Jdi na obsah Jdi na menu
 


Malovýroba na vesnici

Malovýroba na vesnici.

   Místní průmysl se v našem kraji rozvíjel jen velmi zvolna a stále přetrvával domácký charakter malovýroby. Z tradičních hospodářských oborů zde prosperovala jen malovýroba tkalců. Domácí rukodělná výroba zpracovávala a využívala především dřeva z místních lesů jako základní suroviny ke zhotovování nářadí, náčiní, nábytku, či dřeváků. Je zde pahorkatá oblast Pošumaví s méně úrodnými polohami.
Základním sklizňovým nástrojem byla kosa, se kterou sekáči sklízeli trávu na lukách i obilí na polích. Kosa se skládala z kosiště se dvěma držadly a vlastní železné kosy, která se před sklizní naostřovala naklepáním na kozlíku (podlouhlá stolička s malou kovadlinkou). Přímo na poli kosu sekáč doostřoval brouskem, který nosil za opaskem v plechovém či dřevěném toulci.
Důležitými olejnatými a technickými plodinami u nás pěstovanými a rozšířenými, byly mák a len. Len se dále zpracovával na lněné plátno nebo se z něj také zužitkovávala olejnatá semena. Nezanedbatelná byla také domácká výroba užitkových předmětů pletených z vrbového proutí - košů, košíků, nůší, ošatek, opálek a košťat z březového proutí.
Kvalita a úroveň venkovských obydlí našich předků závisela nejen na jejich sociálních poměrech a finančních možnostech. Typický byl rázovitý uzavřený zděný selský dvůr obestavěný obytnými, zemědělskými a hospodářskými stavbami ze všech stran. Centrem každého stavení byla prostorná obytná světnice (též sednice), kde probíhal veškerý rodinný život i veškeré domácí práce, kde ženy vařily, předly, tkaly, draly peří a muži opravovali i vyráběli nářadí, pletli koše a košťata, vyřezávali dřeváky či štípali louče na svícení. V zimě tam byl tkalcovský stav nebo kolovrat. Až do 19. století se ve světnicích svítilo dřevěnými štípanými loučemi upevněnými do držáků se železným skřipcem, teprve později svíčkami a petrolejovými nebo olejovými lampami.
Hospodyně, které bylo pečení chleba výsadou, musela umně pecen nadhodit, trhnout lopatou nazpět a pecen usadit na příslušné místo. Velikostně byly pece na 10 a více bochníků, dle velikosti rodiny a usedlosti. Těsto pro pečení se připravovalo v dřevěných kulatých dížích, které měly horní okraj užší než spodní a ve kterých se vždy do dalšího pečení nechával kousek těsta - kvásek, který se při zadělávání rozmělnil ve vodě, nechal se rozkvasit a přidal do nového těsta. Těsto se muselo dobře prohnětnout, což se dělalo dřevěnou úzkou lopatou (kopistem), při čemž se obcházelo kolem díže. Dobré prohnětení bylo zárukou dobré kvalita chleba. Propracované těsto se nechalo náležitě vykynout a následně se porcovalo na jednotlivé pecny, které se ukládaly na slaměné ošatky k dalšímu vykynutí. Vykynuté se přendávaly již na dřevěnou lopatu, k sázení do pece. Průběh pečení se musel kontrolovat, aby nedošlo k připálení chleba. Hned po vyjmutí se pecny ukládaly na ošatky a potíraly se vodou, aby dostaly lesklou a vzhlednou kůrčičku. Chléb se dříve pekl výhradně z žitné mouky. Byl tmavý a déle vydržel vláčný. Po upečení chleba se pekly různé podplamenice s mákem nebo s jablky a různé pečivo, pro jehož upečení byla vhodnější nižší teplota.
Do vsí mimo dráteníka jezdil vápeník.  Povozem s vysokými postranicemi, rozvážel nehašené vápno, které bylo potřeba nejenom na bílení statků ale i chlévů. V každém hospodářství bylo po ruce, protože před poutí se bílilo. Podrovnávka šmolkově modře ale jinak na bílo. Vápno se prodávalo na váhu (vápeník, měl mincíř, nebo vzadu na voze decimálku). Velké kusy vápna byly vyskládány pod plachtou. Hašení vápna byla procedura nebezpečná. Bylo potřeba nejen dostatek času ale hlavně vody.  Objevoval se také hadrník prosící o odložené hadry a kosti). Někteří dokonce s povozem a vyhublou herkou sbírali staré železo. Za to nabízel hliněné nádobí a různé cetky a tretky. Kolomazník zase nabízel kolomaz na kola vozů. Byla vedlejším produktem při pálení dřevěného uhlí v milířích. Brusič (Šlejfíř) jezdil obyčejně s trakařem. Většinou před hospodou rozložil svoje nádobíčko, kde nejdůležitějším byl brus, který poháněl šlapáním jednou nohou obdobně jako šicí stroj. Brousil nůžky, nože i břitvy.