní návsi. V roce 1654 patřil grunt mezi chalupnické s poloviční výměrou polí než největší sedláci, to bylo 4 ha. Přicházíme, když je na gruntu hospodářem Jakub Kubát. Výměru polí měl jen o málo větší než v roce 1654. Louku měl přes hektar a třetinu hektaru lesa. Robotu pěší v Hrádku měl na 2,5 dne týdně. Majetkem na gruntech i součástí věn nevěst byly i almary, truhly na šaty a peřiny. Dcery hospodářů byly také vedeny k samostatnosti. Musely se stát partnerem hospodáře při všech pracích. Musely umět plně nahradit matku, pro případ, kdy matka měla mateřské povinnosti. Musely umět zapřáhnout, jezdit s vozem a vykonávat všechny práce. 17. Čechů - kamenná chalupa stála na stejném místě jako dosud. Přístup byl z malé dolní návsi. Na druhé straně vjezdu do dvora byla malá kamenná maštal s přístupem z malé dolní návsi. Na opačné straně dvora byla malá dřevěná kůlna s přístupem ze dvora. Vpravo dvora byla dřevěná stodola s přístupem z malého sadu u dolní malé návsi. V roce 1654 patřil grunt mezi chalupnické s poloviční výměrou polí než největší sedláci, to bylo 4 ha. Stavy dobytka na gruntu však byly na úrovni velkých sedláků. Přicházíme, když je hospodářem na gruntu Martin Čech. Výměra polí se zvýšila přes 5 ha a louku měl přes 3 vozy sena. Robota na gruntu byla v Hrádku párem volů 1,5 dne týdně. Martinovi se nenarodil žádný syn a tak bude muset dát grunt dceři, která si hospodáře na grunt přivede. Velmi pečlivě dohlíží na chování dcer v záležitosti výběru budoucího hospodáře. Při každé se poptává po vsi i v okolí. Vystrojit svatbu také nebude vůbec jednoduché, ani levné. Můžeme si lehce představit, co všechno se bude muset udělat, zařídit a zaplatit. 18. Trenků - malá kamenná chaloupka s přístupem vpředu, na stejném místě jako nyní. Nebyl u ní žádný sad. Byla postavena k selskému gruntu Šatrů před rokem 1757. Přicházíme, když na chalupě je Josef Šatra se ženou Josefou a švagrovou Alžbětou. U chalupy je komora. Mají kozí chlívek. Pro vlastní obživu mají jednu kozu a jednu slepici, kterou krmí ze Šatrů dvora. Museli být živi kozím mlékem. To ale nemohlo postačit a musela tu být velká závislost na Šatrů dvoru. Robotu má v Hrádku, pěší, 13 dní za rok. 19. Šatrů - kamenná chalupa na stejném místě jako dosud. Přístup do chalupy a malého přístěnku za chalupou byl z cesty. Na opačné straně dvora byla dřevěná stodola a malá dřevěná kůlna s přístupem z louky za stodolou a kůlnou. U gruntu byl rybníček. Rybníčky Šatrů, Němců a Hrachů přímo u vsi, měly význam ne jenom pro zvířata drobná a velká, ale hlavně pro požární bezpečnost. Farský rybníček byl postaven církví společně se Zbynickým církevním újezdem. Velký Chalupák, Malý Chalupák, Velká a Malá strana byly postaveny šlechtou z Velhartic a Rožmitálu. V Čejkovech ve vsi takové rybníčky kvůli nedostatku pramenů nebyly. To bylo příčinou častějších požárů a vyhořela i Čejkovská tvrz. Ze Šatrů dvora vrchnosti zběhl bratr hospodáře Tomáš. Jeho podíl ze statku pak připadl hrádecké vrchnosti. Přicházíme v době, kdy po dobu 25 let byl na Šatrů gruntu Martin Hána. Věnuje se nejdůležitějším povinnostem spojeným s přípravou na sečení luk. Všechny kosy musí mít v bezvadném stavu. Je to co nesmí v rozhodujícím okamžiku selhat. Seno a počasí nepočká. Jedná se o pořízení kvalitní kosy, její upevnění a pevnost držadel. 