Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínky na žně.

Vzpomínky na žně.

Po 58 létech rád vzpomínám na žně v JZD. Bylo to těsně po ukončení mé základní školní docházky. Byl jsem tehdy budoucím studentem střední a vysoké školy. Bylo mi 15 let. 2.srpna 1962 ráno jsem jel v traktoru s Pepíkem Chumelíků a se samovazem v závěsu na pole za Želinou. Družstevníci s kosami bachlemi měli už první řadu žita posečenu. Snopy vázaly družstevnice a házely je stranou, abychom mohli projet s traktorem. Po příjezdu na pole jsme museli s traktoristou Pepíkem rozložit samovaz. Musí se připravit na sečení. Připojí se za traktor z podélného směru na příčný směr, tak aby sekací lištou zabíral obilí. Promazání všech částí samovazu bylo mým úkolem vazačkáře. Důležitým ústrojím samovazu bylo mimo ostré žací lišty, vázací zařízení. To se skládalo ze zařízení, které stlačilo snop a z vedení vázacího provázku, kterým se vytvořil snop a vázací palec, který vytvořil uzel. To byl největší problém celého stroje. Nebylo někdy možné zjistit v čem je závada. Kolikrát musel přijet na motorce mechanizátor Jarda Němec, nebo i předseda JZD Tonda Bláhů a také se pokoušeli o seřízení vázacího zařízení. To bylo třeba při sečení na Sedle.  Při sledování provozu stroje se mohlo zapomenout na to, zda samovaz odhazuje zavázané snopy. Zkušený traktorista to poznal podle zvuku stroje. Základní páky u samovazu je zvedání lišty a otočných hrabic. Velkým problémem vždy bylo deštěm polehlé obilí, někdy už prorostlé travou. To se muselo dostat lištou pod. Stalo se i, že okrajové torpédo se omotalo a přestalo se točit. Muselo se pak nožem prořezávat. Nedaleko od pole za Želinou byla na louce studánka, která měla vodu i v horku a bylo možné se z ní napít. Nedaleko pole na Sedle bylo pole Na Americe. Sekali jsme tam žito za tropického vedra. Vzpomínám si na to uprostřed pole, na rozpálené kovové sedadlo samovazu, ničím proti slunci nechráněné. Druhým extrémem bylo sečení ovsa ve Zbynicích Na Nivě pod Vidhoštěm koncem září, kdy bylo velmi citelně chladno a větrno. Za námi nastupovaly družstevnice a ze snopů stavěly panáky. Naše sečení kolem celého pole bylo velmi nebezpečné pro zvěř, hlavně zajíce a bažanty. Jednou jsme sekali v Lesích na nejvzdálenějším místě katastru. Když tam za námi jel mechanizátor, tak se vyjádřil, že to je Arizona Texas. Tam nám skočilo na val samovazu divoké prase. Byl u toho také Honza Picků. Skládání a rozkládání samovazu při častých přejezdech byla časově náročná činnost. Pepík Chumelíků byl velmi dobrý traktorista. Jednou se rozhodl, že přejede z pole na Sedle na pole až na Tedražicku s rozloženým samovazem. Dokázal to i s ohledem na úzké cesty, překážky a náročný terén. Také se nám stalo, že jsme posekali žito soukromníku Kalcovi u lesa Žebráčka. Jak byl překvapen, když tak šel s ruční kosou bachlí a měl hotovo. Co se týká terénů polí při sekání, je největší sráz na Doliné u Zamyslic. Dobře si vzpomínám na terén, který hrozí převrácením traktoru na Buděšiné směrem k Ouvici. Zvládli jsme to tam. Někdy mě Pepík nechal řídit traktor. Vzpomínám i na sečení blízko domova v Hlavičkách. Šel jsem tam ráno se svačinou pěšky. Sekal tam taky Míra Jančů. Ve Zbynicích jsem jezdil taky s Tršem a pamatuji si na sečení Za Hotíny a V Jamkách. Opravovat a ostřit žací lištu jsme jezdili ke kovárně v Čejkovech. To ještě nebyla zřízena opravářská dílna v bývalé pastoušce v Čejkovech. Pro naftu a oleje jsme jezdili před šplýchar. Na svačiny se jezdilo do hospod U Lojzinky a u Kůsů. Byly to staré romantické hospody a byl tam v tom vedru chládek a chlad od pípy a vody. Denně jsme psali výkazy a těšili se z denních rekordů v počtu posečených hektarů. Nakonec jsme byli nejlepší v okrese Klatovy a jeli jsme si tam pro vyznamenání. Následně pak jsem jel s družstevníky na výlet na Macochu. Předseda JZD poslal žádost mé třídní učitelce na střední škole o uvolnění.