20. Picků - kamenná chalupa ve stejném místě jako dosud s přístupem od cesty. Na druhé straně dvora úzké podélné po celé šířce dvora dřevěné stodůlky a kůlničky s přístupy ze dvora. Směrem od malé návsi byl malý sad. V roce 1654 patřil grunt mezi chalupnické s poloviční výměrou polí než největší sedláci, to bylo 4 ha. Jenže s gruntem to nedopadlo dobře. Hospodář Vít Picek grunt tak zadlužil, že ho vrchnost z gruntu sehnala. Grunt dostal Jan Holeček, který si vzal dceru Víta Picka, který jim vystrojil svatbu a dal jim na ni dva kusy ovčího. Nenarodil se mu ale žádný syn, a tak grunt dostala dcera Majdaléna a ta si vzala Tomáše Nového. Přicházíme, když hospodář Nový má výměru polí, jen o málo větší než v roce 1654. Má 5 ha polí a louku pod dva vozy sena. Nejmladší ze synů na gruntu Josef byl neduživý, tak nemohl převzít grunt. Grunt proto převzal starší bratr Jakub. Musel se ale zavázat, že nechá Josefa vyučit řemeslu, nechá ho provozovat řemeslo na gruntu a bude ho do smrti živit. Ve Zbynicích už byl krejčí i švec, ale nebyl tam tkadlec. Za to v Čejkovech byli tkalci u Kalců, Kalčíků i Kadlečků. U Kalců měli zachovalý tkalcovský stav a řemeslo tam občas provozoval výměnkář. Picek si počkal v neděli po kostele na Kalce a domluvil, že výměnkář vyučí Josefa řemeslu a stav si pak odkoupí. Tak začal Josef docházet Kalcům do Čejkov a učil se tam tkalcovskému řemeslu. 21. Kazdů - kamenná široká chalupa v místě stávající, s přístupem z návsi. V prodloužení chalupy pak malá dřevěná kůlna s přístupem z čela, ze dvora. Naproti ní přes dvůr dřevěná kůlna s přístupem z malého sadu. Na konci dvora byla dřevěná stodola s přístupem ze dvora. V roce 1654 patřil grunt mezi chalupnické s poloviční výměrou polí než největší sedláci, to bylo 4 ha. To přesto, že měl velké stavení a dobytka tolik jako ti největší sedláci. Stejně jako u Šatrů jeden ze synů na gruntu zběhl z hrádeckého panství. Při vyplácení podílu z gruntu ostatním bratrům se musel podíl toho, který zběhl vyplatit hrádecké vrchnosti. Přicházíme, když je hospodářem na gruntu František Kazda. Výměru už má 6 ha polí, hektar luk a přes hektar lesa. Hospodář právě odjíždí s vozem do lesa, aby tam udělal po zimě pořádek, aby tam po větru neležely nějaké padlé, polámané a suché stromy. Jede s ním nejstarší dcera, aby vyhrabala jehličí, které se bude hodit jako stelivo. Robotu měl 1,5 dne v Hrádku, s párem volů. 22. Holečků - kamenná chalupa s přístupem od silnice byla na opačné straně dvora, těsně u chalupy Kazdů. Hned těsně vedle byla dřevěná kůlna s přístupem ze dvora a hned těsně vedle dřevěná stodola s přístupem z cesty do Chalup. V místě stávající chalupy byl u vjezdu malý kamenný chlév s přístupem od silnice. Původně byl na gruntu Matěj Krčmář. Měl Holečků grunt i hospodu. V roce 1654 patřil grunt mezi chalupnické s poloviční výměrou polí než největší sedláci, to bylo 4 ha. To přesto, že měl velké stavení a dobytka tolik jako ti největší sedláci. Pokoušeli se některá pole pronajmout do Kašovic a do Sedlečka, ale vrchnost to nepovolila. Na gruntu se vyskytlo i to, že hospodář byl zcela slepý a přesto dokázal hospodařit. Přicházíme na grunt, když je tam hospodářem Josef Holeček. Nyní už má 7 ha polí, přes hektar luk a přes půl hektaru lesa. Sousední hospodu U Lojzinky koupil i s 3 ha polí a malým kouskem louky. Hospoda se tak zase vrátila k Holečků gruntu. Provozoval jí tak po své práci. Robotu měl v Hrádku 1,5 dne týdně s jedním koněm. Mohl si tak přivézt pivo z hrádeckého panského pivovaru. 23. Cestáků - kamenná chalupa v místech jako dnes, s přístupem z cesty a s malým sadem u chalupy. Chalupu postavil v roce 1700 hospodář z Čechů gruntu pro bratra v rámci vyrovnání. Z Čechů gruntu ale nedostal to co je pro hospodaření nezbytné, dost polí a potřebné zemědělské vybavení. Měl i chudou nevěstu a ta nepřivedla žádný dobytek. Přicházíme, když je hospodářem na chalupě Antonín Čech. Robotu měl v Hrádku pěší 13 dní ročně. Podobně jako Dolejší Bláha v Čejkovech má při robotě povinnost provádět práce na cestách. Má stále jen jedno malé pole a jednu malou louku. V kadečce, jaké byly na každém gruntu, už měl jen trochu zelí, které před zimou nakládali. Muselo být řádně nakrájené a pak ušlapané a v hospodě si koupili sůl. Pokusí se získat od Čechů gruntu ještě kousek pole. Je v beznadějné situaci. 24. Vítů - kamenná chalupa v místech jako dnes, s přístupem z cesty a s malým sadem u chalupy. Byla postavena v roce 1728 od chudého chalupnického gruntu Picků. Z Picků gruntu ale nedostal to co je pro hospodaření nezbytné, dost polí a potřebné zemědělské vybavení. Měl i chudou nevěstu a ta nepřivedla žádný dobytek. Přicházíme, když na chalupě hospodaří Jan Dušek. Robotu měl v Hrádku pěší 13 dnů v roce. U chalupy je jen 5 kousků polí. Je to pro něj beznadějná situace, aby uživil sebe i rodinu. Aby měl aspoň brambory a mouku na chleba. 25. Volšanů - V roce 1654 tady na konci vsi byla kovárna. Do roku 1700 tam byli Dudů. V pozemkové knize se píše, že už Marjána Dudová nemohla dále na chalupě hospodařit, ani chodit na robotu, tak tam vrchnost dala Václava Šmida. Pavel Volšanský si vzal dceru Václava Šmída. Jejich syn Blažej Volšanský se oženil v roce 1799 s dcerou Zbynického sedláka Jana Zajíce. U chalupy měli hektar polí a s věnem od nevěsty mohli na chalupě hospodařit i chodit na robotu 25 dní ročně do Hrádku. V roce 1803 byl Blažejův bratr Franz povolán na vojnu do války proti Napoleonovi. Tam také padl. Před tím směnku na 100 zlatých, které mu byl dlužen sedlák Matouš Čech si mohl Blažej ponechat s tím, že dá z toho 20 zlatých kostelu. Všechny tyto finanční záležitosti si vyřizovali poddaní na panství v Hrádku. Přicházíme v době, kdy byla dřevěná chalupa v místech jako dnes, s přístupem z cesty a s malým sadem za chalupou. Taková bída jako u Cestáků a Vítů tam nebyla. 26. Dudů - V chalupě byla do roku 1752 církevní škola. Protože byla daleko od kostela, tak si církev postavila u Kolářů novou. V roce 1792 koupil chalupu s třemi malými kousky polí a s jednou loučkou Matouš Holeček. Musel však mít další podporu z Holečků gruntu a z věna nevěsty. Dřevěná byla chalupa v místech jako dnes, s přístupem z cesty a s malým sadem u chalupy a za chalupou. Robota na chalupě byla pěší v Hrádku 13 dní ročně. Přicházíme, když hospodář odešel na Bobčičky pod Zbynou s krumpáčem a sekerou. Tam u lesa vedle Holečků pole je místo, které by se mohlo upravit na menší pole. Je ale nutné sekerou vysekat dřeviny a krumpáčem vydolovat kořeny. 27. Šebestů - kamenná chalupa u Malého Chalupáku v místech jako dnes, s přístupem zpředu. Přicházíme, když byl hospodářem na chalupě Martin Šebesta se ženou Jenufou. Šebesta přišel z Čermné a jeho dcera se provdala za Matěje Hánu. Místo u malého Chalupáku by mohli proměnit v louku, kterou nutně potřebují pro krávu. Pro její odvodnění musí ale vykopat strouhu a provést další práce. 28. Jandů - Chalupa byla u Malého Chalupáku už v roce 1654. Nebyly u ní žádná pole a podruh Václav Holeček měl jen krávu a svini. Dřevěná chalupa byla v místech jako dnes s přístupem od Malého Chalupáku. V roce 1757 byl držitelem chalupy Josef Janda. Přicházíme v době, kdy byl hospodářem na chalupě Martin Janda. Robotu měl pěší 26 dnů ročně. Byl to ale špatný hospodář. Dopadlo to tak že chalupu měl napůl zbořenou. Měl navezenou hromadu kamení na stavbu chalupy nové. Než aby se to toho pustil, raději chalupu prodal sedlákovi Jakuba Šatrovi ještě s dvěma políčky a dvěma zahrádkami. Nově postavenou chalupu dostal selský syn Martin Šatra a jeho žena Majdaléna. 29. Ševců - Chalupa tu stála, už v roce 1654. Nebyly u ní žádná pole, podruh Tomáš Korec měl jen krávu, jalovici a svini. Provozoval ševcovské řemeslo. Řemeslo i chalupu by měl po něm převzít jeho nejmladší syn. Proto má každý švec u sebe pomocníka, učedníka. Řemeslo provozoval i pro Čejkovské, kteří se tu zastavili, když šli z kostela. U Ševců v Čejkovech se ševcovské řemeslo už neprovozovalo a chalupa byla přestavěna na kovárnu. Přicházíme, když je na zbynické chalupě Jakub Korec se ženou Annou. Má dřevěnou chalupu s přístupem od cesty se stodolou těsně za chalupou a malým chlévem. U chalupy má 5 kousků polí o výměře necelý hektar od velkého Šatrů gruntu a dobytek pro vlastní obživu. Tato výměra i s provozováním řemesla k obživě rodiny nestačí. Bude muset se podílet grunt, ze kterého jeho žena Anna pochází. Robotu měl pěší v Hrádku 26 dnů ročně. 30. Češků - kamenná kovárna byla na místě současného zbořeniště proti Krejčíků chalupě už v roce 1654. V roce 1758 ji koupil Josef Češek. Přicházíme, když je na kovárně Vojtěch Češek. Řemeslo i chalupu by měl po něm převzít jeho nejmladší syn. Proto má u sebe pomocníka, učedníka. Před kovárnou byla malá stodůlka s přístupem ze dvora. Za kovárnou přikoupil na stejném místě jako nyní, malý sad. Kovárna byla na každé vsi nezbytná a kovář měl stále dost práce a tím i obživu pro celou svou rodinu. Veškeré zemědělské hospodaření bez kovárny nebylo možné. Ve Zbynicích sloužila hlavně rolníkům, ale ti museli být schopni za práci platit. Měli ale možnost naturálních plateb. Ve Zbynicích na rozdíl od Čejkov nebyl panský dvůr. Opravy vozů používaných při robotě byly hrazeny šafářem. Talé kování koní a volů. 31. Přibylů - dřevěná chalupa byla hned za chalupou Krejčů, kolmo k této chalupě, na kraji sadu za Krejčů chalupou, těsně u cesty s přístupem od cesty. Chalupa je z roku 1755. Václav Přibyl si našel ve Zbynicích nevěstu a postavil chalupu. Přicházíme v době, kdy umřel hospodář Matěj Přibyl a novým hospodářem na chalupě se stává jeho syn Tomáš Přibyl. Každé úmrtí představovalo pro chalupu mnoho neplánovaných výdajů spojených s pohřbem a kostelem. V častých případech i zadlužení nového hospodáře. Pokud na chalupě peníze neměli, musel si hospodář vypůjčit. Ten jediný musel všechno zařídit a zaplatit. Všechno se muselo do 3 dnů vyřídit. Ve Zbynicích byla proti Čejkovům malá výhoda kostela i hřbitova v místě. Začalo to už zaopatřením a posledním pomazáním od faráře. Církev měla na všechno stanovené pevné poplatky. Musela se koupit rakev. Dojít za hrobařem a domluvit vykopání hrobu a další spojené práce. Ten měl také stanovené pevné poplatky. Největší položka byla zaplacena na faře faráři, kostelníkovi a ministrantům. Další výdaj byl vlastní a to pohoštění pro ty co nesli rakev a pro příbuzné. To bylo získání masa a mouky pro pečení. 32. Krejčů - dřevěná chalupa na stejném místě jako nyní s přístupem na stejné straně jako nyní. Bylo tu provozováno krejčovské řemeslo už od roku 1700. Za chalupou malý sad jako nyní. Krejčí měl robotu v Hrádku 13 dnů v roce. U chalupy byly dva kousky polí a dobytek pro vlastní obživu rodiny. Tato výměra i s provozováním řemesla k obživě rodiny nestačí. Bude muset se podílet grunt, ze kterého má krejčí ženu. Přicházíme, když je na krejčovské chalupě Vojtěch Holeček. Řemeslo i chalupu by měl po něm převzít nejmladší syn. Proto má u sebe pomocníka, učedníka. 33. Paznotů - dřevěná chalupa na stejném místě jako nyní s přístupem od Ševců. Před chalupou byl v místě dnešního dvora malý sad. Chalupa byla postavena v roce 1750 a zapsána Matěji Čechovi a jeho ženě Dorotě. Důležité bylo, jaké věno Dorota dostala. Byla to chalupa od Čechů gruntu. Dorota byla z Hrachů dvora. Byl to stále dost velký selský grunt. Tak se na polích a dobytku smluvil Hrach s Čechem. Přicházíme, když je hospodářem na chalupě Vojtěch Trš neb Paznot. U chalupy byl už hektar polí. Robotu měl pěší 1 den v týdnu. Jevil se jako rozumný a pracovitý. Neměl od Čechů v Přemetíně dobrá pole. Bylo nutné stále odstraňovat kameny a stavět u pole zídky. U lesa měl i pastvinu a z té zase bylo nutno odstraňovat křoviny. 34. Kudrnů - kamenná malá chalupa s přístupem od cesty jen s malou zahrádkou. Chalupu postavil v roce 1727 Václav Dušek zvaný Pastrčka. Na zahrádku u chalupy si koupil pozemek od obce. Musel to schválit rychtář i konšelé. Hospodářem na chalupě byl Ondřej Pastrčka. Měl velké štěstí na nevěstu z bohatého sousedního gruntu Hánů dolejších. To ho zachránilo od bídy. Dušků dvůr byl v té době v úpadku. Chalupa stála kousek od hospody, u cesty na Čermnou, do poloviny 20. století. Z chalupy pocházel Ondřej Janda. V hodnosti štábního kapitána byl před druhou válkou rotmistrem hlavního zbrojního skladu v Purkarticích. Byl důležitou obětavou zbynickou osobností, společně s řídícím Riedlem, v době vítězství socialismu nad kapitalismem v roce 1948 a při zakládání zemědělských družstev. 35. Hospoda - kamenná stála na stejném místě jako dosud s přístupem od silnice. Za hospodou byl malý sad. Na místě jako dosud stál i kamenný špýchárek. Je to hospoda ze starých dob hrádecké šlechty. Na hospodě U Lojzinky se vystřídalo mnoho majitelů. V době, kdy přicházíme, má hospodu soused Josef Holeček. Provozuje ji při svém gruntu. 37. Matoušíků. Dřevěná chalupa byla postavena v roce 1792 Matoušem Tršem od Kazdů gruntu. U chalupy není dobytek ani pole. Přicházíme, když je v chalupě bydlí syn Matouše Jakub se sestrou. Živi jsou od Kazdů gruntu. 38. Němečků hořejších - kamenná chalupa v místech stodoly Ševců s přístupem od cesty, s malým dřevěným chlévem u chalupy, a s malou dřevěnou stodolou naproti cesty s přístupem od cesty a s malým sadem za chalupou. V roce 1701 jí koupil Jiří Holeček od Tomáše Bořana. 39. Kostelníků - kamenná chalupa na stejném místě jako nyní s přístupem ze strany od Hrádku. V roce 1787 dostal bývalý kantor Josef Korec od faráře pozemek u farní zdi. Přicházíme, když chalupu zdědil Václav Korec se ženou Majdalénou. Měli jenom kozu. V chalupě měli postel, peřinu, 2 polštáře, truhlu a soukenný kabát.
Další podrobnější údaje o obsazení gruntů jsou v matrice na portafontium.cz
Video Čejkovy a Zbynice před 200 léty. Posun obrázků kliknutím myší:
Střechy chalup kamenných i dřevěných byly doškové. Označení kamenná chalupa znamená nespalná. Mohla tedy být i z trámů spojených maltou jen s kamenným základem. Přístup označen silnější čarou. Sady tmavozelené, louky světle zelené. Okrová jsou pole, šedé s nádechem hnědé jsou lesy, karmínové jsou zděné budovy, kamenné mosty, silnice, v tmavém odstínu karmínové jsou veřejné stavby, žlutě jsou dřevěné budovy, mosty. Bílou barvu mají veřejná prostranství a půda, která se neobdělává, jako dvory. Hnědou barvu mají cesty, modrou vodní plochy. Šrafované budovy byly původně podstatou spalné a byly přestavěny na nespalné, nebo to byly přestavby, přístavby a nové stavby vzniklé po vzniku otisku. Jedná se o dodatečné úpravy oproti prvním mapám. Šikovné to je v tom, že můžete vysledovat změny v dispozici jednotlivých usedlostí či celých vesnic. Na mapě Stabilního katastru lze nalézt tyto jednotlivé chalupy.
Jak vypadaly naše vesnice Čejkovy a Zbynice v roce 1650.
Čejkovská tvrz už nebyla Račíny využívána. Jiří Račín byl na tvrzi jen do roku 1623. Pak přesídlil na tvrz do Hrádku a tam byl do roku 1653 a po něm ještě 30 let jeho syn Humpracht. Čejkovská tvrz a celé panství patřilo Bedřichu Švihovskému z Nalžovské tvrze. Čejkovská tvrz se sýpkou, stájemi, stodolou a ratejnou byla spravována šafářem. Jedná se už o velká kamenná stavení s dobrou střechou. Celý dvůr byl ohrazen a vrata do dvora byly z návsi. Hned vedle dvora byl, jako dnes Říhů statek s velkým sadem. Všechna stavení jsou zatím dřevěná a střechy doškové. Maštal a stodola byla na 4 voly a 3 krávy, chlévy na 3 ovce a svini. Šafárů dvůr byl taky na stejném místě jako dnes, s větší maštalí na 1 koně, 11 ks dobytka a chlévy na 6 ovcí a 3 svině. U dvora byl jen malý sad, u Pavlů stavení. Toto stavení si právě podruh Václav Pavlovic na zahradě postavil. Byl zatím zcela bez dobytka a závislý na robotě a na Šafárovi a postupně si začal dvůr budovat. To Jan Linhart je už chalupníkem s poloviční výměrou polí než mají sedláci, ale se stavy dobytka, ovcí a sviní, už jako sedláci. Má sice malé obytné stavení, ale maštal, chlévy a stodolu odpovídající počtům dobytka. Velmi malé stavení, které se ani stavením nazvat nenechalo, bez polí, jen s 1 krávou, jalovicí a sviní má u Lenců podruh Šimon Špetka. Stejně tak i jeho soused Václav Holub. To šenkýř Adam má stavení jako sedláci, ale dobytka jen jako chalupníci a jen jedno malé políčko. U hospody, těsně pod strání u Kalců ja podruh Václav Dusil s velmi malou chaloupkou, jako Holub, bez polí, s jednou krávou a sviní. Stejně tak i Matěj Kučera. Naproti cestě jsou pak nově osedlí chalupníci Matalíška, Vondráška a Bubeníček s výměrou polí, stavením a počty dobytka jako ostatní chalupníci. Za vsí u Pazdernů, je ještě hořejší obecní pazderna. A jdeme zpátky na náves, k sedláku Ondřeji Janotovi, u Turků ze dvora s odpovídající výměrou a počty dobytka. Má velké obytné stavení, maštal, stodolu i sad. Obdobně je na tom soused, sedlák Tomáš Tchodl u Horejších Chodlů. U Matějků je chalupník Tomáš Matějka, se stavením jako mají sedláci, s výměrou polí a počty dobytka jako mají chalupníci. Hned vedle u Mašků je největší sedlák ze vsi Matěj Mašek. O něco menší výměru má sedlák u Tesárků, Jan Ryba. Stejně jako Jan Janša u Jančů. Také sedlák Kroupa má takovou výměru. Místo 4 volů má 2 voly a 2 koně. Takové stavy tažného dobytka měli sedláci proto, že jezdili do dvora na robotu s potahy. Stavení má však zatím ze všech sedláků nejmenší. Ještě menší než chalupníci. U Jíchů je velký sedlák Antonín Šimkovský. U Keřků je chalupník Jiřík Klečka. Všichni tito sedláci v řadě i se dvěma chalupníky mají za gruntem pod Stráží, sady. Nejvýše ke Stráži je podruh Vojtěch Drška bez polí, jen s jednou krávou a jalovicí. Sedlákem i se sadem, je ještě u Lísů, Matěj Liška. Na gruntu u Melků je majitel gruntu zapsán v pozemkové knize až v roce 1770 s poli, lukami, sadem, 2 voly, kobylou s hříbětem, krávou, jalovicí, 2 telaty a 6 ovcemi. Pod tímto gruntem, nad gruntem chalupníka Václava Tumy s velkým stavením i maštalí, plnou dobytka a velkým sadem, má malé stavení podruh Jakub Peleška bez polí, s jednou krávou, jalovicí a sviní. Pod chalupníkem Tumou má velké stavení v místě u Červenků, podruh Jan Vejvoda, bez polí, sadu, jen s krávou a jalovicí. U Chodlů dolejších byl chalupník se sadem, Václav Tesař. Poslední chalupu se sadem, pod vsí, bez polí, s krávou, 2 jalovicemi a sviní, měl podruh Jiřík Tramba. Naproti přes cestu v místě Rajšmídů chalupy byla ještě stará panská kovárna z dob vladyků na tvrzi, Račínů. Obecní kovárnu si postavili sedláci a chalupníci v místě Očenášů chalupy. Měli i pastušku podél cesty v místě Bartošů dvora. Druhá dolní, obecní pazderna, byla až v místě Zedníků chalupy. Vydáme se dále z návsi cestou kudy chodili naši sedláci, chalupníci, podruzi, i se svými ženami, dětmi a starými rodiči do Zbynic do kostela. Ve Zbynicích nebyla robota na statku tvrze jako v Čejkovech, ale u kostela a u statku tvrze v Hrádku. V té době byl jejich pánem ještě poslední z pánů Račínů Humprecht. Důležité slovo měl i farář Petr Vojtěch Knoph, který byl společný i pro čejkovské poddané. Vydáme se po Zbynicích tedy od kostela. Už stojí fara, stáj i stodola a za ní velká farská zahrada. Hřbitov byl kolem kostela. Již tehdy byla ve Zbynicích v místě u Kolářů církevní škola, i když ještě nebyla školní docházka povinná. Stále stály 4 původní velké církevní statky Šulů, Dušků, Beránků a Hánů dolejších, z dob církevních kolonizací klášterem v Doksanech. U Šulů a Dušků byly velké zahrady. Menší byla u Hánů. Na stejném místě stála i hospoda U Lojzinky. Mezi sedláky patřil Hána, Beránek a Dušek. Šula byl chalupník. Výměry a stavy dobytka měli stejné jako sedláci a chalupníci v Čejkovech. Rozdíl byl pouze v počtu koní. V Čejkovech byli jen 3 a ve Zbynicích jich bylo 17. O to méně tam bylo tažných volů. Mohlo to souviset s tím, že na robotu potahy jezdili do Hrádku a koně byli pohyblivější. Vydáme se kolem hospody nejdříve do Chalup. Byly tam jen 4 chalupy podruhů Holečka, Korce, Zajíce a Boudy, bez polí, s jednou krávou, jalovicí a sviní. Dále 2 kovárny u Češků a Volšanů, a stará škola u Dudů. Vrátíme se k hospodě. Hospodu má chalupník na gruntu u Holečků, Matěj Krčmář. Má velké stavení, maštal i stodolu. Chalupníkem je i Pavel Kazda, také s velkým stavením. Poloviční stavení, ale velký dvůr má chalupník Matěj Pecek, zvaný Picek. Velké stavení, velkou výměru i velké počty dobytka a 3 koně, má sedlák Jiřík Šatra. Střední část Zbynic uzavírá chalupník Tomáš Čech s velkým stavením. Původní Zbynická selská oblast je v horní části na Hoříšce. Tam jsou kruhově uspořádány velké statky. Sedláci Hrach, Hána hořejší, Trš, Zajíc, Míka, a chalupníci Ouřenka, Kubát a Němec. Vejslav byl podruh s krávou, 2 jalovicemi a sviní, původně v Chalupách. Další 4 pokolení našich předků pak pokračovala v budování svých usedlostí. Dostali jsme se tak na začátek 19. století. To už máme podle tehdejšího Stabilního katastru, i podle pozemkových knih podrobně dokumentováno. Známe tak umístění domu, jeho velikost i materiál ze kterého byl postaven. Dřevo, kámen i dlouhou dobu používané došky na střechách. Víme z kroniky po roce 1654 v kterém roce a kde si kdo postavil chalupu. Ve Stabilním katastru vidíme i to, jak jednotliví sedláci rozšiřovali výměry svých polí a luk. Podrobně je toto také v této knize zpracováno, v části Čejkovy a Zbynice před 200 léty. My se však podíváme raději do minulosti Čejkov a Zbynic před rokem 1650. Dostaneme se tak k církevním kolonizacím našich obcí, které pokračovaly šlechtickými kolonizacemi. To je zaznamenáno v klášterech a ve šlechtických archivech. Kolonizátoři potřebovali pro kolonizaci území pracovní síly. Ty získali u našich usedlých slovanských rolníků. Církevní kolonizátoři potřebovali stavět kostely i rozšiřovat obdělávané plochy k dalšímu hromadění církevních majetků. Také šlechtičtí kolonizátoři potřebovali rozšiřovat obdělávané plochy k dalšímu hromadění šlechtických majetků. Počty poddaných narůstaly velmi pomalu, jen rozšiřováním původních selských usedlostí a chalupníky a podruhy, ze kterých se postupně stávaly další pracovní síly. Můžeme tak předpokládat, že původní skupina přišlých 10 sedláků do Čejkov se rozrostla za celé období po kolonizacích z 18 na 32 rolníků. Původní skupina přišlých 9 sedláků do Zbynic se rozrostla za celé období po kolonizacích ze 14 na 22 rolníků. Po kolonizacích došlo k vyššímu nárůstu počtu statků než před kolonizacemi. Rozšiřování probíhalo nejprve v horní části vsi a potom i pod Dolíškou. Byly to třeba Pavlovic, Špetka, Holub, Krčmář, Kučera, Tuma, Tesař, Tramba, Kovář, Chamuta. Ve Zbynicích byly postaveny církevní statky Šuly, Duška, Beránka a Háry. Dále usedlosti Němce a Ouřenky. To samozřejmě také přinášelo i klučení a žďáření okolního pralesa. Největší plochy polí v těsné blízkosti vsi však získávali šlechtičtí kolonizátoři, vladykové, pomocí námezdních pracovníků. Současně získávali i louky, stavbou rybníků v okolí. Dále se můžeme dostat ještě dalších 500 let do minulosti. I tady vidíme, jak se rozšiřovaly polní obdělávané plochy. Původně byly pralesy, spolu s bažinami na celém území katastru. Mluvíme slovanským jazykem, je tady zřejmé že jsme Slované a Slované do našich domovů v té době přišli. To je dokumentováno archeologickými vykopávkami z té doby, nejblíže ve slovanském sídlišti v Sušici. Můžeme tak pojmenovat původních 10 čejkovských a 9 zbynických rodin, které k nám přišly z Polypenkovy Hory na západní Ukrajině, podle stávajících nejstarších čejkovských a zbynických selských rodů. Ti co se se ženami a dětmi vydali na cestu, a přišli do cíle museli být silní a zruční jedinci. Nazveme je tedy Říha, Červenka, Liška, Jícha, Kroupa, Janša, Ryba, Mašek, Chádl a Janota v místě statku Turků ze dvora. Ve Zbynicích to byli Jára, Trs, Zajíc, Míka, Kubát, Korec, Bouda, Šatra a Hrach. Za období do příchodu klášterních kolonizátorů se přirozeným způsobem jejich statky rozrostly v Čejkovech o Klečku, Dršku, Melku, Matějku, Linhu, Zajíce, Chlada a Šimu. Ve Zbynicích o Kazdu, Pecka, Holečka, Vojslava a Čecha. To samozřejmě také přinášelo i klučení a žďáření okolního pralesa pro získání půdy. Lov zvěře byl postupně nahrazován chovem dobytka. Ze souvisejících okolností se dá vyvodit, jak to všechno mohlo probíhat ve Zbynicích, až do období, kdy je to dokumentováno. Oproti Čejkovům se to lišilo tím, že při církevních kolonizacích byl ve Zbynicích postaven kostel a Zbynice se staly sídlem rozsáhlého církevního újezda, který sahal až do Radostic u Velhartic.
Publikace Výlet po Čejkovech a Zbynicích v roce 1824 a publikace Po vsi a polích v roce 1824 jsou na http://www.volny.cz , v e-mailu cejkovy pod heslem hradek